Cornelia de Lange syndrom

Cornelia de Lange syndrom (CdLS)

Historie: Cornelia de Lange syndrom (CdLS) byl poprvé popsán v roce 1849 Vrolikem, který podal nepřesný popis případu člověka malého vzrůstu, krčních žeber a nadměrné ochlupení. Ale vůbec první podrobněji zdokumentovaný případ byl v roce 1916 Winfriedem Robertem Clemens Brachmannem (r.1888-r.1916 ), který popisoval ojedinělý případ z pitevního nálezu. Na něj navazuje Cornelia Kateřina de Lange, která se narodila v Nizozemí 24.6.1871 a zemřela v roce 1950. Začala studovat chemii, ale pak přešla na studium medicíny. Nejprve začala s obecnou praxí, ale v roce 1907 začala pracovat na pediatrii. V roce 1927 byla jmenovaná profesorem pediatrie. A právě ona popsala dvě nepříbuzné dívky s velice podobnými rysy a pojmenovala jejich stav podle města, ve kterém pracovala: typus degenerativus Amstrelodamensis. V roce 1933 byla porucha definitivně přejmenovaná právě na její počest jako Cornelia de Lange syndrom (CdLS).

Co je to za onemocnění: Cornelia de Lange syndrom (CdLS) je genetická vývojová porucha přítomná od narození, ale ne vždy je diagnostikována hned po porodu. Způsobuje celou řadu fyzických a poznávacích projevů, které postihují mnoho částí těla. Vlastnosti této poruchy se značně liší u postižených jedinců v rozmezí od poměrně mírných projevů až po ty těžké. Postihuje obě pohlaví stejně. Je často označována také jako Bushy syndrom a nebo Amsterdam syndrom. Je to genetická porucha, která může vést k vážným vývojových poruchám. To má vliv na fyzický a duševní vývoj dítěte. Ačkoliv přesný výskyt této nemoci není úplně znám, CdLS pravděpodobně postihuje 1 z 10 000 až 1 z 100 000 (poslední přesnější studie uvádějí 1 z 30 000) živě narozených dětí. Například v roce 2006 CdLS Nadace v USA měla asi 2500 lidí s tímto syndromem. Ačkoli je tento syndrom považován za vzácný, odborníci se shodují, že tomu tak nemusí být. Je jen pravděpodobně nedostatečně diagnostikován.

Vznik onemocnění : Naprostá většina případů vzniká v důsledku spontánní genetické mutace. V roce 2004 vědci z dětské nemocnice ve Filadelfii (USA) a University of Newcastle upon Tyne (Anglie), identifikovali gen (NIPBL) na chromozomu 5, který způsobuje CdLS, když je zmutovaný. NIPBLgen produkuje protein, který se účastní „Kohesin komplexu“. Kohesin komplex je skupina proteinů, které spolu spolupracují .Bylo prokázáno, že mají přímý podíl na tom, jak se chromozomy chovají během buněčného dělení.

V roce 2006-2007 byly objeveny další geny (SMC1A, SMC3 a HDAC8), které při změně způsobují CdLS. Nejméně 35 % osob s CdLS doposud testovaných bohužel nemá identifikovaný gen mutace.Je tedy pravděpodobné, že i jiné geny mohou při svém zmutování způsobovat CdLS.Aktivní výzkum tohoto syndromu nadále pokračuje. Studie naznačují, že SMC1A (5 % výskytu ) a SMC3 genové mutace mají sklon způsobovat poněkud mírnější příznaky a symptomy, než ty, které způsobuje mutace v genu NIPBL. Mutace v genu NIPBL byly zjištěny u více než poloviny všech lidí s tímto syndromem; mutace v dalších dvou genech jsou mnohem méně časté. Proteiny vyrobené ze všech těchto genů hrají důležitou roli při vývoji před narozením. V buňkách tyto proteiny pomáhají regulovat strukturu a organizaci chromozomů a jsou zapojeny do opravy poškozené DNA. Také regulují aktivitu některých genů v rozvojích končetin, obličeje a jiných částí těla.

Jak se zdědí CdLS? CdLS je způsobený mutacemi v NIPBL nebo genů SMC1A, SMC3 a HDAC8, tato podmínka je považována za autosomálně dominantní vzor dědictví, což znamená, že je jedna kopie změněného genu v každé buňce. Podmínkou je zmutovaný X-vázaný gen, který způsobuje onemocnění. Nachází se na jednom ze dvou pohlavních chromosomu X. Na rozdíl od většiny X-vázaných genů, u nichž jsou častěji postiženi muži a ženy jsou přenašečkami (např. hemofilie aj.), X-vázaný gen CdLS ovlivňuje muže i ženy stejně. Doporučuji si pro lepší pochopení vzniku tohoto postižení přečíst článek „ZÁKLADY GENETIKY PRO LAIKY“ na tomto fóru .

Jak velké je riziko získání CdLS : Ve většině případů jsou výsledkem nových mutací v genech způsobujících CdLS postiženi lidé zcela poprvé bez předchozího výskytu tohoto onemocnění v historii rodiny. Méně než 1% jedinců s CdLS mají postižené rodiče. Pokud jsou rodiče klinicky nedotčeni, riziko pro další sourozence se odhaduje na 1,5% z důvodu možnosti zárodečného mosaicistu (tedy dodatečného získání zmutovaného genu u matky či otce). Riziko pro sourozence závisí především na stavu matky. V případě, že matka má mutaci způsobující onemocnění, šance přenášet ji v každém těhotenství je 50%. Pokud je postižen rodič, riziko pro děti a jejich sourozence je 50%.

–  otec zasaženého dítěte, pokud se u něj nevyvinul CdLS, není nositelem této mutace. Muž má XY, takže pokud by byl jeho X postižen, byl by muž zároveň nemocný.

–  protože i lehce postižení lidé s CdLS (nemusí být na první pohled vidět ) mohou mít děti, postižený muž svých dětí se tak stává nositelem. Takový muž s X-vázaným CdLS předá mutaci způsobující nemoc všem svým dcerám, ale žádnému ze svých synů, protože tomu předává chromozom Y,nikoliv X.

–  Je-li postižený muž jediným postiženým jedincem v rodině, je několik možností, pokud jde o stav jeho matky jako nositele a je třeba vzít v úvahu: buď On má de novo nemoc způsobující mutaci v genech a jeho matka není nositelem nebo Jeho matka má de novo nemoc způsobující mutaci v genech, a to buď (a) vrozenou (zmutovaný gen se tak vyskytuje ve všech jejích genech) nebo (b) jako „zárodečnou linii mosaicismu“ (tj, přítomný zmutovaný gen je jen v některých jejích zárodečných buňkách)

–  V rodině s více než jedním postiženým jedincem je zcela určitě nositelem CdLS jeden z rodičů. Je nositelem buď dědičným, tj. tuto mutaci již sám zdědil nebo má zárodečné linie mosaicismu (mutaci získal jako první). Pravděpodobnost postižení více dětí v rodině náhodným zmutováním genu bez zatížení jednoho z rodičů je prakticky nulová (i když ne úplně nemožná – i ve sportce se dá vyhrát 2x první cenu, ale to je spíš teorie)

Jisté však je,že pokud se toto postižení v rodině objeví,měli by být všichni členové rodiny, kteří chtějí mít potomky, ostražití. Mutace genu se neprojevuje vždy, ale i až ob několik generací.

Příznaky: Stejně jako u mnoha jiných syndromů se i jedinci s CdLS silně podobají jeden druhému. Je zajímavé, že genové mutace v chromozomu X geny obvykle způsobí více viditelných příznaků u chlapců než u dívek.

  • nízká porodní hmotnost (obvykle pod 2,5 kg).Pomalý a opožděný růst je i po porodu.
  • dále je patrný opožděný vývoj dítěte často provázený lehkým,středně těžkým či těžkým mentálním   postižením (IQ se pohybuje od 30-102, průměr je okolo 53).
  • kožní projevy       – nadměrné ochlupení (hypertrichóza) především na zádech
  • kosterní abnormality postihující především paže a ruce:

–  končetiny bývají malé a krátké,tělo bývá proti nim nadměrné, bývají též krátké šikmé prsty

–  jsou patrné rozdíly v končetinách (velikost či vzhled)

–  někdy končetiny chybí celé nebo jen jejich části

–  časté je zakřivení 5. prstu (clinodactyly)

–  částečné spojení druhého a třetího prstu

  • charakteristické rysy obličeje:

–  klenuté obočí, které často sroste společně ve středu (synophrys)

–  dlouhé řasy

–  nízko posazené uši

–  široce rozložené malé zuby

–  krátký zahnutý nos

–  tenké rty a ústa ve tvaru půlměsíce

–  rozštěp patra = u těžších případů (25%)

–  malá velikost hlavy (mikrocefalie) = u těžších případů

–  v dospělosti velká část obličejových charakteristik částečně nebo úplně vymizí

  • sluchové a oční postižení (60-80%) – časté záněty uší

–  částečná ztráta sluchu až úplná ztráta sluchu (zaznamenáno až u 80%dětí)

–  zúžení zevního sluchového kanálu (80%)

–  krátkozrakost (60%) až slepota = brýle jsou špatně tolerovány

–  ptóza (45%), nystagmus (37%), hypertropia

  • problémy s trávicím traktem – gastroezofageální reflux (potrava se vrací ze žaludku zpět do jícnu)

–  zvracení a aspirace (vdechnutí) potravy

–  přerušovaná špatná chuť k jídlu

–  zácpa nebo naopak průjem, častý plynný distenz

–  vrozená brániční kýla nebo střevní malrotace

–  všechny tyto prolémy mohou být často velice akutní a mohou se vyskytovat v rozmezí od mírných až po těžké.

  •  časté jsou srdeční a plicní vady ( až u 46%)– plicní stenóza či jiné onemocnění plic

–  infekce nebo zápal plic a horních cest dýchacích (25%) často je příčinou gastroezofageální reflux

–  koarktace aorty

  •  urogenitální anomálie – ypoplastické genitálie

–  reflex močové trubice

–  ledvinové cysty

–  renální dysplazie a hypoplazie

–  může být narušena renální (močová) funkce

  • problémy s chováním – podoba autismu

–  self-stimulace (u 44%), která se projevuje např. bitím se do obličeje, kousáním si paží, prstů nebo rtů, nebo škrábáním a dřením si pokožky

–  agrese (asi u 48%)

–  Problémy s komunikací. Nejvíce těžce postiženou oblastí je rozvoj řeči. Mnoho dětí s CdLS se nenaučí mluvit plynule, nicméně s podporou rodiny a logopeda mohou být schopni se naučit několik slov. Na druhou stranu se mohou děti s mírnou formou CdLS naučit mluvit dobře kolem věku 5 až 6 let. Téměř všechny děti s lehkou CdLS se naučí chodit ve věku 2 až 5 let.

Ve výrazu obličeje chybí emoce (trochu je vidět reakce na bolest,vzácně smích).  Rodiče často uvádějí, že jejich děti jsou šťastné, okouzlující, cítí lásku k ostatním členům rodiny a smějí se nimi. Přesto odmítají fyzický kontakt

–  preference strukturovaného prostředí, je snížena schopnost zapojit se sociálně. Problémy se sociální interakcí

       Lynn se narodil v roce 1957 v Omahu

Diagnoza: K dispozici jsou vyšetření v klinických laboratoří, které jsou založeny na zkoumání charakteristického fenotypu, především molekulární analýzy genu NIPBL. Od roku 2006 se provádí zkoušky NIPBL SMC1A, SMC3 a HDAC8. Ultrazvukové vyšetření s vysokým rozlišením vyšetření musí sledovat růst dítěte a hodnotit končetiny, srdce, bránici, patro, a jiné orgány nebo struktury ovlivňující CdLS. Nálezy, jako je zvýšená prosáknutí záhlaví v prvním trimestru, porucha růstu, která se obvykle prezentuje ve druhém trimestru a typický obličej již v děloze, jiný přední horní ret a depresivní nosní můstek s poněkud zvláštními nosními dírkami a další podobné projevy, to vše by mělo lékaře alarmovat. Bohužel však až 68% případů s významnými abnormalitami CdLs nebyly zjištěny metodou ultrazvuku. I přes dnešní možnosti medicíny může být CdLS nedostatečně diagnostikována a nebo často špatně diagnostikována.

Léčba  : Neexistuje žádný lék na CdLS, léčba probíhá pouze podpůrně a zaměřuje se na řešení somatických problémů. Zahrnuje komplexní tým specialistů (pediatry, chirurgy, ortopedy, gastroenterology, urology ORL, kardiology, zubaře, logopedy, audiologisty, fyzioterapeuty specializované pedagogy aj). Je vhodné provádět 1 x ročně gastrointestinální vyšetření, 1x ročně sledovat růst dítěte, 1x ročně hodnotit a posoudit vývojový postup a pokrok pediatrem, zaměřit se na terapeutické zásahy a vzdělávací postupy. Pravidelně sledovat oční a audiologické (ušní) abnormality. Dále se doporučuje rutinní monitorování srdce a ledvin a sledování případných anomálií. Jednou z nejdůležitějších věcí, jak můžete pomoci svému dítěti s CdLS, je zacházet s ním tak, jak byste se chovali k jakémukoliv „typickém“ zdravému dítěti. Bylo zjištěno u dětí s CdLS, že mají schopnost percepční organizace, visuo-prostorové paměti a jemné motoriky. Právě proto by měly výukové strategie zdůrazňovat použití vizuálních metod výuky (např. počítače a augmentativní komunikaci a zařízení s obrázky a symboly), spíše než tradiční verbální metody výuky.

Co můžete očekávat: V minulosti mnoho dětí s CdLS nežilo příliš dlouho a kvalitně, protože jejich zdravotní potřeby nikdo neznal. Ale dnes má většina jedinců s lehkou formou CdLS normální délku života. Jsou schopni docela dobře zvládnout každodenní samoobslužné činnosti (stravování, toaletu, oblékání). Některé z nich mohou žít na vlastní pěst, získat zaměstnání a partnera, zatímco jiní potřebují podporu a pomoc po celý svůj život.

Na závěr bych Vám ráda ještě doporučila návštěvu následujících  webových stránek:

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=22

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=20

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=30

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=42

http://nemoc-pomoc.cz/?p=308

 

zdroje tohoto článku jsou:
http://ghr.nlm.nih.gov/condition/cornelia-de-lange-syndrome
https://en.wikipedia.org/wiki/Cornelia_de_Lange_Syndrome
http://www.cdlsusa.org/what-is-cdls/
http://www.omim.org/entry/122470

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *