Vyšetření zevního ucha a otoskopie

Vyšetření zevního ucha a otoskopie

Vyšetření zevního ucha:

V rámci vyšetření boltce si všímáme anomálií tvaru a velikosti, hodnotíme povrch a barvu kůže. Bolest při přetlaku na tragus svědčí pro zánět zvukovodu, u malých dětí i střediuší. Prudká bolest při doteku boltce je známkou perichondritidy nebo othematomu. Palpací vyšetřujeme též bolestivost na planum mastoideum (kost za uchem) , která spolus s vyhlazením retroaurikulární rýhy svědčí pro zánět v mastoidálních sklípcích. Hmatné zduření v okolí boltce může být zvětšenou uzlinou většinou zánětlivého, vzácněji tumorózního původu.

Otoskopie:

Otoskopií nazýváme vyšetření zvukovodu, bubínku, případně středouší pomocí trychtýřovitého ušního zrcátka. Nález lze pozorovat pouhým okem, podstatně přesnější obraz získáme vyšetřením pod mikroskopem. Esovité zakřivení zvukovodu vyrovnáváme tahem za boltec ucha směrem dozadu a nahoru, u dětí tahem boltce dozadu a dolů. Zvukovod má oválný tvar s oploštělou kostěnou dolní a přední stěnou, která je delší, protože bubínek stojí k jeho ose šikmo. Při normálním nálezu je zvukovod volný s klidnou kůží, může být přítomen nahromaděný ušní maz (cerumen). Bubínek je barvy šedé. Rozlišujeme na něm tzv. Bezoldovu trias:

  • prominentia malearis – podmíněna krátkým výběžkem kladívka
  • stria malearis – podmíněna rukojetí kladívka
  • světelný reflex – podmíněn odrazem světla v předním dolním kvadrantu

Při otoskopii lze také pozorovat anulus fibrocartilagineus podél obvodu bubínku, centrální vtažení při distálním konci rukojeti kladívka= umbo. V postavení bubínku rozlišujeme dva patologické stavy. Při přetlaku v bubínkové dutině je bubínek vyklenutý, což bývá především u zánětů ve stadiu exsudace. Podtlak ve středouší vede ke vpáčení bubínku a je známkou dysfunkce Eustachovy tuby. Přes transparentní bubínek lze pozorovat hladinky nebo bublinky případného sekretu ve středouší. Perforace (prasknutí) bubínku nazýváme centrální, pokud nezasahují anulus. Změny transparence, jizvy nebo vápenné inkrustace svědčí o prodělaných středoušních zánětech.

Ke zpřesnění rozsahu patologických změn ve spánkové kosti je možno použít rentgenové metody. Prosté snímky se s větší přístupností dokonalejších metod používají stále méně. V dnešní době je stále častěji indikováno CT (počítačový tomograf), nejlépe s vysokým rozlišením, které poskytuje detailnější zobrazení spánkové kosti a přilehlé oblasti. Je indikováno u rozsáhlejších zánětů a všech expanzivních lézí. Pokud je požadavkem ještě dokonalejší rozlišení měkkotkáňových struktur, volíme MR (magnetickou rezonanci). Je indikována především při podezření na vestibulární schwannom.

 

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *