Otoakustické emise

Otoakustické emise

Do ucha pouštíme speciálně upravené stimuly. Normálně funkční sluchové buňky tvoří jako odpověď velmi slabý zvuk, který lze zachytit citlivými mikrofony. Tento jev se nazývá otoakustické emise. Jejich existence potvrzuje normálně funkční sluchový aparát vnitřního ucha. Neexistence otoakustických emisí vyvolává podezření na vadu sluchu. Používá se jako jednoduchá, přesná a neinvazivní metoda především u malých dětí jako součást screeningového vyšetření. Nejčastěji se provádí mezi 3. a 4. dnem života ještě na novorozeneckém oddělení. Vyšetření se provádí speciálním aparátem zakončeným drobnou soničkou, která se vloží na okraj zvukovodu miminka. Sonda produkuje krátké opakující se zvuky do vyšetřovaného ucha a zároveň snímá velmi citlivým mikrofonem zvukové emise. Vyšetření trvá několik sekund a je zcela bezbolestné (většina miminek ho klidně prospí).

Protože je však toto vyšetření pouze screeningové (neurčuje diagnózu, pouze naznačuje problém), může se stát, že při prvním vyšetření se ukáží OAE jako negativní (stává se to obvykle v případě, že je miminko teprve 24 hodin po porodu nebo nejsou splněné vhodné podmínky k vyšetření, např. je hlasitá vyšetřovací místnost, miminko pláče atd.).V takovém případě to může u maminek vyvolat značné obavy, které jsou většinou zbytečné. V odstupu několika dní se vyšetření zopakuje ( to již většinou na ORL ambulancích) a z 99% je již výsledek dobrý. Pokud jsou OAE opakovaně nevýbavné, následují další speciální vyšetření, která vyloučí nebo potvrdí poruchy či vady sluchu.

Otoakustické emise (OAE) jsou zvukové signály o nízké intenzitě, které vznikají v hlemýždi. Příčinou jejich vzniku jsou vibrace bazální membrány v hlemýždi, která se v některých případech rozkmitá vlivem zvýšené aktivity zevních vláskových buněk. Tyto buňky obsahují kontraktilní elementy a jsou stimulovány nervovými vzruchy z olivokochleárního svazku. Funkce těchto buněk spočívá ve frekvenčním vyladění a zesílení stimulace bazální membrány při dráždění vnitřních vláskových buněk vlivem zvukového podnětu. Z vnitřních vláskových buněk jsou pak vzruchy vedeny do vyšších etáží sluchové dráhy a zde vnímány jako zvuk. Při selhání této pozitivní zpětné vazby se bazální membrána samovolně rozkmitá, vibrace jsou přenášeny zpětně nitroušními tekutinami na středoušní kůstky, na bubínek a lze je zaznamenat citlivým mikrofonem v zevním zvukovodu. Otoakustické emise mohou být spontánní nebo evokované. Využívá se jich při vyšetření sluchu a především v novorozeneckém screeningu sluchových vad.

Kochlea nevysílá zvuky přímo do zevního zvukovodu, ale zvuk vzniká prostřednictvím vibrací středoušního systému. Vibrace oválného okénka vyvolané kochleou a přenášejí na bubínek. Pohyb bubínku vyvolávají jen zcela malé změny tlaku vzduchu v zevním zvukovodu. Výjimkou jsou frekvence 6000 Hz, kde inercie vzduchu má již dostatečný odpor. Oválné okénko rozkmitává středoušní systém a toho může být dosaženo jedině pohybem tekutiny uvnitř kochley. Nebyl však objeven žádný mechanismus, který by vysvětlil, proč pohyb zevních vláskových buněk může způsobit změny tlaku tekutiny v kochlee a tak způsobit pohyb oválného okénka. Musí to tedy být postupující vlna, která dosáhne konec bazální membrány a vyvolá tento pohyb. Opačným směrem postupující vlna je příčinou pohybu oválného okénka, potřebného k rozkmitání středoušního systému a možnosti registrace otoakustické emise. Jde vlastně o virtuální emise, část energie opačně postupující vlny se vrací do kochley. Oválné okénko není totiž dokonalý partner kochley.

 

Otoakustické emise je fenomén aktivního, zpětnovazebního mechanismu vnitřního ucha

Emise = vysílání, vydání, uvedení do oběhu, autor David Kemp r. 1978, zvuk je měřen mikrofonem

Otoakustické emise vznikají pouze:

  • při normálním průchodu akustické energie převodními částicemi sluchového analyzátoru
  • jen když je zvuková energie přivedena k vláskovým buňkám
  • jen když vláskové buňky normálně reagují

hodnocení: výbavné OAE = ucho je v pořádku   nevýbavné OAE = neznamená nic, dělají se další vyš.

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *