Kochleární implantát

Kochleární implantát

Výsledek obrázku pro cochlear implant Výsledek obrázku pro cochlear implant 

Kochleární implantát je elektronická funkční smyslová níhrada, která obchází nefungující buňky vnitřního ucha a zprostředkovává vjemy neslyšícím jedincům přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha. Implantát převádí zvuk na digitální signály, které jsou vysílány sluchovým nervem do mozku, kde jsou rozpoznávány jako zvuk. Zvuk je přijímán mikrofonem v horní části řečového procesoru, tam je zvuk zpracován do zakódovaných signálů, které jsou vedeny do vysílací cívky. Vysílací cívka potom vysílá signály přes kůži do implantátu (přijímače a stimulátoru), kde jsou převedeny na elektrické impulsy. Impulsy jsou dále posílány do svazku elektrod v hlemýždi, kde stimulují vlákna sluchového nervu. Sluchový nerv vede informaci do vyšších sluchových drah a dále do mozku, který je rozeznává jako zvuky. Kochleární implantát se skládá ze 2 částí:

  1. zevní část: obsahuje mikrofon, procesor na zpracovávání zvuk, informace a vysílací cívku se středícím magnetem.
  2. vnitřní implantovaná část: obsahuje přijímací cívku, přijímač (stimulátor + svazek 22-24 elektrod), který se zavádí do scala tympana hlemýždě

Cochlear implant.jpg

První kochleární implantáty byly zavedeny v 70. letech a v průběhu 80. let se staly běžnou metodou léčby a rehabilitace neslyšících. Jejich technický vývoj se ovšem za tu dobu samozřejmě výrazně zdokonalil.

Pro koho je kochleární implantát určen: Hlavně je určen dětem s oboustranně závažnou senzorineurální poruchou sluchu, kdy není žádný nebo téměř žádný přínos sluchadel (senzorineurální porucha je taková, kdy je porušena funkce sluchových vláskových buněk, ale činnost sluchového nervu je zachovaná (pokud je poškozen i sluchový nerv, kochleární implantát nemůže fungovat a tedy nepomůže). Ke zjištění vhodnosti kochleárního implantátu je potřeba provést řadu vyšetření : tónový audiogram (ztráty bývají na frekvencích 500 Hz-4000 Hz a jsou větší než 90 dB), dále tónový audiogram se sluchadlem (zde jsou zaznamenány ztráty na frekvencích 500 Hz-4000 Hz a jsou větší než 50dB), vyšetření evokovaných potenciálů. Optimální doba operace je 2-4 roky  věku dítěte (dnes se běžně dělá i u mladších dětí 1,5 roku) nejpozději však do věku 6.let, tedy do doby, kdy je uzavřen řečový vývoj dítěte. Operaci provádí zkušený kofochirurg pomocí operačního mikroskopu. Operace trvá cca 3 hodiny, hospitalizace bývá 1-2 týdny. Za 4-6 týdnů po operaci je kochleární implantát poprvé zapojen na naprogramování na řečový procesor. Programování je potřeba provádět během 1. roku opakovaně asi 10x (tedy téměř 1x za měsíc), později stačí programovat 1xza 3měsíce, v dalších letech stačí přeprogramovat kochleární implantát 1x za půl roku ( je to však individuální). Po zapojení řečového procesoru slyší člověk nejprve různé zvuky, a to velmi slabé, hluboké nebo vysoké a chvíli trvá, než se je naučí poslouchat a postupně rozeznávat. Proto trvá rehabilitace poměrně dlouho a výsledky se dostavují teprve až za několik týdnů, někdy i měsíců a individuálně i za několik let. Pro urychlení rehabilitace je nutná spolupráce lékařů a logopedů s rodiči a s dítětem. Kochleární implantát se však operuje i dospělým jedincům, kteří ztratily sluch náhle např. při meningitidě. I zde platí, že sluchový nerv nesmí být poškozen. Čím mladší člověk kochleární implantát dostane, tím rychleji a l=pe si na něj zvykne.

Před operací jsou nutná vyšetření: ORL, audiologocké vyš., foniatrické a neurologické a klasické předoperační vyš.Často je vyžadováno CT a MRI. a vyšetření evokovaných potenciálů. Je výhodné mít vyšetření SSEP (obdoba vyš. BERA, ale je mnohem podrobnější. Jde o vyšetření citlivosti sluchových drah ( periferní nerv, mícha, mozkový kmen, kůra mozková) drážděním vzestupné dráhy pro citlivost pomocí opakovaného mírného elektrického impulsu. Vyšetření se provádí ambulantně při plném vědomí pacienta, trvá cca. 30-60 minut a je zcela bezbolestné. Výsledky vyšetření jsou známy do týdne. V ČR ho mají 2 zařízení).

Bylo by chybou se domnívat, že z implantovaného pacienta udělá operace normálně slyšící osobu. Tak to opravdu není. Jeho postižení dál trvá stejně jako u nedoslýchavého se sluchadly. Vjemy vznikající při elektronickém dráždění sluchového nervu jsou zcela odlišné od vjemů způsobených fyziologickou stimulací funkčního hlemýždě (normálně slyšící člověk by byl ze zvuků z kochleárního implantátu značně zmatený). Až vlastní operací začíná velice dlouhá cesta rehabilitace, při níž se pacient teprve učí novému slyšení. Je z těch zvuků zpočátku velice zmatený a mohou ho lekat. Jsou děti, které nechtějí implantát zpočátku vůbec přijmout a odmítají ho. Jsou zvyklé na své ticho a implantát je „ruší“. Z tohoto důvodu je velice těžké odhadnout, jaký přínos bude mít implantát pro postiženého a jak bude využit. Velké množství pacientů si zvykne raději odezírat a komunikovat pomocí zraku, mají pocit, že sluch vůbec nepotřebují.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/214411000101022/obsah/358456-implantat-diky-kteremu-dite-slysi

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096066178-televizni-klub-neslysicich/214562221800017

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095523948-prizma/208411058100001/obsah/131318-kochlearni-implantat

Kmenová neuroprotéza

Kmenová neuroprotéza je implantát podobný kochleárnímu, ale aktivní elektrody se zavádějí do blízkosti sluchových jader na spodině IV. mozkové komory. Kmenový implantát se používá u oboustranné léze sluchového nervu.

Existuje skupina lidí, kterým kochleární implantát nepomůže. Jsou to stavy s oboustrannou lézí sluchového nervu, kdy sluchové nervy buď úplně chybí a nebo  dojde k oboustrannému přerušení sluchových nervů (např. po neurofibromatóze,zlomeninách lební baze aj.). V těchto případech nedochází k přenosu stimulace z hlemýždě do sluchových jader. Tato vada obvykle znamená úplnou hluchotu a je trvalá. Použití sluchadel, středoušního ani kochleárního implantátu je v tomto případě neučinné, protože se elektrické impulzy z vláskových buněk nemají jak dostat do mozku v důsledku poškození sluchového nervu. Je  však možno elektricky dráždit sluchovou dráhu na nejbližší vyšší úrovni tj. v sluchových jádrech. Zařízení, které toto zprostředkuje, se nazývá sluchová kmenová neuroprotéza (ABI= auditory brainstem implant). Jde o implantát analogický kochleárnímu s výjímkou aktivních elektrod, které jsou umístěny ve třech řadách na malé destičce. Ta se v průběhu operace zavádí do blízkosti sluchových jader na spodině IV. mozkové komory.Korektní poloha elektrod se ověřuje peroperačně pomocí elektricky evokovaných potenciálů mozkového kmene (EABR). Implantovaní používají neuroprotézu většinou jako pomůcku přiodezírání, výjimečně jsou schopni rozumět řeči i bez zrakové kontroly.

Program implantace kmenových neuroprotézbyl v České republice zahájen v roce 1999. Šlo o vůbec první implantaci ABI ve střední Evropě. Dnes se jich provádí jen několik málo ročně.

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *