Úrazy ucha

Úrazy ucha

  1. Úrazy zevního ucha: poranění boltce = OTHEMATOM= dělíme na otevřená a uzavřené. Otevřené rány jsou většinou způsobeny natržením, pořezáním nebo pokousáním, uzavřené tupým úderem. Typickým uzavřeným poraněním je othaematoma auriculae. Podkladem je krevní výron mezi chrupavkou a perichondrium. Projeví se jako modročervené zduření s fluktuací, které dekonfiguruje tvar boltce. Může zhnisat, vznikne absces (uzavřená hnisavá kapsa), případně perichondritida. Pokud se vazivově zorganizuje, vzniká trvalá deformita chrupavky (květákové ucho boxerů). Léčba otevřených poranění je chirurgická, zpravidla primární struktura, při rozdrcení chrupavky sutura po její resekci.  Léčba menších  othematomů spočívá  v pouhé kompresi (fixaci), větší se nejprve punktují, případně drénují. Vhodné je celkové krytí antibiotiky.
  2. Poranění zvukovodu: vznikají samostatně nebo jsou přidružena k závažnějším traumatům. Otevřená poranění jsou způsobena náhodně nebo častěji samotným nemocným nešetrnou manipulací při čištění zvukovodu. Při vyšetření je nutno vyloučit současné poranění středouší. Tupým poraněním zvukovodu vzniká otok nebo hemoragický puchýř, což může vést k dočasné lehké ztrátě sluchu. Poranění kostěné části  zvukovodu je často součástí zlomenin spánkové kosti. Charakteristickým nálezem je schodová deformita se zaniklým luminem (epitelem).  Léčba otevřených poranění zvukovodu spočívá v antiseptickém ošetření, při infekci se neliší od terapie externí otitidy. Nepříznivým následkem úrazů zvukovodu může být vazivová stenóza (zúžení), která vzniká organizací většinou zánětlivě změněných granulací. Řešení je chirurgické. Zavřené neinfikované rány nevyžadují větší péči, subepidermální  hematomy většího rozsahu je nutno vypustit.
  3. Perforace bubínku: je způsobena buď přímo (při čištění ucha, při úrazech, při sváření atd.) nebo nepřímo  náhlým zvýšením tlaku vzduchu (tlaková vlna, barotraumata, úder plochou dlaně na ucho atd.). Může být spojena s poraněním středního ucha nebo představovat součást  sdružených poranění, např. při zlomenině pyramidy podélného typu, kdy lomná linie prochází typicky stropem zvukovodu. Mezi příznaky patří bolest, krvácení ze zvukovodu a převodní nedoslýchavost závislá na lokalizaci a velikosti perforace. Otoskopicky je patrna různě velká perforace s nerovnými a zakrvácenými okraji. Při sekundární infekci je přítomen hnisavý výtok. Výtok čiré tekutiny při perforaci vzbuzuje podezření na likvor nebo perilymfatickou tekutinu. Audiometrické vyšetření stanoví rozsah ztráty sluchu (převodní nedoslýchavost) a vyloučí lézi vnitřního ucha. Tympanometrická křivka je typu B, reflex stapediální je nevýbavný. Léčba spočívá v opatrném vyčištění, při podezření na perforaci bubínku nikdy zevní zvukovod nevyplachujeme!!! Pod mikroskopem adaptujeme okraje perforace, případně perforaci přikryjeme speciálním jemným papírkem, jenž působí jako mechanická opora, brání vniknutí nečistot (většinou se provádí v lokální anestezii při plném vědomí pacienta, ambulantně). Neinfikované, centrálně uložené traumatické perforace mají tendenci ke spontánnímu hojení, které však může trvat i několik týdnů. Při neúspěchu samohojení je indikováno operační řešení = Myringoplastika. Poškozený bubínek se rekonstruuje pomocí chrupavky odebrané z ušního boltce nebo výčnělku před boltcem. Operace se většinou provádí v celkové anestezii a dnes již patří mezi naprosto běžné operační výkony.

  1. Úrazy středního ucha: mechanismy vzniku jsou stejné jako u perforace bubínku. Nepřímé poranění může vzniknout i za intaktním bubínkem. Poranění středního je zpravidla doprovázeno výronem krve do středoušní dutiny = Hemotympanon. Může být přerušen řetězec sluchových kůstek  (nejčastěji je přerušeno spojení mezi kovadlinkou a třmínkem). Třmínek může být vytržen z oválného okénka. Zároveň může být postižen lícní nerv nebo poraněno vnitřní ucho. Mezi příznaky patří bolest, krvácení ze zvukovodu  a porucha sluchu. Audiometricky zjišťujeme převodní nedoslýchavost, v případě, že je přítomna percepční složka, jde zpravidla i o současnou lézi vnitřního ucha. Otoskopicky zjišťujeme perforaci bubínku, často krvácení ze středouší, v případě intaktního  (neporušeného)  bubínku modročervené zbarvení za bubínkem. Léčebně v případě  prostého hemotympanu  není nutno zasahovat, dojde zpravidla ke spontánní resorpci (samo se vstřebá). Celkově mohou být podávána antibiotika. Eventuální cizí tělesa jsou odstraněna. Při přerušeném řetězu kůstek je s časovým odstupem indikována chirurgická rekontrukce kůstek. V případě, že je poranění středouší součástí polytraumatu se závažným celkovým stavem, je léčba patologie odložena až po stabilizaci stavu.
  2. Otřesy a komoce labyrintu vnitřního ucha: vzniká nejčastěji jako součást větších poranění lebky. Jeho podkladem je porušení mikromechanické stavby membranózního blanitého systému. Může dojít například k narušení bariéry mezi endolymfou a perilymfou nebo ke krvácení do prostoru labyrintu.  Příčinu stavu většinou pouze odhadujeme a nelze ji morfologicky diagnostikovat. Příznakem otřesu labyrintu je funkční postižení různého rozsahu manifestující se poruchou rovnovážných funkcí nebo percepční poruchou sluchu, případně obojím. Sluch se většinou během 2 týdnů sám vylepší, zatímco závratě mohou přetrvávat delší dobu, např. v podobě benigního paroxysmálního vertiga. V akutní fázi bývají příznaky komoce labyrintu překryty symptomy komoce  nebo mozkové kontuze a ORL specialista je většinou konzultován, až přetrvává-li nedoslýchavost nebo obtíže se závratěmi déle, což svědčí již pro závažnější ztrátové funkční poranění.
  3. Akustické trauma (akutrauma) : je termín označující akutní poškození sluchu zvukem. Vnitřní ucho izolovaně je zpravidla poraněno náhlým třeskem, který trvá kratší dobu (např. výstřel, výbuch). Mechanicky se poškodí pouze kochlea a vestibulární aparát, zatímco oblast středního ucha zůstává nedotčena. Při výbuchu může tlaková vlna způsobit komplexní poranění bubínku, středního a vnitřního ucha. Funkční ztráta na vnitřním uchu je nejčastěji v oblasti bazálního závitu hlemýždě. Z toho vyplývá  typická ztráta sluchu  s maximem kolem 4 kHz. Akutně se projeví tento stav bolestí, poruchami sluchu, šelestem, závratí. Chronicky bývá rovněž hypakuze a  tlak v uších. Dominujícím příznakem je nedoslýchavost, může však dojít i k úplné hluchotě. Častým příznakem bývá tinnitus. Při poruše vestibulárního aparátu je přítomna i závrať s nystagmem. Léčebné ovlivnění stavu a zlapšení prognózy léčbou zatím není jednoznačně prokázáno. Podávají se vazodilatační látky společně s kortikoidy. Symptomaticky se podávají v akutním stavu  antivertiginóza, pečuje se o včasnou vestibulární rehabilitaci. Někdy má však akutrauma trvalé následky.

 

 

  1. Zlomeniny spánkové kosti a laterobazální poranění: základními modelovými typy zlomenin, hodnoceno vzhledem k dlouhé ose pyramidy, je transverzální a longitudinální zlomenina. Mohou se vyskytovat i současně většinou jako součást tříštivé fraktury. A/ Longitudinální typ: lomná linie probíhá typicky přes oblast zevního zvukovodu, kde porušuje annulus tympanincus a může poškodit blánu bubínku a střední ucho. Dále jde k hrotu pyramidy, kde pokračuje často dopředu až k formen lacerum. Vnitřní ucho nebývá postiženo, postižení funkce lícního nervu je vzácné. Dominujícím znakem je hemotympanon nebo krvácení ze zvukovodu vzniklou perforací, převodní porucha sluchu, při zvukovodu vzniklou perforací, převodní porucha sluchu, při protržení tvrdé pleny likvorea.Mok může vytékat zvukovodem nebo se Eustachovou trubicí může dostat do nosohltanu a manifestovat se jako výtok čiré tekutiny z nosu. Hrozí ascendentní infekce a následná meningitida. B/ Transverzální typ: lomná linie probíhá kolmo na dlouhou osu pyramidy, může procházet přes labyrint nebo sleduje jeho průběh. Střední ucho nebývá poškozeno, časté je ale poškození lícního nervu a vestibulokochleárního nervu. Paréza lícního nervu se může vyvinout okamžitě po úraze nebo až s odstupem. Může být úplná nebo částečná. Klinickému obrazu dominuje prudká závrať a zvracení. Obvykle je přítomna těžká percepční nedoslýchavost. Pokud není přítomno další neurologické poškození, dochází během několika dnů díky centrální kompenzaci k úpravě poruchy rovnováhy. Sluch však již většinou zůstává trvale poškozen. Diagnóza zlomeniny spánkové kosti je stanovena na základě příznaků, otoskopického a CT nálezu. Na běžném snímku s projekcí na pyramidy nemusí být fraktura patrná. Léčebný postup je u zlomeniny spánkové kosti většinou konzervativní. Zvukovod sterilně kryjeme, profylakticky podáváme antibiotika. Krvácení z oblasti zvukovodu a středouší ustává většinou samo, stejně jako postupně přestane traumatická likvorea. Chirurgický výkon je indikován u krvácení způsobeného natržením mozkových splavů a u perzistujícího výtoku moku. Přístup je neurochirurgický. V některých případech je indikovaná chirurgická revize lícního nervu z otologického přístupu.

 

 

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *