Meniérova choroba

Meniérova nemoc

Morbus Meniére je onemocnění vyznačující se především klasickou triádou příznaků : tinnitem, nedoslýchavostí a vertigem (závratí).

Choroba je tvořena náhlou (akutně vzniklou i během několika sekund) nebo až několik minut nastupující funkční poruchou labyrintu  vnitřního ucha s částečnou nedoslýchavostí, ušními šelesty a rotační závratí. Nástup počátečních příznaků je rozdílný. Ačkoliv je závrať příznakem, kterého se postižení obávají nejvíce, sama meniérská ataka většinou nezačíná přímo závratí. Mnoho lidí si před vlastním záchvatem závrati stěžují na pocit plnosti, napětí a tlaku v uchu. Mnoho nemocných udává bolesti uvnitř ucha nebo těsně nad boltcem na planum mastoideum (kost za uchem). Jindy to bývá bolest hlavy (dosti krutá) nebo tlak v záhlaví nebo na temeni či pocit nejistoty. Často se před závratí objeví tinnitus v postiženém uchu. Tyto příznaky se dostavují před vlastní atakou v různě dlouhém intervalu od několika minut k jedné až dvěma hodinám. Tato předpověď nebo aura je tedy jakýmsi varovným příznakem. Záchvat závratí sám přichází v různých okamžicích, ať už je to v klidu a pohodě (při sledování TV, poslechu hudby čtení knihy…) nebo při náhlé akci (ranní vstání z postele, při rychlém předklonu, běhu ze schodů…). Bývá také popisován po intenzivním smrkání nebo intenzivním čichovém vjemu.

Rozeznáváme v podstatě dva typy Meniéra :

1) častější : náhlá rotační závrať s těžkým vegetativním doprovodem (nauzea, zvracení a pocení).Ta je zapříčiněna akutní paralýzou polokruhovitých kanálků, tzv. kinetického labyrintu.

2) méně častý typ: je to tzv. otolytická katastrofa. Pacient náhle ztrácí sílu v dolních končetinách a padá na stranu postiženého ucha. Zde jde o postižení sakulu a artikulu, statického labyrintu, fistulací nebo rupturu. Rotační závrať trvá nejčastěji několik hodin, ale při otolytické katastrofě jde pouze o minuty (5-10-15 minut), pacient brzy vstává bez nejmenších nepříjemných potíží.

Závrať: je u Meniérovy choroby typická svým rotačním charakterem. Tento pocit je různého stupně, od nejsilnějších pocitů silné rotace celého těla (dalo by se to přirovnat k pocitu na atrakci „centrifuga“) nebo jen hlavy či pouze rotuje okolí.V lehčích případech jsou to pocity otáčení pouze při zavřených očích (při otevřených je pacient bez závratě). Méně častý je pocit houpání, valivý pocit, pocit plavání nebo nejistota pohybů vzhledem k okolí. Nemocní musí ulehnout a vyhledávají kategoricky vždy jednu určitou úlevovou polohu, při níž je závrať menší. V této poloze zůstávají i několik hodin a sebemenší pohyb hlavně hlavou závrať zhoršuje. Během ataky závratí nejsou mimo nystagmus (rychlé tikání očí ze strany na stranu) žádné neurologické příznaky.

Poruchy sluchu: bývají senzoneurálního typu , nejčastěji jednostranně, až v pozdějším vývoji choroby se objevuje oboustranná porucha (většinou až po pátém roce nemoci, někdy i později). Porucha sluchu začíná náhle (někdy jí může předcházet tinnitus). Na audiogramu se křivka mění podle délky choroby. Nejčastěji začíná porucha tak, že jsou na křivce ztráty v hlubokých tónech na frekvencích 250 Hz a 500 Hz, na frekvenci 1000 Hz pak je již relativně normální. Pokles bývá zpočátku o 30-50 db. Druhým typem může být křivka obráceného U (tedy asi takto ∩) s poklesem v hlubokých a vysokých tónech. A třetím, nejméně častým případem je křivka ve tvaru písmene U. Během vývoje choroby se sluch zhoršuje a křivka se postupně vyrovnává do plochého tvaru (pankochleární typ) s poklesem o 50-60 db. Nejčastěji se sluch trvale zhorší mezi 5-10. rokem onemocnění. Zajímavé jsou také subjektivní pocity nemocných při vnímání zvuků a řeči v postiženém uchu. Samohlásky jsou čisté, ale souhlásky jsou špatně rozlišitelné (jako když mluví Kačer Donald). Jiní mají pocit při poslechu hudby řinčení plechu nebo slyší hudbu falešně. Častý je také pocit, že má pacient postižené ucho ucpané nebo že je za stěnou. Šelest v uchu předchází mnohdy vlastní ataku závratí. Šelest je většinou vnímán přímo v uchu, jen málokdy je vnímán v hlavě. V záchvatu obvykle zesílí a po něm opět slábne. Obvykle je tinnitus v hlubších tónech, nejčastěji na frekvencích 250 a 500 Hz. Nemocní popisují šelest nejčastěji jako hučení moře, vrčení motoru, praskání, burácení, tlukot kladiv, v pozdějších stádiích jej popisují spíš jako šumění lesa nebo bzučení včel.

Vegetativní příznaky:  první ataky Meniérovy choroby se objevují nejčastěji v plné dospělosti, v období maximálního profesionálního zatížení. Pocit odpovědnosti vůči rodině, společnosti, zaměstnání apod. Někdy spustí onemocnění nějaké další závažné onemocnění ( otitidy, katary dýchacích cest, kardiovaskulární nemoci, nemoci pohybového ústrojí, virová onemocnění, alergie, diabetes aj.). V prvních letech pozorujeme silnější záchvaty se značným vegetativním doprovodem (nauzea, zvracení) a mnohdy výraznou neurotickou reakcí. V tomto počátečním stádiu se poruchy vestibulárního ústrojí a sluchu poměrně rychle upravují (dny, týdny) a často i tinnitus brzy zcela vymizí. Remise však netrvají dlouho a do půl roku se často objevují další ataky. Tento stav s reverzibilními změnami trvá zpravidla jeden až tři roky, jen výjimečně pět let a déle. Později se objevují remise sice delší, ale změny se stávají ireverzibilními (trvalými), především kochleární funkce. Dráždivost vestibulárního ústrojí je snížená, závratě již nebývají tak intenzivní, ale dlouho přetrvává pocit nejistoty, větší či menší tinnitus zůstává, obtěžuje nemocné a vzdoruje urputně veškeré léčbě. Po pěti letech se často objevuje postižení i druhého ucha a je to zase hlavně tinnitus, který značně neerotizuje nemocné, a proto se doporučuje v této fázi úzkou spolupráci s psychologem a psychiatrem. Po 10., 15., až 20. letech onemocnění se dostaví až areflexie vestibulárního ústrojí a praktická hluchota, někdy však s úporným šelestem. Toto stadium je charakterizováno vymizením závratí, může zůstat jakási nejistota a trvalý šelest. Zpravidla však jen zřídkakdy dojde onemocnění až do posledního stadia, postupuje jen velmi zvolna vpřed a může se v kterémkoliv období samo úplně zastavit.

Rozeznáváme pět stádií:

  1. závratě a tinnitus bez známek trvalého poškození, také porucha kochleární funkce je reverzibilní (vratná, schopná zpětného procesu)
  2. tinnitus s vestibulárními poruchami, změny se stávají ireverzibilními (nevratné, neschopné zpětného procesu) buď v kochleární nebo vestibulární části vnitřního ucha
  3. přibývá šelestů, poruchy vestibulárního systému i sluchové funkce se stávají ireverzibilní
  4. vznik hluchoty nebo vestibulární areflexie, stupeň úplné ztráty jedné funkce vnitřního ucha
  5. vyhasnutí všech funkcí vnitřního ucha s vymizením závratí, jen někdy trvalým šelestem

Diagnóza:

  1. anamnéza ( osobní, rodinná, obecná = podrobný popis příznaků, vzniku onemocnění atd.)
  2. otorinolaryngologické vyšetření (ORL)
  3. vyšetření sluchu (klasická zkouška sluchu, subjektivní vnímání, tónová audiometrie, řečová audiometrie, tympanometrie)
  4. orientační vyšetření mozkových nervů a mozečkové funkce
  5. vestibulární vyšetření (vyš. vestibulárních reflexů, zkoušky kalorické, galvanické, rotační, pozorování nystagmu)
  6. pomocná vyš. (RTG, laboratorní testy, oční, neurologické a interní vyšetření)

léčba: je jiná během atak a jiná v období relativního klidu mezi ataky. Je především konzervativní a léčí příznaky (symptomatická). V době ataky se podávají alkaloidy, antihistaminika, diazepam, antivertiginózní čípky. Mezi atikami se podávají především vitamíny ( řada A,E a B), doporučuje se dietní režim s omezením kofeinu, tuků a solí, zákaz kouření a alkoholu. Pomáhá fyzikální terapie (masáže, rehabilitace …), antialergická léčba, sedativa, neuroleptika, akupunktur či homeopatická léčba.Ve výjimečných případech i chirurgická léčba.

Meniérova choroba je pojmenovaná po francouzském lékaři Prosper Meniére (1799- 1862), který jako první již v roce 1861 uvedl ve francouzském lékařském časopise příznaky onemocnění vnitřního ucha. Popsal : „Je to nepříjemný záchvat, po kterém mohou zůstat trvalé následky v podobě ušních šelestů nebo zhoršení sluchu. Onemocnění vnitřního ucha se projevuje záchvaty závratě (silné a nepříjemné rotující točení hlavy), které jsou spojeny s nedoslýchavostí a ušními šelesty. Mnoho pacientů trpí během záchvatu i nevolností až nucením na zvracení a mají pocit tlaku v uchu. Délka i síla záchvatu jsou rozlišné, mohou trvat pár minut i několik hodin. Po záchvatu jsou postižení sice vyčerpaní, ale jejich potíže většinou zcela vymizí.“

U pacientů s Morbus Meniére jsou uši pravidelně pod tlakem, protože lymfatická tekutina (endolymfy) se nahromadí ve vnitřním uchu, jehož ucpání způsobuje poruchy a výpadky  rovnovážného a sluchového ústrojí. Příčiny zmnožení tekutiny nejsou dosud jednoznačně objasněny, přestože byla nemoc poprvé popsána před více jak 140 lety. Odborníci se domnívají, že by mohly souviset s hormony a látkovou výměnou. K onemocnění zřejmě přispívá stres poruchy krevního oběhu a psychické faktory. Je důležité si uvědomit, že zdaleka ne každé závratě doprovázené dalšími příznaky signalizují Meniérovu chorobu. Závratě mohou mít mnoho jiných příčin. Proto je vždy nutné  projít na ORL řadou speciálních testů (během těchto testů má pacient pocit, že s ním lékař cvičí aerobik, protože to je samé sedněte si, lehněte si, na pravý bok a na levý bok a předklonit a zaklonit…ale to je soubor speciální testů, které právě určují původ záchvatů ).

Jak má vypadat první pomoc při záchvatu:

  •  okamžitě si lehněte kamkoliv, třeba i na zem (hrozí totiž nebezpečí pádu a s ním spojeného úrazu), nejděte si svoji úlevovou polohu (pro většinu lidí to je na boku)
  • nenechte  sebou manipulovat, protože jakýkoliv pohyb záchvat jenom zhoršuje
  • vezměte si okamžitě léky  proti zvracení a nevolnosti (tyto léky by jste měli mít neustále u sebe, protože ataka může přijít naprosto kdykoliv a kdekoliv = to se samozřejmě týká lidí, kteří již toto onemocnění mají nějaký čas. U lidí s prvním záchvatem  je většinou okolí vystrašeno a volá záchranou službu, která léky pacientovi po příjezdu dodá)
  • snažte se být v klidu, zhluboka dýchat a po skončení hlavního záchvatu se nechte převézt  do nemocnice na další pozorování a vyšetření
  • mezi záchvaty dodržujte dietní režim a užívejte pravidelně léky (nejčastěji je to lék Betaserc)

 

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

3 comments on “Meniérova choroba

  1. Pozdravujem vsetkych trpiacich pocitom vertiga ,nutkania na vracanie,nevolnost,tlak v usiach,tlak v zahlavi neistota v chodzi a ine symptomy.Predovsetkym je potrebna presna kvalitna diagnostika a potom liecba. Mne pomaha prednison, betahistin a jyperbaricka oxygenoterapia.Vsetkym zelam zlepsenie zdravia

  2. Prosím, potřebuji vyšetření, moje nemoc se letos rozvinula, mám stále velkouz závrať. Bojím se vycházet , četla jsem, že ve Střešovicích mají výborná zařízení na vyšetření nemoci Meniéra, nedávno jsem zkolabovala v obchodě, odvezli mne do nemocnice a pomocí kapačky stav zklidnili. Nyní opět záchvat s těžkým zvracením a závratí. nemohu nic dělat, pocit plně natlakovaného ucha, šumot, rachot, tepot do plechu, nedá se to vydržet, hlava bolavá, oči zatěkají a už se zvedá žaludek. Nemám chuť ani jíst ani pít. Beru Betahistin 24 3xdenně a nic nepomáhá. Pomozte mi, prosím.

    1. Dobrý den,zajimalo by mě zda Vám zabrala nějaká léčba a jaké léky berete.Já mám třetí den zachvat,který doprovází zvracení,pocení a velké závratě.Děkuji za odpověď Eva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *