epilepsie

Epilepsie

Výsledek obrázku pro epilepsia

Do pojmu epilepsie se dnes zahrnuje celá řada onemocnění projevujících se opakovanými záchvaty, onemocnění různého původu a různých příznaků. Diagnóza epilepsie sama o sobě proto ještě vůbec nic neříká ani o původu onemocnění, ani o jeho závažnosti, ani o budoucnosti nemocného. Není proto třeba se jí hned bát. Nemocní se  často velmi obávají jednoho z důležitých příznaků záchvatu, a to ztráty vědomí. Záchvat však není sám o sobě něčím mimořádným, něčím, z čeho by bylo nutno vyvozovat dramatické závěry, pokud jde o osud nemocného.

Epilepsie (padoucnice) je nejstarší známá neurologická choroba. První zmínku o ní lze nalézt v téměř čtyři tisíce let starém Chammurapiho babylonském zákoníku a již kolem roku 400 př.n.l. pojednává ve svém proslulém spisu Hippokrates o morbus sacer (svaté nemoci). Epilepsie se objevuje v Novém zákoně (viz Ježíšovo uzdravení posedlého chlapce), postihuje Sokrata, Julia Ceasara, Dostojevského, Byrona, van Gogha a řadu dalších významných osobností. V současnosti trpí epilepsií na celém světě přibližně 50 milionů jedinců, v České republice pak více než 70 000 pacientů (prevalence je asi 0,5-1 %). Další 1 -4 % populace prodělají v životě zcela ojedinělý epileptický záchvat (tzv. situační paroxysmus – při momentální nepříznivé konstelaci zevních a vnitřních faktorů, typicky v pubertě), který samotný ještě není možné pokládat za epilepsii.

 Definice epilepsie je značně široká: jedná se o chronické neurologické onemocnění, charakterizované opakovanými záchvaty různého klinického obrazu a abnormními výboji mozkových neuronů. Vzhledem k různé etiologii záchvatů se správně v posledních letech stále častěji objevuje v odborné literatuře termín epileptické syndromy. Z ryze praktického hlediska však dosud pojem epilepsie zůstává široce užíván.

O vzniku epileptického záchvatu rozhodují tři základní podmínky, tři základní faktory nebo příčiny: epileptické ohnisko, záchvatovitá pohotovost a podnět, který záchvat vyprovokuje.

  1. první základní podmínkou je existence abnormální rytmické aktivity nervových buněk. Nejdříve vznikne různě rozsáhlá, místně ohraničená populace poškozených nervových buněk („epileptických neuronů“ ) v mozku, pro níž se tradičně užívá názvu epileptické ohnisko (fokus). Napětí (aktivita) nervových buněk v postižené oblasti mozku rytmicky a současně kolísá. Tyto kmity nabývají velké intenzity, činnost buněk je synchronizovaná v rozsáhlých oblastech. Oblast mozku, která je postižena intenzivním rytmickým a synchronním kmitáním, nemůže vykonávat žádné další funkce, je z normální činnosti vyřazena. Jsou-li postiženy určité oblasti mozku, které rozhodují o jeho spojení se zevním světem, projeví se to ztrátou vědomí. Jsou-li postiženy jiné oblasti mozku, které mají blízko k provádění svalových pohybů, vznikají křeče. Je-li vyřazena určitá část mozku a přerušen tak kontakt s okolím a zůstávají-li současně jiné oblasti mozku v činnosti, může dojít k epileptickému automatismu, k mimovolným neuvědomělým pohybům, jak se s nimi setkáváme v psychomotorickém záchvatu. Abnormální rytmická aktivita nervových buněk obyčejně vychází z jednoho bodu (epileptického ohniska), z určitého chorobného místa v mozku, které je východiskem záchvatu. Toto místo je možno většinou zjistit na EEG záznamu nebo na CT. Na rozdíl od záchvatovité pohotovosti není epileptické ohnisko nikdy přítomno v normálním, zdravém mozku. Vzniká v mozku působením škodlivých příčin, které na mozek působí z vnějšku. Příčinou poškození mozku může být např. jakákoliv léze (poranění, trauma) mozku, nebo porucha funkce i normálního mozku v důsledku systémové poruchy (hypoglykémie, hypoxie).  Vlastních příčin může být nekonečně mnoho: například perinatální hypoxie a ischémie, porodní trauma, kongenitální malformace a genetické poruchy, akutní infekce (encefalitidy, meningitidy), metabolické poruchy (hypoglykémie, hypokalcémie, hypomagnezémie, hypernatrémie, hyperkalcémie), metabolické encefalopatie (uremická, hepatální), trauma mozku, tumor, cévní léze a malformace. Pokud známe příčinu epilepsie, mluvíme o sekundární (někdy symptomatické) epilepsii. Pokud je příčina neznámá, mluvíme o primární (idiopatické) epilepsii. Pokud nelze příčinu zcela spolehlivě prokázat, mluvíme o kryptogenní epilepsii.
  2. epileptické ložisko může být někdy klinicky němé, protože je pod řadou inhibičních vlivů (vlivy, které mohou záchvat potlačit), jejichž soubor představuje záchvatovitý práh (záchvatovitou pohotovost). A to je ta druhá základní podmínka. Určitou míru záchvatovité pohotovosti má každá nervová buňka, každý normální mozek. Některé mozkové buňky i v normálním, zdravém mozku elektricky kmitají, tepou tak, jako třeba tepe normální zdravé srdce. Teprve překročí-li intenzita rytmické činnosti určitou míru, dojde-li k synchronizované rytmické činnosti určitého hraničního počtu mozkových buněk, vzniká nervový záchvat. Dispozice ke vzniku záchvatu je tedy dána zvýšenou záchvatovitou pohotovostí, zvýšenou náchylností velkých skupin mozkových buněk k rytmické synchronizované činnosti. Z toho tedy vyplývá, že určitou mírou, určitým stupněm záchvatovité pohotovosti je nadán úplně každý normální lidský mozek. Navíc se v průběhu lidského života tato pohotovost neustále mění. Nejvyšší je v prvých dvou letech života, pak se snižuje. Zvyšuje se opět v období puberty a stoupá do 25 let. Pak opět klesá. Co je přesnou příčinou tohoto kolísání vědci přesně neví, pouze odhadují.
  3. Třetí základní podmínkou je podnět, který záchvat evokuje (spouští). Odborně se mu také říká epileptogenní podnět. Někdy však tato podmínka není úplně nebytná. V některých případech je rozhodující epileptické ohnisko, které samo o sobě stačí při určité záchvatovité pohotovosti ke vzniku záchvatu. Záchvaty pak vznikají v ohnisku spontánně, i bez působení určitého podnětu. U člověka je epileptogenním podnětem nejčastěji podnět zrakový. U některých nemocných epilepsií je např. možno silným kmitajícím světlem záchvat vyprovokovat (např. blikací světla v televizi nebo na diskotéce). Proto se v podobných případech doporučuje epileptikům v daných situacích používat tmavá skla brýlí (sluneční brýle). Podobně dokáže vyprovokovat záchvat i zvuk (rytmická ohlušující hudba, rány kladivem atd.). Zde se doporučují použít jako ochranu před záchvatem ucpávky do uší.

Výsledek obrázku pro epilepsia

Záchvaty epilepsie se mohou vyskytovat buď jako příznak samotné nemoci epilepsie (primární epilepsie), nebo mohou být příznakem jiného základního onemocnění (sekundární epilepsie). Každý případ nervových záchvatů musí být proto podrobně vyšetřen především z toho hlediska, zda jde o samostatné onemocnění nebo o příznak jiné základní nemoci. Je to také důležité pro celý další postup léčení. Jde-li o samostatnou epilepsii, je nemocný v období mezi záchvaty většinou zcela zdráv, bez jakýchkoli chorobných příznaků. Nemoc sama může pak mít různý průběh. Někdy, dosti často, začíná už v raném dětství, v prvních letech života. V období mezi pátým a desátým rokem může dojít k úbytku nebo úplném vymizení záchvatů. Záchvaty se mohou objevit znova v období dospívání. Jindy vzniká první záchvat až v období dospívání, u dívek často v souvislosti s prvním měsíčním krvácením. Průběh nemoci může být ovlivněn celou řadou vlivů a okolností, především ovšem léčbou.

