Lidský mozek

V tomto článku si můžete přečíst nejznámější mýty o lidském mozku.

1. Člověk využívá pouze 10% svého mozku

Tento mýtus vznikl pravděpodobně na počátku 20. století, kdy americký psycholog William James (1842-1910) prohlásil, že člověk využívá jen malou část svých duševních zdrojů. Jakým způsobem se z této neurčité věty stalo konkrétních 10%, se už dnes zřejmě nedozvíme, nicméně tento mýtus je velice rozšířený. A jak je to tedy doopravdy? Mozek je velice složitý orgán. Ke svému fungování potřebuje ohromné množství  energie. Podle biologů by z evolučního hlediska nedávalo žádný smysl, kdyby naše tělo živilo tak náročný orgán zbytečně. To, že většina mozku není „k ničemu“, potvrdily také experimenty s magnetickou rezonancí. Ze snímků pořízených při nejjednodušších úkonech (zvednutí prstu, mrknutí oka…) vyplynulo, že většina mozku je zapojena i při základních činnostech.

2. Učením na mozku přibývají „vrásky“

Mýty ohledně mozku se netýkají jen jeho funkce, ale i jeho tvaru. Rozšířenou nepravdou je domněnka, že s každou  novou informací či dovedností na mozku přibude záhyb. Ano, mozek je zvrásněným orgánem, ale naprosto přirozeně, nikoli učením. Tyto záhyby totiž vznikly v průběhu několika miliónů let evoluce člověka, kdy se řídící centrum postupně zvětšovalo. Aby se vešel do lebky,musel se mozek přizpůsobit. Pravděpodobně proto se na něm vytvořily kličky a zatáčky, díky kterým mohla narůst větší plocha mozku, ale objem zůstal stejný. Kdybychom dnes na mozku všechny nerovnosti vyhladili, byl by mozek velký asi jako běžný polštář. Záhyby tedy vznikly v průběhu vývoje. V okamžiku kdy se dítě narodí, je jeho mozek tvarem již hotový a žádné další záhyby na něm tedy získáváním nových znalostí a zkušeností nepřibývají.

3. Větší mozek přináší více inteligence

Člověk je tvor, který má v poměru k tělu největší mozek v celé živočišné říši. Na mezidruhové úrovni tedy velikost mozku určitě roli nehraje. Ale mezi jednotlivými lidmi to tak není. Teorie, podle které jsou inteligentnější lidé s větším mozkem, dává sice na první pohled smysl, bohužel pro lidi obdařené velkou hlavou to však není pravda. Inteligence je totiž velice kompletní záležitost a na její podobu má vliv obrovské množství faktorů, které však s velikostí řídícího centra nemají vůbec nic společného.  Inteligenci ovlivňuje např. sociální a ekonomické prostředí nebo hustota nervových buněk (neuronů) a jejich uspořádání. Člověk má v průměru mozek velký asi 1200 cm³. Variabilita u lidí není bohužel moc velká. Velikost se tak pohybuje okolo 1000 – 1400 cm³. Větší či menší mozky jsou opravdu výjimečné. Např. velikost mozku Alberta Einsteina byla co do velikosti naprosto průměrná.

4. Alkohol je zabijákem mozkových buněk

Varování, abychom se vyvarovali nadměrné konzumace alkoholu, protože zabíjí mozkové buňky, určitě slyšel každý. Přitom jde pouze o mýtus. Molekula etanolu obsažená v alkoholu totiž na neurony neútočí. Ve skutečnosti útočí na dendrity, tedy výběžky nervových buněk. Tím pádem nedochází k ničení samotných neuronů, ale ruší se  spojení mezi nimi. Dendrity  jsou však naprosto zásadní pro přenos informací. Vlivem vzájemného přerušení spojení neuronů dochází k poruše koordinace pohybů, řečí, k výpadkům paměti, neschopnosti se soustředit atd.

5. Neurony pouze ubývají

Na mozkové buňky je potřeba si dávat pozor, protože se nedokážou obnovit. Člověk svou dávku neuronů dostane při narození a poté mu už pouze ubývají. Tento mýtus slyšíme poměrně často, ale pravda je naštěstí mnohem méně depresivní. Výzkumy totiž ukázaly, že v mozku existují oblasti, kde se stále po celý život rodí nové nervové buňky. Experti z Kalifornie zkoumali mozky osob, které zemřely z různých příčin. I přesto, že šlo o staré lidi, všechny mozky vykazovaly známky nedávného buněčného dělení. Tato činnost byla vidět především v hipokampu, části mozku, která hraje důležitou roli v krátkodobém uchovávání informací. Podle vědců nové neurony v této oblasti zřejmě hrají důležitou roli při učení a pamatování.

6. Mozek je šedý

Lidské řídící centrum se skládá z bílé a šedé hmoty. Bílou hmotu tvoří výběžky neuronů, které jsou obaleny tukovým pouzdrem. Proto je tato látka v čerstvém mozku bíle či slonovinově zbarvena. Většinu mozku však tvoří šedá hmota, tedy těla nervových buněk. Ty žádným tukovým obalem chráněny nejsou, a proto mají šedý odstín. Jenže celý mozek je protkán hustou sítí cév, a právě toto krevní zásobení dává mozku výslednou narůžovělou barvu. Mýtus, že je mozek šedý, zřejmě vznikl kvůli označení hmoty, která tvoří jeho většinu. K nepravdě přispěly i rozšířené učební pomůcky. Mozky naložené ve formaldehydu totiž ztrácejí svojí původní barvu a mění se v odpudivě šedavou změť záhybů.

7. Kreativní lidé mají dominantní pravou hemisféru

Se vztahem konkrétních úkonů mozkových hemisfér začal experimentovat v 60. letech americký neurobiolog Roger Sperry (1913-1994). V rámci své práce provedl sérii výzkumů s pacienty, kteří měli přerušené corpus collosum, útvar tvořící komplexní most nervových vláken mezi pravou a levou hemisférou. Z výsledků tohoto vědce vyplynulo, že úkony spojené s kreativním myšlením řeší spíše pravá polovina, kdežto za činnosti spojené s racionální úvahou zodpovídá levá část mozku. Roger Sperry byl za tento svůj výzkum oceněn Nobelovou cenou. Od 60. let 20. století proběhlo po celém světě obrovské množství výzkumů na téma mozkové hemisféry, žádný z týmů vědců však nemohl potvrdit výsledky, k nimž došel Roger Sperry. Naopak to vypadá, že do jednotlivých úkonů jsou vždy zapojeny obě části mozku, i když každá poněkud jinak. Ve výsledku tedy na to, zda je člověk kreativní, či nikoli, velikost mozkových hemisfér zcela určitě žádný vliv nemá.

8. Hlupáků pomůže vážná hudba

V 50. letech 20. století přišel francouzský otolaryngolog Alfred Tomatis (1920-2001) s prohlášením, že poslech vážné hudby, především potom poslech Mozartových skladeb, pomáhá při léčbě lidí s poruchami řeči a sluchu. Na tuto myšlenku v 90. letech navázal výzkum Kalifornské univerzity, vedený doktorem Gordonem Shawem (1933-2005). Vědci provedli IQ test u 26 studentů a poté je nechali několik minut poslouchat Mozartovy sonáty. Následně byl znovu proveden IQ test. Z výsledků vyplynulo, že po hudebním zážitku IQ studentů stouplo v průměru o osm bodů. Tým doktora Shawa to považoval za dostatečný důkaz, že poslech vážné hudby zvyšuje inteligenci. Zveřejnění tohoto výzkumu vedlo k náhlému obrovskému  zájmu o vážnou hudbu. Lidé si začali pouštět nahrávky především Mozarta, aby se záhy stali chytřejšími. Bohužel se však výsledky týmu doktora Shawena již nikomu dalšímu nepodařilo potvrdit. U žádných dalších dobrovolníků, kteří podstoupili podobné testování na celém světě, poslechem vážné hudby IQ nestouplo. Než se tedy někomu  vědcům podaří skutečně vědecky dokázat, že poslech hudby naše IQ zvyšuje, budeme se asi muset učit nějak jinak.

Zdroj článku: časopis 21. století 5/2017

 

Napsat komentář