Pacientům s lupénkou se blýská na lepší časy
Červená ložiska s bílými šupinami odlupující se kůže jsou neklamným průvodním jevem psoriázy neboli lupénky, jednoho z nejrozšířenějších autoimunitních onemocnění, které postihuje až 2% populace. Lupénka často způsobuje i sociální vyloučení, protože, ačkoliv se nejedná o nakažlivou nemoc, řada lidí se jí štítí. Nejnovější výzkumy ji umožní lépe pochopit a pacientům přinášejí novou naději.
Psoriáza nebo také lupénka je jedním z nejčastějších kožních neinfekčních onemocnění postihující především kůži, avšak kromě pokožky může postihovat též nehty,klouby a hlavně ledviny. Nemoc postihuje přibližně 2–3 % populace, její výskyt může být však častější, jelikož jsou projevy nemoci mnohdy nevýrazné a není tedy diagnostikována. Nejčastěji se změny kůže poprvé objevují mezi 10. a 25. nebo mezi 35. a 60. rokem života. V průběhu života může docházet k opakovaným výskytům nemoci.
V současnosti tuto chronickou nemoc nedokážeme léčit, ale izraelští vědci se domnívají, že jsou na dobré cestě k látce, která konečně spolehlivě odvede svou práci. Pokusy, které provedl tým výzkumníků z Ben-Gurion University of the Negev ve spolupráci s izraelskou firmou Teva Pharmaceutical Industries ukázaly, že tím klíčem, kterým dostaneme onemocnění pod kontrolu, může být snížení aktivity (inhibice) jednoho proteinu imunitního systému. Konkrétně jde o interleukin- 29. Dva a půl roku dlouhý výzkum ukázal, že upravený vytokán IL-17RA je velice účinný při odstraňování akutní lidské lupénky u myší. Na lidských pacientech s lupénkou nicméně ještě tato metoda vyzkoušena nebyla, přesto je však již nyní mezi farmaceutickými firmami o tento potenciální lék na lupénku zájem. Jak ovšem Aharoni zdůrazňuje, v současnosti je výzkum teprve v první základní fázi vývoje.
Pomocí pokusů se zdravou kůží, modely kůže s izolovanými buňkami z horní vrstvy kůže vědci potvrdili, že interleukin-29 je přítomen pouze v kůži s lupénkou a je schopen stimulovat produkci antivirových proteinů a tím chránit kožní buňky před virovou infekcí. V případě skutečného napadení kůže viry je tento protein velice žádoucí, ale pokud svoji činnost včas nezastaví, začne útočit i na zdravou tkáň a problém je tady (autoimunitní onemocnění). Ale proteinové inženýrství není jediná cesta ke snaze pochopit a vyléčit toto kožní onemocnění.
Nová studie čínských vědců z Anhui Medical University se zabývala vlivem tzv. kódovacích variant v imunitních genech na vznik lupénky. Testovala 21 309 čínských jedinců ve snaze přijít na příčinu vzniku lupénky. Přestože tato celoživotní chronická nemoc nejčastěji udeří u mladých lidí ve věku 15-35 let, může v podstatě postihnout kohokoliv v jakémkoli věku, a to včetně malých dětí či starých osob. Za vznikem lupénky stojí totiž zcela určitě kombinace různých faktorů, mezi nimiž nechybí životní prostředí, genetika či imunologie.
