Je možné z ADHD vyrůst?

Je možné z ADHD vyrůst?

ADHD ( z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder – volně přeloženo jako porucha pozornosti s hyperaktivitou) je neurovývojová porucha, na jejímž vzniku se podílejí faktory

  • genetické
  • neurobiologické
  • činitelé vnějšího prostředí (kouření, pití alkoholu matky v těhotenství, komplikace při porodu, úrazy hlavy, cizorodé látky v potravinách, např. azobarviva či těžké kovy atd.)
  • emocionální a sociální deprivace v raném věku

Odborníci se zatím nemohou shodnout na názoru, zda má na ADHD vliv také dědičnost. Někteří tvrdí, že je tento vliv pravděpodobný pouze ve 30-40% případů, jiní dokonce mluví až o 70%. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek.  Jelikož se  děti učí nápodobou, mohou si snadno osvojit vzorce chování svých rodičů, a tak mohou mít někdy  známky poruchy pozornosti a hyperaktivity přesto, že mozek vůbec nemusí vykazovat strukturální změny, které jsou pro ADHD zcela typické.

O ADHD slyšíme čím dál častěji. Důvodem není to, že by dříve tato porucha neexistovala, ale byla mylně pokládána za „nevychovanost“, „za špatnou povahu“ či “ za nezvladatelnost spojenou s hloupostí“. Zpočátku vyslovovali lékaři tuto diagnózu  jako LMD (lehká mozková dysfunkce) či LME (lehká mozková encefalopatie). Do této škatulky přiřazovali všechny děti, které byly nepozorné, roztěkané a všeobecně se podivně chovající a bylo zřejmé, že se nejedná o „špatnou“ výchovu.

Jak tato porucha vlastně vzniká? Podle nejvíce potvrzované hypotézy týkající se vzniku ADHD vědci  považují za příčinu hlavních symptomů špatnou regulaci dopaminergního a noradrenegního systému mozku. Též bylo díky magnetické rezonanci (MR) prokázáno, že děti s ADHD mají často zmenšený objem mozku, mozečku a bazálních ganglií.

Příznaky ADHD se rozdělují do třech základních skupin:

  1. NEPOZORNOST: lidé s touto diagnózou se nedovedou soustředit, jejich myšlenky jim těkají, mají problém dokončovat úkoly, naslouchat druhým a věnovat se detailům. Chybování z nedbalosti je téměř neustálý průvodce a zdroj velké frustrace. Stejně tak dělá potíže těmto lidem organizování věcí i času
  2. HYPERAKTIVITA: postižený má pocit neustálého vnitřního neklidu a není schopen správně a kvalitně relaxovat. Své okolí irituje prudkými, nečekanými pohyby a nadměrnou upovídaností.
  3. IMPULSIVITA: neuvážené jednání bez řádného promyšlení, například vyhrknutí odpovědi dřív, než dozní otázka nebo neschopnost počkat, až na něj dojde řada jsou velké potíže, které tyto lidi a jejich okolí značně obtěžují. Emoce střídá emoci jako na horské dráze.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, ne každý hyperaktivní či nepozorný člověk musí mít nutně ADHD.

Porucha pozornosti neovlivňuje samotný INTELEKT! Naopak mohou tito lidé v některých oblastech inteligence  vykazovat nadprůměrné schopnosti (často to bývá především v oblasti logiky či matematiky a fyziky). V důsledku špatné pozornosti však mohou být u dětí s ADHD školní výsledky značně problematické. Soustředí se pouze na to, co je baví a co je zaujalo, to ostatní „vypouštějí“ a nezajímá je to. Mnoho postižených lidí s ADHD se cítí osaměle, nepochopeně či pociťují stav absolutní výjimečnosti ( spíše však v negativním smyslu). Mají problémy se sebepřijetím, sebehodnocením a celkově pociťují nižší tělesnou i duševní pohodu. Velmi často v důsledku svého nestandardního chování pociťují nepřijetí a nepochopení ze strany okolí, ať už blízkých, pedagogů, zaměstnavatelů  a celkově je pro ně náročné zapadnout do dnešní systémové společnosti. Často pak může být ADHD doprovázena jevy, jako jsou   deprese, úzkost, noční děsy, neuznávání autorit atd. ADHD se většinou nevyskytuje osamoceně. Uvádí se, že 30-40 % dětí s touto diagnózou trpí dalšími psychickými poruchami  (například nějakým typem specifické poruchy učení, jako je například dyslexie (porucha čtení), dysgrafie (porucha psaní), dysortografie (porucha pravopisu), dyskalkulie (porucha matematických schopností) atd.)

ADHD je často vnímána jako porucha dětí (projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku a postihuje 3-7% dětí), ze které časem vyrostou. Během dětského vývoje jsou impulzivní, hyperaktivní a nedovedou se na nic soustředit. Ale může jim to vydržet i v dospělosti? Je možné z ADHD vyrůst? Dlouho u odborné i široké veřejnosti převládal názor, že tato „potíž“ vlivem hormonálních změn a vyzrávání mozku v pubertě nebo krátce po ní  děti opustí (prostě zmizí). Pokud u někoho symptomy přece jen přetrvaly, byla to známka špatně osvojených sociálních dovedností či další psychopatologie, nikoliv však ADHD. Nyní však už lékaři zcela bezpečně vědí, že mozek se samovolně „srovná“ pouze u přibližně 60% postižených. Ve 40–50 % případů tedy přetrvává ADHD i v dospělosti (vyskytuje se tedy  u 4–5 % dospělých). V dospělosti jsou však tito lidé velice často špatně diagnostikováni a tedy i léčeni. ADHD se totiž u dospělé populace často projevuje symptomy, které se projevují jako deprese a  stavy úzkosti. Často hledají útěchu tito lidé v alkoholu a drogách. Je prokázáno, že mezi vězni je až 25% jedinců, kteří mají prokazatelně ADHD. 

Jak se projevuje typický pacient s ADHD ve věku 30-40 let ?

  • tento člověk je stále neusazený
  • nápadně často mění partnery i zaměstnání
  • bývá často aktivním účastníkem dopravních nehod
  • mívá častá (většinou spíš drobná) poranění i z běžných a obvyklých činností
  • životní styl je charakterizován nedostatečnou péčí o vlastní zdraví (kouření, alkohol či jiné závislosti) a často i o vlastní vzhled
  • rizikové sexuální chování, často sexuální nevyhraněnost
  • posunutý denní režim, poruchy se spánkem
  • často náchylnost k různým nezákonným činnostem v důsledku impulzivity (patologická žárlivost, výbušnost, agresivita, asociální chování…)

Jedním ze zásadních problémů lidí s ADHD v dospělosti je špatné nakládání s časem, neschopnost plánovat běžné činnosti, neschopnost plnění zadaných úkolů (což vede k problémům v partnerském vztahu i v zaměstnání). Tito lidé něco začnou, ale často nedokončí (chybí jim potřebná pozornost a vůle). Práce na osm hodin denně pět dní v týdnu je pro ně nereálný výkon.

Zde je několik příkladů vyjádření svých problémů dospělých lidí s ADHD

  • Kateřina (30): „Miluji pocit zamilovanosti, z té intenzity kolikrát dostanu horečku, nejím a nespím. Po několika měsících však tento pocit vyprchá a já cítím duševní prázdnotu a paniku. Abych se cítila zase dobře, vztah rychle ukončuji a okamžitě navazuji další“.
  • Petr (42): „Obvykle udržuji několik paralelních vztahů, které se různě prolínají, začínají a končí. Když jsem s jednou ženou, začnu se s ní po chvíli nudit a myslím na jinou. Když tedy odejdu za ní, celé se to opakuje“.
  • Jana (29): „Každý vztah začíná a končí stejně. Partner je fascinován mojí kreativitou, jinakostí a nespoutaností. To, že mi neustále něco padá z ruky, považuje za drobné milé chybičky. Když však začnu mít pocit, že partner začíná skrz bublinu mojí úžasnosti vidět pravdu, vztah raději rychle sama ukončím a uteču dřív, než se se mnou stihne rozejít on“.
  • Kateřina (30): „Pracuji  jako freelancer, ale musím si platit na částečný úvazek asistentku, která mi hlídá papíry, denní program, klíče, doklady…“

Léčba ADHD

Nejvhodnější terapií ADHD je pro mnoho odborníků systém KBT (kognitivně-behaviorální psychoterapie) založený na pochopení konkrétního jednání a naučení se nových vzorců chování (např. zadávání a následné důsledné plnění drobných úkolů, pravidelnost a režim dne, střídat činnosti, hodně sportovat, místo knih číst jen povídky či komiksy…) Dále je to psychoanalýza zkoumající rodinné struktury a pod. Kromě individuální psychologické terapie je úspěšná i terapie skupinová, která umožní vidět, že v tom člověk s ADHD „není sám“. Může tak sdílet zkušenosti, rady a nápady jiných. Alternativní léčba pomáhá řešit jednotlivé symptomy. Např. na nespavost může pomoci čaj z heřmánku či meduňky, na fyzický neklid pak jihoamerická bylinka damiána, na špatnou náladu funguje třezalka či dobromysl. V současné době se též zkoumá možné využití konopných přípravků. Je vhodné omezit cukry a kofein. S hyperaktivitou dokáže pomoci sport, neklidné ruce zase může zklidnit jednoduchá mechanická činnost (např. háčkování, pletení košíků, skládání puzzle…). A samozřejmě nesmíme zapomenout na jógu, meditace a masáže.

Nelze prokázat, které historické osobnosti ADHD trpěly, ale v jednání některých z nich lze pozorovat vzorce, které by se daly s touto diagnózou spojit. Lze zauvažovat, zda úspěšní impulzivní vůdci, ať už Thomas Jefferson, Abraham Lincoln, generál George Patton, Kryštof Kolumbus, Walt Disney, Henry Ford, Bill Gates a další, nečerpali svého génia právě z poněkud odlišného psyché. Najdeme mnoho další vynálezců, umělců a vědců, kteří by mohli být spojováni s ADHD. Byly geniální, v některých oblastech fenomenální , ale též nepozorní a hyperaktivní. Za všechny třeba Albert Eintein, Graham Bell, Thomas Edison, Benjamin Franklin, Vincent van Gogh, Salvator Dali, Pablo Picasso, Steve Mc Queen, Jack Nicholson, Elvis Presley, Sylvester  Stallone…

Zdroj článku časopis „Zázraky medicíny 3/2018

 

Napsat komentář