Proč máme sny

Vědci ze spánkové laboratoře v německém Mennheimu zjistili, že zhruba 65%  všech snů je nepříjemných či strašidelných, smutných nebo rozčilujících. Pouze 20% snů je příjemných, zábavných a radostných. Přibližně 30% snů průměrné populace je realistických, 20% zahrnuje bizarní prvky a 50 %  snů je zcela fiktivních, takže jsou zcela nereálné a v běžném životě by se odehrály jenom stěží. Aktivita jednotlivých mozkových  buněk souvisí s konkrétními objekty a vjemy v naší mysli. Někteří vědci se domnívají, že emoce prožité během dne se projeví v našem snu.  Snění tak napomáhá vypořádat se s událostmi dne, přičemž se původně velice často silně negativní zážitek sněním zmírní. Ráno pak vidíme svět pozitivněji. Některé obzvlášť náročné emoce dne  může mozek sněním zpracovávat i několik nocí po sobě. Snění má ale také velký význam pro učení. Současné zobrazovací vyšetřovací metody prokázaly, že si v REM fázi spánku mozek opakuje některé události  nebo informace.

Zkratka REM pochází z anglického spojení Rapid Eye Movement neboli “rychlé pohyby očí” a označuje fázi spánku, kdy se uvolní svalstvo a oči se začnou po dobu cca 10 vteřin zcela náhodně pohybovat. Dochází také k občasnému trhavému pohybu končetin a dostavují se velmi živé sny. Fázi REM vystřídá druhá fáze NREM (non-REM – opak REM), obě tyto fáze se v průběhu spánku pravidelně střídají. Fáze NREM je charakterizována útlumem mozkové činnosti stejně jako tělesným klidem a uvolněním. Tato fáze NREM se dělí na čtyři stádia podle hloubky spánku. Spánek dospělého člověka obvykle začíná postupným střídáním stadií NREM od prvního do čtvrtého. Tento postup je občas přerušen tělesnými pohyby a částečným probuzením. Asi po 70–80 minutách se spící obvykle krátce vrací do třetího nebo druhého stadia a následuje první fáze REM, která trvá asi 5–10 minut. Délka celého cyklu, od začátku prvního stadia NREM až po ukončení první fáze REM je asi 90–110 minut. V typických případech se tento cyklus opakuje čtyřikrát až šestkrát za noc a v každém následujícím cyklu se třetí a čtvrté stadium NREM zkracuje, zatímco narůstá délka fáze REM. Přesný průběh spánkového cyklu je u každého jedince odlišný a mění se i s věkem. V průběhu REM spánku je člověk téměř strnulý, ušetřeno je pouze srdce a bránice, okohybné svaly a hladké svalstvo. Při REM fázi začne člověk těžce a nepravidelně dýchat. Jeho srdeční frekvence se zvyšuje na hodnoty, které odpovídají bdělému stavu. Probudit člověka v REM fázi je obtížnější než v ostatních spánkových stadiích. Dochází k úbytku svalového napětí, což je patrné v uvolnění obličeje spícího. V průběhu REM fáze probíhá velká většina snů. V této fázi spánku jsou sny výrazné až mimořádně živé a mívají bizarní a nelogický charakter. O REM fázi spánku je prokázáno, že je fyziologicky podstatou snové činnosti, a někdy bývá nazývána také D-stav (od anglického slova “dream” = sen). U dospělého člověka představuje REM fáze asi 90–120 minut, tedy asi 20–25 % doby spánku. Tento podíl klesá s věkem; u novorozenců tvoří plných 80 %. Během typického spánku vstoupí spící člověk do této fáze v průměru pětkrát a doba, po kterou v ní zůstane je zpočátku jen několik minut, ale s každým dalším přechodem trvá déle a déle. Subjekt, trpící spánkovou deprivací, ve spánku do fází REM vstupuje snadněji a častěji. Během této fáze je spánek lehčí – spící je více náchylný k probuzení a někdy může dojít ke krátkému nabytí vědomí a okamžitému opětovnému usnutí. Je vědecky dokázáno, že většina snů, které si subjekt podrobně a živě pamatuje, probíhá právě v této fázi spánku. Je velice zajímavé, že lidé, kteří se narodily slepí, nevidí v snech žádné obrazy. Jejich snění  obsahuje pouze smyslové vjemy, jež jsou jim dopřány i v bdělém stavu. Naopak jedinci, kteří oslepli až v průběhu života, vidí stejné výjevy jako kdokoliv jiný.

Vědci toho o spánku již vědí opravdu hodně, a tak se nyní pokouší postoupit ve svých schopnostech dál a ovlivnit obsah našich snů. Ano, bylo by jistě velice krásné si “navolit”  svůj sen před usnutím. Ovládat sny zatím jenom u krys se již podařilo jako prvním vědcům a neurologům z Massachusetts Institute of Technology (MIT).  Použili k tomu zvukovou stopu, pomocí které učili zvíře probíhat bludištěm. V REM fázi spánku pak malému hlodavci přehrávali zvuk znovu  a znovu. Reakce mozku živočicha během snění se přitom přesně shodovala a aktivitou při zdolávání bludiště. Experiment tak ukázal, že lze sny (přinejmenším u krys) korigovat s využitím různých smyslových podnětů, jež aktivují vzpomínky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *