Jak porazit rakovinu?

Jak porazit rakovinu? Rakovina je strašákem dnešní doby. Jak vlastně vzniká? Každý člověk je složen z 50 až 75 bilionů buněk,  které se neustále obměňují. Staré buňky zanikají,  aby mohly uvolnit místo novým buňkám. Buněčné dělení je ten nejdůležitější životní proces, při kterém z jedné mateřské buňky vzniká několik buněk dceřiných, které jsou schopné samostatné vlastní existence. Podle nejnovějších vědeckých poznatků má každý druh buňky předem „naprogramovaný“ počet dělení, to znamená i délku svého života. Za normálních okolností jsou odumřelé buňky nahrazovány buňkami novými. Někdy se však stane, že při dělení buňky dojde k “chybě” a náhle vznikne poškozená, zmutovaná buňka. K tomu dochází u každého člověka téměř neustále, nikdo z nás se těmto “chybám” nevyhne. Náš imunitní systém však dokáže tyto poškozené buňky bezpečně zjistit a většinou je umí také zrychle zlikvidovat. Pokud však dojde k nerovnováze mezi výkonností našeho imunitního systému a počtem poškozených buněk, pak nastává velký problém. Jinými slovy, když něco poškodí imunitní systém (virové onemocnění, zátěž, stres,úraz atd.) nebo způsobí tvorbu příliš velkého množství poškozených  buněk, přetížený imunitní systém je nestíhá ničit. Tyto poškozené buňky se pak začnou rychle a nekontrolovaně množit. Jejich abnormálně vysoký počet pak může dál neřízeně růst a člověk nakonec onemocní rakovinou. U každého člověka je horní hranice zmutovaných buněk v těle jiná, a proto někdo prožije celý život nezdravě, kouří, pije, jí tučné jídlo a přesto se dožije  90 let a jiný ve dvaceti letech onemocní rakovinou, i když se snaží dodržovat zásady správné výživy, cvičí, nepije a nekouří. Rakovina je tedy ve své podstatě selháním  imunitního systému, protože  poškozené buňky má v sobě  naprosto každý člověk, ale jen u někoho dojde k nádorovému onemocnění.

Nádorová onemocnění dělíme na benigní a maligní. Benigní , často označovaná za “nezhoubná” se vyznačují tím, že se sice poškozené buňky umí rozmnožovat, ale nejsou schopny tvořit metastázy.  Nádory tohoto typu rostou různou rychlostí a utlačují okolní tkáně, nejsou však schopny cestovat po celém těle. Jsou tedy lokalizovány na jednom místě a tím jsou pro člověka méně nebezpečné, ale i tak mohou způsobit smrt.  Mezi tento typ nádorů patří třeba hemangiomy, papilomy , lipomy aj. Druhou skupinou jsou nádory  maligní, tedy zhoubné, které laici často nazývají rakovinou. Tato skupina je charakteristická tím, že v jisté fázi svého vývoje se poškozené, zmutované buňky začnou odlamovat a krví či mízou (lymfou) se začnou šířit po celém těle a postupně se usazují v různých orgánech jako druhotná nádorová ložiska známá pod názvem metastázy. Velice často se pak diagnostikuje nádor, který není primární (neurčuje místo prvotního vzniku nádoru), ale je sekundární (najdou se až metastázy, nikoliv samotný zdroj). Je zcela nepochybné, že tento druh nádorů je pro život velice nebezpečný.

Příčiny vzniku nádorů jsou velice rozmanité. Na prvním místě  je to zcela určitě věk ( s narůstajícím věkem výskyt rakoviny stoupá) a genetické faktory (některá nádorová onemocnění se často  v rodině opakují). Mezi další možné příčiny potom patří stavy, které oslabují náš imunitní systém. Jsou to např. chemické látky, léky, virová onemocnění, stres a velká fyzická zátěž, ale i nezdravá výživa či nedostatek pohybu.

Navzdory nejmodernější léčbě končí rakovina často smrtí. U jistého procenta pacientů však někdy i v pokročilém stádiu sama od sebe zmizí. Vědci se snaží takovýmto záhadným uzdravením porozumět, což by mohlo přinést revoluci v léčbě této zákeřné nemoci. Jednoho zimního dne začal mít šestnáctiletý Matthew Pfenninger problémy se zrakem. Viděl dvojitě. Vyšetření ukázalo, že má na mozku vzácný druh nádoru zvaný germinom pineální oblasti. Následovala operace, při které lékaři novotvar odstranili. Jenže o několik měsíců později další vyšetření odhalilo, že má chlapec  v hlavě další tři tumory a jeden na páteři, každý o velikosti golfového míčku. Časem se nádory dále zvětšovaly, a tak přišla na řadu agresivní chemoterapie. Ale Matthew na ni reagoval velice špatně. Takřka neustále zvracel a musel dostávat krevní transfuze. V zoufalství požádal všechny, kdo ho znají, aby se za něj začali modlit. O týden později absolovoval vyšetření magnetickou rezonancí a výsledky všem doslova vyrazily dech. Nádory náhle zcela zmizely, nezůstala po nich ani stopa.  Všichni měli jasno. Stal se zázrak.  Záhadných zmizení rakoviny popisuje vědecká literatura stovky. Označují se odborným názvem spontánní remise či regrese a odhaduje se , že k něčemu podobnému dochází u jednoho nemocného ze sta tisíc. Přesná čísla neznáme a nelze tak vyloučit, že ve skutečnosti nastává remise častěji. Ne vždy je totiž možné případ zdokumentovat. Někdy se pacient zkrátka již k lékaři nevrátí a lékař tak o uzdravení neví. Údaje se také liší u různých druhů rakoviny. Například u melanomu (laicky rakovina kůže) nebo lymfomů (nádorů mízních uzlin) jsou remise zřejmě častější. Jedná se však stále o záhadný a málo prozkoumaný fenomén. Zdá se, že se  v některých případech imunitní systém člověka dokáže náhle zmobilizovat k boji proti rakovině a úspěšně ji porazit.

Buněčný biolog Uwe Hobohm se případy remise zabývá už řadu let. Narazil přitom na studii z roku 1951, která popisovala 300 případů dětské leukémie, přičemž u 26 z nich došlo ke spontánní remisi. Zajímavé však je, že v 21 případech předcházela uzdravení horečka. Když začal procházet jednotlivé případy studie a vědecké články, všiml si, že i u mnoha dalších případů předcházela samovolnému uzdravení horečka. Navíc zjistil, že pomocí vysoké horečky úspěšně uzdravoval pacienty už před více než sto lety americký chirurg Wiliam Coley (1862-1936). Používal bakterie a jejich toxiny k léčbě pokročilých stádií rakoviny. Postupně začal používat dva typy mrtvých bakterií. Mohl tak simulovat u člověka chřipku, aniž by člověka skutečně nakazil. Zmíněnému léku se začalo říkat Coleyho vakcína (či Coleyho toxiny). Coleyho způsob léčby vypadal značně dramaticky, protože vyvolával velmi vysoké horečky. Chirurg vstřikoval mrtvé bakterie rovnou do nádoru a postupně zvyšoval dávky, aby zamezil imunitní toleranci. K úspěšnému uzdravení bylo potřeba pokračovat v léčbě alespoň šest měsíců. Výsledky však mnohdy stály za to. Dařilo se léčit i pacienty, které by i dnešní medicína považovala za beznadějné případy. V roce 1895 diagnostikovali jisté ženě neoperovatelný nádor prsu o velikosti pomeranče, který obklopoval důležité cévy. Její stav se rychle horšil a za šest týdnů zhubla asi deset kilogramů. Doktoři jí v průběhu následujících tří měsíců aplikovali celkem 76 injekcí Coleyho toxinů, načež nádor zcela zmizel, žena přibrala na váze a uzdravila se. Nakonec  téměř o půlstoletí  později v 89 letech zemřela  na zápal plic. Jiná pacientka s karcinomem děložního hrdla, dostávala rovněž Coleyho toxiny, a zatímco trpěla vysokými horečkami, nádor se postupně zmenšoval, až se uzdravila úplně. Žila ještě dalších 36 let. Dnešní moderní léčba vykazuje u pokročilého stádia  tohoto typu rakoviny jen 16% šanci, že nemocná přežije dalších pět let. V jednom případě podávali lékaři Coleyho toxinu devítileté dívce, která kvůli neoperovatelnému nádoru v čelisti nemohla zavřít ústa. Úspěšně se vyléčila a v roce 1953, čtyřicet šest let  po diagnóze byla zcela zdravá. Jistá studie z roku 1999 se snažila srovnat 128 pacientů léčených Coleyho vakcínou  s nemocnými v éře moderní medicíny. Zjistilo se, že stará léčba zaznamenala u některých typů rakoviny lepší výsledky než ta novodobá.

Devatenácté století můžeme z hlediska historie léčby rakoviny považovat za pravěk , protože tehdy ještě neexistovalo mnoho způsobů, jak pacientům v pokročilém stádiu rakoviny pomoct. Možnosti chirurgie byly značně omezené, a tak mohli lékaři často pouze nečinně  sledovat vývoj nemoci. V současné době existuje celá škála léčebných metod: ozařování (radioterapie), chirurgické odstranění nádorů a cílená léčba zaměřená například na konkrétní mutace nádoru. Jenže to často nestačí. V České republice bylo v roce 2010 zaznamenáno  82 600 nemocných  rakovinou  a ve stejném roce na tuto diagnózu zemřelo 27 834 nemocných. V průběhu života postihne rakovina každého třetího obyvatele ČR, z toho jich 25 % na toto onemocnění také zemře. V současné době existuje celá škála léčebných metod: ozařování (radioterapie), chirurgické odstranění nádorů a cílená léčba zaměřená například na konkrétní mutace nádoru. Jenže to často nestačí.

Zdá se, že moderní medicína se opět začne vracet k léčbě rakoviny  pomocí imunoterapie. Např. v roce 2010 poprvé vyzkoušeli lékaři na Pensylvánské univerzitě unikátní experimentální léčbu leukémie. Nejdříve odebrali z krve pacientů T-lymfocyty, načež je naprogramovali pomocí geneticky upraveného viru tak, aby útočily na nádorové buňky, a poté je vstříkli nemocnému zpět do těla. Účinky byly dramatické. Dva ze tří pacientů se zcela uzdravili ( dodnes nemají žádné problémy). Ukázalo se, že upravené buňky stále kolují v jejich krvi a hlídají  nádorové buňky, aby se zpět nevrátily. Tento pokus přilákal celosvětovou pozornost veškeré vědecké obce. Bylo zahájeno několik klinických  studií. V jedné z nich  dosáhlo 19 z 22 dětských leukemiků kompletní remise a k podobnému číslo došlo i u dospělých jedinců. U některých pacientů se sice nemoc vrátila, ale i přesto se jedná o pozoruhodné výsledky. Šlo totiž o beznadějné případy, na které nezabírala žádná tradiční léčba. Na rozvoji zmíněné léčby se v současnosti intenzivně pracuje.

Rakovina stále zůstává jednou z nejobávanějších nemoci na této planetě. Nyní však máme k dispozici důkazy, že léčebné prostředky proti rakovině existují přímo v  nás, v našem imunitním systému. Možná přijde čas, kdy se i toto nebezpečné onemocnění stane minulostí.

zdroj: časopis 100+1  5/2014

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *