Sluchadla pro nedoslýchavé

Korekce sluchu sluchadlem

Jen některé sluchové vady dokážeme vyléčit tak, aby nemocný znovu dobře slyšel a rozuměl. Každý nedoslýchavý, který má potíže ve verbální komunikaci nebo je mají jeho komunikační partneři, potřebuje nezbytně takové kompenzační prostředky, které  by mu jeho potíže pomohly minimalizovat. Nejdůležitější takovou pomůckou jsou sluchadla.

Sluchadlo je složitý elektroakustický přístroj, který má funkci zesilovat, případně modulovat zvuky ( jeho úkolem je zvuk zesílit, trochu i modelovat, ale nic jiného NEUMÍ. Sluchadlo není ucho!). Je konstruovaný do minimálních rozměrů. Sluchadlo obsahuje mikrofon, zesilovač, reproduktor a modulační prvky. tvar sluchadla není pro jeho funkci nejdůležitější.

Sluchadla dělíme podle čtyř hledisek:

  1. Podle způsobu předávání zesílené akustické energie je možno rozlišovat sluchadla na vzdušné vedení a kostní vedení (vibrátor). Daleko převládající jsou sluchadla na vzdušné vedení, protože zachovávají fyziologické vedení zvuku, Sluchadlo na kostní vedení se může používat jen u převodních poruch sluchu.
 sluchadlo  na kostní vedení       sluchadlo na vzdušné vedení

2.  Podle tvaru rozlišujeme sluchadla kapesní , závěsná, brýlová, boltcová a zvuková. Kapesní používají především lidé a menší manuální zručností (např. staré osoby s třesem rukou atd.) a využívají se u malých dětí. Nejvíce se uplatňují sluchadla závěsná, kdy je celé sluchadlo  ukryto za boltcem a zvuk je přiváděn do zvukovodu pomocí vsunuté olivky (tvarovky). Sluchadla brýlová mají většinou stejné parametry jako závěsná sluchadla, jsou však konstruovány do tvaru brýlí. S výhodou je do nich  vkládán i kostní vibrátor. Sluchadla boltcová a zvukovodná jsou tvarově uzpůsobena boltci a vnějšímu zvukovodu ucha. Jsou kosmeticky nejpřínosnější, výkonnostně rovnocenná a mají fyzikálně nejčistší přenos zvuku. Sluchadla kapesní a brýlová se dnes téměř nepoužívají. Mnohem častěji se používají sluchadla BAHA (cena cca. 160 000 Kč). Jsou to speciální zařízení s kostním přenosem zvuku pomocí titanového implantátu částečně zasazeného (voperovaného) do spánkové kosti. Vibrace jsou tlumeny kůží. Poslech je proto čistší a srozumitelnější. Používá se především ke korekci jednostranné hluchoty, nahrazuje funkci vnitřního ucha. Má tři části: titanový implantát, spojovací člen a vlastní sluchadlo. Sluchadlo je ukotveno do spánkové kosti. Titanoý šroub BAHA sluchadla je možno implantovat až po zesílení spánkové kosti, což je u dětí po 2. roce života. Do té doby nosí dítě speciální čelenku.  Více na stránce: http://kochlear.cz/index.php?text=25-kapesni-sluchadlo-versus-sluchadlo-na-kostni-vedeni-baha

 

   kapesní sluchadla
  brýlová sluchadla

Výsledek obrázku pro sluchadla BAHA sluchadlo BAHA  Výsledek obrázku pro sluchadla BAHA Výsledek obrázku pro sluchadla BAHA

zvuková sluchadla: jsou přístroje, které jsou vkládány pouze do zvukovodu. Je pro ně typické, že skořepina, která je zhotovena podle přesného otisku zevního ucha v sobě obsahuje celou elektroniku. Je zde nezbytná určitá minimální velikost zevního zvukovodu, aby bylo vůbec vyrobitelné. Prostor ve skořepině dovoluje použít jen malý reproduktor, proto tato sluchadla nedisponují velkým výkonem, přesto mohou být použita pro korekci percepční nedoslýchavosti s prahem sluchu až 90 dB. Rozlišujeme tři základní typy zvukových sluchadel: a) CIC = jsou skrytá hluboko ve zvukovodu, vyčnívá jen nylonová struna.Jsou velice malá a v uchu téměř neviditelná (rádi je používají především mladí lidé, kteří se za sluchadlo stydí).Dalšími výhodami jsou dobrá odolnost proti větri (minimální slyšení větru) a výborné vlastnosti při telefonování. Nevýhodou je jejich „titěrnost“, nejsou tedy vhodné pro starší osoby s třesem rukou.   b) ITE= jsou již kosmeticky nápadnější,zasahují až do zvukového vchodu. Mají větší baterii a tedy i vyšší kapacitu, jinak jsou velice podobná ICI         c) ITC vyplňuje celé ucho, jsou tedy viditelné pro okolí, ale mají výkonnější elektroniku, čímž snižují riziko vzniku zpětné akustické vazby.

závěsná sluchadla: jsou zavěšena za uchem, pokud tedy někdo nemá dlouhé vlasy, jsou celkem nápadná. Zvuk je veden do zvukovodu ušní vložkou, která je napojena plastovou hadičkou na hák sluchadla. Ušní tvarovka je u těchto sluchadel nejdůležitější částí a má absolutní významný vliv na kvalitu zvuku. Je zhotovena podle otisku (do ucha se vloží vatový smotek a následně se vtiskne do ucha speciální hmota, která se po 5-10 minutách vyndá jako ztuhlý hotový otisk ucha), který musí být přesnou replikou tvaru ucha. Ušní tvarovka rovněž pomáhá zajistit, aby sluchadlo spolehlivě spočívalo v uchu a nevypadávalo. Dobře „padnoucí“ ušní tvarovka neumožňuje průnik zvuku od bubínku zpět ke sluchadlu a tím zabraňuje vzniku pískání sluchadla (což je vlastně zpětná nežádoucí vazba). Odvětrávací kanálek (vent) v ušní tvarovce také zmenšuje pocit ucpaného ucha, nebo mluvení jako „do sudu“. Důležité je, aby hadička vedoucí od ušní tvarovky ke sluchadlu byla správně dlouhá a čistá, nezlomená a měkká. Pokud je hadička příliš krátká, může uživatel cítit nepříjemný tah na ušní tvarovku, a pokud je naopak příliš dlouhá, sluchadlo za uchem špatně drží. Hadička o nesprávné délce může rovněž způsobit její zlomění, které následně zablokuje přenos zvuku. Také je velice důležité udržovat tvarovku čistou a správně ji vkládat do ucha. Jinak nemusí zvuk ze sluchadla směřovat správně do ucha a může se zdát slabý a nekvalitní, to může být příčinou toho, že uživatel raději sluchadlo úplně odloží a dál nepoužívá. Vkládání tvarovky do ucha: Vypněte sluchadlo nebo zeslabte zcela hlasitost (pokud tak neučiníte, budete slyšet velice nepříjemné pískání). Široké oblé zakřivení tvarovky musí směřovat nazad hlavy uživatele a horní výběžek má být otočen vzhůru = hadička je nasměrovaná nahoru. Tvarovka se přidrží za tuto část a vsune do ucha šikmo zezadu. K snadnějšímu nasazení může pomoci popotažení ušního boltce dozadu a vzhůru, aby se rozšířil a i mírně vyrovnal zvukovod. Celá tvarovka musí svým velkým zakřivením zapadnout za vnitřní okraj ucha. U někoho tvarovka do ucha lehce vklouzne, u jiného je třeba ji tam jemně zatlačit. Při nasazování buďte šetrní. Zvukovod je velmi citlivý a může se snadno podráždit nebo odřít (následně může vzniknout zánět zvukovodu). Při vyndavání tvarovky z ucha vypněte sluchadlo nebo zcela zeslabte hlasitost.Potom jemně vytáhněte tvarovku z ucha. Čištění a péče o tvarovku: Potřeba čištění tvarovky je u různých lidí různá, ale pro většinu lidí postačí čištění 1-2 x týdně. Opatrně stáhněte ze sluchadla hadičku, která spojuje tvarovku se sluchadlem. Poté můžete opláchnout tvarovku s hadičkou vlažnou tekoucí vodou. Tvarovku i s hadičkou ponořte do nádoby s mýdlovou vodou nebo do čistícího roztoku, který je podobný  tomu, jaký se užívá na čištění zubní protézy. Tvarovku nechte máčet alespoň  10 minut, aby se uvolnil všechen ušní maz a nečistoty. Do tvarovky nikdy nestrkejte vatu, párátka, špendlíky, čistítko na dýmky nebo jiné podobné špičaté předměty. Opláchněte tvarovku vlažnou tekoucí vodou a pak ji osušte měkkým hadříkem. Zvukový kanálek se nejlépe vysuší profouknutím malým balónkem, který si můžete obstarat u svého sluchového odborníka. Špičku balónku vsuňte do hadičky a foukejte vzduch dovnitř, dokud se všechny kapičky vlhkosti nevyfoukají. Pokud má tvarovka odvětrávací kanálek, vysušte ho stejným způsobem, aby nebyl vlhký. Tvarovku nechte přes noc položenou na sacím papíře nebo na ubrousku, otočenou zvukovým výstupem dolů, aby mohla zbylá voda vytéci.Před nasazením musí být tvarovka i hadička zcela suché. Voda nebo vlhkost může zcela zablokovat zvuk, proto je důležité pravidelně vlhkost z tvarovky i hadičky malým balónkem odstraňovat. Hadičku s tvarovkou přípojte ke sluchadlu. Plastová hadička musí být vždy měkká a ohebná. Pokud zežloutne a ztvrdne, je potřeba ji vyměnit. U řady lidí se během určité doby mění tvar zvukovodu, proto je nutné v tomto případě nechat zhotovit tvarovku novou. Po nasazení tvarovky zpět do ucha sluchadlo zapněte nebo zesilte opět hlasitost.

3.  podle vlastností a výkonu je nejdůležitějším kritériem sluchadla.Některá sluchadla dokáží zvuk pouze zesílit. Taková jsou vhodná spíše pro poruchy převodního typu , případně senzorineurální vady lehkého stupně bez recruitment fenomenu. Senzorineurální vady sluchu s přítomným recruitment fenomenem nelze v žádném případě kompenzovat jen prostým zesílením zvuku. U těchto vad sluchu je velmi blízko sebe práh sluchu a práh nepříjemného slyšení (malý dynamický rozsah),může při prostém zesílení zvuku způsobit velmi nepříjemný sluchový pocit. Ne každé zesílení zvuku způsobuje také zlepšení rozumění slov. Proto existují sluchadla, která mají možnost zvuk nejenom zesílit, ale také korigovat velikost a charakter zesílení, případně zvuk i modelovat. Jiné typy sluchadel mají možnost korigovat velikost zesílení podle prahového tónového audiogramu. U basokochleárních vad sluchu se musí více zesilovat vysoké, u apikokochleárních vad sluchu zase hluboké frekvence sluchového pole.

4.  podle způsobu zpracování akustického signálu: A/ ANALOGOVÁ = spojitý systém=mikrofon, který zachytí zvuk jej převede do formy elektrického proudu, předá ho k dalšímu zpracování do zesilovače a takto upravený elektrický signál je následně veden do reproduktoru, v němž je zpětně změněn do podoby zvuku. Systém funguje takto: mikrofon-zesilovač-akustický filtr-regulátor hlasitosti-limitace výstupu-reproduktor.  B/ DIGITÁLNÍ= zpracovávají signál digitálně, což znamená, že zvukový signál je převeden na lineární kód (což je vlastně komunikace čísel 0 a 1), který je možný dále matematicky zpracovávat. Tento způsob mnohem lépe koriguje sluchové vady. Systém funguje takto: mikrofon- analogový digitální převodník-počítačový čip – digitální analogový převodník – teproduktor.

Jaké mohou mít sluchadla možnosti:

  • sluchadla s možností proměnlivého zesílení GAIN lze použít u středně těžkých a těžkých vad sluchu.
  • sluchadla s nastavitelným frekvenčním průběhem H,N,L,GRAM jsou výhodná u nedoslýchavých, kde je nutné, aby byly jinak zesilovány hluboké a jinak vysoké frekvence sluchového pole.
  • sluchadla s omezením vstupního akustického tlaku AGC-O, OUTPUT používáme u postižených, u kterých na prahovém audiogramu nacházíme významné omezení šíře akustického pole (rozsah mezi prahovou křivkou a křivkou nepříjemného slyšení) nebo je výrazně rozvinut recruitment fenomén.
  • sluchadla s modulačními prvky COMPR. je nezbytné použít při zhoršeném rozumění řeči Na slovním audiogramu je průběh prahové křivky více skloněn a objevuje se ztráta diskriminace.

vysvětlení pojmů:

GAIN = zesílení,zisk, počet dB, o který je vstupní signál na dané frekvenci zesílen = množství dB, které přijme sluchadlo na určité frekvenci.Je frekvenčně specifický, čím horší je práh sluchu na té které frekvenci, tím větší je zesílení. Nejvýhodnější sluchadla disponují hodnotami zesílení kolem 70 dB.

TÓNOVÉ CLONY = frekvenční filtry: umožňují dosáhnout potřebného průběhu frekvenční charakteristiky (umožňují ubrat na hloubkách a přidat na výškách dB)Jsou používány jak u sluchadel analogových tak i digitálních s menším počtem kanálů.

OUT PUT = výstup = nastavený podle prahu nepříjemného slyšení. Jde o hodnotu intenzity po zesílení vstupního signálu, kterou měříme na výstupu sluchadla. Je součtem decibelové hodnoty signálu vstupního a zesílení (zisku).

PC = oříznutí amplitudových špiček = maximální akustický výstupní tlak sluchadla nemůže být libovolný, ale je potřeba, aby nepřesáhl hladinu nepříjemného poslechu. Technicky nejjednodušším řešením, jak tohoto cíle dosáhnout, je oříznutí amplitudových špiček. Takto je požadovným způsobem snížená velikost nadměrných výchylek zesíleného zvuku, ale zdeformuje tím zvuk.

KOMPRESE = hodnota výstupního signálu se musí pohybovat v závislosti na signálu vstupním mezi prahem sluchu HTL a prahem nepříjemného poslechu UCL. Ke splnění tohoto cíle je potřeba, aby bylo zesílení sluchadla neustále upravováno podle vstupního signálu. Slabé zvuky proto nemohou být zesilovány stejnou decibelovou hodnotou jako zvuky silné. Systém, který to umožňuje byl nazván „automatické řízení zisku =ACG“.

Bylo by chybné se domnívat, že sluchadlo je schopno vyřešit všechny potíže nedoslýchavého. Sluchadlo je vždy jen pomůcka, která již poškozený sluch nemůže nahradit. Svojí pozitivní roli zde hraje komplexní rehabilitace sluchově postižených. Sluchadlo by neměli užívat všichni sluchově postižení, kteří mají komunikační potíže nebo tytéž potíže mají jejich komunikační partneři. Nejedná se tedy o nějakou přesně stanovenou hranici. Někdo může mít potíže při lehké jiný naopak až při těžké poruše sluchu. Většinou se objevují subjektivní pocity zhoršeného sluchu, překoná-li ztráta sluchu v řečových frekvencích hladinu 40 dB.

Sluchadlo nedoslýchavému indikuje vždy odborný lékař. Pro indikaci sluchadla je měřítkem srozumitelnost řeči, učená pomocí slovní audiometrie ve volném poli. U dětí do tří let je nezbytná též BERA, tympanometrie a vyšetření středoušních reflexů. Soubor vyšetření pro dospělého obsahuje:anamnézu, otoskopické vyšetření, klasickou sluchovou zkoušku, prahový tónoý audiogram, práh nepříjemného sluchu a slovní audiogram ve volném poli.

Nejdůležitějším kritériem pro posouzení, zda sluchadlo ano či ne je realistické očekávání pacienta. Pokud bude trpět těžkou nedoslýchavostí starý dědoušek, kterému „ticho“ nevadí, protože je převážnou část svého času sám a který nemá zájem o cokoliv nového, určitě nebude sluchadlo používat, nemá tedy smysl mu ho vnucovat. Pokud ale přijde mladý člověk, který má jen lehkou nedoslýchavost, ale i ta ho již obtěžuje, bude u něj sluchadlo přínosem.

Základní mechanické komponenty sluchadla: přepínač, regulátor hlasitosti, zesilovač, mikrofon, reproduktor, bateriové pouzdro, indukční cívka. Zesilovač zesiluje zvuk zachycený mikofonem. Reproduktor je sluchátko, které mění elektrické impulsy zpátky na zvuk. Čím větší je reproduktor, tím lépe koriguje těžší vady sluchu. Regulátor hlasitosti mění hlasitost zvuku nejčastěji kolečkem, páčkou nebo dálkovým ovladačem.Má paměťové nastavení, takže když se vypne a znovu zapne, hlasitost zůstává automaticky. Indukční cívka umožňuje poslech, který nezachycuje zvukové vlnění, ale elektromagnetické vlnění (jde o kovové jádro = drát).Přímý audiovstup umožňuje vnést zvuk přímo do sluchadla. Mikrofon přijímá zvuky. Některá sluchadla jsou vybavena pouze jedním mikrofonem, jiná mají mikrofony dva i více. Cílem mikrofonu je snímat zvuk ze všech směrů stejně. Existují dva typy: všesměrový = je dobrý v tichu, ale v hluku snímá úplně všechny zvuky, což může být značně nepříjemné. Příkladem je zavrzání židle, kroky,dech atd.). Má jenom jeden vstup. Zvuk rozvibruje membránu a tím vybudí určité elektr. impulsy. Druhým typem je mikrofon směrový, který snímá jenom některé zvuky. Má dva vstupu ( přední a zadní) a je vhodnější do hlučných prostředí. Akustický filtr umí udělat časový odstup: přední vstup zvuku – filtr zvuk zpomalý – zadní vstup. Toto sluchadlo má stále stejnou směrovost, nelze tak poznat, odkud zvuk přichází. Sluchadla s ještě více mikrofony jsou ještě složitějšími systémy.

Sluchadla jsou ve velmi dynamickém vývoji. Většina z nich se dnes nastavuje pomocí speciálního počítačového programu, do kterého zadá lékař výsledky audiologických vyšetření, věk, anamnézu a mnoho dalších informací. Program následně udělá nabídku vhodného sluchadla, kterou může, ale také nemusí lékař akceptovat. Většinou se lékař řídí vlastními zkušenostmi a nabídkou. Po vhodném výběru sluchadla dojde počítačově k jeho nastavení a následně je provedeno několik zkoušek na potvrzení správné funkce.

Sociální postavení sluchově postižených: SLEPOTA ODDĚLUJE SLEPCE OD SVĚTA, ALE HLUCHOTA ODDĚLUJE HLUCHÉ OD LIDÍ. Lidé nežijí sami, většina sociálních vztahů se tvoří pomocí akustického komunikačního kanálu. Řeč je specificky lidská a právě jejím použitím se lidé liší od ostatních zvířat. Informace jsou předávány pomocí slov = signálů.Pomocí řeči si předáváme veškeré informace. Proto člověk, který neslyší, je zatížen sociální deprivací a je vylučován na okraj společnosti. Porucha sluchu vede k narušení mezilidské komunikace, což je důsledkem změny osobnosti člověka. Je sám, odloučen od lidí a často se dostavují dřív nebo později deprese. Je proto velice důležité snažit se se sluchově postiženými lidmi navazovat kontakt co nejvíce. Hluchý člověk jen nerad přiznává, že vám nerozumí, proto raději neustále na vše kývá a zdánlivě souhlasí. Je to pro něj pohodlnější, než opakovat „neslyším“.

Sluchadla předepisuje smluvní lékař pojišťovny v odbornosti FON ORL vlastnící osvědčení opravňující jej k přidělování sluchadel hrazených ze zdravotního pojištění. (lékař musí mít speciální zkoušky a dostatečné vybavení pracoviště). Sluchadla se předepisují na poukaz na foniatrickou pomůcku. Výši příspěvku upravuje zákon 108 z roku 2006 (v roce 2014 mělo dojít ke změnám, ale pokud je mi známo, zákon schválen nebyl). Podrobné informace o výši příspěvků na stránce: http://www.2ouska.websnadno.cz/Prispevek-na-sluchadla.html

Většina nedoslýchavých nemá zkušenosti s používáním sluchadel, a proto má vyšší očekávání, než je reálné. Znovu zdůrazňují, sluchadlo sluch nevrací, jenom pomáhá, jeho poslech je jiný, než poslech zdravým sluchem. Nedoslýchavý se po přidělení sluchadla zabývají sluchadlem cca 6 týdnů. Po tu dobu si na něj zvykají.V této době buď sluchadlo přijmou nebo trvale odkládají. Aby k odkládání sluchadel do „šuplíku“ docházelo co nejméně, je potřeba vysvětlit nedoslýchavému, co má od sluchadla očekávat a je zároveň nesmírně důležitý jeho výběr. Často si lidé myslí, že čím je sluchadlo dražší, tím je lepší, ale tak tomu není. Cena není v tomto případě rozhodující. To nejdůležitější je vyhovět požadavkům, které má každý uživatel jiné. Starý člověk s třesem rukou bude vděčný za velice jednoduché a dostatečně velké zařízení, několik programům, která dražší sluchadla nabízejí mu budou spíš ke škodě (něco jako u mobilního telefonu, kde chce starý člověk velké knoflíky a jednoduchou obsluhu, ostatní ho nezajímá). Mladý člověk si naopak rád připlatí za „neviditelné“ sluchadlo s několika programy.

Sluchadla nejsou jedinými protetickými pomůckami, ale jsou těmi základními a nejdůležitějšími. Další pomůcky dovolují nedoslýchavému rozpoznávat akustické signály, které jsou převáděny na signály optické. Jsou to např. zvonky, kdy se do elektrického rozvodu přidá světlo (zvonek zazvoní a světlo se rozsvítí) nebo do přenosného dílu krabičky v kapse se přidá vibrátor (zvonek zazvoní a krabička v kapse začne vibrovat). Obdobně funguje samozřejmě i např. telefon, budík atd. Existují dnes již např. vibrační polštáře jako budík, náramkové hodinky se speciálními funkcemi. K televizi či rádiu poslouží příslechová sluchátka (jsou i bezdrátová).


další informace o sluchadlech doporučuji na: http://www.konzument.cz/users/publications/3-mimo-edice/95-sluchadlo-jake-a-proc.pdf

Odkaz na video operace a více informací sluchadel BAHA:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/412236100171004/obsah/212583-baha-sluchadla-mudr-karol-zelenik-1-cast

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/412236100171004/obsah/212595-baha-sluchadla-mudr-karol-zelenik-2-cast

 

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *