Detekce volné DNA plodu

DETEKCE VOLNÉ DNA PLODU 

Je to jedno z úplně nových screeningových (vyhledávcích) vyšetření, které se nově stále vyvíjí a zdokonaluje. Poprvé byla tato metoda vyvinuta v roce 1997 v Honkongu a od roku 2012 začala být ve světě nabízena těhotným ženám. Tuto metodu detekce volné DNA plodu v krvi matky nabízí na světě v asi 1700 zařízeních momentálně jen 5 firem, z nichž tři jsou již zastoupeny i v České republice. V současné době jsou u nás nabízeny tyto tři testy: Harmony  (laboratoř Ariosa, USA, http://www.harmony-test.cz), Prenascan (BGI Čína, http://www.prenascan.eu) a MaterniT21Plus (Sequenom, USA, http://www.maternit21.cz), ale bohužel nejsou hrazeny pojišťovnou. Jejich cena je dnes asi 12-15 tisíc korun .

Během těhotenství přecházejí přes placentu do krve matek fetální trofoblasty, leukocyty a jaderné erytrocyty. Přítomnost fetálních trofoblastů v mateřském krevním oběhu byla popsána již v roce 1893, proto se s jejich podrobným výzkumem začalo jako s prvními. Protože jsou trofoplasty velké a mnohojaderné, umožňují snadnou identifikaci. Jsou však rychle vychytány a zničeny v plicích matky, navíc se nemusí vyskytovat v krvi u všech těhotných matek, a tak se jejich využití v prenatální diagnostice ukázalo jako nevhodné. Ani fetální leukocyty se neukázaly jako ideální k prenatální diagnostice. Jednak proto, že se v krvi matky začínají objevovat až ve druhém trimestru gravidity a pak se drží v těle matky velice dlouho. Jsou zaznamenané případy, kdy jejich stopa (jde především o chromozom Y produkovaný syny) byla nalezena v těle matky ještě 27 let po porodu. A tak jsou jako optimální neinvazivní zdroj v současné době využívány jaderné erytrocyty (NRBC). Ty se za fyziologických (netěhotných) podmínek v těle dospělých lidí vůbec nevyskytují. V gravidním stavu se však z placenty dostávají do krve matky velice brzy, již v počátku prvního trimestru. Průměrný vzorek plazmy těhotné ženy v době 11. až 13. týdne těhotenství (ideální doba na toto vyšetření) obsahuje 97%-95% DNA NRBC ženy a 3%- 5% volné cirkulující DNA NRBC plodu. Mateřská DNA NRBC pochází z kostní dřeně, DNA NRBC plodu pochází z placenty. Předpokládá se, že DNA NRBC plodu zmizí z mateřské krve během několika hodin po porodu, protože mají velice krátkou životnost. Fetální NRBC se v periferní krvi těhotných žen vyskytují jen ve velmi nízkých koncentracích. U primigravid se udává frekvence výskytu jedné fetální buňky na 1×105 buněk mateřských (asi jeden na milion až deset milionů matčiných jaderných buněk ). Jinak je tomu ale u geneticky poškozeného plodu. Tam se vyskytuje mnohonásobně vyšší procento DNA NRBC. K podrobnému vyšetření NRBC se používají vysoce citlivé molekulárně-genetické metody. Izolují se pomocí řady antigenů a následně jsou podrobně zkoumány. Výzkum fetálních buněk k účelu prenatální diagnostiky přinesl řadu náhodných a nečekaných informací. Zjištění, že kmenové buňky fetální krvetvorby (leukocyty) mohou přetrvávat v mateřském oběhu i několik desítek let přineslo nové pohledy na problematiku některých autoimunitních onemocnění. Není bez zajímavosti, že některé autoimunitní choroby se vyskytují častěji u žen a zvláště pak u těch, které již rodily.

U geneticky poškozených plodů množství volné (nebuněčné) DNA plodu rychle narůstá a právě její větší hladina, než je normál, ukazuje na možné postižení plodu. Následná podrobná analýza může odhalit některá genetická postižení (např. Downův syndrom, Patauův syndrom, Edwardsův syndrom, Turnerův syndrom, Klinefelterův syndrom atd.). Tato metoda ale neumí určit vývojové postižení doprovázené malformací plodu, které není spojeno se známými změnami v genetické výbavě. Teoreticky je možné, že v budoucnosti bude možné vyšetřit z mateřské plazmy celý genom plodu, to je ale zatím jen hudba budoucnosti. Vyšetření má poměrně malé procento falešně pozitivních či negativních výsledků (cca 1%-5%), přesto není stoprocentní. Ačkoliv byly tyto neinvazivní diagnostické testy vyvinuty jako bezpečná alternativa amniocentézy a jiných invazivních výkonů (amniocentéza, CVS, kordocentéza), nenahrazují plnohodnotně invazivní výkon a to především ze dvou důvodů: jednak tento test umí odhalit jenom některé typy genetických onemocnění a za druhé výsledky těchto testů mají sice vysokou pravdivost, ale stále ne stoprocentní. Proto se jedná pouze o screeningový typ vyšetření, po kterém v případě pozitivních výsledků následuje invazivní typ vyšetření. V současnosti je stále jedinou diagnostickou metodou genetických vad plodu analýza plodové vody, případně analýza vzorku choria (placenty), či krve z pupečníku, které vznikají ze stejných zárodečných buněk jako plod a mají tak stejnou genetickou výbavu. Další nevýhodou analýzy krevní plazmy matky je nemožnost provést vyšetření u vícečetného těhotenství (dvojčata, trojčata).

Vyšetření se provádí analýzou krevní plazmy matky. Jedná se tedy o standardní krevní odběr žilní krve těhotné ženy do dvou speciálních odběrových zkumavek na 8-10 ml, který se provádí po 10.týdnu těhotenství, nejlépe mezi 11-13.týdnem těhotenství. Odběr se provádí ve smluvních laboratoří, které najdete ve velkých městech (např.Praha, Brno, České Budějovice aj.). Na výsledky si počkáte cca 10-14 dní. I když jsou výsledky velice spolehlivé, může v některých případech dojít ke zkreslení výsledků. Jsou to především případy, kdy má sama matka chromozomální odchylku, kdy má plod kombinaci chromozomálních odchylek, kdy byla v krvi matky přítomna ještě cizí DNA (např. po transfuzi) nebo kdy byl test proveden příliš brzy a v krvi tak bylo málo fetálních DNA. Vzhledem k tomu, že není test hrazen pojišťovnou a jeho cena není zrovna malá, není příliš velké množství žen, které by ho podstoupily. Rozhodně by o něm měly ale uvažovat maminky starší 35.let, ženy s již postiženým potomkem a ženy, které v rodinné anamnéze genetickou nemoc mají a v případech, kdy lékař pojme z ultrazvukového vyšetření podezření na vývojovou anomálii.

Analýza fetální DNA izolované z krve těhotné ženy se nabízí jako nový nástroj prenatální diagnostiky. Robbert J. P. Rijnders a jeho kolegové z Univerzity v Amsterdamu například tímto způsobem určili bezpečně pohlaví plodu již v 5. týdnu těhotenství. Kdyby bylo možno získat stejné výsledky analýzou pouhé periferní krve těhotné jako při odběru plodové vody amniocentézou, riziko pro nastávající maminky by bylo vyloučeno úplně. A to je jistě slibná budoucnost.

Snad nebude trvat tak dlouho, jako trvalo čápu na tomto obrázku najít dítěti rodiče:

Na závěr bych Vám ráda ještě doporučila návštěvu následujících  webových stránek:

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=32

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=59

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=57

http://nemoc-pomoc.cz/?p=456

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *