Ušní operace

Ušní operace

Ušní operace dělíme na tři základní skupiny:

  • operace sanační odstraňují patologické procesy, nejčastěji cholesteatom nebo nádory ze středouší, přilehlých struktur a skalní kosti. Podle přístupu k zadní a horní stěně zevního zvukovodu se dělí sanační operace na otevřené a uzavřené. Otevřenou metodou je tympanomastoidektomie, což je velice radikální operace. Při této operaci dochází k chirurgickému odstranění ušního bubínku (tympanum) a processus mastoideus (mastoidektomie) při komplikovaných zánětech nebo při  cholesteatomu. Výsledkem této techniky je ideálně prostorná a suchá dutina vystlaná kůží, vyúsťující do zvukovodu. Operace má několik nevýhod. Jednak se musí dutina často a pravidelně čistit. Druhou nevýhodou je, že při vniknutí vody nebo chladného vzduchu do ucha dochází u pacientů k časté závrati. Výsledná bubínková dutina, v níž se nově vytvořený bubínek opírá o val lícního nervu, je velmi plochá a rekonstrukce převodního systému je obtížná a často málo účinná. Funkční výsledky této operace jsou proto slabé. Také následné používání sluchadla může být problém. V operačně změněném zevním zvukovodu sluchadlo špatně drží a dutina za sluchadlem vlhne a tak vytváří prostředí vhodné pro vznik infekce. Proto se preferují uzavřené metody, při kterých se zadní a horní stěna zvukovodu buď ponechává (wall-up) nebo se snese (wall down). Při těchto operacích se chirurgicky odstraní patologický nález a následně se postižené místo rekonstruuje (znovu vytvoří tzv. meatoplastika) pomocí autologního transplantátu (vlastní chrupavka, kost atd.), někdy (pokud to není možné jinak) syntetickým umělým materiálem. Výhodou uzavřených metod je vytvoření „fyziologického“ ucha, což znamená, že jsou dokonale odděleny středoušní prostory od zvukovodu. Nevýhodou jsou časté recidivy (návraty) problémů a špatná možnost kontroly postiženého místa.
  • operace rekonstrukční se snaží o obnovení funkce středního ucha. Patří sem např. myringoplastika (rekonstrukce bubínku) nebo tympanoplastika (rekonstrukce převodního aparátu). Myringoplastika je operace, jejímž cílem je buď zacelení nebo znovuvytvoření bubínku, který je porušen např. úrazem, třeskem atd. Umělý štěp vytvořený nejčastěji z fascie z temporálního svalu nebo z chrupavky (autologení = vlastní materiál) je při této operaci vložen pod bubínek. Další rekonstrukční operací je tympanoplastika, při které je často nutné odstranit některé kůstky (nejčastěji kladívko a kovadlinku) a uměle jejich funkci nahradit opět nejčastěji autologním = vlastním mateiálem, např. kostí či chrupavkou. Nejčastější příčinou, která k tomuto chirurgickému zákroku vede je chronický zánět ve středouší. Podmínkou této operace je dokonalé ohraničení zánětu, zachovalé kostní vedení (funkční hlemýžď), funkční Eustachova trubice a kvalitní středoušní sliznice. Pokud jsou všechny tyto podmínky splněny, bývá operace velice úspěšná.
  • operace plastické, které se snaží upravit vzhled zevního ucha, např. otapostáza nebo též otoplastika (úprava boltců uší). V případě, že ucho odstává o více jak 30°, je doporučena chirurgická úprava ušních boltců. Uši “ odstávají“ genetickou dispozicí a na funkci sluchu nemá tato “ vada na kráse“ vůbec žádný vliv. Ušní boltec je složen z elastické chrupavky pokryté tenkou vrstvou kůže. Způsobů operace je několik, ale nejčastěji se volí mezi dvěma : první metodou je AFC metoda, kdy je chrupavka ucha anatomicky přetvarovaná a následně přišitá k hlavě. Druhá metoda je více konvenční, část chrupavky v zadu ucha se zcela odstraní a následně se opět přišije mušlí více k hlavě. Po operaci zůstává drobná jizva, která je však za uchem a není tedy vidět. Operace se provádí buď v celkové  a nebo lokální anestezii, trvá cca jednu hodinu. Ušní boltce lze operovat po ukončení jejich růstu, tj. nejdříve po 5. roce života, ideálně ještě před nástupem do školy (tedy mezi 5-6. rokem). Operovat lze i později v dospělosti, ale doporučuje se provést plastiku nejpozději  do 18.let života, protože čím je operovaná osoba starší, tím horší jsou výsledky plastiky. Po operaci je nutné uši k hlavě fixovat dalších 10-14 dní pomocí obvazu a speciální elastické čelenky. Sportovní čelenku se pak doporučuje nosit alespoň na noc ještě následující 1-2 měsíce. Bolestivost po operaci je standartní, výraznější je první týden po operaci (vhodné podávat analgetika), potom postupně slábne až zcela vymizí. U lidí, kteří však operaci podstoupili až v pozdějším věku může přetrvávat zvýšená citlivost pooperačních jizev i v dalších letech (citlivost je většinou závislá na počasí, tedy na vnějším atmosferickém tlaku). U dětí do 10 let věku (do ukončeného 9. roku) je operace plně hrazena ze zdravotního pojištění, u starších osob je hrazena z pojištění jen zcela výjimečně (pokud se prokáže psychologickým posudkem, že odstálé uši způsobují psychické trauma, což nebývá časté). Cena je závislá na tom, zda je výkon proveden v celkové anestezii ( ta se provádí většinou u dětí) a nebo v lokální anestezii (tu podstupují starší jedinci). Ceníky má každé zdravotnické zařízení jiné, proto se je i cena velice rozdílná, ale orientačně se  pohybuje okolo 15 000 Kč za plastiku obou uší v celkové anestezii a 8 000 v lokální anestezii (cca 60 minutová anestezie stojí okolo 5000 Kč, nad 60 minut je to 8000 Kč). K této ceně je však potřeba přičíst poplatky za hospitalizaci ( v případě doprovodu rodičů) a je vhodné jizvy léčit biolaserem (jizvy jsou pak menší a rychleji se hojí)¨. Cena jednoho sezení biolaseru je cca 80 Kč a většinou se doporučuje 10 sezení (není hrazena pojiťovnou).

Výsledek obrázku pro otapostasis

Chirurgické přístupy rozlišujeme na retroaurikulární (za boltcem) a endoaurální (přes zvukovod). Pokud se provádí pouze malý řez ve zvukovodu těsně pod bubínkem, mluvíme o přístupu endomeatálním. Veškeré ušní operace se provádí mikroinstrumentariem (mikro nástroji) za pomoci mikroskopu. Další součástí chirurgického vybavení otochirurga je kostní fréza, která má kulovitý tvar (popř. hruškovitý).

Antromastoidectomie: provádíme ji v celkové anestezii při zánětu mastoidálního výběžku a jeho komplikacích. Řez vedeme retroaurikulárně, obnažíme planum mastoideum a dlátem a frézou popř. lžičkami, odstraňujeme pneumatizaci se zánětlivými změnami tak, abychom vymodelovali esovitý splav, laminu internu střední i zadní jámy, hrot výběžku, otevřeme antrum až ke krátkému výběžku kovadlinky. Zadní stěnu zvukovodu ponecháme in situ.

Atticotomie: je operace, kterou provádíme většinou s endaurálního řezu. Děláme ji při malých nálezech cholesteatomu nebo ostitidy. Je to jedna z nejčastějších sanačních operací. Je-li nález rozsáhlý, děláme atticoantromastoidectomii. Při všech těchto operacích je trepanační dutina spojena se zvukovodem již trvale.Trepanační dutina postupně epidermizuje a je nutno ji občas ošetřit a vyčistit.

Myringoplastika: tato operace má za cíl uzavřít perforaci bubínku. Před operací vyžadujeme, aby ucho bylo minimálně půl roku bez sekrece a aby byla dobrá funkce sluchové trubice (Eustachovy). Před operací provádíme překrytí perforace cigaretovým papírkem nebo hedvábným proužkem. Nemocný většinou udává zlepšení sluchu, pokud není porušen řetěz kůstek sluchových.

Kulomelizace: tuto operaci provádíme při destrukci kůstek, především kladívka a kovadlinky. Bubínek, resp. jeho náhradu umísťujeme tak, aby byl ve spojení s hlavičkou třmínku, na kterou se přenášejí zvukové vlny. Tento výkon má celou řadu modifikací. Tímto způsobem napodobujeme stav, jaký je u ptáků (např. holubů), kteří mají jen třmínek, nemají kladívko a kovadlinku.

Ekranizace: je výkon, který provádíme při ztrátě všech kůstek sluchových tím, že štěpem nebo zbytkem bubínku zastíníme okrouhlé okénko a tím zabráníme interferenci zvukových vln, které normálně nastává, jestliže zvuk vniká do labyrintu oběma okénky. Oválné okénko zůstává volné.

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Základy otorhinolaryngologie-  Masarykova univerzita fakulta lékařská
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *