Bizarní léčebné kúry

Bizarní léčebné kúry

  1. Pacient- hlava otevřená: léčba spočívala v proražení díry do hlavy, aby zlí duchové mohli ven. Udělala se díra do lebky a tím se vytvořil únikový kanál, kterým se dostanou sluhové ďábla ven. Léčba se používala k léčení bolestí hlavy, migrén, epilepsie a také u některých duševních chorob včetně šílenství. Za původce duševních chorob totiž považovali lidé démony a zlé duchy, které nešlo jinak z hlavy vypudit. Zvláštní na této metodě bylo, že byla podle tehdejších lékařů značně účinná. Jak se píše v jednom tehdejším spise :”Pacient okamžitě ztratil vědomí a přestal se hýbat”. Nalezené lebky z doby kamenné naznačují v místě zaoblení otvoru zarůstání kostní tkání, což znamená, že alespoň někteří pacienti “léčebnou kůru” přežili. No, každý nějak začíná a také anatomie a chirurgie se zpočátku odvíjely právě od takto banálních poznatků.              Výsledek obrázku pro díra v lebce
  2. Kanibalismus jako lék: k léčbě bylo používáno různých částí lidských těl, většinou sušených a krev. Léčila se takto např. epilepsie či krvácení z nosu, ale také to byl lék na  zpomalení stárnutí. Šlo v podstatě o jakési první pokusy o transplantace, které využívá i dnešní medicína. Např. v 15. století doporučoval jistý lékař Marsilio Ficino proti stárnutí pít krev mladých lidí. Na konci 17. století zase radil chirurg Thomas Brugis podávat pacientům v dostatečné míře prášek z usušené lebky zemřelého, který nebyl mrtvý  a pohřbený déle jak rok. Tento lék byl však poměrně na svoji dobu drahý, jeho libra stála okolo pěti šilinků a čtyř pencí. Aby dostali tehdejší lékárníci cenu dolů, nahrazovali tento “lék” kvalitní mumií (byla to levnější náhražka, kterou si mohla dovolit i chudina). Hlavní myšlenkou této metody bylo, že pacient čerpá z bohatství duše a sil zemřelého.
  3. Tabákový klystýr: léčba se prováděla tak, že pacientovi vydechoval léčitel tabákový kouř do řitního otvoru. Pokud by jste byli v 17. a 18. století na pokraji smrti, mohli byste právě tento klystýr dostat. Léčila se tak ale nejenom klinická smrt, ale i třeba nachlazení,bolesti hlavy či cholera. Jak taková léčba probíhala? Pacientovi se do řitního otvoru zavedla trubička, na ní se vsunul trychtýř a lékař nebo nějaký jiný ochotný kuřák do pacientova řitního otvoru foukal tabákový kouř. Postupně se vyvinula soustava trubiček, které se říkalo “resuscitační sada”. Doktoři věřili, že tabákový kouř zahřeje tělo na hraně smrti a znovu nastartuje dýchání. Nejdříve se uvedený postup zkoušel u utonulých a později se stal módním způsobem léčby při nachlazení, bolesti hlavy, kýly, tyfu, cholery aj. Zmíněný nesmysl měl reálný základ v nikotinu, který skutečmě působil jako stimulant a podporoval tvorbu adrenalinu. Dnes je tato “klystýrová aplikace” výhradně úsměvnou metodou.

          

 4.  Stačí trochu protřepat:  další skvělou léčebnou metodou byla rotace na otáčecí židli až do bezvědomí. V polovině 19. století upouštěli lékaři od do té doby běžných postupů a začali tvořit postupy nové a “lepší”. Dělání děr do lebky už bylo zastaralé, a tak se začaly duševní a mentální poruchy léčit nově. Začalo se dbát o to, aby duševně chorý žili v důstojných podmínkách, nepřivazovali se již řetězy ani se nezavírali do holých místností. Vznikl tak prostor pro nové experimenty.Lékaři pacienty polévali ledovou vodou, podávali jim silná projímadla nebo dávali velké dávky inzulínu, které přiváděly spousty pacientů až do kómatu. Občas se přistupovalo i k čelní lobotomii, při níž se přerušila nervová vlákna mezi mozkovým lalokem a ostatními částmi mozku. Ve světle uvedených metod se pak jeví otočná židle jako relativně mírná a neškodná metoda. Lékaři pacienta na zmíněnou židli upoutali a pak s ní otáčeli tak dlouho, dokud pacient neupadl do bezvědomí. Lékaři tak věřili, že intenzivní rotací lze vyléčit jak mentální, tak i duševní choroby, protože se otáčením obsah mozku v hlavě trochu promíchá.

 5. Radioaktivní všelék: Konec 19. století přinesl objev radioaktivity, která se následně dlouhou dobu považovala         za účinný lék proti duševním chorobám i jako prostředek proti stárnutí, protože “stimulovala” buněčnou            aktivitu. Na police lékáren se proto dostala “radioaktivní voda”, jež měla pomáhat také třeba proti průjmům či malárii. “Zázračné” radium se brzy přidávalo do čokolády, do zubních past či čípků nebo do prostředků proti početí. Milovníci koupelí zařadili tento zázrak do radioaktivních lázní. Dnes samozřejmě víme, že má radioaktivita smrtící účinky. Buněčná aktivita se po radiaci opravdu povzbudí, ale tím také podněcuje například růst rakovinových nádorů, včetně leukémie a mnoha dalších závažných zdravotních problémů.

zdroj: časopis 100+1   2/2015    http://www.stoplusjednicka.cz/bizarni-lecebne-postupy-5-slepych-ulicek-ke-zdravi?page=1

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *