Tinitus

Tinnitus (hyperakuze)

Termín tinnitus je odvozen z latinského slova tinnere, které znamená zvonění, cinkání nebo šelest. Tinnitus je možné definovat jako zvonění v uších, které není vyvoláno vnější příčinou.

Když někdo trpí hyperakuzí, tedy přecitlivělostí na zvukové podněty, kdy vnímá i nepříliš hlasité zvuky bolestivě, stoupá jeho tlak a zvyšuje se mu srdečné tep. Objeví-li se v jeho okolí rušivé zvuky, např. hluk vysavače, dětský křik, bouchnutí dveří atd., může být postižený člověk značně agresivní. Jeho okolí to vnímá často jako přehnané nebo naopak tyto reakce nebere vážně. Nedoslýchaví lidé snáší hluk hůř než normálně slyšící lidé. Oslovíte-li nedoslýchavého, zpočátku vám nerozumí. Mluvíte-li na něj pak hlasitěji, uslyšíte často reakci „Nekřič tolik!“ To souvisí se sníženou dynamikou u nedoslýchavých. Zatímco člověk s normálním sluchem vnímá zvuky mezi prahem sluchu od 0 decibelů (definovaný práh sluchu mezi 0-20 decibelů vnímáme jako ticho, např. padání sněhových vloček,dýchání, bezvětří atd.) a prahem bolesti od 120 db (např. start stíhačky), nedoslýchavý začíná zvuky vnímat teprve při 40 decibelech (tikot hodin, lehké šustění atd.) a už 90 decibelů (těžký nákladní automobil) pociťuje jako nepříjemný hluk a práh bolesti. Vyšší hlasitosti jsou u nedoslýchavých často vnímány bolestivě. Především tito lidé dostanou při vyšších hlasitostech ušní šelesty, zatímco u pacientů s normálním sluchem jsou šelesty překryty za normálních okolností hlukem z okolí.

Vnímání hluku nezávisí jen na hlasitosti, ale také na jeho kvalitě. Hluk na dálnici 80 db je pociťován jako vyloženě nepříjemný, proti vodopádu nebo hudbě o hlasitosti 80 db nic nemáme. Musí-li lidé z venkova přenocovat ve velkém městě, ruší je ruch velkoměsta, který městští obyvatelé už vůbec nevnímají. Lidé, kteří reagují se zvýšenou citlivostí na stres a zátěž, mají sklony k nervozitě a depresivním stavům, se spíš leknou náhlého hluku a rámus je rychleji přetíží. Přechod od nepříjemného pociťování hluku k hyperakui je plynulý. Chorobným se tento problém stane tehdy, když mu podřídíte celý svůj život. Například nosíte neustále vatu v uších, máte soudní spory se sousedem kvůli tomu, že dělá velký rámus, nevydržíte s dětmi, protože moc křičí, nebo zůstáváte pořád doma, abyste se vyhnuli hluku na ulici.

Latinské slovo tinnere znamená znít. Toto slovo však v medicíně není chápáno jako vnímání příjemných zvuků kolem nás. Je součástí široké škály zvuků (pískavé, hučivé, šumivé, pravidelné, nepravidelné atd.), které některým z nás dokážou pořádně znepříjemnit život.

Tinnitus zahrnuje všechny subjektivně vnímané šelesty a zvuky, které nejsou způsobeny vnějšími zvuky a nemohou být tudíž objektivně slyšeny. Z hlediska výskytu nejde o příznak zanedbatelný, vždyť podle posledních studií trpí ušními šelesty 15-17 % veškeré populace na světě. Pro 5% z ní pak představuje tinitus výrazné snížení kvality života: poruchy spánku,zvýšená únavnost a podrážděnost či neschopnost se soustředit. To vše vede k narušení mezilidských vztahů a mnohdy i k výrazným změnám osobnosti.

Je třeba zdůraznit, že tinnitus není onemocnění samo o sobě, ale pouze příznak onemocnění. Rozhodně však není předzvěstí hluchoty ani předstupněm mozkové mrtvice či srdečního infarktu.

  

Příčiny: existuje víc jak 300 možností vzniku tinnitu (psychické, sluchové,cévní, metabolické atd.).U primárního tinnitu je příčina lokalizována do oblasti vnitřního ucha, sluchových drah či center mozku. Sekundární tinnitus má jinou lokalizaci, např. v zevním zvukovodu (mazová zátka), Eustachově trubici, ve středouší (opakované záněty středního ucha), v krční páteři. Na vzniku tinnitu se mohou podílet též metabolická onemocnění (diabetes, poruchy metabolismu lipidů), endokrinologická onemocnění (štítná žláza) či hormonální změny (menopauza, těhotenství). Nejčastější příčinou ušních šelestů je však nadměrné přechodné zatížení hlukem (třesk, rána ze zbraně, návštěva diskotéky či rockového koncertu atd.), dlouhodobý pobyt v hlučném prostředí, cévní či virová onemocnění, problémy s krční páteří a v neposlední řadě též stres a přepracovanost. Nejčastějšími příčinami tinnitu jsou:

  • toxické poškození ucha = ušní šelesty se vyskytují jako doprovodný symptom téměř při každém toxickém poškození vnitřního ucha
  • akutní zánět středního ucha = objevují se bolestivé, s pulsem synchronní tepavé ušní šelesty a horečka
  • poruchy krevního oběhu = může se projevovat  s pulsem synchronní tepání (klepání) v uších, nevyskytují se však šelesty
  • otoskleróza = nedoslýchavost je doprovázena hlubokými šelesty (jako vodopád)
  • procesy ve vnitřním uchu = mohou se projevovat vysokým syčením, pískáním či bzukotem
  • ušní zátka či exudát = zde jsou obvyklé temné šelesty a bzučení
  • nádory = projevují se hučením (spíš hlubokým)
  • paranění ucha = hučení je častější ve středních frekvencích
  • M.Meniere = typické je hučení
  • celkové příčiny= anémei, výkyvy krevního tlaku, aterosklerosa, změny na krční páteři, velmi zvětšené mandle či lymfatické uzliny, u žen menstruační přechod, po odstranění vaječníků atd. = šelesty, které někdy přecházejí do záchvatu, závratí a zvracení

tinnitus můžeme sdělit na:

  • trvalý (trvá i několik let) x přechodný  (trvá např. hodinu nebo den, ale časem zase vymizí)
  • kontinuální (stálý, nepřerušovaný)  x přerušovaný
  • frekvenčně čistý tón (pískání, zvonění) x šum
  • intenzivní (stálá intenzita, stále stejně hlasité) x proměnlivá intenzita (zeslabuje a zase zesiluje)
  • slabě slyšitelné (jen např. 5 db nad prahem sluchu) x silně slyšitelné (více jak 10 db nad prahem sluchu). Většina tinnitu je slyšet 5-10 db nad prahem slyšení
  • subjektivní (vnímá zvuk pouze postižený) x objektivní (slyší zvuk i osoba ve velké blízkosti u postiženého (velmi vzácné, ale i takové případy jsou)

Vyšetřovací metody: po výčtu nejdůležitějších příčin vzniku tinnitu je vhodné zmínit se o základních vyšetřovacích metodách, které vedou ke správnému stanovení diagnosy, ale hlavně ke správnému výběru vhodné terapie. Po zevrubné anamnéze se provádí otolaryngologické vyšetření, vyšetření sluchu pomocí klinického audiometru (stanovení prahu sluchu, objektivizace tinnitu stanovením jeho intenzity a frekvence, což se provádí tak, že sestra pouští vyšetřované osobě tóny  či šum na audiometru a snaží se najít co nejpodobnější zvuk jak výškou, tak intenzitou tomu zvuku, který vyšetřovaná osoba slyší), vestibulární vyšetření (vyšetření rovnovážného ústrojí), BERA, vyšetření reflexu, objektivní vyšetření sluchu. V rámci multidisciplinárního přístupu dále doporučujeme vyšetření RTG středouší a krční páteře, event. vyšetření magnetickou rezonancí, neurologické, oční, metabolické či endokrinologické vyštření a spostu dalších.

Léčba: léčba tinnitu není univerzální, existuje cca 26 lékových skupin.Naopak, vždy je potřeba individuálního přístupu k jednotlivým pacientům. Pro správnou metodu léčby je stěžejní výsledek audiometrického vyšetření. Pacienty potom rozdělíme na dvě skupiny, s normálním prahem sluchu a s nedoslýchavostí. V obou případech však používáme léčebné postupy pasivní a aktivní.

  • pasivní léčba: spočívá v podávání tzv. vasoaktivních léků (tabletová forma či intravenozí pomocí infuzí nitrožilně). U těchto preparátů  využíváme jejich farmakologické vlastnosti zvyšovat přítok krve do oblasti vnitřního ucha a zároveň neovlivňovat krevní tlak, takže je možné je kombinovat i s léky podávanými v rámci komplexní léčby vysokého krevního tlaku. V této oblasti využíváme též vitaminoterapii (zvláště vitamíny řady B). Užívají se preparáty gingo biloba (EGR 761), zinek, betahistaminové preparáty, psychofarmaka (benzodiazepiny) spolu s rehabilitačními manipulacemi, podpůrnou fyzioterapii a terapii laserem. Někdy se šelesty potlačují antiarytmiky, podkožní elektrostimulací či zevním generátorem šumu (tinnitusmasker), který lze nosit jako sluchadlo. Také je možná chirurgická léčba (kochleární implantáty) nebo léčba magnety.  Užívaná je v posledních letech  hyberbarická komora (léčba atmosferickým tlakem), homeopatie, akupunktura (ta ale většinou nefunguje). Společným jmenovatelem  těchto pasivních metod je však skutečnost, že postižený není osobně zainteresován do průběhu léčby a je odkázán  pouze čekat na případný pozitivní efekt terapie. Proto dnes preferujeme jednoznačně aktivní léčbu tinnitu.
  • aktivní léčba: spočívá v aktivním přístupu pacienta ke svému problému a podílení se na jeho postupném odstranění. Metoda TRT (tinnitus retraining therapy) vychází z neurofyziologického modelu tinnitu a skládá se z kombinace konzultací s pacientem, včetně psychoterapeutických sezení a terapie šumem. Za tímto účelem je pacient vystaven několik hodin denně šumu nepatrné intenzity. Ten způsobuje snížení vnímání vlastního tinnitu a tudíž zlepšení koncentrace pacienta na úkony běžného dne.
  • aktuálně: výzkumní pracovníci na Univerzitě v Tübingenu v Německu zkoumají novou metodu léčby tinnitu. Studie udávají, že krátkodobé oslabení mozkové aktivity v oblastech, kde se normálně zpracovávají zvuky a řeč. vede k poklesu a ustávání tinnitu. Výzkumníci se nyní snaží zjistit, zda je toto východiskem pro novou metodu léčby, a jak dlouho tyto vhodné efekty nejlépe udržet. Americká společnost tinnitářů (ATA) začala v tomto výzkumu Univerzitu v Tübingenu podporovat. Vědci se domnívají, že příčinou šelestů může být skutečnost, že se mozek po poškození sluchu nedostatečně   přizpůsobí nově vzniklé situaci. Je tedy pravděpodobné, že šelesty, které se objeví po poranění či poškození ucha, mají původ právě v mozku samém. Ztracená  aktivita postižené mozkové oblasti může být znovu uvedena do pořádku skrze cílovou mozkovou stimulaci. Toho je možné konkrétně dosáhnout pomocí vybíjení magnetické cívky v přesně lokalizované oblasti, kdy jsou silými magnetickými impulzy ovlivňovány buňky kůry mozkové.  Tato magnetická stimulace (TMS) je již několik let úspěšně používaná v neurologii. Zvonění, hučení, pískání či tepání v uších může být příznakem ušní choroby či celkového onemocnění. Při onemocnění vnějšího ucha jde většinou o hluboké tóny (hučení, bzuření), při onemocnění vnitřního ucha o tóny vysoké (pískání,syčení).

Největším problémem tinnitu není ani tak samotná příčina, jako psychické důsledky. Na postiženého člověka často působí subjektivně vnímaný zvuk 24 hodin denně bez ustání i několik let. Takový člověk slyší neustálé např. pískání nebo dunění, šumění či bzučení atd. , což mu neumožňuje se soustředit na práci, studium, relaxovat, usnout atd. Protože jsou tyto zvuky pro ostatní okolní svět neslyšné, člověk s tinnitem si připadá jako blázen, má pocit, že mu nikdo nevěří. Je unavený, podrážděný a velice rychle se dostává do stavů těžké deprese. Cítí se nepochopen, velice často má pocit, že mu nikdo nepomůže. Chodí od vyšetření k vyšetření, zkouší možné i nemožné, ale bez valného efektu. Pokud se najde zdroj jeho problému, je situace trochu lehčí, ale pokud se na příčinu nepřijde, bývají psychické stavy takových lidí velice narušeny. Každý člověk je jiný. Někteří lidé dokáží tinnitus postupně přestat vnímat a dokážou s tím žít (zvyknou si). Jiní končí v psychiatrických léčebnách často nejenom s depresemi, ale i závislostí na alkohol či léky, kterými se snaží se situací se vypořádat. Kdo nikdy nezažil tinnitus ani na chvíli, neumí si ani přestavit, co lidé s tímto postižením prožívají. Proto je psychická pomoc těmto lidem nesmírně důležitá, velice často důležitější, než všechny ostatní léčebné postupy. Existují centra, kde se tomuto problému věnují. Snaží se postiženého člověka naučit nevnímat tinnitus. Je to jako princip nově koupených hlasitě tikajících hodin v bytě. Pokud si koupíte hlasité hodiny, jejich zvuk vás v tichém bytě bude rozčilovat. Postupně si na ně začnete zvykat a budete vnímat jejich tikání pouze večer, pokud je ticho a klid v  bytě, přes den, kdy budete zaměstnaní nějakými činnostmi je nebudete vůbec vnímat. Po čase je přestanete vnímat i v noci v tichu. S tinnitem je to stejné. Pokud se nenajde způsob, jak se zvuku úplně zbavit, nezbývá jiná možnost, než si na něj zvyknout a přestat ho vnímat.  K tomu slouží různé pomůcky. Např. je dobré chodit s MP3 v uších a pouštět si oblíbenou hudbu ( především v noci při usínání to pomáhá). Lze si před spaním číst nahlas, tak dochází ke vnímání vlastního hlasu a menší soustředěnosti na nežádoucí zvuk. Každý si postupně najde ten svůj způsob, jak si „zvykne“´, ale rozhodně  není snadné se s tinnitem naučit žít.

Není určitě bez zajímavosti, že úplně každý člověk zavřený do zvukotěsné komory po chvíli uslyší ze svého sluchového systému zvuky, které normálně neslyší, protože úroveň vnímání těchto zvuků je za normálních okolností velmi nízká . Pokud se však tyto zvuky  dostanou do našho „sluchového vědomí“, stane se problém zvaný tinnitus.

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

One thought on “Tinitus

  1. Dobrý večer, prosím o sdělení, kde se dá sehnat udávaná gingo biloba EGR 761. Děkuji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *