Waardenburgův syndrom

Waardenburgův syndrom

Waardenburgův syndrom byl pojmenován po nizozemském očním lékaři  jménem Petrus Waardenburg  (1886-1979) , který tento jev podrobně roku 1951 popsal. Jedná se o genetickou poruchu projevující se změnami pigmentace kůže (skvrny), vlasů a očí a je doprovázena poruchami sluchu. Také se projevuje širokou základnou nosu (široký nos), heterochromií duhovky (různobarevnost) a hustým, někdy i srostlým obočím. V obličeji je patrná větší vzdálenost očí od sebe a silné, plné rty. Nejpatrnější je odlišnost barvy očí, jedno oko je obvykle světle modré a druhé hnědé, nicméně ne každý jedinec s tímto syndromem má různobarevné oči (často mají obě oči stejně bledě modré). Někdy je vidět bílý pruh vlasů od čela směrem vzad. Nositelé zmutovaného genu předčasně  šedivějí ( nejenom vlasy, ale i obočí, ochlupení), není výjimečné, že už v dětství. V některých případech jsou znatelné i odlišnosti u horních končetin. Bývají zde vady páteře, rozštěpy rtů a patra, abnormálně výš postaveny lopatky a jiné kostní abnormality. Hluchota se objevuje přibližně v 50% případů, tedy má ji každý druhý postižený. I když velká část  lidí s Waardenburgovým  syndromem má normální sluch, u mnoha z nich může dojít ke  střední až hluboké ztrátě sluchu  u jednoho nebo obou uší. Poškození sluchu způsobují abnormality nebo úplná nepřítomnost Cortiho orgánu (v hlemýždi vnitřního ucha). Struktury uvnitř vnitřního ucha mohou být duté, často se vyskytuje uzavřený svinutý průchod do vnitřního ucha (hlemýždě). Cortiho orgán obsahuje miniaturní vláskové buňky, které přeměňují zvukové vibrace na nervové impulsy, které jsou pak přenášeny  sluchovým  nervem (vestibulocochlear nervus) do mozku. Abnormality Cortiho orgánu tak mohou  zabránit přenosu těchto nervových impulsů, což vede k poškození sluchu (známé jako percepční nebo kochleární hluchota). U nejvíce postižených jedinců s WS postihuje vrozená senzorineurální hluchota obě uši (je bilaterální). Nicméně v ojedinělých případech může být pouze na jedné straně (jednostranná). Důkazy ukazují, že vrozená  senzorineurální hluchota je častěji spojovaná s typem WS2 než s typem WS1. Rysy Waardenburg syndromu se liší u postižených jedinců dokonce i mezi lidmi v téže rodině. Waardenburg syndrom postihuje odhadem 1 z 42.000 – 50.000 lidí. To představuje asi 2 až 5 procent všech případů s vrozenými sluchovými ztrátami. Typy I. a II.  jsou nejčastější formy Waardenburgova syndromu, zatímco typy III a IV jsou vzácné.  Asi 1 z 30 neslyšících  dětí má některý typ Waardenburgova syndromu. Syndromem jsou postiženy obě pohlaví stejně.

Waardenburgův  syndrom způsobují mutace v genech EDN3, EDNRB, MITF (produkující buňky, známé jako melanocyty), PAX3, SNAI2 a SOX10. Tyto geny se podílí na tvorbě a vývoji několika typů buněk, včetně buněk pigmentových, které produkují melanocyty. Melanocyt čili pigmentová buňka je typ živočišných buněk, roztroušených ve svrchní vrstvě  pokožky a ve vlasových folikulech, očích, vnitřním uchu, mozkových plenách, kostech a srdci. Melanocyty produkují  pigment melanin.Melanocyty tedy  přispívají k barvě pokožky, vlasů a očí a hrají zásadní roli při normální funkci vnitřního ucha. Mutace v některém z těchto genů narušuje normální vývoj melanocytů, což  vede k abnormální pigmentaci pokožky, vlasů a očí a k problémům s sluchem.

Známé jsou čtyři typy Waardenburdova syndromu. Typy I. a III. jsou způsobeny mutacemi v PAX3 genu na dlouhém rameni (q) chromozomu 2 (2q35). Mutace v MITF  na chromozomu 3 (3p14.1-p12.3) a SNAI2 genu jsou zodpovědné za II. Waardenburgova syndromu. Bylo prokázáno, že IV. typ je výsledkem mutací hned několika různých genů.Patří mezi ně EDNRB gen (mapován na chromozómu 13q22), dále EDN3 gen (chromozom 20q13.2-q13.3) nebo gen SOX10 (chromozóm 22q13). Geny SOX10, EDN3 a EDNRB  jsou zodpovědné za vývoj melanocytů jsou také důležité pro vývoj nervových buněk v tlustém střevě. Mutace v některých z těchto genů může tak mít za následek střevní problémy spojené s Hirschsprungovým onemocnění sluchu.

Waardenburgův syndrom se obvykle dědí autosomálně dominantně, ​​což znamená, že jedna kopie změněného genu v každé buňce musí být dominantní. Ve většině případů má postižená osoba postiženého alespoň jednoho z rodičů. Je jenom malé procento případů, u kterých došlo k nové (primární) mutaci a není tedy v rodině žádný podobný případ postižení. Důkazy však naznačují, že nové (sporadické) mutace syndromu mohou být spojeny s pokročilým věkem otce. Některé případy II. a  IV. typu Waardenburgova syndromu se však projevují autozomálně recesivně, což znamená, že jsou zmutované obě kopie (recesivního) genu v každé buňce. Každý z rodičů postiženého jedince s autosomálně recesivní podmínku  v sobě nesou jednu kopii mutovaného genu, ale sami nevykazují  žádné známky a příznaky nemoci (vzácný stav). Waardenburg syndrom (WS) může být diagnostikován při narození nebo v raného dětství nebo v některých případech i v pozdějším věku na základě důkladného klinického hodnocení, identifikace charakteristických fyzikálních nálezů, kompletní anamnézy pacienta a rodiny a dalších různých odborných studií a vyšetření (CT, MRI, oční vyštření, ORL vyštření včetně audiologického atd…).

zde je tabulka typů syndromu a geny, které jsou postiženy:

Druh OMIM Gen Místo Také známý jako
Typ I, WS1 193500 PAX3 2q35
Typ IIA, WS2A (původně WS2) 193510 MITF 3p14.1-p12.3
Typ IIb, WS2B 600193 WS2B 1p21-p13.3
Typ IIC WS2C 606662 WS2C 8p23
Typ II d, WS2D (velmi vzácné) 608890 SNAI2 8q11
Typ III, WS3 148820 PAX3 2q35 Klein-Waardenburg syndrom
Typ IVa, WS4A 277580 EDNRB 13q22
Typ IVb WS4B 613265 EDN3 20q13
Typ IVC WS4C 613266 SOX10 22q13

Známé jsou čtyři základní typy Waardenburgova syndromu, které se vyznačují svými fyzikálními charakteristikami a  genetickou příčinou.

  1. Typ I. = má velmi podobné rysy s typem II. Oba jsou si podobné fyzicky, ale  fenotypově nejsou identické. Chcete-li rozlišit rozdíly mezi těmito dvěma typy, je zapotřebí provést genetické testování. Lidé s typem I. mají téměř vždy oči, které jsou daleko od sebe. Je  zde vidět charakteristicky spojené obočí  a posunutí vnitřních úhlů očí (tj dystopia canthorum). Bývá zde trvalá  ztrátu sluchu
  2. Typ II. = je to zcela nejběžnější typ, je zde téměř vždy zaznamenaná ztráta sluchu (střední až hluboká) a jsou zde vidět typicky různě barevné oči
  3.  Typ III. = je nazýván jako Klein-Waardenburg syndrom a patří k němu abnormality horních končetin a ramen (např. výše postavené lopatky), poruchy pigmentace a  ztráta sluchu (probíhá pozvolna v průběhu času, ale je trvalá)
  4.  Typ IV. = je nazýván jako Waardenburg-Shah syndrom nebo Waardenburg-Hirschsprung  syndrom  (také znám jako aganglionic megakolon) ,je to gastrointestinální (GI) onemocnění charakterizované absencí některých nervových buněk orgánů (ganglií)  hladkého svalstva stěny tlustého střeva. V důsledku toho buď zcela chybí nebo je zhoršená střevní  rytmická kontrakce (pohyb), která  zajišťuje  pohánění potravy prostřednictvím gastrointestinálního traktu (peristaltiku střev). Přidružené symptomy a nálezy mohou zahrnovat abnormální akumulaci výkalů v  tlustém střevě, což vede k rozšíření tlustého střeva (megakolon), nadýmání , zvracení,  nechutenství (anorexie), poruchy růstu a přibírání na váze a jiné abnormality.Tento typ syndromu se tedy projevuje především střevním onemocněním jako je těžká zácpa nebo ucpání střev. Oči jsou u tohoto typu od sebe více vzdálené, obočí bývá husté a srostlé . U tohoto typu syndromu bývají poruchy sluchu a velice často i neurologické postižení způsobené abnormalitami mozku a míchy (centrální nervový systém). V těchto případech bývají i další nálezy, jako jsou poruchy růstu, abnormálně snížený svalový tonus (hypotonie), artrogrypóza (kloubní ztuhlost) nebo jiné abnormality.

V současné době neexistuje  lék na Waardenburgův syndrom. Léčba je pouze symptomatická (léčí se nebo alespoň zmírňují jednotlivé příznaky onemocnění) a může vyžadovat koordinované úsilí týmu zdravotníků, jako jsou lékaři, kteří se specializují na onemocnění kůže (dermatologové), oční specialisté (oftalmologové),odborníci na sluch (lékaři ORL), lékaři diagnostikující a léčící poruchy kostry, kloubů, svalů, a souvisejících tkání (ortopedi), lékaři, kteří se specializují na nemoci zažívacího traktu (gastroenterologové), na řeč a patologii jazyka (logopedi), fyzioterapeuti; atd.

Vzhledem k tomu, že u lidí s tímto syndromem dochází k pigmentovým abnormalitám kůže, mohou být tito postižení náchylní ke spáleninám od slunce a mají také vyšší riziko rakoviny kůže. Lékaři tak mohou doporučit vyhýbat se přímému slunečnímu záření, používat opalovací krém s vysokým ochranným faktorem  (SPF), sluneční brýle a krytiny, které pomáhají chránit před sluncem (např. klobouky, dlouhé rukávy, kalhoty, atd.) a jiná vhodná opatření. Těm, kteří mají sníženou pigmentaci duhovky a boční posunutí vnitřních úhlů očí (dystopia canthorum)  nebo další přidružené oční abnormality, mohou oční lékaři  také doporučit určitá podpůrná opatření. Ty mohou zahrnovat použití speciálně tónovaných brýlí nebo užívání kontaktních čoček (např. s cílem snížit případnou citlivost ke světlu). Dále mohou  doporučit opatření, která pomáhají v prevenci nebo léčbě infekce nebo jiné preventivní nebo terapeutické kroky. U lidí s kosterními abnormalitami se doporučuje fyzioterapie.Někdy je u nich nutné i operační řešení. Např. u IV. typu postižení je někdy nezbytné provést umělý vývod střev dutinou břišní (kolostomii), což může být jak dočasné, tak i trvalé. V některých případech ztráty sluchu  mohou lékaři ORL doporučit léčbu kochleárním implantátem ( zařízení, ve kterém elektrody implantované ve vnitřním uchu stimulují sluchový nerv a posílají impulsy do mozku). U lehších poruch sluchu fungují sluchadla. Kromě toho lze doporučit pomoc logopeda a tím zlepšit postiženým komunikaci.

Waardenburgův syndrom je znám i ve zvířecí říši (zaznamenán byl např. u fretek,koček,myší atd.)

3618c6de507845fc9c7dbf3134b98bdf    imagesCALC5CKZ  02f01  imagesCAE7NJZF

Materiály použité ve všech článcích z oblasti ORL Ušní problematika a audiologie jsou čerpány především z následujících zdrojů :
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky:  Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie aj.
další zdroje tohoto článku jsou:
https://en.wikipedia.org/wiki/Waardenburg_syndrome
http://ghr.nlm.nih.gov/condition/waardenburg-syndrome
http://rarediseases.org/rare-diseases/waardenburg-syndrome/

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *