Zkoušky ladičkami

Zkoušky ladičkami

        

Ladičky jsou kovové nástroje, které jsou zdrojem definovaných jednoduchých tónů. Při vyšetřování pomocí ladiček posuzujeme akustický vjem pacienta při vedení vzdušném – ladička je u ušního boltce, v porovnání  s akustickým vjemem zprostředkovaným vedením kostním – ladička je patkou přiložena na určitou část lebky. U převodní poruchy sluchu je vjem vyvolaný kostním vedením intenzivnější, u senzorineurálních vad sluchu působí silněji vjem zprostředkovaný vzdušným vedením. Při jednostranné poruše sluchu převodního typu vzniká subjektivní pocit intenzivnějšího vnímání  zvuku vedeného kostní cestou na straně postižené. Jak se provádí vyšetření ladičkou? Jsou tři základní zkoušky:

  1. Weberova zkouška: srovnává kostní vedení obou uší. Co je to kostní a vzdušné vedení: člověk slyší jednak  zvukové vlny ze  vzduchu, z okolí (vzdušné vedení) a nebo chvěním kostí např. lebky, což vyvolává pocit , že je zvuk slyšen a nejenom cítěn. Patka ladičky se rozkmitá úderem o jiný předmět (např o kladívko, okraj stolu atd.) a pak se přiloží do střední roviny lebky, nejčastěji doprostřed čela. Lékař se zeptá vyšetřované osoby, kde vjem slyší. U zdravých osob by měl být vjem slyšen (cítěn) uprostřed. Je-li jedno ucha hůře slyšící, vzniká dojem, že je zvuk jednostranný (vyšetřovaná osoba řekne, že slyší vjem např. vpravo). U senzorineurální vady sluchu jde vjem do ucha lépe slyšícího, u konduktivní poruchy sluchu do ucha hůře slyšícího.
  2. Rinného zkouška: srovnává úroveň vzdušného a kostního vedení téhož ucha. Opět lékař rozezní ladičku. Rozeznělou ladičku přiblíží na kost planum mastoideum za vyšetřované ucho (kostní vedení).  Vyšetřovaná osoba musí zvuk slyšet (vnímat). V momentě, kdy ji přestane slyšet to řekne lékaři. Ten stále vibrující ladičku přiloží k ušnímu boltci na vzdálenost několika cm od vyšetřovaného ucha (vzdušné vedení). Lékař hodnotí , jak dlouho a kde vyšetřovaná osoba ladičku vnímala (porovnává tak vzdušné a kostní vedení zvuku). Pak se vše opakuje na druhém uchu.
  3. Schwabachova zkouška: srovnává kostní vedení pacienta a vyšetřující osoby (lékaře). Rozeznělá ladička se přiloží patkou na planum mastoideum (na kost za uchem) pacienta a ihned po skončení vjemu pacienta ji přiloží lékař za svoje ucho. Slyší-li lékař tón ladičky déle než vyšetřovaná osoba, je akustický vjem pacienta zkrácen.

Zkoušky ladičkami jsou orientační, posuzují vzájemný vztah vzdušného a kostního vedení. Zkouška Weberova je vysoce validní (platná). U převodní poruchy sluchu je vjem silnější v hůře slyšícím uchu, u percepční vady je slyšet lépe v uchu lépe slyšícím. Zkouška Rinného je také velmi významná. Lepší subjektivní vjem vzdušným vedením je u senzorineurální poruchy (pacient slyšel ladičku déle u ucha, než na kosti za uchem). Pokud je to obráceně, značí to poruchu převodního typu. Zkouška Swabachova je značně zastaralá a nepřesná a jen málo který lékař ji ještě používá.

 

 

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *