Limity a rekordy lidského těla

Naše lidské tělo je neuvěřitelný bojovník. Často ho vystavujeme nemožným pokusům, bičujeme ho k extrémním výkonům, podrobujeme ho tvrdým zkouškám, ale ono statečně bojuje ze všech sil a snaží se nám věrně sloužit. Donekonečna ho ale testovat nelze. Kde tedy leží hranice jeho možností?

Jak dlouho vydrží naše tělo nepřijímat žádnou potravu? Tak to si vyzkoušelo již mnoho odvážlivců a každý z nich se snažil o rekord v této “disciplíně”. Jistě uznáte, že mít hlad není nic příjemného, ale když není zbytí, vydržet se to chvíli dá. Pokud delší dobu nepřijímáme potravu, metabolismus se brání zpomalováním, žaludek se scvrkává, tělo se snaží maximálně využívat své tělesné zásoby. Potvrzený oficiální rekord prozatím v držení hladovky má Američan Charles McNabb, který vydržel nejíst 123 dní (víc jak 4 měsíce).

Kolik krve potřebuje mít člověk v těle, aby přežil? V těle nám proudí za normálních okolností 4-6 litrů krve. Když se rozhodneme darovat krev, odeberou nám přibližně 450 ml této životadárné tekutiny. Krev se nám dokáže plně obnovit za několik týdnů. Při úrazu můžeme přijít až o 20% krve (tedy okolo 1 litru), aniž by nás to přímo ohrožovalo na životě, ale větší ztráta již znamená větší a větší potíže. Při ztrátě 40% této tekutiny (tedy 2 litrů) již končí veškerá legrace. Přichází zimnice, malátnost, nízký krevní tlak, srdce začne velice rychle bít, u některých jedinců přichází poruchy vědomí… Doposud se věřilo, že maximální možná ztráta krve je 50%, tedy něco okolo 2,5-3 litrů krve. Ale v roce 1987 se jistá Američanka Melisea Koslosky ocitla v nemocnici s pouhými 9 decilitry krve v oběhovém systému a stále žila! A co víc, po transfuzní terapii je zase zdráva.

O kolik procent jater může lidské tělo přijít a přitom přežít? Jistě si pamatuje ze školy pověst o Prométheovi, kterého bůh Zeus potrestal za to, že ukradl na Olympu oheň a dal ho lidem. Za trest byl přikován ke skále v pohoří Kavkaz a každý den k němu přilétal orel a snědl mu část jeho jater. Ta zase Prométheovi do druhého dne dorostla a tak to pokračovala mnoho let. Naše játra skutečně mohou dorůstat a docela dobře se umí regenerovat, ale tak jako Prométheovi jistě ne. Člověk dokáže zvládnout ztrátu až 60% svých jater a zbylých 40% dokáže plnit svoji funkci bez potíží. Za několik týdnů nakonec játra opět dorostou.

Jak dlouho lze nedýchat? Říká se, že bez kyslíku vydrží člověk pouhých 5 minut. Kdo z vás si ale nevyzkoušel zadržet dech a na co nejdelší dobu se potopit pod vodu, ví, že jedna jediná minuta je dlouhá, dvě minuty jsou v tomto případě nekonečné…Svoje hranice pokoušelo již nekonečné množství potápěčů. Mnoho z nich zvládlo bez potíží tři, čtyři i pět minut, ale víc? Věřte, že když se chce, všechno jde. Jistý Španělský potápěč Aleix Segura Vendrell nar. r. 1986, vydržel pod vodou v bazénu neuvěřitelných 24 minut a 3 sekundy! Samozřejmě to chtělo předchozí tvrdý trénink, při kterém postupně zvyšoval kapacitu svých plic, ale stejně… Je to borec.

A když už jsme v tom potápění, víte, do jak velké hloubky se dokáže člověk potopit? Jeden až dva metry potopení zvládne v pohodě většina z nás, ti trénovanější lehce překonají i 10 metrů, ale od 100 metrů veškerá pohoda končí. Začneme cítit stále se zvětšující tlak vody, který znemožňuje dýchání. Vzduch v těle nestačí okysličovat krev a pomalu dochází k hypoxii. Potřeba kyslíkových přístrojů se stává nezbytností. Ale ne pro všechny. Jsou mezi námi výjimky. Čtyři roky každodenního potápění a tréninku se speciálním týmem musel absolvovat jednačtyřicetiletý Ahmed Gamal Gabr předtím, než se dokázal potopit do hloubky 332,35 metrů, což mu trvalo 12 minut. Vyloužil si za to zápis do Guinnessovy knihy rekordů.

Pod vodou jsme již byli dost dlouho, tak nyní se vydáme naopak do hor. Víte, jak vysoko můžete na horách vylézt bez použití kyslíkových přístrojů? Při překročení 3000 metrů nadmořské výšky nám je zima, začne se nám hůř dýchat a máme toho po všech stránkách dost. Při čtyřech tisících metrů končí veškerá pohoda, již velice tvrdě klesá v našem organismu krevní tlak a vzduch nestačí okysličovat krev. Čím jsme výš, tím potřeba kyslíku prudce stoupá. Mnozí horolezci to však berou spíš jako výzvu a lezou dál. Třeba Peter Habeler či Reinhold Messner jako první v roce 1978 zdolali bez umělého kyslíku nejvyšší horu světa Mt. Everest (8848 m) .

Když je nám zima, prostě se víc oblékneme. Ale co když je zima opravdu extrémní? Jak nízkou tělesnou teplotu lze vlastně přežít? Již okolo 35°C mluvíme o podchlazení (hypotermii). Naše reakce se mohou lehce zpomalovat. Ale ne zatím nijak dramaticky. Okolo 32°C je to již jiné. Naše vědomí se postupně zamlžuje, vše vnímáme jako ve snu, reakce jsou značně zpomalené a při překonání 30°C pomalu a jistě ztrácíme vědomí. Při teplotě 21 °C většině z nás přestane bít srdce. Většině, ne tedy všem! Záleží na odolnosti organismu každého z nás. Švédská radioložka Anna Johansson Bagenholmová nar. r. 1970 zůstala v roce 1999 po pádu na lyžích uvězněna 80 minut v mrazivé vodě pod ledem. Když jí vytáhli, její tělesná teplota byla neuvěřitelných 13,7°C a světe div se, přežila. A v roce 2000 tento neblahý rekord dokázala pokořit dokonce 7letá Švédka Stella Berndtssonová, která přežila podchlazení 13°C.

Vítězem v boji o pozemního rychlostního rekordmana je gepard, který umí běžet rychlostí 102 km/h . Tak tomu bychom neutekli. Ale co třeba medvědovi? I přes svůj mohutný a těžkopádný vzhled je medvěd hnědý výborný běžec, který dokáže běžet i vyšší rychlostí než 45 km/h. A jak rychle dokáže běžet člověk? Měření rychlosti běhu u pokročilých amatérských běžců ukázalo, že průměrné tempo mužů je 13 km/h, u žen je to asi 10,5 km/h. Takže většina z nás by bohužel medvědovi neutekla. Ale jsou mezi námi mnohem, mnohem rychlejší běžci, kteří by nepatrnou šanci měli. Rekordmanem v běhu na 100 m je od roku 2009 jamajský běžec Usain Bolt, jehož rychlost byla neuvěřitelných 44,72 km/h. Při srovnání s živočišnou říší je ale i Bolt průměrným až podprůměrným běžcem.

Tak jsme se běháním unavili a teď by to chtělo si jít na chvíli zdřímnout. Většina z nás prospí v průměru 6-8 hodin denně. Někteří borci dokážou spát i 20-24 hodin. Ale máme tu i opačný extrém, kdy spánku netřeba. Kolik dní lze vydržet vůbec nespat? Někteří si to vyzkoušeli na vlastní kůži a pokoušeli se samozřejmě tuto hranici víc a víc posouvat. Jistý středoškolák Randy Gardner z Kalifornie vydržel v roce 1964 nespat 11 dní a 25 minut. Myslel si, že je to vrchol všech vrcholů. Omyl. Momentálně drží rekord Britka Maureen Westonová, která v roce 1977 vydržela bdít neuvěřitelných 18 dní a 17 hodin a její organismus to ve zdraví zvládl.

zdroj článku: časopis Epocha 21/2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *