Proč mají lidé emoce? Jak a kde vznikají?

Proč mají lidé emoce? Jak a kde vznikají?

Mozek jako sídlo emocí určil už jeden z nejznámějších starověkých lékařů Klaudios Galenos (129-200?). Se svým názorem však zůstával dlouho osamocen. Většina lidí se totiž domnívala, že emoce vznikají v srdci. Srdce ostatně jako symbol emocí zůstalo dodnes. Za emoce ve skutečnosti může mozek, konkrétně jeho část zvaná limbický systém. Ten zodpovídá za emoční paměť i hodnocení emocí. Skládá se z hypothalamu, amygdaly a hipokampu. Hypothalamus zprostředkovává přenos emocí mezi limbickým systémem a dalšími částmi mozku. Hipokampus emoce řídí a zpracovává. Zcela nezastupitelnou funkci má amygdala, jež je sídlem emoční paměti. Zde jsou uloženy vzpomínky na různé zážitky. Amygdala zkoumá vjemy smyslových orgánů a vyhodnocuje je na základě zkušeností získaných v minulosti. Kvůli ní se nám třeba začnou v ústech tvořit sliny, pokud ucítíme naše oblíbené jídlo. Limbický systém je jednou ze tří částí mozku. S teorií trojjediného mozku přišel Paul D.MacLean (1913-2007). Mozek je rozdělen podle stáří na tři části. Ta nejstarší, mozkový kmen, má na starosti například pud sebezáchovy. Přezdívá se jí také “ještěrčí (plazí) mozek.” Druhou částí je limbický systém, který kromě emocí řídí i mnoho dalších činností, např. příjem potravy, spánek, hormony atd. A nejmladší je mozková kůra (neokortex), zpracovávající informace získané prostřednictvím smyslů.

I když se od zvířat odlišujeme rozumem, jsou to emoce, co nás činí lidskými. Jenže právě prožívání emocí je pro řadu lidí nečekaným problémem. Čas od času se do nějaké stresové události dostaneme každý. Není však dobré se nechat emocemi zaplavovat příliš. Setrvávat dlouhodobě v hlubokém smutku či dokonce v netečnosti nám může přivodit mnoho zdravotních problémů. Schopnosti zvládat a využívat emoce ku prospěchu říkáme emoční inteligence. Ta se dá trénovat stejně jako paměť. Můžeme se jí učit rozvíjet ji. Většinu emocí není dobré úplně potlačovat. Člověk, který své emoce zcela potlačuje, potlačuje zároveň i rozvoj svojí osobnosti. Brání se změně a ustrne na mrtvém bodě. Je to sice pohodlné, ale takový člověk žije v sebeklamu. Emoce totiž k životu neodmyslitelně patří. Je velice zdravé se umět radovat, ale i být smutný, plakat čí si čas od času trochu zanadávat. Člověk, který neprojevuje své emoce, je pro ostatní lidi těžko čitelný a oni  pak nevědí, co si mají myslet a jak mají dotyčnou osobu přijmout.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *