Nepřátelé roztoči

Roztoči jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. V domácnostech se setkáváme především s dvěma hlavními druhy: skladištními a prachovými. Prachoví se vyskytují především v matracích, v prachu domácností a protože s nimi trávíme nejvíce času, škodí nám nejvíc. Skladištní roztoči jsou sice mnohem nebezpečnější, protože je často zcela nevědomky pozřeme (nachází se totiž v potravinách), ale setkáváme s  nimi mnohem méně často. Patří mezi ně např. skladokaz sýrový, roztoč moučný, roztoč mlékohub atd.

Roztoči nám komplikují život již více než deset tisíc let. Když se totiž člověk usadil a domestikoval první domácí zvířata, zavlekl si s nimi ke svému  domácímu krbu také kousek “nežádoucí” přírody, tyto malé tvory. Roztočům se nejlépe daří při 25°C, zatímco při teplotách pod 10°C se již nedokáží rozmnožovat. Dospělí jedinci potřebují ke svému životu také vlhkost. Než se vylíhnou z vajíčka, vydrží v neaktivním stádiu i několik dlouhých týdnů. V této době jim změny teplot ani vlhkosti nijak nevadí. A co hůř, dokáží se v této fázi vývoje přemísťovat z místa na místo. Nalepí se totiž na různé brouky nebo ptáky, na jejichž těle pak cestují. Po 21 dnech se roztoč vylíhne a další tři týdny svého života už nám jenom v podstatě škodí. Postel představuje pro roztoče zelenou louku. V každé matraci najdeme na každém centimetru čtverečním  několik desítek, vzácně i stovek, těchto miniaturních živočichů. Někteří si dokáží zalézt tak hluboko, že je nedostaneme ven ani vysavačem při běžném úklidu. Tito tvorové dosahují velikosti od 80 mikrometrů až  po 1 milimetr. Živí se především odpadlými šupinami naší kůže a prachem. Po celém bytě roznáší mikroskopické plísně a jeho výkaly jsou nebezpečné hlavně pro alergiky. Jejich chloupky se nám při vdechnutí zapichují do dýchacího a trávicího ústrojí. Zdravý člověk však většinou vdechnutého roztoče zase vydechne, vykašle nebo se ho zbaví kýchnutím. Ale alergici mohou při setkání s roztočem otéct podobně jako při bodnutí včelou. Otečou jim sliznice, napuchnou oči a nos, začnou kašlat, vzácně se i dusit.

Jak na roztoče? Bohužel proti nim nepomáhají ani peřiny z dutého vlákna či z molitanu, ani vysavač. Bohužel si nepomůžeme ani praním. Roztoči sami sice umírají již při teplotě 60°C, ale jejich alergizující exkrementy praním nikdy zcela odstranit nelze. Navíc po vyprání se množství roztočů zase velmi rychle vrací do původního stavu. Aby bylo toto opatření  proti roztočům skutečně účelné, museli bychom  prát peřiny a matrace minimálně jednou za měsíc, ale to je takřka nemožné. Existují některé chemické postřiky, ale i na ně mohou mít někteří alergici silné reakce. Jako nejúčinnější se tedy zdá být použití tepla. Protože roztoči nemají rádi zimu ani vedro,  můžeme je tedy v zimním období zmrazit, nebo naopak létě vystavit parnému slunci tím, že každý den vyndáme peřiny a matrace alespoň na 1 hodinu ven. Část roztočů to sice zahubí, bohužel jejich alergeny zůstávají aktivní i potom. Takže se zdá, že s námi roztoči zůstanou navěky a my se s nimi budeme muset naučit nějak žít.

zdroj: časopis 100+1  7/2015

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *