Byly psychické choroby vědců či umělců daní za výjimečnost?

Géniové z léčebny

Byly psychické choroby vědců či umělců daní za výjimečnost?

Pyšnili se obrovským nadáním a výplody jejich mysli posouvali hranice lidského poznání. Jejich díla však vykupovalo psychické utrpení, jež často vedlo k sebevraždě. Řada velkých géniů by dnes asi skončila na silných lécích proti depresi. Bipolární  afektivní porucha čili maniodepresivní psychóza se vyskytuje asi u 1-2% populace a jde o nevyléčitelné onemocnění, které lze tlumit pouze léky. Až ve čtvrtině případů  totiž jinak vede k sebevraždě. V jejím průběhu se střídají zdánlivě protichůdné stavy. Depresivní fáze se vyznačuje hlubokým poklesem nálady, nezájmem, nechutenstvím, výčitkami svědomí a nízkou sebedůvěrou. Na ni navazuje stav hypomanie, kdy se nálada zlepšuje, přibývá aktivita a energie. Ta roste až do manické fáze, při níž je člověk vzrušený a impulzivní, s velkou chutí do života a sebedůvěrou. Má pocit, že zvládne všechno na světě. Člověk ztrácí jakékoliv zábrany, utrácí peníze, užívá drogy či alkohol, chová se riskantně či promiskuitně. Mnohdy končí bez rodiny, v dluzích a osamoceni. S touto chorobou je člověk neustále mezi dvěma póly.Psychických poruch je ale obrovské množství. Mohu zmínit schizofrenii, rozdvojenou osobnost, obsedantně-kompulzivní poruchu a spoustu dalších “zvláštních” chování.
Cizích vlasů by se dotkl jedině pod pohrůžkou násilí. Při pohledu na broskev mu naskakovala husí kůže. Na každé jídlo používal osmnáct ubrousků a každou budovu třikrát obešel, než do ní vstoupil. Stejná mysl však stála u zrodu elektrického motoru, transformátoru a dalších stovek vynálezů, jež spatřily světlo světa na přelomu 19. a 20. století. Patřila jednomu z nejuznávanějších géniů své doby, NIKOLU TESLOVI. Průkopník rádia a elektroinženýrství by se dnes pravděpodobně léčil s obsedantně-kompulzivní poruchou. “Počítal jsem kroky své chůze a počítal jsem kubický obsah talířů s polévkou, šálků na kávu a kousků jídla, jinak mě jídlo netěšilo. Všechny opakované činnosti nebo operace, které jsem vykonával, musely být dělitelné třemi. Když jsem to opomněl udělat, pociťoval jsem touhu udělat to celé znovu, i kdyby to mělo trvat i několik hodin”, vzpomíná vynálezce ve svých memoárech. Tesla však představuje pouze jednoho z celé řady géniů a nadaných umělců, potýkajících se s psychickými obtížemi, spojenými s přinejmenším zvláštním chováním. Například VINCENT VAN GOGH  pil ředidlo a jedl malířské barvy. Kromě toho trpěl výkyvy nálad, které sahaly od hlubokých depresí až po mánie spojené s extrémním sebevědomím, aktivitou a iluzí všemocnosti. Dnes by tyto příznaky odpovídaly diagnóze bipolární afektivní poruchy. Stejnou kolonku by v chorobopise měli pravděpodobně i LUDWIG VAN BEETHOVEN, ISAAC NEWTON, EDGAR ALLAN POE či skladatel GEORG FRIEDRICH HANDEL. Depresemi trpěli i spisovatelé ERNEST HEMINGWAY či VIRGINIA WOOLFOVÁ. Malíř MICHELANGELO byl tak pohlcený svou vlastní realitou, že nezvládal sociální kontakty ani hygienické návyky. Spal v botách a celé týdny si neměnil oblečení.

Jeden z největších géniů 20.století ALBERT EINSTEIN, jenž posunul hranice fyziky a filozofie, patřil k lidem velmi svérázným. Například v jeho domácnosti platila přísná pravidla. V šatníku měl každý kousek oblečení své místo. Ve své posteli a studovně nestrpěl jediné smítko a k jeho psacímu stolu si nesměl sednout nikdo jiný kromě něj. Do svých  pěti let téměř nemluvil a ve škole byl nepozorný kromě předmětů matematiky a literatury. Vzpíral se autoritám a co nechtěl, to z hlavy bez problémů vypustil. Proslul mizernou pamětí na čísla, jména a termíny. Svérázný byl nejenom jeho humor a postoj ke vědě, ale především jeho styl oblékání. Odmítal například nosit ponožky a obouval si zásadně sandály, na které nedal dopustit.

Leckdo by mohl oponovat, že výskyt psychických problémů u vědců a umělců není o nic častější, než ve zbytku populace. Vždyť i mezi běžnými lidmi  se najde určité procento nemocných či vyšinutých jedinců. S takovým vysvětlením se ale výzkumníci po celém světě nehodlají spokojit. Mezi první studie na téma psychických poruch géniů patřilo úsilí Adele Judaové z roku 1949. Vyšetřovala 113 německých skladatelů, spisovatelů a dalších nadprůměrně nadaných lidí. Více než jedna třetina z nich trpěla psychickými poruchami, k nimž patřila hlavně bipolární porucha a schizofrenie. Ještě k vyšším číslům později dospěli její kolegové z Francie, Anglie a především USA. Působivé výsledky přinesl profesor psychiatrie Arnold Ludwig, který v roce 1992 mapoval mysl tisíce význačných vědců a umělců 20.století. Psychické symptomy v průběhu svého života projevilo 74% z nich, z toho dokonce 87% básníků. Přitom průměrně se ony symptomy projevovaly v americké populaci pouze kolem 32%. Klinická psycholožka Kay Redfield Jamisonová, která sama trpí bipolární afektivní poruchou, zase do roku 2012 prošla třicet výzkumných studií, které potvrzují ideu “šílených géniů”.

V poslední době se však od zkoumání nadaných jedinců přechází k výzkumům konkrétních vlastností, které se často s psychickými nemocemi pojí. Patří mezi ně například vysoká inteligence a kreativita. Švédští  vědci v Karolinska Institute získali data od více než 700 000 šestnáctiletých studentů. U těch, kteří prokázali vysokou inteligenci, se bipolární afektivní porucha rozvinula čtyřikrát častěji než u studentů s inteligencí nižší. Dále došli k závěru, že lidé pracující v kreativních profesích se častěji léčí kvůli psychickému onemocnění a že u spisovatelů existuje zhruba dvojnásobně vyšší riziko sebevraždy než u zbytku populace. Při hledání souvislosti mezi kreativitou a šílenstvím  vědci narazili u nadměrně nadaných  lidí na neobvyklou aktivitu v mozkovém  frontálním laloku. Právě ta je u pacientů s bipolární afektivní poruchou v činnosti při přechodu z depresivní do manické fáze. Hyperaktivita v této části mozku má ovšem také na svědomí propojování zdánlivě nesouvisejících myšlenek, protože kombinuje informace uložené  v temenním laloku s informacemi ve spánkových lalocích.. Právě spojování neobvyklých prvků je typické pro kreativní proces umělců a vynálezců. Lidé trpící maniodepresí zažívají něco jako kreativní výbuch pokaždé, když jejich deprese přechází do manické fáze. Něco podobného znal pravděpodobně VINCENC VAN GOGH. V začínající fázi mánie jeho myslí proudila spousta nápadů, které ztvárňoval na plátnech. V několika dnech dokázal vytvořit desítky děl. S příchodem deprese však upadal do nečinnosti a čekání na inspiraci. V roce 1890 depresivní fázi nepřekonal a zastřelil se.

V knize CENA ZA VELIKOST, kterou napsal psychiatr Arnold M.Ludwig, se můžete dočíst o jeho výzkumu, podle něhož 87 % slavných básníků vykazovalo známky psychických poruch, mezi vědci je to skoro třetina. Dočtete se např. o brněnském básníkovi Ivanu Blatným, který strávil polovinu svého života v britské psychiatrické léčebně. Dostihla ho paranoidní schizofrenie. Nebo britský premiér Winston Churchill, který za svoje paměti dostal Nobelovu cenu za literaturu, bojoval nejen s Hitlerem, ale i s depresí, o které mluvil jako o černém psu. Novodobí návrhář počítačových her a tvůrce Pokémonů vzniklých v 90. letech, Satoshi Tajiri, trpí Aspergerovým syndromem,  což je mírná forma autismu.

Mimořádnou aktivitou frontálního laloku se vyznačoval také matematik JOHN NASH, který v roce 1994 obdržel Nobelovu cenu za teorii her. Jeho mozkovou anomálii však neměla na svědomí bipolární porucha, ale paranoidní schizofrenie. Jak je to možné? Souvislost mezi schizofrenií a vysokou inteligencí či kreativitou se podle nejnovějších studií připisuje genu s názvem DARPP-32. Tři čtvrtiny populace dědí některou z jeho verzí. Tito lidé zpracovávají a filtrují informace v perfrontální mozkové kůře a pyšní se i vyšším stupněm inteligence a pozornosti. Na druhé straně však stejný gen pravděpodobně zvyšuje riziko rozvoje schizofrenie. U pacientů se schizofrenií se totiž vyskytuje ve větší míře. Podle psychiatra Daniela Weinbergera tento gen v minulosti zřejmě představoval evoluční výhodu, neboť napomáhal vyšší flexibilitě mozku i celkové kapacitě jeho “pracovní paměti”.pokud se však dalšími vlivy perfrontální lalok přetíží, může se přítomnost genu projevit negativně. Znaky schizofrenie nese například korespondence ISSACA NEWTONA. Podle ní převratné fyzikální zákony objevoval ve fázích mezi halucinacemi a propady. Bohužel, dnes by velice pomohlo např. vyšetření magnetické rezonance či podrobné genetické zkoumání velkých vědců a umělců, ale to už dnes není možné. Zbývají tak pouze dohady, spekulace a domněnky.

Dnes se na léčbu mnoha psychických poruch užívají různé léky – psychofarmaka. Mají přednost před uměním a vědou. A tak se zdá, že moderní terapeutické postupy uzavřely období rozmachu vědy  a umění, protože na jedné straně pomáhají, ale na straně druhé berou “inspiraci”. Tento citát je dost výstižný:  “Člověk nemusí být šílený,aby bal génius, ale pomáhá to”.

(Zdroj : časopis 100+1 z dubna roku 2015)

One thought on “Byly psychické choroby vědců či umělců daní za výjimečnost?

  1. Moc hezký článek, sama mám vážnou obsedantně kompulzivní poruchu, zajímavé, kolik géniů mělo tyto poruchy, takže buďme vděční za jejich šílenost, bez nich bychom dneska třeba nebyli tam kde jsme a neměly bychom věci, které oni vytvořily

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *