Závrať

Vertigo = závratě

Pro veškerý pohyb, který člověk uskutečňuje v prostoru je nutné znát a koordinovat polohu celého těla i jeho jednotlivých částí. Tuto schopnost musí mít každý tvor, aby mu bylo umožněno provádět úmyslné a koordinované pohyby. Postižení jmenovaných funkcí se projevuje jako závrať = vertigo. Termín závrať není přesně vymezen, používá se však k označení pocitů, jako je tah na stranu, nejistota při chůzi, pocit hrozícího pádu, poruchou rovnováhy, kterou pociťuje postižený jako stavy houpání, kolébání, motání, stav jako na kolotoči, padání do hlubin, slabost a mžitky před očima. Závrať je obvykle provázena výraznou nauzeou, zvracením, pocením, nystagmem ( periodické pohyby očních bulbů),poruchou chůze (ataxie), palpitacemi a jinými vegetativními projevy. Porucha rovnováhy znamená, zjednodušeně řečeno, ztrátu prostorové orientace neboli poruchu vztahu mezi okolním prostorem a jednotlivcem. Závrať je příznak, který postihuje asi 20% mužů a 40 % žen ( postihuje každého 10. pacienta).

Rovnovážné ústrojí je složeno z několika subsystémů, které dokonale fungují jen při vzájemné harmonii. Receptory reagují na určitý podnět. Patří k nim především vlastní rovnovážné ústrojí = labyrint= a dále zrakové ústrojí a receptory hlubokého čití. Prostřednictvím příslušných nervů jsou informace z těchto receptorů převáděny do center, které tyto signály zpracovávají.Tato centra tvoří především oblast vestibulárních jader v mozkovém kmeni a mozeček. Schopnost udržovat rovnováhu je závislá na schopnosti centrálního nervového systému adekvátně reagovat na přijaté informace. Prakticky důležité dělení je na systém periferní a systém centrální. Periferní rovnovážné ústrojí je uloženo v pyramidě kosti spánkové. Je nedělitelnou součástí struktury vnitřního ucha, se kterou je organicky spojeno. Centrální rovnovážné ústrojí vzniká spojením několika kmenových a podkorových mozkových jader a jejich napojením na další oblasti (oči, svaly,páteř atd.).

Podle lokalizace poruchy lze stavy spojené s poruchou rovnováhy dělit na periferní a centrální vestibulární syndrom:

  1. periferní vestibulární syndrom: je způsoben postižením vlastního rovnovážného ústrojí a nebo statoakustického nervu. Těmito poruchami se zabývá obor ORL. Obecně platí, že čím je léze lokalizována periferněji, např. v oblasti vnitřního ucha, tím přesnější popis stavu je pacient obvykle schopen podat. Při jednostranném postižní si pacient stěžuje na rotační závrať spojenou s nauzeou nebo se zvracením. Současně bývá postižen i sluch. Obtíže se zhoršují při pohybu hlavou.Při oboustranném postižení si pacient stěžuje na poruchu chůze a nejistotu při chůzi, tzv. ataxií. Obtíže se zhoršují ve tmě a na nerovném povrchu. Bývá rozmazané vidění při rychlých pohybech hlavou, tzv. oscilopsie. Paradoxně jsou subjektivní obtíže mírnější u oboustranných chronicky progredujících lézí. Za normálních okolností je dráždivost labyrintů symetrická. Když porucha vzniká zároveň na obou vestibulárních aparátech, nedochází ke vzniku funkční asymetrie mezi oběma stranami a subjektivní potíže jsou mírnější. Oboustranné periferní postižení je však vzácné a vyskytuje se pouze asi v 5 % všech případů závratí.
  2. centrální vestibulární syndrom: jde o poruchu řídích a koordinačních center a zabývá se jimi obor neurologie. Místo postižení je v oblasti jader kmene mozkového, mozečku, jader okulomotorických neuronů a prodloužené míchy. Mnoho afekcí CNS se může projevovat závratěmi a poruchami rovnováhy.
  3. závratě nepravé: jejich podkladem není porucha vestibulárního aparátu. Většinou je při nich bohatý popis subjektivních obtíží pacienta v kontrastu s negativním nebo minimálním objektivním nálezem při vyšetření. Patří sem např. výškové vertigo, psychogenní vertigo nebo vertigo při posturální hypotenzi (nízký krevní tlak) atd.

vyšetření rovnovážných funkcí se provádí na audiologických pracovištích komplexní vyšetření. Vždy je nezbytně nutné nejprve vyloučit organickou příčinu (mozek, nervy) a teprve pak se vyšetřuje vše ostatní.

  1. Podrobná anamnéza. Zjišťujeme charakter a typ poruchy rovnováhy.
  2. Při podezření na organickou příčinu se provádí RTG, CT popř. MR, BERA (postižení kmene mozkového a mozečku)
  3. Orientační vyšetření funkce hlavových nervů provádíme ke srovnání funkce pravého a levého rovnovážného aparátu.
  4. Vyšetření spontánních vestibulárních jevů: stoje, chůze, úchylky končetin (pacient musí chvíli rovně stát, jít rovně podle čáry několik kroků atd. = sleduje se, na jakou stranu padá a jaké má pocity závratě).Toto poskytuje významné informace o vnějších projevech poruchy rovnováhy.
  5. Audiometrické vyšetření především prahový tónový audiogram. Informuje o funkci sluchové, tedy druhé poloviny vnitřního ucha (v druhé polovině vnitřního ucha = hlemýždi= je centrum pro rovnováhu). Slouží hlavně k posouzení funkční symetrie obou labyrintů.Avšak neexistuje typický tónový audiogram, který by potvrzoval otogenní (ušní) příčinu poruchy rovnováhy. Lze proto očekávat jakýkoliv druh audiogramu, i když daleko nejobvyklejší je senzorineurální apikokochleární typ prahového audiogramu, tzv. hydropický typ.
  6. Stimulační vyšetření rovnovážných funkcí (ENG elektronystagmografie) dnes většinou vyžaduje speciální zařízení. Drážděný vestibulární ušní aparát se projevuje kromě závratě objektivními očními kmity = nystagmem. Stimulace se provádí nejčastěji polohově, např. záklonem hlavy, kaloricky např. teplou a studenou vodou ( do ucha se vstříkne stříkačkou nejprve studená a po určité době teplá voda = sleduje se, jak to závrať změní = pro pacienta dost nepříjemné ,ale nebolestivé vyšetření) nebo rotačně.

Výsledky vyšetření: Komplexním vyšetřením pacienta, který trpí poruchou rovnováhy, včetně posouzení výsledků vyšetření ostatních lékařských oborů (především neurologie), sledujeme následující cíle:

    • Základním výsledkem audiologicko-vestibulárního vyšetření nemocného s poruchou rovnováhy musí být jednoznačný závěr, zda se jedná o závratě původu ušního (otogenního) či nikoliv.
    • Vyšetření slouží k poznání rovnovážné reaktivnosti obou labyrintů, především jejich vzájemné spolupráce. Zjišťujeme, zda oboustranná funkce je vyvážená nebo asymetrická (hyperreflexivita, hyporeflexivita, areflexivita).
    • Určení periferního nebo centrálního původu převažující části symptomatologie.
    • Je-li možné, může toto vyšetření přispět i k stanovení nejpravděpodobnější příčiny závrativého stavu.

U vertiga je vždy nutné nejprve vyloučit organickou příčinu (mozek, nervy) a teprve pak se vyšetřuje vše ostatní.

Léčba: je vždy závislá na příčině. Obecně však pomáhá vestibulární rehabilitace, multifunkční psychoterapie a medikační podpůrná léčba.

 

Mohlo by Vás ještě zajímat:http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=2274

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10098810724-domaci-lekar/206562235700038-zavrate/titulky

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095889602-barvy-zivota/211562221200031/obsah/178637-zavrat

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Vertigo/PGS_(VPL)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *