Štítná žláza anatomie

Štítná žláza anatomie

 Výsledek obrázku pro hormony štítné žlázy

Žlázy s vnitřní sekrecí, endokrinní  žlázy, jsou ty, jež svůj sekret nevysílají na zevní či vnitřní povrch organismu, ale do cévního systému. Endokrinní žlázy jsou silně vaskularizovány a nemají vývody. Látky, endokrinními žlázami produkované, a do krve nebo do lymfy odevzdávané, se nazývají hormony. Vývoj tohoto systému je spjat s vývojem organismu. Hormony mohou být definovány jako nosiče chemických informací. Od  enzymů  se odlišují  tím, že působí jen na žijící buňky. Významným znakem hormonů je to, že stačí jen jeho velmi malé množství  k předání informace a tím k vyvolání změny v organismu. Hormon je v podstatě „pošťák“ informací mezi jednotlivými organismy. Je to chemická látka, kterou  uvolňují specializované buňky s cílem ovlivnit funkci buněk v jiných částech těla. Endokrinní funkce (tedy schopnost produkovat hormony) byly objeveny i v některých buňkách tkání a orgánů, které se nepočítají ke klasickým endokrinním žlázám ( např. v některých buňkách epitelu trávicí trubice, v ledvině, v srdci, v mozku aj.). Endokrinní systém, tedy systém žláz a buněk s vnitřní sekrecí spolu se svými hormony není systémem anatomickým (nevzniká z buněk a tkání společného původu, jako jiné anatomické systémy), ale je to druhý funkční systém informační (vedle systému nervového vývojově starší). Upravuje a koreluje aktivity různých tělesných systémů tak, že odpovídají měnícím se požadavkům zevního a vnitřního prostředí. Působení a účinek jednotlivých hormonů je specifický a nezávisí jen na množství hormonu předávaného do krve, ale též na přítomnosti a funkčním stavu odpovídajících receptorů buněk cílového orgánu. Nervové a látkové (hormonální) způsoby informací jsou přitom v organismu propojeny a vzájemně se ovlivňují.

Endokrinním systémům  se věnuje lékařský obor endokrinologie. Pokud tedy existuje problém se štítnou žlázou, která je součástí tohoto systému, bude řešen právě u tohoto specialisty (většinou nikoliv tedy na ORL). Přesto jsem zařadila kapitoly o štítné žláze také do oboru ORL, protože je součástí obou  (tedy jak ORL, tak endokrinologie).

Štítná žláza (glandula thyroidea) je endokrinní orgán, který se nachází na krku a má tvar písmene H (někdy U nebo V). Začíná se vytvářet od embrya starého 3 týdny na spodině hltanu v místě budoucího kořene kazyka a sestupuje dolů do oblasti průdušnice a hrtanu, kde se ve své definitivní poloze nachází v 7 týdnu vývoje embrya. Během tohoto sestupu se kdekoliv mohou oddělit části tkáně štítné žlázy a stát se v budoucnu místem chorobných změn. Prvních 60 dnů vývoje zárodku je nejkritičtější fází vývoje jedné z největších žláz s vnitřní sekrecí v našem těle. V první polovině těhotenství jsou hladiny hormonů štítné žlázy u plodu velice nízké, proto je v tomto období plod zcela závislý na mateřských hormonech štítné žlázy, jejichž dodávání řídí placenta. Zatímco vývoj mozku a nervových struktur časově významně předbíhá vývoj štítné žlázy a začíná již kolem 5. týdne těhotenství, sekrece hormonů štítné žlázy se objevuje až kolem 12. týdne těhotenství a zralé funkce dosahuje teprve během 1. – 2 . měsíce po narození. To signalizuje klíčovou roli matky během první poloviny těhotenství a nezbytnost hormonů štítné žlázy pro správné formování mozkových struktur jak prenatálně, tak postnatálně.

Štítná žláza je tvořena pravým a levým lalokem (lobus dexter et lobus sinister). Oba laloky jsou spojené uprostřed různě širokým (nejčastěji 0,5-2 cm) můstkem její tkáně. Laloky leží po stranách hrtanu a průdušnice, jsou hruškovitého tvaru (někdy spíš tvaru trojboké pyrymidy), jejich průměrná velikost je 5x 3x 1,5 cm ( délka 5-8 cm,šířka laloku 2-4 cm a tloučťka 1,5-2,5 cm)  a hmotnost  je cca 20-40 g ( u žen bývá i okolo 15 g). Ve velikosti a hmotnosti žlázy jsou rozdíly podle věku ( u dospělých žen je žláza větší než u mužů, ve stáří se ale zmenšuje), pohlaví a geografické poloze (se stoupající nadmořskou výškou a vzdáleností od moře se v průběhu populace zvětšuje). Spojovací můstek obou laloků( isthmus glandulae thyroideae) mezi nimi přebíhá napříč před průdušnicí. Normální žláza není při pohledu na krk viditelná. Vyklenutí kožního povrchu v místě žlázy, které se navíc pohybuje nahoru a dolů při polykání, je způsobeno vždy jejím chorobným zvětšením a jen výjimečně je patrná nezvětšená žláza u osob s velice štíhlým krkem. Horní konec žlázy sahá pod úroveň hmatného výstupku hrtanové chrupavky, tzv. Adamova jablka, který můžeme na krku snadno nahmatat. Žláza má červenohnědou barvu až červenofialovou, podle stupně náplně cév krví. Povrch žlázy bývá hladký, někdy je lehce hrbolatý s prosvítající kresbou lalůčků. Žlázu chrání vazivové pouzdro (capsula fibrosa), rozdělená na dva listy (capsula propria = souvisí s povrchem žlázy a capsula externa též zvaná perithyroidea= která je uložená více zevně, je tenká a průsvitná a souvisí s nervově cévním vazivem). V prostoru mezi oběma listy pouzdra jsou cévní pleteně štítné žlázy.

Výsledek obrázku pro glandula thyroidea  

Štítná žláza nemá tvar štítu, jak by název napovídal, ale je štíhlá a připomíná tvar motýla s roztaženými křídly. Z historie je zajímavé, že Minójové (obyvatelé staré Kréty) používali v bojích štíty tvaru štítné chrupavky, která se vyskytuje u savců. Tkáň žlázy je obalená vazivem, které ji současně pevně připojuje k průdušnici a hrtanu. Štítná žláza spolu s nadledvinkou představuje dva orgány v lidském těle, které jsou na poměrnou jednotku tkáně nejvíce zásobeny krví. Průtok krve je 5 ml/1 g tkáně žlázy za jednu minutu, což znamená, že za hodinu proteče touto malou žlázou veškerá krev v těle. Navíc, u některých chorob štítné žlázy s její zvýšenou funkcí, se průtok krve může zvětšit až stokrát.

Základní vylučovací jednotkou štítné žlázy jsou folikuly, což jsou kulovité váčky velikosti 50 -200 µm, ohraničené na periferii krychlovitými buňkami a obsahující uvnitř homogenní sekreční tekutinu koloid. Dochází zde k vychytávání jódu, tvorbě, uskladňování a uvolňování dvou hormonů štítné žlázy: tyroxinu a trijodtyroninu. Třetím hormon štítné žlázy zvaný kalcitonin, vytváří zvláštní buňky zvané parafolikulární, které se nacházejí mezi jednotlivými folikuly.

V těsné blízkosti žlázy, při její zadní straně probíhá tenký, ale velice významný dolní hrtanový nerv směrem k vnitřním svalům hrtanu, která ovládají funkci hlasivek. V českém překladu se užívá název nerv vratný. Jeho průměr je okolo 1 mm a má velice variabilní průběh, který se ještě více mění chorobnými deformacemi štítné žlázy. Správné oddělení nervu od štítné žlázy je jedním z klíčových kroků u radikálních operací štítné žlázy. Jeho poškození mívá za následek různé stupně poruch hlasu a dýchání. Druhý nerv, který se může při operaci štítné žlázy poškodit, je horní hrtanový nerv, zejména jeho zení větev. Ta leží těsně při horním okraji laloku žlázy a směřuje k hrtanovému svalu, jehož úkolem je napínání hlasivek. Porušením jeho funkce je znemožněna tvorba vysokých tónů, zejména ženského hlasu a při mluvení dochází k rychlé hlasové únavě nemocného. Charakter normální řeči je zdánlivě neporušený.

Štítná žláza patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí (tzv. endokrinní žlázy), které produkují chemické sloučeniny zvané hormony. Ty se dostávají přímo do krve, jejím prostřednictvím do cílových tkání, kde ovlivňují především přeměnu látkovou tzv. metabolismus. Za látkovou přeměnu se považuje souhrn fyzikálních a chemických dějů v organismu, které slouží k získávání energie a tvorbě látek potřebných pro jeho vývoj, růst a správné fungování. Štítná žláza je pouze součástí systému žláz s vnitřní sekrecí a rozhodně nefunguje nezávisle na potřebách organismu. Její činnost je regulovaná další žlázou s vnitřní sekrecí=hypofýzou ( český název je podvěsek mozkový).

Štítná žláza produkuje 3 hormony:

  1. tyroxin obsahuje, označuje se T4, protože obsahuje 4 atomy jodu. Ovlivňuje přeměnu látkovou a vývoj celého organizmu
  2. trijodtyronin, označuje se T3, protože obsahuje pouze 3 atomy jodu. Vzniká z T4 odštěpením jednoho atomu jodu pomocí enzymů, jež se nazývají dejodázy. Pro správnou funkci dejodáz je nutný dostatečný přísun selenu v potravě (významným zdrojem je především maso, vnitřnosti,mořské ryby a také česnek a ořechy).
  3. kalcitonin zadržuje v těle vápník, který se ukládá především v kostech.

Výsledek obrázku pro hormony štítné žlázy

Funkce štítné žlázy a tvorba T4 a T3 je regulována tyreoidálním stimulačním hormonem TSH, který je přímo odpovědný za růst štítné žlázy a vydávání  většího množství jejích hormonů do krve. TSH se tvoří v předním laloku podvěsku mozkového (adenohypofýze) pod vlivem hypotalamu a dalších vyšších oblastí mozku. TSH stimuluje štítnou žlázu ke zvýšené funkci a také k růstu. Sekrece TSH je řízena jednak mozkovými centry, ale také ( a to především) hladinou hormonů ŠŽ v oběhu. Takže při snížené hladině T4 a T3 v krvi je sekrece TSH zvýšená, při nadbytku tyreoidálních  hormonů naopak klesá. Tento obecný kybernetický princip zpětné vazby je základem regulace činnosti řady endokrinních žláz, nejenom ŠŽ. Poruchy funkce ŠŽ zaviněné chorobnými stavy regulačních mechanismů (mozek, hypofýza) jsou však poměrně vzácné. Většina chorob ŠŽ vzniká na podkladě chorobných změn ve žláze samotné. Funkce a činnost štítné žlázy je velice složitá. Kromě zmíněných faktorů ovlivňuje tvorbu hormonů štítné žlázy množství přijímaného jódu v potravě. Dostatečný přísun jódu je pro správnou činnost ŠŽ naprosto nezbytný. Denní příjem jódu by měl být 150-200 µg jódu, v pubertě a v těhotenství se však doporučuje příjem dvojnásobný. Klesne-li denní příjem jódu dlouhodobě pod 50 µg, pak ŠŽ produkuje nedostatečné množství hormonů, tím se zvětšuje a vzniká tzv. struma= lidově vole. a mimo to dochází ke snížení funkce této žlázy , která se nazývá hypotyreóza. Nepatrné množství jódu najdeme v přírodě všude, ale její rozložení je velice rozdílné. Z půdy se jeho sloučeniny dostávají do říčních vod a do moří, odkud je jód zachytáván mořskými rostlinami a živočichy. Proto v přímořských oblastech narozdíl od vnitrozemí je jódu v potravě dostatek. Vysoký obsah jódu se na různých místech světa vyskytuje i v některých minerálních vodách (u nás Luhačovice). Množství jódu v potravinách (rostlinných i živočišných) se také velice liší od místa pěstování či chování. Přesný obsah jódu v potravinách v naší republice není zatím znám, ale na jeho zhodnocení se intenzivně pracuje.

 

Onemocnění štítné žlázy nejsou vůbec vzácná. Postihují ve vyspělých zemích cca. 5-30 % obyvatel. Ženy onemocní 5x častěji než muži. Největší počet nemocných je středního a vyššího věku. Ve stáří onemocní až 20% žen a 10% mužů. Problémy se štítnou žlázou jsou způsobeny:

  • poruchami funkce štítné žlázy (zvětšená/snížená tvorba hormonů)
  • záněty ve štítné žláze
  • nádory štítné žlázy

  • Některé následky poruchy správné funkce štítné žlázy jsou závažnější než jiné. Mezi závažné patří zejména vliv na vývoj mozku již od nitroděložního období a vliv na centrální a periferní nervový systém v kterékoliv době po narození. Nedostatek hormonů ŠŽ během vývoje mozku má za následek vznik tzv. sporadického kretenizmu. Naštěstí se u nás toto postižení již téměř nevyskytuje (důsledek dobré prenatální péče a včasný odběr hormonů štítné žlázy v těhotenství), ale časté mohou být stále poruchy činnosti srdce a cév v důsledku snížení hladiny jódu v těhotenství. Podrobně si povíme o nemocech štítné žlázy v dalších kapitolách.

 

Jak už jsem zmínila, štítná žláza je pouze jednou ( i když největší a nejdůležitější) částí endokrinního systému. Nemohu se v její souvislosti nezmínit o příštítných tělískách. Žlázy příštítné neboli příštítná tělíska (glandulae parathyroideae) jsou čtyři malé párově uspořádané útvary velikosti i tvaru čočkového zrna, uložené na zadní straně laloků štítné žlázy, zpravidla zanořené do septa žlázy. Rozlišujeme je na dolní a horní. Ke každému tělísku jde samostatná větev cév a jsou uložena v ochranném vazivovém pouzdře. Jsou životně důležitá, protože produkují parathormon, který reguluje koncentraci vápníku a fosforu v krvi. Patologický pokles hladiny vápníku v krvi těžce poškozuje přenos podnětů z nervu do svalů, zvyšuje se dráždivost svalů s následnými spastickými křečemi (tetanie) a následuje smrt. Také přílišná hladina kalcia v krvi je neslučitelná se životem a organismu hrozí „chemická“ smrt. Mimo toho tento parathormon za účasti vitamínu D zvyšuje vstřebávání kalcia ze střeva.

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/hormony-stitne-zlazy-a-jejich-funkce.htm

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/zpusob-rizeni-stitne-zlazy.htm

zdroje:
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *