Je očkovací vakcína horší než nemoc? 

Očkovací vakcína horší než nemoc? 

Proč nechat nebo  naopak nenechat děti očkovat?

Dva články na toto téma a dva protichůdné názory. První článek byl uveden v časopise 100+1   5/2015 a jednoznačně očkování obhajuje a doporučuje. Druhý článek naopak před očkováním varuje. Nechám na vašem posouzení, s kterým z těchto dvou názorů se ztotožníte.

V prosinci roku 2014  přišel do Disneylandu v USA člověk nemocný spalničkami. Nemoc se začala překvapivě velice rychle šířit. Již v půlce ledna bylo nahlášeno nejméně 51 nakažených, přičemž většina z nich měla přímou spojitost s návštěvou Disneylandu. Jak je to možné? Příčina je jasná, většina nakažených nebyla očkovaná. Výskyt tohoto onemocnění se přitom  jenom v USA pohybuje přibližně okolo 220 případů ročně. Spalničky jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění. Nejčastěji postihuje děti ve věku 4 až 5 let, ale mohou jím onemocnět i mladší nebo starší děti, ale i dospělí. Úmrtnost na toto onemocnění je značně vysoká. Podobné je to i u dalších onemocnění, např. u příušnic či obrny. Proč v dnešní době, kdy lze šíření těchto nebezpečných nemocí zastavit vakcínou, lidé nenechávají své děti očkovat? Mnoho rodičů se  domnívá , že nemoc nepatří k tomu nejhoršímu, co  se jejich dítěti může stát. Považují očkování a jeho vedlejší účinky za mnohem větší zlo. Např. v USA kolovala internetem zpráva, že za posledních 10 let na spalničky nikdo nezemřel, zato na vedlejší účinky vakcíny doplatilo životem 108 lidí. Uvedená statistika však vykazuje jeden velmi podstatný problém: ani jedno její číslo není pravdivé. Pouze za jediný rok zemřelo na spalničky nejméně 5 osob jenom v USA. V zemích s nižší životní úrovní je množství nepřeživších  mnohonásobně vyšší. Spalničky jsou nebezpečné především kvůli komplikací. Jeden z dvaceti nakažených dostal zápal plic a zhruba tisíc pacientů postihly trvalé následky  v důsledku encefalitidy. Říkáte si, že to nejsou vysoká čísla? Je to jednoduše tím, že většina populace je dnes již očkovaná. Devět z deseti nakažených však očkovaní nebyli. V zemích, kde se zatím vakcinace nerozšířila, patří spalničky stále mezi nejčastější příčinu úmrtí dětí do 5 ti let (až v 90% nakažených případů). Například v roce 2013 zemřelo na spalničky na celém světě 145 700 nakažených.

S údajem o 108 obětech následků očkování je to podobné. S výsledkem průzkumu přišla společnost VAERS. Její databáze byla zcela otevřená veřejnosti a mohl tak do ní zapsat kdykoliv kdokoliv a cokoliv. Obsažené informace je proto nutné brát s určitou rezervou. Nikdo totiž uvedené případy neověřoval. Navíc některé zdravotní problémy nastaly sice v době po očkování, to ale ještě nedokazuje, že je způsobila právě vakcína. Je naprosto jasné, že v případě milionů očkovaných jedinců nevyhnutelně někteří z nich shodou okolností onemocnění (pravděpodobně by onemocněli i bez očkovaní) nebo dokonce zemřou. Abychom tedy prokázali, že je na vině očkování, potřebujeme mnohem pečlivěji provedené studie.

V posledních letech se bohužel začínají vracet nemoci, proti nimž existuje očkování, i na místa, kde bychom to nečekali.Několik epidemií spalniček zaznamenala i Evropa. Ukazuje se, že se neočkovaní lidé vyskytují v jakýchsi shlucích. Proč? Může za to snaha některých skupin lidí očkování bojkotovat. Někdejší britský chirurg Andrew Wakefield proslul svým článkem publikovaným v roce 1998 v časopise The Lancet, pod který se podepsalo dalších dvanáct spoluautorů. Jeho text zde popisoval případy dvanácti dětí, u nichž se po očkování MMR neboli kombinovanou vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám projevila vývojová porucha – v devíti případech šlo o autismus. Ačkoliv je zmíněná studie formulovaná poměrně opatrně (nikde  se v ní netvrdí, že by očkování vedlo k autismu), samotný  Wakefield začal ve veřejných prohlášeních volat po zákazu MMR vakcíny. A tak se zrodil mýtus, že očkování způsobuje autismus. Ano, mýtus, protože se ukázalo, že tři děti z uvedených 12 případů žádným autismem nikdy netrpěli a netrpí. Zbylých devět případů zmiňovaných Wakefieldem mělo projevy vývojové poruchy už před očkováním. Zajímavé také je, že pár měsíců před zveřejněním své studie o škodlivosti vakcíny MMR,  si nechal sám Wakefield   patentovat vlastní vakcínu proti spalničkám, o kterém se však snažil tvrdit, že je to pouze “výživový doplněk” na posílení imunity. Postupně se od studie distancovalo všech dvanáct spoluautorů, a také samotný časopis The Lancet, který ji stáhl z publikace. V roce 2010 navíc odebrali Wakefieldovi v Británii lékařskou licenci. Přesto však úřady a vědecká veřejnost hledala jakoukoliv možnost, že by skutečně mohla mít vakcína následky v podobě autismu či jiných vývojových vad. Doposud se žádné zvýšené riziko nepotvrdilo. V roce 2014 vyšel v odborném časopise Vaccine  článek australských vědců, který vyhodnotil studie zahrnující víc než 1,2 milionu dětí. Jejich závěr? Očkování autismus nezpůsobuje. Přesto mýtus jednou vyslovený dál koluje mezi lidmi.

Jak uvádí wikipedie: “Autismus je tzv. vývojové mentální postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi. Objevuje se před třetím rokem věku. Příčiny autismu jsou neznámé, většinou se má za to, že za poruchami autistického spektra patrně stojí kombinace genetických předpokladů a dalších rizikových faktorů jako je zátěž životního prostředí látkami nepříznivými pro lidský organismus apod. ” Počet autistických dětí je rok od roku vyšší. Jenže je tomu skutečně tak? Jedná se opravdu o epidemii a může za ní očkování? To je velmi složitá otázka. Podle většiny odborníků dochází k nárůstu autismu pouze na papíře. Dříve se například mnohé autistické děti považovaly za mentálně retardované. Teprve v současné době dochází k přesnější diagnostice. Také se prokázalo, že v případě autismu patří k hlavním podezřelým směs genetických vlivů  spolu s  prostředím například prodělaná chřipka či bakteriální infekce během těhotenství, nedostatek kyseliny listové (vitamín B9) a mnoho dalších.  Je téměř jisté, že většina dětí by autismem onemocněla i bez očkování. Je možné, že momentální  oslabení organismu, které vakcína způsobuje u většiny jedinců, projevy vrozených vývojových vad pouze urychluje. Na straně druhé je prokázané, že podle Světové zdravotnické organizace WHO zachraňuje vakcína ročně dva až tři miliony životů. A tak se musím nutně zeptat: “Je důležitější zachránit ročně několik milionů lidí očkováním i za cenu případného možného  (zcela neprokázaného) rizika vzniku vývojových vad u očkovaných jedinců nebo je lepší raději neočkovat a pak nést následky v podobě smrtelných epidemií?

zdroj: časopis 100+1   5/2015

Názory na očkování se ale různí. Nyní jsem uvedla článek, který jednoznačně ukazuje, že očkování je dobré, prospěšné a životy zachraňující a kdo nechce dát své děti očkovat, je prostě hazardér a “hloupý člověk.” Je tomu ale tak doopravdy? Nyní nabídnu opačný názor.

Uvádím zde části doslovné citace Dr. Dogenové, kterou vyjadřuje svůj názor a výsledky jejího výzkumu na očkování (velice zajímavý článek):

Považovala jsem rodiče, které nechtěli očkovat svoje děti, buď za ignoranty nebo za sociopaty. Věřím, že toto je i dnes rozšířený postoj, jak lékaři hodnotí rodiče-odmítače“. Proč? Protože během studií nás všechny učili, že ty tisíce a stovky tisíc lidí, kteří umírali na nemoci jako záškrt, černý kašel nebo spalničky – proti kterým se dnes očkuje – přestaly umírat právě díky zahájení vakcinace.

Zároveň nás ovšem učili, že onemocnění jako tyfus, cholera, revmatická horečka nebo spála – na které vakcíny nejsou – přestaly zabíjet lidi díky zlepšení hygienických a dalších životních podmínek. Bylo by logické položit si otázku: pokud zlepšení těchto podmínek zlepšilo bez očkování zdraví celé populace ve vztahu k určitým nemocem, proč by ho nezlepšilo ve vztahu ke všem nemocem? Ale množství požadovaných znalostí, které musejí studenti lékařských fakult absorbovat, je tak obrovské, že taková tvrzení vezmete prostě jako informace. Nevytvoříte si mezi nimi žádné logické propojení, které by si třeba nezaujatý pozorovatel vytvořil.“

„Stejně jako moji vrstevníci jsem informace o vakcinaci přejala zcela automaticky a s důvěrou jako jediný a nejúčinnější lékařský postup, jaký byl kdy zaveden. Když se mi v letech 1991 a 1993 narodily děti, naprosto samozřejmě a bez ptaní jsem je nechala oočkovat vším, včetně vakcíny MMR. Brala jsem to jako jako jedinou správnou věc. Dokonce jsem nechala svojí  čtyřtýdenní dcerku oočkovat vakcínou proti tuberkulóze s prošlou exspirací na klinice veřejného zdraví.

Všimla jsem si však profesionální deformace mě nutí automaticky kontrolovat údaje na ampulkách, tedy číslo šarže a datum exspirace – že vakcína je prošlá, a upozornila na to lékařku: Ta odvětila: ‚Nebojte, proto dnes klinika otevírala s hodinovým zpožděním, kontrolovali jsme, jestli můžeme tuto šarži vakcín bez problémů aplikovat a můžeme.‘ A já jsem na to řekla: ‚V pořádku.‘ A nechala jsem svou dceru naočkovat. Chudinka malá, měla pak příšernou reakci. Jenže já byla natolik přesvědčená, že je to pro ni to nejlepší, že jsem ji postupně nechala naočkovat všemi vakcínami ve dvou, třech i čtyřech  měsících věku.

Dr.Dogenová pak v článku popisuje, jak se jí začaly zdát některé informace ohledně očkování podivné a rozhodla se proto pro svůj vlastní výzkum. Nejdřív ji zarazilo několik „kol“ očkování proti spalničkám, která musely děti prodělat, přestože údajně měla dobře chránit již první dávka vakcíny – proto ji přece rodičům přes mnohé nežádoucí účinky doporučila!

Opravdu mě ale znepokojilo, když nám řekli, že ani ti, kteří dostali dvě dávky vakcíny proti spalničkám, nejsou nutně chráněni v případě propuknutí epidemie a potřebovali by dávku třetí. V původním očkovacím plánu byla přitom pouze jedna vakcína proti spalničkám. Šlo o vakcínu obsahující živý virus, takže působila stejně, jako by daný jedinec přišel do styku s původním virem, jen trochu pozměněným, aby byl bezpečnější a vedl k imunitní odpovědi. Od té doby se samozřejmě přidala předškolní dávka, protože pouze jedna nefungovala. Ale předtím se očkovalo jednou a na celý život,

A najednou nám začali říkat, že ani dvě dávky původně jednorázové vakcíny neochrání v případě epidemie populaci. Tehdy jsem se začala ptát sama sebe: Proč jsem tvrdila všem těm rodičům, že vakcíny jsou bezpečnější, než prodělání samotné nemoci, když se nakonec zdá, že děti mohou utrpět celou řadu nežádoucích reakcí spojených s vakcínou, a přesto onemocní se všemi komplikacemi i přes naočkované dvě dávky vakcíny? Tak jaký to má pak smysl?

Něco tady prostě zjevně čím dál víc nedávalo smysl. Jenže bylo těžké začít si klást otázky, jestli je očkování cokoli jiného, než bezpečné a efektivní opatření, zvlášť když nás učili mu tak neochvějně věřit. Čím jste odborněji lékařsky vzdělaný, tím hůř se vám dá takříkajíc vymýt  mozek. Není snadné, nebo alespoň tehdy nebylo, se dát na cestu, která vás nakonec zavede do opozice proti všem vašim kolegům a celému zdravotnímu systému, v němž pracujete.

Začala jsem tedy číst knihy, které by se daly charakterizovat jako protivakcinační“. Obsahovaly pozoruhodné statistiky: podle nich výskyt naprosté většiny úmrtí spojených s výskytem infekčních nemocí, na které máme vakcíny, začal klesat ještě dříve, než přišly v padesátých a šedesátých letech vakcíny na trh. Například právě černý kašel a koncem šedesátých let i spalničky. 

Nakonec se dostala k původním datům a sestavila z nich grafy. Na rozdíl od těch, které vídala ve svých učebnicích i oficiálních příručkách, však její grafy začínaly už v 19. století, kdy se začala o infekčních nemocech a úmrtí na ně statistická data shromažďovat. Závěr byl šokující: 99% poklesu úmrtnosti  se odehrálo předtím, než byla v šedesátých letech zavedena vakcína. Pokles byl podobný pro černý kašel i spalničky a znamenal jediné: Celá slavná vakcína je jen mýtus.

“Když jsem se zaměřila konkrétně na skupinu dětí ve věku do 15 let, ukázalo se, že v této skupině došlo k poklesu úmrtí na spalničky fakticky o 100% mezi lety 1905 a 1965. Děti přestaly na spalničky umírat tři roky před tím, než byla ve Velké Británii uvedena na trh vakcína.

Celý tentno článek najdete na : http://protiproud.parlamentnilisty.cz/zdravi/1661-britsti-vedci-uznali-ockovani-nefunguje-mlada-lekarka-nasla-dukazy-odpurkyne-vakcin-je-ceskou-lekarkou-roku-nicivy-stroj-farmabyznysu-jede-vesele-dal.htm

Podobných negenativních názorů na očkování je dnes čím dál víc a tak se musím sama sebe ptát, je pravdivý první článek, který jsem zde zveřejnila nebo ten druhý? Pomáháme našim dětem očkováním nebo jim naopak škodíme? Co člověk, to jiný názor. Která skupiny lidí má v tomto sporu pravdu ukáže až čas.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *