Usherův syndrom

Usherův syndrom

Další názvy pro Usherův syndrom

  • Pigmentosa syndrom Hluchota-retinitis
  • dystrophia sítnice pigmentosa-Dysostosis syndrom
  • Graefe-Usher syndrom
  • Hallgren syndrom
  • Retinitis pigmentosa-hluchota syndrom
  • Usher syndrom

Poprvé byl tento syndrom popsán roku 1935 oftalmologem Charlesem Usherem, který však zkoumal  tuto nemoc již od roku 1914 na základě 69 případů. Ale rozhodně nebyl prvním lékařem, který se tomuto syndromu začal věnovat. Již  v roce 1858 Albrecht von Grafe, průkopník oftalmologie, poprvé popsal případ neslyšícího pacienta s  poruchou pigmentace očí (přesněji řečeno s retinitis pigmentosa= barva každého oka jiná), který měl dva bratry se stejnými příznaky. O tři roky později jeden z jeho studentů, Richard Liebreich, zkoumal populaci lidí v Berlíně a i on popsal onemocnění s poruchou sluchu a s retinitis pigmentosa. Liebreich poznamenal, že je tento syndrom (dnes známý jako  Usher syndrom) dědičný  recesivním způsobem, protože k těmto případům docházelo zejména mezi sourozenci a v rodinách napříč všemi generacemi. Jeho pozorování dodala první důkazy pro dědičný přenos slepoty a hluchoty, protože nenacházel žádné ojedinělé případy, ale nacházel je vždy u lidí se stejným rodokmenem.V roce 1977 byly  rozlišeny a popsány  tři základní jednotlivé typy syndromu. Postupem let se typy syndromu ještě upřesňovaly.

Jde o závažné onemocnění genetického původu, které postihuje současně zrak a sluch a způsobuje tak hluchoslepotu, která může být jak úplná, tak pouze částečná. Pokud se však jedinec narodí s částečnou hluchoslepotou, během let se mu zdravotní stav bude zhoršovat. Nejprve bude vidět šeroslepě, tzn. že bude mít potíže se zrakovou orientací ve zhoršených světelných podmínkách, zorné pole bude značně omezené a nebude tedy možné pro tuto osobu dobře rozeznat kontrasty. Nerozezná  např. lyžaře od sněhu, nepřečte černé písmo na tmavém podkladě. Postupně se bude zrak ještě více zhoršovat. Kromě poruchy zraku je u tohoto syndromu vrozená percepční porucha sluchu a porucha rovnováhy. Porucha sluchu je většinou patrná od raného dětství, porucha zraku být zřejmá v dětském věku nemusí.

Bylo zjištěno, že Usherův syndrom způsobuje mutace genů na  11 genetických místech (=segment chromozomu, na kterém je určitý gen umístěný). Zatím bylo odhaleno  devět genů, které způsobují poruchy. Jsou to:

  • Typ 1 Usher syndrom: MY07A, USH1C, CDH23, PCDH15, SANS
  • Typ 2 Usher syndrom: USH2A, VLGR1, WHRN
  • Typ 3 Usher syndrom: USH3A

Ale ví se, že nejméně dva další neidentifikované geny také způsobují některou formu Usherova syndromu (dále jsou předmětem zkoumání). Tyto geny jsou zodpovědné za tvorbu proteinů, které hrají důležitou roli v normálním fungování sluchu a v udržování rovnováhy. Jsou důležité jak pro samotnou tvorbu, tak i následné udržování vláskových buněk v cortiho orgánu v hlemýždi (vnitřní ucho). Vláskové buňky přenášejí zvukové a pohybové signály do sluchového nervu a odtud do mozku. Pokud správně nefungují, což je případ Usherova syndromu, projeví se to nedoslýchavostí až hluchotou. V sítnici jsou tyto geny zapojeni do vytváření a udržování struktur zodpovědných za přijímání a snímání světla. Většina mutací Usherova syndromu vede ke ztrátě vláskových buněk vnitřního ucha a postupné ztrátě tyčinek a čípků v sítnici oka.

Usherův syndrom se rozděluje dle následujících typů:

  • typ I: osoby s tímto typem syndromu se již rodí neslyšící s úplnou nebo téměř úplnou ztrátou sluchu na obou uších (těžká vrozená percepční nedoslýchavost až hluchota). Mívají rovněž porušen rovnovážný systém (postižení vestibulární funkce). Dítě se proto není schopno naučit včas dedět a potom i  chodit, většině se nepodaří postavit na nohy dřív než v 18. měsíci věku.Většinou se rodí šeroslepé se zúženým zorným polem. Tyto zrakové problémy se začnou postupně zhoršovat (většinou od 10.roku dítěte). V dospívání se začíná zužovat zorné pole, ale většina lidí s tímto typem Usherova syndromu neoslepne úplně. Ukázalo se, že tento typ způsobuje gen, který je lokalizován na chromozomu 11q. Tento typ syndromu je nejčastější, jeho výskyt je 90 %.Ostatní dva typy nejsou tak běžné. Výskyt tohoto typu syndromu je 3 až 6 postižených lidí na 100.000 lidí v obecné populaci.
  • typ II: při tomto typu syndromu se člověk narodí oboustranně nedoslýchavý (vrozená středně těžká až těžká nedoslýchavost), postižené děti mají problémy se sluchem vysokých tónů a měkkých zvuků v  řeči, jako jsou písmena  „d , t“ . Vestibulární funkce však není porušena, proto zde nejsou poruchy rovnováhy. Zrakové schopnosti se zhoršují podobně jako u typu Usher I. ( zraková vada se často projeví a zhorší až mezi 20.–30. rokem života), ale sluchových schopností neubývá. Mohlo by se zdát, že také ubývají, ale je to obvykle pouhý dojem, který je úzce spjat s postupnou neschopností hluchoslepého odezírat a doplňovat tak nejasně zaslechnuté informace. Mutovaný gen zodpovědný za tento typ postižení  je lokalizován na chromozomu 1q. Výskyt Usher II je téměř 10 %.
  • typ III: je velice ojedinělý, vyskytuje se hlavně ve Finsku (avšak tam odpovídá za asi 40 procent všech případů). Je  obdobný jako typ II, porucha sluchu je spíše progresivní.  Většina lidí s tímto typem se rodí  s normálním sluchem a dobrým zrakem. U tohoto typu se teprve postupem let zhoršuje jak sluch, tak i zrak.  Ve středním věku je člověk téměř hluchý a často i slepý. Jedinec má problémy především s hlubokými, nízkými tóny. Problémy s rovnováhou však nejsou vždy, i když někdy se objevují. Gen způsobující tento typ postižení  je lokalizován na chromozomu 3q.
Typ 1 Typ 2 Typ 3
Sluch Hluboká hluchota v obou uších od narození Středně těžká až těžká ztráta sluchu od narození Normální při narození;progresivní ztráta sluchu v dětství nebo v  čase dospívání
Zrak Zhoršené noční vidění před dosažením věku 10 let Zhoršené noční vidění začíná v pozdním dětství nebo v dospívání Mění se podle závažnosti; Problémy s nočním viděním často začínají v mladistvém věku
Vestibulární
Funkce (bilance)
Potíže s rovnováhou od narození Normální Normální až téměř normální, ale možnost pozdějších problémů

Typ I je dále rozdělen do sedmi různých subtypů, označeny jako typy IA přes IG. Usher syndrom typu II má nejméně tři popsané podtypy, označených jako typy IIA, IIB a IIC.

Usherův syndrom je  zodpovědný za 3%  – 6 % veškeré dětské hluchoty a asi v 50% způsobuje  hluchoslepotu u dospělých. To však může být častější u určitých etnických skupin obyvatelstva, jako jsou lidé s Ashkenazi (střední a východní Evropa) židovského původu a Acadian populace v Louisianě. Usherův syndrom se  dědí autosomálně recesivním vzorem, což znamená, že musí být zmutované obě kopie recesivního genu v každé buňce.

Recesivní podmínky přenosu postižení (podrobnosti nejdete na stránkách o genetice):

  • každý jedinec má dvě kopie stejného genu.
  • osoba musí zdědit změněný gen od každého rodiče, aby měl poruchu
  • osoba s jedním změněný genem nemá poruchu a tedy ani žádné příznaky postižení, ale stává se přenašečem postižení. Svůj postižený gen může předat svému potomkovi (nejenom svému vlastnímu dítěti, ale i např. vnukovi, pravnukovi atd.)
  • jedinec s Usherovým syndromem obvykle zdědil patologickou změnu ve stejném genu od každého z rodičů

Pokud se sejdou dva jedinci (rodiče), každý z nich je nosičem onemocnění (má změněný gen), šance, že bude mít postižené dítě Userovým syndromem je 1:4. Šance, že jeho dítě bude také nosičem tohoto onemocnění (ale nebude mít žádné příznaky onemocnění) je 2:2. Pravděpodobnost, že takové dítě zmutovaný gen nezíská, nebude tedy ani postižený ani nosičem je 1:4.

Vzhledem k tomu, že Usherův syndrom postihuje sluch, rovnováhu a zrak, diagnóza  tohoto syndromu  obvykle zahrnuje vyhodnocení všech tří smyslů. Vyhodnocení očí zahrnuje test zorného pole  měřením periferního vidění člověka. Vyšetření  elektroretinogramem (ERG) měří elektrické odezvy světlocitlivých buněk oka a sítnice. Provádějí se zkoušky sítnice a dalších struktur v zadní části očí. Sluch se vyšetřuje audiogramem a  Electronystagmogramem  (ENG) se měří mimovolné pohyby očí, které by mohly znamenat problém bilance. Nejpřesněji se však diagnoza potvrdí genetickým vyšetřením z krve. Včasná diagnóza Usherova syndromu je velmi důležitá. Čím dříve se rodiče dozví, že má jejich dítě  Usherův syndrom, tím dříve mohou pomoci dítěti se speciálním vzdělávacím programem pro neslyšící a nevidomé. Nesprávná diagnóza může mít dost ošklivé a nevratné důsledky. V současné době existuje asi 13 dalších syndromů, které mohou vykazovat příznaky podobné Usherovu syndromu a mohou tak být zaměněny. Jsou to: Alportův syndrom, Bardet-Biedl syndrom, Cockaynovův syndrom, Spondyloepiphyseal dysplazie congenita, Flynn-Aird syndrom, Friedreichova ataxie, Hurler syndrom (MPS1), Kearns-Sayre syndrom (CPEO), Norrie syndrom, Albers-Schonbergova choroba (osteopetróza), Refsumova choroba a Cerebrohepatorenální syndrom (též znám jako Zellweger syndrom).

Léčba: Usherova syndromu doposud neexistuje. Pro postižené jedince je nezbytné maximálně využívat zrakové a sluchové vnímání tak, aby se stabilizovaly funkční schopnosti těchto životně důležitých smyslů. Lékaři často pacientům s Usherovým syndromem předepisují vysoké dávky vitamínů, především provitamínu A. Jejich účinek však dosud nebyl výrazně prokázán a je předmětem dalšího zkoumání. Léčba je pouze symptomatická, to znamená, že je snaha zmírňovat  následky této léčby pomůckami, např. sluchadly, Kochleárním implantátem, kontaktními čočkami atd. Vzhledem k tomu, že Usherův syndrom vzniká  ztrátou genu, existují první pokusy léčit toto postižení genovou terapií, při které se přidává do buněk zpátky správný (chybějící) protein a tím dochází k „nahrazení genu“. Testy se provádí na myších, nicméně je tento typ léčby příliš obtížný a výsledky jsou nejisté. Ale možná, že v budoucnu bude možné všechno. 

Vědci se v současné době snaží identifikovat všechny geny, které způsobují  Usherův syndrom a určují funkce těchto genů. Tento výzkum povede ke zlepšení genetického poradenství a včasnou diagnózu, a nakonec může rozšířit i možnosti léčby.

Obraz ze dvou sítnice

Fotografie sítnice pacienta s Usherovým syndromem (vlevo) ve srovnání s normální sítnicí (vpravo). Zrakový nerv (šipka) vypadá velmi bledě, je vidět charakteristický pigment tzv. kostních fragmentů (dvojité bílé šipky).

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie
dalšími zdroji tohoto článku jsou:
https://en.wikipedia.org/wiki/Usher_syndrome
http://ghr.nlm.nih.gov/condition/usher-syndrome
http://www.nidcd.nih.gov/health/hearing/pages/usher.aspx
http://www.medicinenet.com/usher_syndrome/article.htm

One thought on “Usherův syndrom

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *