Věděli jste to o meningitidě?

Věděli jste to o meningitidě?

Mengitida čili zánět mozkových blan je onemocnění, kterou způsobují  viry, bakterie či  jiné mikroorganismy v mozku, někdy zcela vzácně mohou stát za onemocněním také některé léky.  Nemoc nepřežije jeden člověk ze sedmi nakažených. Smrt nastává již několik hodin po nákaze. Protože  meningitida  řádí v oblasti mozku a míchy, je klasifikována jako stav vyžadující akutní zásah.

Meningitida spadá mezi nemoci, o jejichž výskytu je nutné podávat povinné hlášení. I přesto jsou čísla o jejím výskytu často pouze odhadována. Podle světové zdravotnické organizace zemře ročně na toto onemocnění 300 000 až 400 000 lidí. V západních zemích se vyskytuje bakteriální meningitida méně často ( cca u 3 lidí ze 100 000), virová meningitida je pak mnohem běžnější . Nejvyšší výskyt této nemoci byl zaznamenán v Brazílii ( 46 lidí ze  100 000) , Mongolsku a severní Indii. Ale případem sám pro sebe je Afrika, kde jsou výskyty meningitidy v takové míře, že se zde ujal termín meningitický pás. Ten se nachází v subsaharské Africe, kde se mluví již posledních 100 let o epidemii. Epidemie se tady zhoršuje hlavně v období sucha (prosinec až červen). Na  100 000 lidí se meningitida objeví až u 800 z nich. Jenom v roce 1996-1997 bylo nakaženo v této oblasti čtvrt milionu lidí, nemoci podlehlo 25 000 z nich. A proč právě zde je tak vysoký výskyt onemocnění? To se vědci snaží zjistit. Podle nich jde pravděpodobně o spojení několika faktorů: citlivá imunita zdejších obyvatel, špatné životní podmínky, sucho a prašnost prostředí atd.

Nejběžnějším příznakem meningitidy u dospělých je prudká bolest hlavy (v případě bakteriální meningitidy trpí bolestí hlavy 9 z 10 pacientů). Pak následuje světloplachost a neschopnost pasivně ohnout krk dopředu, protože tomu brání zvýšené svalové napětí, ztuhne šíje.  Následují změny v psychickém stavu a další projevy. Pokud se u nemocného začnou tyto příznaky objevovat, je nutné ihned zamířit do nemocnice. Malé děti do pěti let jsou k meningitidě mnohem náchylnější a bohužel má u nich nemoc mnohem drastičtější dopady. Je to způsobeno jednak tím, že jejich imunitní systém je o něco “slabší”, ale i proto , že příznaky u dětí se diagnostikují obtížně a nemoc se často začne léčit, až když už řádí na plné obrátky. Děti totiž většinou netrpí žádnými  bolestmi hlavy a ani ztuhlost šíje se u nich často neprojevuje. Bývají jen podrážděné a celkově nevypadají zdravě. Jen u kojenců do šesti měsíců někdy dochází k výduti fontanely ( měkké místo na temeni hlavy) v důsledku zánětu. Od jiných nemocí ale meningitidu u dětí odlišují bolesti nohou, studené končetiny a netypická barva kůže. Vyskytne se tzv. petechiální vyrážka. Ta  u meningitidy  způsobené bakterií Neisseria meningitidis (možná ji znáte i jako meningokokovou meningitidu) předchází dalším příznakům a velice rychle se šíří po celém těle. Na trupu, dolních končetinách, ale i na sliznicích, spojivkách a výjimečně i na dlaních rukou či ploskách chodidel naskáčou během několika málo hodin malé nepravidelné fialové fleky. Těchto skvrn se nedá jen tak zbavit.  Vyrážka obvykle zůstává i po zatlačení na místo výskytu a nezmizí ani při tlaku prstem či dlaní. V době, kdy se tato vyrážka objeví je již nutné být v péči lékařů, protože je to již velmi kritické stádium nemoci, kdy hrozí smrt či nenávratné poškození organismu. Meningitida je totiž velice (převelice ) zákeřná nemoc, u které jde doslova o minuty!!! K nezvratné destrukci organismu dochází už po několika hodinách od doby, kdy se objeví první příznaky. Jde zde opravdu o čas. Vše však bohužel ztěžuje skutečnost, že příznaky nejsou nijak výjimečné v porovnání s ostatními nemocemi. V počátcích to může vypadat tak, že že jste chytli jen těžší virózu okořeněnou nechutenstvím, nevolností a rýmou. V případě meningokokové meningitidy je ideální dostat se k lékaři maximálně osm hodin od projevení prvních příznaků a nejdéle 13 od prvních příznaků by jste měli být hospitalizováni. Jenomže… Jednak může být meningitida ještě o něco rychlejší a zákeřnější a jednak je (jak už jsem psala) těžko rozpoznatelná. Například dítě si může celé odpoledne hrát venku, pobíhat a je naprosto zdravé. Ve večerních hodinách pak začne být unavené, jakoby nemocné na pohled. Většina rodičů tento stav však v prvních hodinách lehce přehlédne nebo podcení ( přece hned nepoběží k lékaři, no ne?).  Někdy však ani lékař hned v prvních hodinách toto onemocnění někdy nerozpozná (i když by samozřejmě měl, ale víte kolik k němu přijde denně dětí s únavou, rýmičkou atd.?). A pak, za několik málo dalších hodin, je  již stav dítěte kritický. Bohužel – i když rodiče i lékař zareagují zcela správně a rychle, i tehdy může tato zákeřná bakterie nakonec vyhrát.

I když je jisté, že meningitida lidský rod provází již od pravěku, zdá se, že je “epidemie” meningitidy poměrně novým jevem. Se zánětem mozkových blan se potýkali i lovci mamutů. Jako první ji popsal asi nejslavnější lékař starověku Hippokrates ve své knize De morbis (460-377 let př.n.l.).  Dnes víme, že projevy meningitidy velice dobře znali i další velikáni, jako Galén (cca 120 let n.l.) či Rhazes (865-925), ale nedokázali ji jasně odlišit od jiných horečnatých chorob s drážděním mozkových plen. Původce onemocnění však vědcům velice dlouho zdárně unikal. Teprve v roce 1887 vídeňský patolog Anton Weichselbaum (1845-1920) jako první izoloval z mozkomíšního moku zemřelého pacienta bakterie, které označil jako Diplococcus intracellularis meningitidis a tím objevil původce této meningitidy. Během následujících 20 let dokážou vědci zjistit další zásadní věci: že rozšiřovat tuto nemoc mohou i zdraví lidé a že původců meningitidy  je mnohem víc. Bohužel však s léčbou je to stále mizerné. 50 až 80 % nakažených meningitidě podlehne, ale i ty, kteří přežijí, nečeká procházka růžovým sadem. Většinou je totiž poražená meningitida “obdaruje” hluchotou, slepotou nebo nervovými či psychickými poruchami. V oblasti léčby přichází naděje až v roce 1913. Tehdy Simon Flexner (1963 – 1946) oznámí neuvěřitelný objev: ví, jak zachránit lidi s meningitidou. A lék je to opravdu neuvěřitelný. Antisérum pro koně. To bylo sice vyvinuto už v roce 1906, ale až Flexner je o sedm let později zdokonalí natolik, že je použitelné i u lidí. Flexnerův objev je jako zázrak a masivně snižuje úmrtnost na meningokokové onemocnění. Stačí sérum jen vpíchnout do žíly nebo aplikovat intralumbálně (do páteřního kanálu). O třicet let později se podaří prokázat úspěšnost léčby meningitidy antibiotiky. A Tak od roku 1944 raketovým tempem klesá úmrtnost na toto onemocnění. Navíc v roce 2002 vědci zjistí, že ještě lepší léčebné účinky by mohly mít steroidy.

Pokud vám vstoupí do vašeho života meningitida, máte takřka 100 % jistotu, že vás čeká lumbální punkce. Ta slouží jednak jako zdroj informací ( tedy vyšetření) , ale také snižuje tlak uvnitř lebky. Při meningitidě totiž dochází k otoku mozkové tkáně a ke zvýšení tlaku v lebce. Pokud není tento tlak následně zase snížen např. lumbální punkcí, může dojít i k vyhřeznutí oteklého mozku spodinou lebeční. Co je to  lumbální punkce? Lékař vám v oblasti bederní páteře vpíchne dlouhou dutou injekční jehlu mezi obratle páteřního kanálu a nabere malé množství mozkomíšního moku. Celé vyšetření obvykle trvá kolem 5 minut, a i když je prováděno v místní (lokální) anestezii, není to zrovna příjemné. Mozkomíšní tekutina pak putuje do laboratoře. 

 

Anatomie periferního nervového systému

Anatomie centrálního nervového systému

Cévní mozková příhoda

Bolest hlavy

Demence a degenerativní onemocnění

Demyelinizační onemocnění

Nervové záchvaty

Infekční onemocnění nervového systému

Jak velký je mozek a kolik informací se do něj vejde

Věděli jste to o meningitidě?

Stárnutí a demence

Zajímavosti o lidském těle

Zdroj: časopis Epocha číslo 25/2015

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *