Jak je to s chřipkou, je opravdu tak nebezpečná?

“Mám chřipku” se dnes ve společnosti vžilo natolik, že často neoznačuje skutečnou nemoc, nýbrž pouhé nachlazení. Příznaky jsou velice podobné. Chřipka je však skrytý zabiják, u kterého se nikdy neví, kdy a v jakém rozsahu udeří. Jenom v České republice každoročně onemocní chřipkou statisíce obyvatel. Z toho jich ročně 200-300 zemře. A dalších 2500 lidí ročně umírá na komplikace, zapříčiněné chřipkovými viry. Je proto velice důležité umět rozlišit chřipku od jiných respiračních onemocnění.

Vznik chřipky souvisí bezprostředně s obdobím, kdy člověk domestikoval zvířata. Při chovu domácích zvířat totiž vzniká chřipkový kmen přenosný ze zvířat na lidi. Nebezpečí tak tvoří převážně zemědělské oblasti. Od dob pospolitého lidského soužití se zvířaty se chřipkové epidemie cyklicky vyskytují nepřetržitě. Ve středověku se však nazývaly influenza astrorum, protože se podle tehdejších lékařů odvíjely od postavení hvězd. Od 18. století se nemoc označuje již jenom influenza, k přejmenování onemocnění na “chřipka” dochází až v polovině 19.století. První zmínky o chřipce sahají až do 5.století př.n.l. První skutečně doložená chřipková epidemie byla zaznamenaná v roce 1173, a to v Asii. Teprve v roce 1580 se nemoc prokazatelně rozšířila nejprve do Afriky a poté i do Evropy.

Vědcům se podařilo nejprve izolovat chřipkový kmen u zvířat, konkrétně u ptáků a prasat. První lidský chřipkový virus objevil v roce 1933 Wilson Smith (1897-1965), Patrick Laidlaw (1881-1940) a Christopher Andrewes (1896-1988). Tento objev umožnil další systematické vědecké zkoumání chřipkových virů. Do té doby byla totiž nemoc mylně považovaná za bakteriální, nikoli virovou.

Jaký je rozdíl mezi nachlazením a chřipkou? Nachlazení doprovází mírná únava, ucpaný nos, rýma a někdy bolest hlavy. Chřipka má oproti tomu poněkud horší průběh. Nastupuje velice rychle (během několika málo hodin) a je doprovázená vysokými horečkami, které mohou být i 40 až 41°C. Pacient trpí únavou až malátností. V prvním stádiu jsou přítomny zimnice, mrazení a třesavka. Příznačné jsou bolesti svalů, kloubů a také hlavy. Obličej bývá opuchlý a rudý, kůže horká a suchá. Mohou se vyskytnout i bolesti břicha, průjmy či zvracení. Akutní onemocnění odezní většinou za 5-7 dní, následky onemocnění, jako je únava a bolesti svalů, však mohou přetrvávat i několik týdnů. Někdy může onemocnění přejít v bakteriální infekci, což následně vede k zánětu sliznic hrtanu, průdušnice, průdušek a v nejhorším případě i k zápalu plic. Přítomen je i suchý, dráždivý kašel a bolest či pálení v krku. U mladých, zdravých osob však většinou onemocnění přejde bez větších následků. Hrozbou může být chřipka pro malé děti, seniory a lidi s jiným závažným onemocněním, kteří mají oslabený imunitní systém. Žádný zaručený lék na chřipku neexistuje, léčí se pouze symptomaticky (tedy zmírňují se její příznaky). Jedinou možnou účinnou obranou je zatím každoroční očkování.

Chřipku způsobuje virus ribonukleové kyseliny (RNA), z čeledi Orthomyxoviridae, který se od ostatních virů liší segmentovaným genomem, což mu umožňuje využívat genetické variability (mutace). Chřipkové viry jsou velké 80-120 nm, mají elipsovitý či vláknitý tvar. Existují celkem tři různé typy chřipkových virů: A,B a C. Chřipkové viry typu A infikují savce a ptáky a jsou epidemiologicky nejzávažnější. Viry typu B útočí převážně na lidi, ale nemají pandemický potenciál. Viry typu C napadají prasata, jsou nejslabší a klinicky velice mírné. Virus chřipky je velice citlivý na teplotu, nesnáší zimu ani vysoké teploty, proto se mu daří v příjemném teplém jarním či podzimním počasí.

Na rozdíl od jiných RNA virů dochází k množení chřipkového viru přímo v jádře. Virus má dva povrchové antigeny (glykoproteiny). Prvním je Hemaglutinin (H), který viru nedovolí, aby se lepil na buňku. Druhým je Neuraminidáza (N) snižující viskozitu ochranného hlenu. Tyto dvě antigenní složky jsou proměnlivé a usnadňují množení viru. V současné době je známo 16 typů H viru chřipky A (u člověka 6) a 9 typů N (u člověka 2). Jednotlivé typy se však ještě dále dělí do subtypů. Dojde-li k vzájemnému složení těchto antigenů, vznikají jejich různé varianty a tím i genetické mutace, které následně přerůstají v epidemie. Vir typu C má pouze jeden povrchový antigen, proto nevyvolává epidemie a nemá prudký průběh. Na svědomí má pouze lehké infekce dýchacích cest a spojivek.

K přenosu viru chřipky dochází kapénkovou infekcí, tedy vzduchem (kýcháním, kašláním). Během kýchnutí se do vzduchu uvolní 40 000 kapének a vdechnutí jedné jediné může mít za následek přenos infekce. Někdy může dojít k přenosu kontaminovanými předměty (klika u dveří, madlo v autobuse, bankovky…). Přístupovou cestu však tvoří dýchací cesty, takže k přenosu dojde opět ústy (neumyté ruce, ovoce, zelenina aj.).

Jak nákazu prokázat? Existuje několik způsobů, kterým lze potvrdit přítomnost chřipkového onemocnění. Jedním z nich je výtěr z nosohltanu. Dalším jsou tzv. bedside testy, např. CRP.

Největší pandemie v dějinách lidstva byla Španělská chřipka. Odehrála se v letech 1918-1920. Způsobil ji chřipkový typ viru A subtypu H1N1. Pandemie měla velice rychlý nástup. Do americké nemocnice v kansaském Camp Funston přišel voják, který měl zvýšenou teplotu. Kdo by čekal, že se tím odstartuje ničivá vlna chřipky, která bude mít na svědomí podle odhadů až 100 milionů obětí? Nemoc primárně postihovala mladé lidi ve věku 15-35 let. U lidí do 65 let znamenala 99% úmrtnost. Přestože je chřipka označovaná jako Španělská, se Španělskem nemá vůbec nic společného. Do Evropy se nemoc dostala nejspíš z Asie, odkud byla přenesena ptáky. Zpočátku se rozšiřovala pouze na vojenských základnách, proto se spekulovalo, že jde o biologickou zbraň, během tří měsíců však byla rozšířena téměř po celém světě. Označení španělská chřipka vzniklo výsledkem přísné vojenské cenzury, kdy bylo zakázáno o ničivé nemoci podávat veřejnosti zneklidňující informace. Jedinou výjimkou bylo právě Španělsko, které jako jediné o nemoci veřejnost informovalo. Důvod agresivity tohoto chřipkového onemocnění se podařilo zjistit americkým virologům teprve v roce 2009. V genomu španělské chřipky totiž identifikovali tři infikované geny, které byly hlavními viníky. Oproti běžnému chřipkovému viru se uměl tento množit přímo v plicích nakaženého člověka, což vedlo k velice rychlému a prudkému vzniku zápalu plic. Obstála by tato chřipka i dnes? Podle vědců z Ústavu epidemiologie veřejného zdraví z Ostravské univerzity je zajímavé, že v dnešní době, kdy máme mnohem lepší možnosti léčby, by si španělská chřipka vyžádala přibližně stejný počet obětí, jako tomu bylo začátkem 20. století.

Druhý masový útok má na svědomí Asijská chřipka typu A subtypu H2N2, která byla v letech 1957-1958. Nový virus byl identifikován v Singapuru, díky dostupnosti antibiotik neměl však tak drtivou sílu. Nemoc nejvíce postihovala děti a seniory. Celková úmrtnost se odhaduje na 20 milionů lidí.

Odnož Asijské chřipky přišla v letech 1968-69, jmenovala se Hongkongská chřipka typu A subtypu H3N2. Šířila se pomalu a měla poměrně malou úmrtnost. “Jenom” přibližně 1 milion lidí. Přesto nebýt očkování proti podobnému typu chřipky, mohly být následky mnohem horší.

Dalším typem chřipky je Ptačí chřipka, která se vyskytla poprvé v roce 1902 a dosud nebyla vymýcena. Šíří se ptactvem jak divokým, tak domácím a to trusem, slinami či jinými sekrety. Aby se člověk nakazil, musí být v přímém kontaktu s nemocnými ptáky. K šíření proto dochází především na venkově. Jenom v roce 2013 podlehlo ptačí chřipce 1500 číňanů.

V roce 1977 se objevila v Rusku tzv. Červená chřipka, způsobená virem A subtypem H2N2 a H3N2. Později se ukázalo, že i tato chřipka má své kořeny v Asii, přesněji v severozápadní Číně. Rychle se šířící epidemie postihovala výhradně jedince mladší 25 let, její průběh však byl relativně mírný.

Každoročně chřipkou různého typu (i různého názvu) onemocní 3-5 milionů lidí po celém světě. V důsledku této nemoci zemře během jediné chřipkové epidemie 250 – 500 000 lidí. Důvodem je podceňování nemoci, zanedbávání prevence a špatná hygiena. Jedinou možnou zbraní je očkování. Na rozdíl od jiných je chřipková vakcína každoročně upravována. Antigeny chřipkového viru se totiž každý rok mění.

zdroje článku:časopis 21.století, 3/2019 str.34-42

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ipka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *