Profesní nedoslýchavost

Profesní nedoslýchavost

Profesní nedoslýchavostí rozumíme percepční nedoslýchavost kochleárního typu způsobenou dlouhodobým působením hluku, nejčastěji v pracovním prostředí. Jako hluk označujeme zvuk, který je jedincem vnímán nelibě nebo rušivě. Příliš hlasité zvuky poškozují periferní sluchový analyzátor (tedy Cortiho buňky uvnitř vnitřního ucha) a působí i změny na vyšších etážích sluchové dráhy včetně mozkové kůry. Profesionální nedoslýchavostí jsou nejčastěji ohroženi kováři, kotláři, horníci, zaměstnanci letišť, řidiči nákladních automobilů, zaměstnanci železnic, cídiči kovových odlitků, dělníci v některých továrnách, např. skláři nebo v automobilovém průmyslu atd.

Na škodlivém působení nadměrně hlasitých zvuků se podílejí následující faktory:

  • Intenzita zvuku : nepříznivé působení hluku začíná mezi 70 a 80 db nad prahem sluchu. Hluk nad 80 db působí sluchové změny u části exponovaných jedinců, hluk nad 100 db poškozuje u většiny exponovaných lidí sluch.
  • Časový faktor: nejškodlivěji působí hluk přerušovaný v krátkých časových intervalech (třesky). V takovém případě selhávají ochranné mechanismy v oblasti středního ucha (reflex musculus stapedius a reflex musculus tensor tympánu), které nestačí dostatečně rychle reagovat a zeslabit tak energii přiváděnou do vnitřního ucha.
  • Frekvenční skladba hluku: střední a vysoké složky hluku působí škodlivěji než složky hluboké.
  • Celková doba expozice hluku: existuje přímá úměra mezi dobou, po kterou je jedinec vystaven působením hluku a stupněm poškození vnitřního ucha.

Klinicky se profesionální nedoslýchavost projevuje postupně. Nejprve dochází k pocitu zalehnutí uší, někdy se objeví uší šelest, objevují se bolesti hlavy. Na audiogramu je po působení hluku patrný pokles sluchového prahu, který se však po určité době vrací zase k normálu. Ve fázi latence je postižený subjektivně bez potíží, na audiogramu je patrný pokles sluchového prahu na frekvenci 4 kHz, který vymizí po několika dnech odpočinku. Posledním stupněm je trvalá nedoslýchavost. Na audiogramu je pokles prahu ve vysokých frekvencích s maximem na 4 kHz. Postupně, zpravidla v průběhu let hlukové zátěže se porucha prohlubuje a rozšiřuje i do řečových frekvencí a může dospět i na úroveň těžké percepční nedoslýchavosti.

Prevence onemocnění spočívá v odstranění zdrojů hluku, v lékařské depistáži (identifikace rizikových skupin a vyřazování pracovníků s dispozicí k poškození sluchu hlukem z rizikových pracovišť), dále v organizačních opatřeních (obměna pracovníků v hlučných provozech) a užívání ochranných prostředků (obturátory zvukovodu, chrániče sluchu ve formě sluchátek či přilby).

Preventivní přístup: proměřování hluku na jednotlivých pracovištích a stanovení kategorie rizika hluku provádí hygienická služba:

  • Pracoviště s rizikem hluku = průměrné celosměnové hodnoty hluku překračují hladinu 85 dB nejvýše o 10db s impulsy maximálně do 130 db
  • Pracoviště s rizikem nadměrného hluku =průměrné celosměnové hodnoty hluku překračují 95 db a impulsy mohou být vyšší než 130 db.

Komplexní preventivní péče o pracovníky v riziku hluku sestává ze tří částí: péče technická, organizační a zdravotnická. Zdravotnická preventivní péče spočívá v pravidelném vyšetřování a hodnocení stavu sluchu na základě prahového tónového audiogramu. Periodické prohlídky se musí provádět u pracovníků zařazených do rizika nadměrného hluku každoročně a u pracovníků v riziku hluku podle věku. U osob do 20 let a nad 40 let každoročně, u ostatních pak jednou za 1-3 roky.

Kritéria pro posuzování stavu sluchu:

  1. kontraindikace pro vstup do hlučného prostředí: a) absolutní: senzorineurální porucha sluchu přesahující obvyklé hodnoty vzhledem k věku a době expozice, ušní šelesty, převodní porucha sluchu trvalá, heredogenerativní sluchová anamnesa, porucha rovnovážného ústrojí, věk do 18. let       b) relativní: senzorineurální nedoslýchavost profesionální nebo poruchy z hlukového syndromu, stavy po těžkých komocích, těžká celková onemocnění
  2. limit pro zařazení zaměstnance (jeho vhodnost) do hlučného prostředí
  3. převedení zaměstnance mimo hlučné prostředí. Chorobné stavy uvedené v kontraindikacích pro vstup do hlučného prostředí, hluchota nebo těžká nedoslýchavost profesionálního původu, progredující porucha sluchu, celková ztráta sluchu nad 35% podle Fowlera, jiné potíže z hlukového syndromu (stenografie, hypertenze)

Posuzování dle audiogramu: hodnocení musí být vždy ve vztahu k věku zaměstnance a jeho expozici v hluku. Není lhostejno, vzniká-li porucha sluchu za rok nebo za třicet let v riziku hluku, vzniká –li u 20ti letého nebo 50ti letého zaměstnance. Cílem audiologického posouzení by mělo být zjištění takových audiometrických známek, které nasvědčují možnému poškození sluchu ještě v době,kdy si to poškozený sám neuvědomuje. Již rozvinutá vada sluchu je trvalá a vzdoruje jakékoliv léčbě.  

Podle audiometrického vyšetření se posuzuje:

  1. celková tendence poruchy sluchu. Ta je stacionální nebo pregredující. Je zřejmé, že zvýšenou pozornost zasluhuje druhý typ vady sluchu
  2. dynamika poruchy sluchu. Roční přírůstek ztráty sluchu nesmí přesáhnout v řečových frekvencích 3 db nebo 2% Fowlera. Sleduje se především hlídková frekvence 2000 Hz.Snížená hladina na frekvenci 4000 Hz (zub na grafu) je prvním velikým varovným ukazatelem u poruch sluchu z příčiny hluku. Pokud zaměstnanec v hlučném prostředí setrvává i nadále, dochází následně ke sluchovým ztrátám i na dalších frekvencích (2000 Hz,4000Hz a 8000 Hz).Propad o několik db je varující, ale prudký pokles sluchu (křivka na audiogramu jde prudce dolů) je již důvodem k doporučení nepouštět zaměstnance do hlučného prostředí.
  3. typ poruchy sluchu dle prahového audiogramu. Typickým pro hlukovou vadu sluchu je senzorineurální basokochleární symetrický prahový audiogram. Každý jiný typ audiogramu je prognosticky nepříznivější.
  4. hlídková frekvence 2000 Hz. Úroveň prahu sluchu na frekvenci 2000 Hz vyjádřená tónovým audiogramem nepřekračuje i pro plně rozvinutou profesionální vadu sluchu 30 db ztráty. Každé větší poškození sluchu na této frekvenci, potvrzené audiometricky, je varující.

Léčba manifestní profesní nedoslýchavosti není možná, neboť se jedná o změny ireverzibilní (tedy trvalé). Možná je pouze korekce nedoslýchavosti pomocí sluchadla.

Světová zdravotnická organizace uznala ztrátu sluchu způsobenou hlukem jako nejrozšířenější nemoc z povolání s nevratnými následky. Roční výdaje na kompenzaci pracovníků v celé Evropě činí až 35 miliónů eur. Poruchy sluchu způsobené hlukem jsou nevratné, ale lze se jim vyhnout. Zaměstnavatel je povinen chránit zaměstnance před poškozením sluchu způsobeným hlukem.Má povinnost tak činit jednak tím, že se bude snažit snížit hladinu hluku na pracovišti pod 80 db (např. používat méně hlučné stroje, použít méně hlučnou technologii v pracovním procesu, používat materiály, které absorbují hluk šířený vzduchem…). Dále je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům dostatečné pracovní ochranné pomůcky (sluchové mušle, zátky , chrániče, které kryjí vstup do zvukovodu atd.). Též musí zaměstnancům zajistit a umožnit pravidelné preventivní vyšetření sluchu (zaměstnanec je povinen preventivní kontroly podstoupit). Na straně druhé vzniká nemalý problém v pracovně právním vztahu zaměstnanec x zaměstnavatel. Protože náklady na odškodné za nemoc z povolání s nevratnými následky jsou obrovské, zaměstnavatel se snaží zaměstnance propustit z pracovního poměru preventivně už při malé sluchové ztrátě zaměstnance z obavy, aby nemusel případné odškodnění hradit. To vede zaměstnance ke snaze se preventivnímu vyšetření vyhýbat nebo ho měnit k obrazu lepšímu (např. „ukecávat“ lékaře či audiologickou sestru ke zfalšování = zmírnění příp.ztráty sluchu, aby nepřišel o zaměstnání.). Někdy je pro zaměstnavatele mnohem přijatelnější měnit často zaměstnance, než zajistit méně hlučné prostředí. Přitom někdy stačí docela málo. Pokud si zaměstnanec „odskočí „ z plného provozu hlučné haly vyšetřit audiologicky sluch (v některých podnicích běžná praxe), je jasné, že jeho sluchová ztráta bude mnohem větší, než pokud by totéž vyšetření absolvoval po 24 – 48 hodinách absolutního zvukového klidu (tedy např. po volném víkendu). Také únava, stres, nervozita, starosti doma či v práci atd. zhoršují koncentraci na vyšetření a tudíž zhoršují výsledky vyšetření na audiogramu.

Rozhodnutí, zda je nebo není sluchová ztráta natolik závažná, aby vedla zaměstnavatele k propuštění zaměstnance je pouze na lékaři. Pouze lékař je schopen a oprávněn zhodnotit sluchovou ztrátu a míru dalšího rizika práce v hluku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *