Zajímavá evoluce

Víte, že ačkoliv váží mozek moderního člověka jen asi 2% tělesné hmotnosti, spotřebuje 20 % z celkové energie?

Někdy před 400-500 000 let se cesty našich předků a neandrtálců rozdělily. Docházelo sice ke křížení druhů, díky němuž ve svých genech neseme část neandrtálské DNA, ale jinak se druhy vyvíjely samostatně. Z nás se stali ” páni tvorstva” a neandrtálci nakonec vyhynuli. Jakým genetickým změnám vděčíme za toto štěstí?

Jedním z oněch zázračných  genů, které způsobily naše přežití, je zřejmě gen FOXP2, který pomohl k rozvoji komunikace. Oproti např. šimpanzům se liší ve dvou aminokyselinách, což odpovídá dvěma písmenům genetického kódu. Tato takřka nepatrná  změna měla zřejmě obrovský vliv na evoluci našeho druhu. Dnes již víme, že lidskou verzi tohoto genu měli i neandrtálci a denisované. Je proto možné, že i oni disponovali určitými jazykovými schopnostmi.

Zásadní rozdíl mezi námi a ostatními primáty je však v růstu našich mláďat. Lidským dětem trvá až dvakrát déle, než dospějí a třikrát déle, než k nim přijde pohlavní zralost.

Největší rozdíl oproti našim “opičím příbuzným” je však ve fungování genů v části mozku zvané prefrontální mozková kůra, konkrétně v propojení mezi neurony= v tvorbě synapsí. U šimpanzů a makaků jsou tyto geny vysoce aktivní během prvních pěti let života, ale potom se jejich činnost utlumí až téměř zastaví. U lidí pracují jako o závod zhruba do pěti let života ( proto jsou děti do pěti let nejvíce učenlivé), potom nastává sice jejich zpomalení, ale nikoliv jejich zastavení.  Produktivní jsou (na rozdíl od jiných primátů) po celý lidský život. Gen, který je za to zodpovědný se jmenuje MEF2A a zmutoval někdy po oddělení linií neandrtálců a Homo sapiens během posledních 500 000 let.  Tento gen má na starosti např. plánování, osobnostní rysy či rozhodování.

Už teď víme, že většina rozdílů mezi námi a šimpanzi nespočívá v základních stavebních součástech našich těl, ale klíčové je spíš nastavení genů, které určuje, kolik proteinů se vyrobí a v jakých tkáních. Evoluce tedy nevytvořila něco úplně nového, spíš jen pozměnila to, co již existuje a funguje. Za 200 000 let našeho vývoje muselo dojít přibližně k 700 mutacím různých genů, které nasměrovaly jejich nositele k intelektu moderního člověka. To má však také svoje nežádoucí účinky. Tento proces evoluční změny sice vedl k vyšší inteligenci, ale předurčil nás k větší poruchovosti. Výsledkem jsou pak nemoci, kterými např. šimpanzi rozhodně netrpí, např. Alzheimerova choroba aj.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *