Angína

Angíny a jejich komplikace

Angína je akutní zánět, který postihuje lymfatickou tkáň v oblasti hltanové branky.

Angíny podle lokalizace jsou:

  • angína palatina: zánět postihuje patrové tonsily (krční mandle), která je ze všech nejčastější
  • angína retronasalis: zánět nosohltanové mandle
  • angína pharyngica lateralis: zánětlivé postižení postranních hltanových pruhů
  • angína granularis: zánětlivé postižení ostrůvků lymfatické tkáně v zadní stěně hltanu
  • angína lingualis: zánětlivé postižení jazykové mandle

Původci angíny:

  • nejčastěji bakteriální infekce (obvykle pyogenní hemolytický streptokok, méně často stafylokok, pneumokok, hemofilus influenze atd.)
  • méně častá virová infekce
  • zřídkavě plísňová infekce

Ke zmíněným původcům většinou přispívají vedlejší faktory, např. nachlazení, únava, stres či jiná vážná onemocnění

Angíny dělíme na:

  • samostatné: jsou to ty, u kterých má postižení lymfatického okruhu hltanu dominantní klinický obraz
  • sdružené: jsou to angíny u virových onemocnění, u spalniček, chřipky, spály a jiných onemocnění

Angíny dělíme na několik základních typů:

  • angina catarrhalis: často vzniká jako symptomatická (sdružená) angína a projevuje se difuzním (rozptýleným) zarudnutím a prosáknutím tonzilární tkáně, jež zpravidla přesahuje i na sliznici ostatních částí hltanu
  • angina vesiculosa: označovaná též jako herpangína, je charakteristická pro virovou etiologii. Na tonzilách (krčních mandlích) a patrových obloucích se zpočátku tvoří drobné puchýřky se zarudlým dvorcem a po jejich prasknutí se slizniční eroze pokrývají jemným fibrinovým povlakem makroskopicky připomínajícím malé afty
  • angina follicularis: nepatří k častým angínám. Infekce postihuje převážně folikuly, jež mohou abscedovat (vytvořit absces = uzavřený, ohraničený zánět), a pak pod sliznicí prosvítají jako vícečetné žlutavé skvrny
  • angina lacunaris patří k typickým a též nejčastějším formám samostatné hnisavé angíně. Jde o hlubší zánět s exsudací (zánětlivý výpotek) fibrinu a polynukleárů do tonzilárních krypt ( mnohočetné záhyby a chodbičky sahající různě hluboko do nitra mandle) s tvorbou žlutavých povlaků na jejich povrchu. Jestliže povlaky mezi sebou splývají, ale nepřesahují na sousední tonzily, mluví se o angína confluens
  • angina pseudomembranacea: je dalším relativně častým typem samostatné angíny, ale může se vyskytnout i jako angína symptomatická (sdružená), např. při infekční mononukleóze, nebo druhotná při celkových onemocněních. Šedožlutavé povlaky pevně lpějí ke spodině a mohou někdy i lehce přesahovat na okolí tonzily (krční mandle), jak tomu bývá např. u těžší pneumokokové, streptokokové nebo stafylokokové infekce. Ojediněle může být i mykotického původu. Reakce v regionálních krčních uzlinách bývá minimální nebo žádná a rovněž teploty jsou obvykle jen lehce zvýšené nebo i normální.
  • angina ulceromembranacea: je nápadná jednostranným výskytem s tvorbou hlubokých vředů krytých mazlavými, špinavě šedožlutými povlaky a predilekční  lokalizací v horní polovině patrové mandle. Jejími původci jsou symbionti Bact. fusiformis  a Spirocheta buccalis (mikrobiální druhy žijí v dutině ústní jako saprofyty, nejcastëji v kariesnich zubech). Tento typ angíny se vyskytuje jen ojediněle.
  • angina gangrenosa: jde zpravidla o hluboký nekrotický rozpad tkáně patrových tonzil, krytý páchnoucími povlaky a provázený i výraznou zánětlivou reakcí v okolí. Vzniká zejména u těžce nemocných, např. diabetiků, při urémii či v terminálních stádiích leukémie nebo agranulocytózy.

Příznaky angíny:

Onemocnění obvykle začíná horečkou, bolestmi v krku, celkovou slabostí. Bolest v krku jako dominující místní příznak se stupňuje při polykání. Objevuje se bolestivé zduření regionálních mízních uzlin. Kromě postižení patrových mandlí se zánětlivé změny objevují i v ostatních místech lymfoepiteliálního okruhu.

Diagnóza angíny:

Je třeba určit, zda se jedná o samostatnou nebo sdruženou angínu. Samostatné angíny mají většinou typické příznaky a klinický obraz. U sdružených angín si všímáme celkových příznaků a základní laboratorní testy nám pomohou v rozlišení. Např. angína při infekční mononukleoze se projevuje silným zduřením patrových tonzil a velkým zduřením krčních uzlin. Za původce je považován virus Epstein- Barrové  a vyskytuje se hlavně u dětí a mladistvých („horečka z líbání“). Diagnózu potvrdí charakteristický  krevní obraz, zvýšené jaterní  testy a pozitivní reakce Paul-Bunnellova.

Terapie angíny:

závisí na typu angíny a jejím etiologickém původci. Důležité je věnovat pozornost možnému výskytu místních a vzdálených komplikací a metatonsilárních příznaků jako revmatismu, zánětům ledvin, karditidám a podobně. To platí hlavně pro opakované streptokokové angíny. Při léčbě angín se doporučuje:

  • klid na lůžku
  • měkká strava
  • hodně tekutin
  • antibiotika nejčastěji penicilinové řady (event. jiná dle výsledků výtěru z krku, např. Erythromycin, Oxacilin a další), který by měla trvat nejméně 8-10 dní
  • analgetika a antipyretika (léky na bolest a na snížení tělesné teploty)
  • vitamíny
  • další léky k potlačení ostatních celkových a místních symptomů

 Komplikace angíny:

  • místní : nejčastěji abscesy v tonzile nebo jejím okolí
  • celkové: nejčastěji sepse

Absces (je ohraničená, chorobná dutina vzniklá zánětem a vyplněná hnisem):

  • abscessus paratonsillaris: je nejčastější místní komplikací angín a vzniká nejčastěji v druhém týdnu onemocnění a i při léčbě antibiotiky. Vedoucím příznakem je jednostranná bolest v krku, velice obtížné polykání, huhňavá řeč, trismus (křeč žvýkacích svalů ) a zduření mízních krčních uzlin
  • abscessus intratonsillaris se vyskytuje zřídka a vzniká splynutím hlubokých hnisavých folikulů

Diagnóza paratonsilárních flegmón ( neohraničená agresivně se šířící zánětlivá infekce měkkých tkání, zánět ještě není uzavřen jako u abscesu) a abscesů vychází z typických potíží a nálezu v hltanu. Velice důležitá je lokalizace zánětu:

  • při laterální formě = peritonsilární absces= je nejčastější, je maximum vyklenutí v předním oblouku patrovém, je patrné vytlačení tonsily mediálně, je nápadná asymetrie hltanového vchodu. V pokročilých stádiích prosvítá hnis.
  • dolní infratonsilární absces vzniká nejčastěji u dětí a může někdy činit diagnostické rozpaky.   Zánětlivý infiltrát se může šířit až na boční stěnu hypofaryngu. Rozlišit, zda jde o flegmónu nebo již o absces lze pomocí punkce (jehlou se stříkačkou napíchneme postižené místo. Pokud nasajeme hnis, jedná se o absces).

Léčba abscesové dutiny je chirurgická. V lehčích případech se musí provést incize (naříznutí zánětlivého ložiska) a  dilatace (jeho rozšíření a vypuštění hnisu). Tento postup se několik dní opakuje. Většinou však musí dojít k radikálnějšímu odstranění celé tonsily (tonsilektomie = odstranění krční mandle) a tím se absces zcela otevře a vyčistí. Je to hlavně v případech, kdy hrozí rozšíření infekce do okolí a je nebezpečí dušení. V obojím případě je nutné podávání  antibiotik a analgetik. Pokud byla provedena pouze incize a následné dilatace, doporučujeme po zhojení nemocnému tonsillectomii pro vyloučení možnosti recidivy (opakování) abscesu.

Tonsilogenní sepse (otrava krve ) je velice závažnou celkovou komplikací angíny. Obvykle vzniká z pokračující tromboflebitidy drobných vén v tonzilárním lůžku, odkud postupuje až do krevního oběhu. Může jít o bezprostřední vyplavení bakteriálního původce angíny do krevního oběhu a takový způsob sepse se označuje jako forma primárně hematogenní. příznaky sepse se obvykle objeví až řadu dní po angíně, tedy v době, kdy již nález v hltanové brance nevykazuje podstatné změny. Mluví se proto o lymfogenní formě sepse po angíně. Zvláště zákeřná je pak kryptogenní sepse po angíně. Septické lůžko zůstává i po angíně nějakou dobu latentní (skryté, utajené) a projeví se až celkovými septickými příznaky i po několika týdnech. K hlavním příznakům sepse patří:

  • vysoké teploty
  • schvácenost
  • pocity mrazení nebo třesavky
  • suchý, povleklý jazyk
  • někdy zvětšená slezina

prudkost příznaků může být více či méně potlačena podáváním antibiotik, proto je velice nutné nepodceňovat i drobné příznaky:

  • kolísání teploty
  • mírná palpační bolestivost v místě postižení
  • únava, slabost

Terapie sepse je chirurgická, kdy je velice nutné odstranění ložiska zánětu (tonsilektomie) a podávání masivních dávek antibiotik se širokým spektrem účinků.

Mohlo by Vás ještě zajímat:  http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=2372  nebo http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=995

 Zdroj: kniha „Základy otorhinolaryngologie Masarykova univerzita fakulta lékařská

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *