Co je to ideál krásy

Tajemství lidské krásy

Ideály krásy a dokonalosti se řídí trvale platnými pravidly. Není to lidský rozmar nebo výmysl, ale je to jednoznačný výsledek přírodních zákonů.

Jednoznačný recept na krásu sice neexistuje, ale vědecké průzkumy ukázaly, že nic není náhoda. Jednotlivé rysy “krásy” totiž ukazují určité, pro přežití rodu velice důležité vlastnosti. Například čím je samec zdatnější (svalnatější), tím prokazuje větší sílu a schopnost fyzické obrany. Symetrie tváře a postavy zase svědčí o plném zdraví. Výrazný tvar lícních kostí je jasným signálem dospělosti atd. Ideál lidské krásy tak vznikl už v prehistorických dobách, a i když si to neuvědomujeme, je platný i dnes.

Znaky krásy jsou dány tělesnými proporcemi a rysy tváře, které ukazují zdraví, mládí , inteligenci ale i plodnost. Základním požadavkem na ideál krásy je přiměřenost a symetrie. Extrémy nemá nikdo moc rád. Líbí se nám lidé střední velikosti (průměr), nemáme rádi lidi ani příliš malé ani příliš vysoké. Nelíbí se nám tlouštíci ani hubeňouři samá kost a kůže. Prostě průměr a symetrie je jednoznačným kritériem krásy. Signalizuje, že je vše, jak má být. Choroby a cizopasníci nebo úrazy postihují často jednu polovinu těla a tím mění souměrnost na nesouměrnost. A ta je znakem nedobrého zdraví.

Mohutná čelist je uznávaným rysem mužnosti, ukazuje na krásného muže, ale pokud má takovou čelist žena, je to problém. Vždyť který chlap by chtěl “mužatku”? Takže u ženy vyhrává malá čelist, jemný nosík, drobné zuby, rasy nevhodné pro ideál mužské krásy. Vždyť které ženě se líbí “zženštělé ” rysy chlapa? S krásou postavy je to dost podobné. Svalnaté tělo muže ženy přitahuje, ale příliš svalnaté tělo u ženy muže odpuzuje. Pro ženskou postavu jsou určující míry krásy prsa, pas a boky. V zásadě i tady platí, že ideálem je průměr. Jakýkoliv extrém je vnímán jako nepatřičný. Muži se sice rádi podívají na “rovnou” modelku bez velkých boků a pozadí, ale nakonec si vyberou pro život ženu jinou. Proč? To je opět dáno evolucí. Širší boky ženy jsou dány rozměry pánevních kostí. Ženy s širšími boky trpí méně často komplikacemi při porodu. Proto asi nepřekvapí, že muž, aniž by tak činil zcela vědomě, si vybere jako matku svých dětí ženu se širšími boky, aby si tím zajistil větší šanci na potomstvo. Potřeba přežití je tím nejdůležitějším rysem krásy. Tam, kde hrozí či hrozil hladomor, dávají muži přednost “baculkám”, které mají mnohem větší šanci zachovat rod. Nevěříte? Podívejte se na modelky po roce 1945. Jsou to pro vás “tlusťošky”? Nechápete, co na nich chlapi viděli? Vychrtlé ženy vykazovaly rysy nemoci a neschopnosti porodit děti. Ženy se zásobou tělního tuku se snáze vypořádávaly s nedostatkem potravy, který byl po válce všudypřítomný. Dostatek tuku je důležitý i pro úspěšné otěhotnění a zdárný vývoj plodu v těle matky. Zřejmě i proto mohly být v drsných podmínkách doby ledové ideálem krásy ženy přehnaně “baculatých” rysů, jaké známe například u sošky Věstonická Venuše. Dnes máme velký blahobyt, takže muži již hubené ženy tolerují více, ale jak už jsem zmínila, pouze na “podívání se”. Na skutečný život si vyberou ZLATÝ PRŮMĚR.

Také mužské tělo má v očích žen svůj ideál. Testosteron je hormon mužnosti. Posouvá procesy v těle ve prospěch výstavby nových tkání, především kostry a svaloviny. Muži s velkou hladinou testosteronu mají velké svaly a široká ramena. Testosteron dává mužům sílu, agresivitu, odolnost a odhodlání k boji. Čím má muž více testosteronu, tím je dominantnější. To bylo velice důležité především v dobách, kdy muži lovili a tím zajišťovali rodu potravu. Také museli svoji rodinu fyzicky chránit před nájezdy jiných útočníků. Čím měl muž více odvahy a byl silnější, tím větší měla žena a její potomci šanci na přežití. Proto si spousta žen i dnes zcela nevědomě vybírá “mužné typy”, silné a často i agresivní. Růst tělesného ochlupení je posilován samčími pohlavními hormony. Ochlupení těla signalizuje vysokou koncentraci těchto hormonů, což je u mužů považováno za atraktivní, ale u žen to je “odpudivé”.

Krása je vnímaná i pachy. Lidské tělo vylučuje celou řadu látek, které vnímáme čichem. Někdo nám voní, jiný ne. Je to velice individuální smysl, kterým vnímá každý jinak. Co voní jednomu, nevoní druhému. Instinktivně si vybíráme toho, kdo nám voní. Ale ani to není náhodné.  V pachu se projevuje konstalace genů, které zajišťují opět schopnost přežití rodu. “Voňavé” geny ukazují funkčnost imunitního systému, ale také genetickou příbuznost. Na atraktivitě dodává člověku i jeho hlas. Pro ženy je přitažlivější hluboký hlas, což znamená větší rozměry hrtanu a hlasivek chlapa. Větší muži proto mívají hlubší hlasy.

Pokud by si lidé mezi sebou vybírali pouze krásné muže a krásné ženy, získali bychom prototyp lidské krásy. Ale jak bychom potom určovali krásu, když by jsme byli všichni stejní? Nebyla by na světě nuda? Naštěstí nikdo na celé Zemi není dokonalý. I ti největší krasavci a krasavice se od ideálu tu a tam liší.Při volbě nejkrásnějšího muže a ženy jsme tak stále odkázáni na náš subjektivní dojem a na naše pocity. I kdybychom dokázali vytvořit tabulky a grafy krásy, neulehčili bychom si. U každého člověka by jsme měli odchylky od ideálu a při konečném zhodnocení bychom pravděpodobně došli k závěru, že ani ti nejkrásnější z nejkrásnějších vlastně vůbec krásní nejsou. Člověk vnímá druhé lidi komplexně, hodnotí vzájemnou souhru rysů těla a tváře. Proto se naše názory na krásu budou vždycky lišit.  Pro muže je ženská krása velmi důležitá. Pro ženy není sice mužská krása úplně bez významu, ale více si ženy cení hmotných jistot, které muž nabízí. Tento rozdíl stojí v pozadí tradované představy, že si ženy raději vybírají ošklivé, ale bohaté muže. A tak často vidíme velice nesourodé páry, kde krása bankovního konta vyhrává nad krásou fyzickou.

imagesCA952L3J imagesCA6L35ZO imagesCACOUZ6C

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *