Hrtan anatomie

Hrtan anatomie

Hrtan (larynx) je nepárový dutý orgán bavazující vpředu na pars laryngea pharyngis (hrtanová část hltanu). Slouží k dýchání (respiraci) a tvorbě zvuků (fonaci). Podkladem hrtanu je soubor chrupavek, pohyblivě spojených klouby, vazy a svaly tak, že vzniká charakteristicky utvořená trubice se slizniční výstelkou. Hrtan je dorsálně ( dozadu) spojen s hltanem a je zavěšen vazivovou membránou na jazylce a prostřednictvím jazylky na bazi lebeční.

Skelet hrtanu tvoří chrupavky. Patří k nim:

  •  nepárová chrupavka štítná (cartilago thyroidea): ve štítné chrupavce v průběhu života vznikají zvápenatělé okrsky, které později osifikují (mění se na kost). Osifikace má charakteristická místa, základní a postupující tvar a způsob šíření, což se proto (např. v soudním lékařství) stává jedním z kritérií pro určení individuálního věku.
  • nepárová chrupavka prstencová (cartilago cricoidea)
  • dvě (párové) chrupavky hlasikové (cartilagines arytaenoideae)
  • nepárová chrupavka příklopky hrtanové (cartilago epiglottica)
  • a několik menších chrupavek vesměs párově utvořených

Hrtan má množství příčně pruhovaných svalů, které ovládají pohyby chrupavek a určují tím napětí hlasových vazů a šířku štěrbiny mezi nimi. V hrtanu jsou uloženy ve třech skupinách, v předu, po stranách a vzadu.Všechny tyto svaly jsou párové. Hrtan má velmi řídkou slizniční vrstvu, proto při zánětech může snadno dojít k otokům, což může způsobit nebezpečné zúžení dutiny hrtanu.

vlastní dutina hrtanu (cavitas laryngis) je vystlaná sliznicí s množstvím řas a je rozdělena na tři oddíly:

  1. předsíň hrtanová (vestibulum laryngis), která se nálevkovitě shora dolů zužuje
  2. hlasivka (glotis), což je průchod tvaru sagitální štěrbiny a jeho ohraničení, nad nímž je nízký vyklenutý prostor
  3. cavitas infraglottica, což je kaudální (dolní) část hrtanu, rozšiřující se prostor pro hlasivky

Pohlavní rozdíly hrtanu: se týkají jednak celkové velikosti (mužský hrtan je o dost větší než ženský) a jednak tvaru. Glottis je u muže dlouhá kolem 24 – 30 mm, u žen je dlouhá pouze okolo 20 mm. Úhel, který vpředu svírají dvě laminae štítné chrupavky činí u muže okolo 90° u žen je to 120° a více. Hrtan jako celek je u muže dominující, vyšší a štíhlejší a dominuje mu arcus cartilaginis cricoidae (v hovorové řeči se mu říká „ohryzek“). U žen hrtan nedominuje. U žen se štíhlým krkem je poloha hrtanu patrná pouze při záklonu.

Hrtan jakožto orgán na začátku dýchacích cest vykonává řadu funkcí při dějích spojených s dýcháním. Jsou to:

  • tvorba hlasu: se děje pomocí glottis, jejíž okraje, prodloužené hlasovými vazy, se pohyby hrtanových svalů (pohyby chrupavek) napínají a vzájemně sbližují nebo oddalují. Napjaté hlasové vazy při úzké štěrbině se proudem vzduchu  při výdechu rozechvívají mechanismem retné píšťaly a tím vzniká tón, jehož výška, tedy kmitočet, závisí na délce, napětí a tloušťce hlasivek a intenzita, tedy amplituda kmitů, závisí na síle vzdušného proudu. To vše v kombinaci spolu tvoří barvu lidského hlasu. Vznik řeči, jejích samohlásek a souhlásek, probíhá v dutině ústní a v hltanu. Samohlásky vznikají resonancí, kdy každé z nich odpovídá určitý tvar dutiny ústní podle polohy jazyka a postavení rtů. Souhlásky vznikají (za současné funkce zvuku z hrtanu) při průchodu vzduchu zúženými místy: mezi zuby (s,z,t), při určitém postavení jazyka vůči patru (l,r) nárazem vzduchu mezi rty (b,p,v), náhlým otevřením závěru mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem (k), nárazem vzduchu na uzavřené rty a únikem vzduchu kolem uvolněného měkkého patra do dutiny nosní (m), nebo nárazem vzduchu na přední část jazyka  přitisknutého k patru a obdobným únikem vzduchu kolem měkkého patra do nosní dutiny (n). Ovšem i při zcela neporušených hlasivkách je řeč zcela nemyslitelná s nemožná bez jemných pohybů jazyka, který základní hlasové signály jemně modifikuje a tvaruje. V kooperaci se rty vytváří jazyk uvnitř dutiny ústní řadu rezonujících otvorů a průduchů.
  • dýchání : je spojeno s otevíráním rima glottidis, která je při fonaci sevřená, při klidném dýchání a šepotu úplně uzavřená, při středně intenzivním dýchání se štěrbina rovnoměrně mírně otevírá v obou svých částech, při usilovném dýchání se štěrbina otevírá doširoka a má trapezovitý tvar pro pootočení hlasivkových chrupavek zevně.
  • kašel: ostraňuje hlen nahromaděný v dolních cestách dýchacích , nebo vniknuvší cizí těleso. Jde o krátký uzávěr rima glottidis (po hlubokém vdechu) s následným prudkým nárazovým výdechem. Rima glottidis se reflektoricky uzavře i při vniknutí chemické škodliviny, vody nebo cizího tělesa.
  • účast při polykání: v průběhu polknutí se sklápí epiglottis na auditus laryngis. Toto přiblížení je způsobeno jednak zdvižením jazylky a s ní i hrtanu pomocí svalů, čímž se aditus laryngis zdvihá proti epiglottis a jednak se kaudálně (dolu) sestoupí kořen jazyka a tím vytvoří tlak na epiglottis.

 

Pohmatem z povrchu lze zjistit polohu jazylky, horního a dolního okraje štítné chrupavky, oblouk chrupavky prstencové a první prstenec průdušnice. Zúžená místa hrtanu (aditus laryngis arima glottidis) mohou zachytit vdechnuté cizí těleso ( a být jím ucpána), což vede k dušení. V případě, že dojde k zabránění průchodu vzduchu hrtanem, je nutný okamžitý zákrok zvaný koniotomie nebo též tracheostomie, což je protětí  lig. cricothyroideum, při níž je průdušnice uměle vyústěna na povrch těla. Je to život zachraňující zákrok , který se provádí v leže při záklonu hlavy.

 koniotomie

 

Hlasivky a tvorba hlasu:

http://www.srandaweb.com/uz-jste-nekdy-videli-hlasivky-2010090217.html

zdroje:
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *