Odkud se bere agrese?

Odkud se bere agrese?

Agresivita provází lidstvo už samotných jeho počátků. Setkáváme se s ní na každém kroku  a nemusí se nutně jednat o agresi jednoho člověka vůči jinému. Agresorem  může být i skupina lidí a v globálním pojetí i celý stát. Liší se od sebe mužská a ženská agresivita? Vyšší stupeň agresivity u mužů je zdánlivě nepopiratelným faktem. Vždyť muži se mnohem častěji perou, páchají více sexuálních zločinů, častěji se dostávají na kriminální dráhu. Důvodem tohoto faktu je rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím. Muži produkují více pohlavních hormonů androgenů, z nichž ten nejdůležitější je testosteron.  Testosteron najdeme  i u žen, ale v mnohem menší míře. Není to však nic náhodného, vše je dáno evolucí. Muži museli v dávných dobách na rozdíl od žen odvracet různá nebezpečí. Účastnili se lovu, ochraňovali příbytky před divokými zvířaty či vpády jiných kmenů. Život v neustálém strachu a riziku u nich dal vzniknout hormonální agresivitě. V současnosti již nežijeme ve světě takto ohroženém, muži již nemusí lovit a tak se jejich hladina testosteronu pomalu každou další generací snižuje. V současné době je vlastně agresivita společností vnímána velice negativně. Lidský druh by ale jen stěží obstál, kdyby agresivitu postrádal. V potravinovém řetězci by byl na jednom z posledních příček, pokud by tady ještě vůbec byl. Jistá míra agrese je proto potřebná i dnes. Je společná lidem i zvířatům. Alespoň agresivita benigní, která stojí za našim pudem sebezáchovy. Právě ta je totiž velice důležitá pro zachování rodu. Jejím cílem je odstranění ohrožení, případně její příčiny. Pokud pomine nebezpečí, vytrácí se i tento typ agrese. To její druhou formu- agrese maligní, bychom u zvířat hledali marně. Na rozdíl od předchozí je biologicky velice škodlivá a násilně narušuje zažité sociální struktury. Vyznačuje se krutostí a destrukcí a nemá nic společného se zachováním druhu. Je prosazována pouze k ukojení vlastních zájmů. Poškozuje nejen napadeného, ale také útočníka.

Hladina Testosteronu kolísá  v závislosti na jeho diurálním (denním) rytmu. Nejvyšší hodnoty dosahuje kolem 8. hodiny ráno, nejnižší je kolem 9. hodiny večer. A jak vlastně agresivita vznikne? Ke zpracování útočného, případně obranného chování dochází samozřejmě v mozku. Hlavní roli pro spuštění a ovládání agrese v centrálním nervovém systému mají hypotalamus a limbický systém. Pod kontrolu agrese plní důležitou funkci i mozková kůra, která je spjata se sociálním učením.  Pokud se někdo v dětství naučil prosazovat své zájmy násilím, tíhne k této strategii i v dospělosti. Lidé hrají role podle předem naučených scénářů. Jako ve válce přebírají velení generálové, v okamžicích strachu a rozrušení stojí za naším jednáním centrum limbického systému- amygdala. Ta se v krizi ujímá velení nad podstatnou částí mozku a zastírá racionální myšlení. Odtud vycházejí signály příslušným orgánům k tvorbě stresových hormonů, které následně ovlivní naše další chování. Proto v afektu děláme věci, které bychom normálně neudělali. Stojí a padá vše s hormony? Testosteron, estrogen, kortizol. Kde hledat viníka? Utváří nás, jak nás vnímá naše okolí. To nás vnímá podle toho, jak se chováme. Člověk může být sebelépe vychovaný, snažit se nešlápnout vedle, ale jaký je ve skutečnosti se ukáže vždy až v krizové situaci. V zásadě se chováme podle toho, jaké hormony a neurotransmitery u nás převažují. Podstatný vliv na agresivní chování mají adrenalin a kortizol, které jsou přezdívány “stresové hormony”.  Zdravý mozek při stresové zátěži reaguje okamžitě. Vyšle signál nadledvinkám, aby tyto dva zmíněné hormony produkovaly. Adrenalin zrychluje srdeční rytmus a bystří lidské smysly. Kortizol díky svým účinkům na energetický metabolismus mobilizuje organismus. Vzájemným působením těchto dvou hormonů je jedinec pohotový k obraně, nebo k útoku. Kdo je dalším viníkem? K agresivitě a ztrátě sebeovládání vede také snížená hladina serotoninu, který patří mezi neurotransmitery produkované mozkem. Neurotransmitery jsou přenašeče nervových vzruchů, díky nimž dochází k přenosu impulzů mezi jednotlivými neurony. Serotonin je hormon, který získává mozek z přírodní aminokyseliny zvané tryptofan, kterou organismus neumí sám vytvořit. Do lidského těla se dostává výživou. Je obsažena například v banánech, vejcích, avokádu, masu, celozrnném pečivu, čokoládě či potravinových doplňcích. Tvorbu serotoninu lze podpořit i nezdravými způsoby: nikotinem či alkoholem. S těmi se to však nesmí přehánět. Při nadměrné konzumaci totiž dochází k negativnímu efektu .

Asi vás překvapí, že podle odborníků není agresivita vrozená, ale získává se postupným učením. Učením se formuje do akceptovatelné podoby nebo naopak vyvolává pocity frustrace, tedy situace, kdy v cestě k uspokojení určité potřeby stojí rozličné překážky. Ale ne vždy a ne u každého vede pocit frustrace k přehnaným agresivním výbojům. Reakce frustrovaných jedinců mohou být velice různé. Někdo se může uchýlit k únikovému  chování či k rezignaci, jiný začne bojovat a spustí agresivní útok. To, jak bude reagovat záleží na jeho předchozích zkušenostech, na tom, co viděl v dětství doma atd.

zdroj: časopis 21.století 3/2015

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *