Angíny a jejich komplikace
Angína je akutní zánět, který postihuje lymfatickou tkáň v oblasti hltanové branky.
Angíny podle lokalizace jsou:
- angína palatina: zánět postihuje patrové tonsily (krční mandle), která je ze všech nejčastější
- angína retronasalis: zánět nosohltanové mandle
- angína pharyngica lateralis: zánětlivé postižení postranních hltanových pruhů
- angína granularis: zánětlivé postižení ostrůvků lymfatické tkáně v zadní stěně hltanu
- angína lingualis: zánětlivé postižení jazykové mandle
Původci angíny:
- nejčastěji bakteriální infekce (obvykle pyogenní hemolytický streptokok, méně často stafylokok, pneumokok, hemofilus influenze atd.)
- méně častá virová infekce
- zřídkavě plísňová infekce
Ke zmíněným původcům většinou přispívají vedlejší faktory, např. nachlazení, únava, stres či jiná vážná onemocnění
Angíny dělíme na:
- samostatné: jsou to ty, u kterých má postižení lymfatického okruhu hltanu dominantní klinický obraz
- sdružené: jsou to angíny u virových onemocnění, u spalniček, chřipky, spály a jiných onemocnění
Angíny dělíme na několik základních typů:
- angina catarrhalis: často vzniká jako symptomatická (sdružená) angína a projevuje se difuzním (rozptýleným) zarudnutím a prosáknutím tonzilární tkáně, jež zpravidla přesahuje i na sliznici ostatních částí hltanu
- angina vesiculosa: označovaná též jako herpangína, je charakteristická pro virovou etiologii. Na tonzilách (krčních mandlích) a patrových obloucích se zpočátku tvoří drobné puchýřky se zarudlým dvorcem a po jejich prasknutí se slizniční eroze pokrývají jemným fibrinovým povlakem makroskopicky připomínajícím malé afty
- angina follicularis: nepatří k častým angínám. Infekce postihuje převážně folikuly, jež mohou abscedovat (vytvořit absces = uzavřený, ohraničený zánět), a pak pod sliznicí prosvítají jako vícečetné žlutavé skvrny
- angina lacunaris patří k typickým a též nejčastějším formám samostatné hnisavé angíně. Jde o hlubší zánět s exsudací (zánětlivý výpotek) fibrinu a polynukleárů do tonzilárních krypt ( mnohočetné záhyby a chodbičky sahající různě hluboko do nitra mandle) s tvorbou žlutavých povlaků na jejich povrchu. Jestliže povlaky mezi sebou splývají, ale nepřesahují na sousední tonzily, mluví se o angína confluens
- angina pseudomembranacea: je dalším relativně častým typem samostatné angíny, ale může se vyskytnout i jako angína symptomatická (sdružená), např. při infekční mononukleóze, nebo druhotná při celkových onemocněních. Šedožlutavé povlaky pevně lpějí ke spodině a mohou někdy i lehce přesahovat na okolí tonzily (krční mandle), jak tomu bývá např. u těžší pneumokokové, streptokokové nebo stafylokokové infekce. Ojediněle může být i mykotického původu. Reakce v regionálních krčních uzlinách bývá minimální nebo žádná a rovněž teploty jsou obvykle jen lehce zvýšené nebo i normální.
- angina ulceromembranacea: je nápadná jednostranným výskytem s tvorbou hlubokých vředů krytých mazlavými, špinavě šedožlutými povlaky a predilekční lokalizací v horní polovině patrové mandle. Jejími původci jsou symbionti Bact. fusiformis a Spirocheta buccalis (mikrobiální druhy žijí v dutině ústní jako saprofyty, nejcastëji v kariesnich zubech). Tento typ angíny se vyskytuje jen ojediněle.
- angina gangrenosa: jde zpravidla o hluboký nekrotický rozpad tkáně patrových tonzil, krytý páchnoucími povlaky a provázený i výraznou zánětlivou reakcí v okolí. Vzniká zejména u těžce nemocných, např. diabetiků, při urémii či v terminálních stádiích leukémie nebo agranulocytózy.
Příznaky angíny:
Onemocnění obvykle začíná horečkou, bolestmi v krku, celkovou slabostí. Bolest v krku jako dominující místní příznak se stupňuje při polykání. Objevuje se bolestivé zduření regionálních mízních uzlin. Kromě postižení patrových mandlí se zánětlivé změny objevují i v ostatních místech lymfoepiteliálního okruhu.
Diagnóza angíny:
Je třeba určit, zda se jedná o samostatnou nebo sdruženou angínu. Samostatné angíny mají většinou typické příznaky a klinický obraz. U sdružených angín si všímáme celkových příznaků a základní laboratorní testy nám pomohou v rozlišení. Např. angína při infekční mononukleoze se projevuje silným zduřením patrových tonzil a velkým zduřením krčních uzlin. Za původce je považován virus Epstein- Barrové a vyskytuje se hlavně u dětí a mladistvých (“horečka z líbání”). Diagnózu potvrdí charakteristický krevní obraz, zvýšené jaterní testy a pozitivní reakce Paul-Bunnellova.
Terapie angíny:
závisí na typu angíny a jejím etiologickém původci. Důležité je věnovat pozornost možnému výskytu místních a vzdálených komplikací a metatonsilárních příznaků jako revmatismu, zánětům ledvin, karditidám a podobně. To platí hlavně pro opakované streptokokové angíny. Při léčbě angín se doporučuje:
- klid na lůžku
- měkká strava
- hodně tekutin
- antibiotika nejčastěji penicilinové řady (event. jiná dle výsledků výtěru z krku, např. Erythromycin, Oxacilin a další), který by měla trvat nejméně 8-10 dní
- analgetika a antipyretika (léky na bolest a na snížení tělesné teploty)
- vitamíny
- další léky k potlačení ostatních celkových a místních symptomů
Komplikace angíny:
- místní : nejčastěji abscesy v tonzile nebo jejím okolí
- celkové: nejčastěji sepse
Absces (je ohraničená, chorobná dutina vzniklá zánětem a vyplněná hnisem):
- abscessus paratonsillaris: je nejčastější místní komplikací angín a vzniká nejčastěji v druhém týdnu onemocnění a i při léčbě antibiotiky. Vedoucím příznakem je jednostranná bolest v krku, velice obtížné polykání, huhňavá řeč, trismus (křeč žvýkacích svalů ) a zduření mízních krčních uzlin
- abscessus intratonsillaris se vyskytuje zřídka a vzniká splynutím hlubokých hnisavých folikulů
Diagnóza paratonsilárních flegmón ( neohraničená agresivně se šířící zánětlivá infekce měkkých tkání, zánět ještě není uzavřen jako u abscesu) a abscesů vychází z typických potíží a nálezu v hltanu. Velice důležitá je lokalizace zánětu:
- při laterální formě = peritonsilární absces= je nejčastější, je maximum vyklenutí v předním oblouku patrovém, je patrné vytlačení tonsily mediálně, je nápadná asymetrie hltanového vchodu. V pokročilých stádiích prosvítá hnis.
- dolní infratonsilární absces vzniká nejčastěji u dětí a může někdy činit diagnostické rozpaky. Zánětlivý infiltrát se může šířit až na boční stěnu hypofaryngu. Rozlišit, zda jde o flegmónu nebo již o absces lze pomocí punkce (jehlou se stříkačkou napíchneme postižené místo. Pokud nasajeme hnis, jedná se o absces).
Léčba abscesové dutiny je chirurgická. V lehčích případech se musí provést incize (naříznutí zánětlivého ložiska) a dilatace (jeho rozšíření a vypuštění hnisu). Tento postup se několik dní opakuje. Většinou však musí dojít k radikálnějšímu odstranění celé tonsily (tonsilektomie = odstranění krční mandle) a tím se absces zcela otevře a vyčistí. Je to hlavně v případech, kdy hrozí rozšíření infekce do okolí a je nebezpečí dušení. V obojím případě je nutné podávání antibiotik a analgetik. Pokud byla provedena pouze incize a následné dilatace, doporučujeme po zhojení nemocnému tonsillectomii pro vyloučení možnosti recidivy (opakování) abscesu.
Tonsilogenní sepse (otrava krve ) je velice závažnou celkovou komplikací angíny. Obvykle vzniká z pokračující tromboflebitidy drobných vén v tonzilárním lůžku, odkud postupuje až do krevního oběhu. Může jít o bezprostřední vyplavení bakteriálního původce angíny do krevního oběhu a takový způsob sepse se označuje jako forma primárně hematogenní. příznaky sepse se obvykle objeví až řadu dní po angíně, tedy v době, kdy již nález v hltanové brance nevykazuje podstatné změny. Mluví se proto o lymfogenní formě sepse po angíně. Zvláště zákeřná je pak kryptogenní sepse po angíně. Septické lůžko zůstává i po angíně nějakou dobu latentní (skryté, utajené) a projeví se až celkovými septickými příznaky i po několika týdnech. K hlavním příznakům sepse patří:
- vysoké teploty
- schvácenost
- pocity mrazení nebo třesavky
- suchý, povleklý jazyk
- někdy zvětšená slezina
prudkost příznaků může být více či méně potlačena podáváním antibiotik, proto je velice nutné nepodceňovat i drobné příznaky:
- kolísání teploty
- mírná palpační bolestivost v místě postižení
- únava, slabost
Terapie sepse je chirurgická, kdy je velice nutné odstranění ložiska zánětu (tonsilektomie) a podávání masivních dávek antibiotik se širokým spektrem účinků.
Zajímavosti: Proč se novorozenci rádi chytají prstů?
Proč hlupák neví, že je hloupý?