Hodnocení epilepsie i jednotlivých epileptických záchvatů vychází z toho, zda jde o poruchu generalizovanou nebo lokalizovanou:

1. Generalizované záchvaty epilepsie, někdy se doplňuje termín primárně generalizované, jsou záchvaty bez ložiskového začátku. Předpokládá se, že epileptické výboje začínají v mezodiecefalické retikulární formaci  a následně se rozptylují po celém mozku. Mohou mýt charakter konvulzivní (křečový) i nekonvulzivní. Konvulzivní mají  charakteristické příznaky : tonické, klonické  či myoklonické křeče a poruchu vědomí. Nekonvulzivní jsou bez napětí, akinetické (zmrtvení, ochabnutí) a většinou s poruchou vědomí.

  • generalozované záchvaty tonické začnají jako velký záchvat, ale nenásledují žádné záškuby, dochází pouze ke zvýšenému svalovému napětí až křečím.
  • generalizované záchvaty klonické: jsou provázené prudkými záškuby svalstva celého těla.
  • generazizované záchvaty tonicko-klonické
  • generalizované záchvaty atonické: dochází při nich k náhlé ztrátě svalového napětí s následným pádem k zemi

Generalizované záchvaty jsou:

  • malé záchvaty = petit mal (čti „pty“): záchvaty se typicky vyskytují u dětí nad 3 roky věku, nejčastěji mezi 5.-7. rokem, mohou přecházet i do puberty, ale jen vyjímečně do dospělosti. Jde o krátký záraz v činnosti, chování nebo řeči, někdy jen krátkodobé „zakoukání“ se strnulým výrazem v obličeji a někdy nápadným zblednutím. Dítě není schopné pokračovat v činnosti, předměty mu mohou vypadnout z ruky. Někdy se současně vyskytují automatismy, stočení očí vzhůru, záškuby obličejového svalstva, polykání, svírání rukou v pěst atd. Záchvat trvá od několika sekund do půl minuty, vědomí je porušeno, dítě nereaguje na okolí, ale nepadá. Frekvence těchto záchvatů může být několik desítek i více během dne. Záchvaty mají většinou dobrou prognózu.
  • velké záchvaty = grand mal (GM): záchvat má dramatický a dosti typický průběh. Začíná náhlou ztrátou vědomí s pádem, následuje generalizovaná tonická křeč (konvulze) postihující všechno svalstvo, je nejprve flekční a záhy přechází v extenčí charakter. Tonická křeč trvá většinou 30-60 sekund a přechází ve fázi generalizovaných klonických křečí, které postihují i obličejové svalstvo (nemocný si může pokousat jazyk) a trvá obvykle 1-2-minuty. Následuje pozáchvatová fáze se svalovou hypotonií (snížené svalové napětí), často inkontinencí (s pomočením i pokálením), je přítomen Babinskiho příznak, nemocný se postupně probírá. obvykle je dezorientovaný, průběh záchvatu si vůbec nepamatuje, má bolesti hlavy, cítí se unavený, vyčerpaný a usíná. Záchvat je provázen poruchami dechu, v křečovém stádiu i často v pozáchvatové fázi je apnoe (vynechání dechu na 20 sekund a více), nemocný je v obličeji nejprve brunátný a později cyanotický (promodralý). Zorničky jsou v průběhu záchvatu mydriatické (rozšířené, fotoreakce je vyhaslá a je tachykardie. Vlastnímu záchvatu mohou předcházet prodromy (předpříznaky) obvykle několik hodin před manifestací záchvatu. Jsou nespecifické, projevují se někdy podrážděností, pocitem celkové nevůle, únavou, někdy bolestmi hlavy apod.
  • infantilní spasmy: jsou záchvaty kojeneckého věku, obvykle kolem 6. měsíce. Projevují se rychlým krátkodobým záchvatem s předklonem hlavy a rozhozením horních končetin (bleskové křeče) nebo naopak zkřížením horních končetin na hrudi. Jsou prognosticky velmi závažné a často spojené s těžším mozkovým postižením a psychomotorickou retardací.
  • atonicko-myoklonické záchvaty (někdy jen tonické, akinetické, astatické): se vyskytují mezi 1.-6. rokem, jsou charakterizovány náhlou poruchou svalového tonu, vzniká prudká myoklonie (krátké svalové záškuby), tonické (svalové) napětí nebo naopak náhlá ztráta tonu s pádem, jen krátkodobou poruchou vědomí, bez křečí. Celý záchvat trvá jenom několik sekund. Prognosticky jsou méně příznivé.
  • Juvenilní myoklonická epilepsie: začíná obvykle mezi 10-18. rokem (ale někdy i později). Manifestuje se různě intenzivními myokloniemi ( krátké svalové záškuby) zejména na horních končetinách, současně bývají generalizované konvulzivní paroxysmy (záchvaty) někdy i absence (náhlá krátká ztráta vědomí nebo paměti).
  • novorozenecké záchvaty: tvoří samostatnou skupinu mimo vlastní klasifikaci. Jde o reakci na dosud nevyzrálý a často organicky poškozený mozek. Jsou zde patrné klonické záškuby svalstva, proměnlivé lokalizace a různé intenzity (někdy jen deviace očí, mrkání, třepetání víček nebo stereotypní pohyby), někdy tonické i klonické hemikonvulze (typ křečí) se střídáním stran, záchvatovité zvýšení svalového tonu nebo naopak záchvaty hypotonie s cyanózou a apnoickými pauzami. V jejich etiologii se může uplatňovat organické poškození mozku i přechodná metabolická porucha nebo infekce.

2. Parciální, fokální záchvaty jsou buď jednoduché, simplexní ( není zde porucha vědomí a příznaky jsou lokalizované) nebo jsou komplexní (porucha chování, jednání a porucha vědomí). Základním kritériem pro tyto záchvaty je lokalizovanost epileptického výboje, který se ale může šířit do okolí nebo i sekundárně generalizovat. Parciální záchvaty jsou projevem lokalizovaného, místního poškození mozku. Dělíme je na:

  • parciální záchvaty se simplexní (elementární) symptomatologií, někdy též označované jako fokální epilepsie. Jde o lokalizované tonické nebo častěji klonické křeče v jedné HK, DK nebo na polovině obličeje a odpovídají lokalizaci ohniska a výboje v kontralaterálním precentrálním gyru. Variantou jsou Jacksonovy motorické záchvaty, kde se klonické křeče (někdy s tonickým začátkem) postupně šíří na celou polovinu těla. Záchvaty trvají obvykle několik minut a jsou bez ztráty vědomí.
  • parciální záchvaty s komplexní symptomatologií se nazývají též psychomotorické, temporální nebo frontální. Klinický projev těchto záchvatů může být velice variabilní, což dokazuje složitou funkci temporálního laloku včetně limbického systému. Před manifestací vlastního záchvatu se někdy dostavuje krátce trvající aura (předzvěst záchvatu), jejíž klinický obraz odpovídá konkrétní lokalizaci epileptického výboje. Může jít o různé halucinace nebo pseudohalucinace, např. čichové, chuťové, zrakové, sluchové i somatické (např. stoupající tlak v krku či na hrudi atd.). Vlastní záchvat má charakter náhlé poruchy chování a jednání. Může vypadat jako náhlý stav zmatenosti, nebo automatického jednání, které je však zcela neúčelné. Záchvaty mohou doprovázet různé pohybové automatismy, jako chůze nebo běh, oblékání a svlékání, ohmatávání, někdy i erotické pohyby. Pohyby provádí správně, bez neobratnosti, jsou však neúčelné a často nepřiměřené společenské situaci. Časté jsou zejména orální automatismy (mlaskání, žvýkání, polykání). Nemocný je schopen v záchvatu slovní produkce, mluví však většinou nesrozumitelně a vždy neadekvátně až zmateně, na oslovení však nereaguje. Záchvat trvá několik minut a na jeho průběh má nemocný kompletní amnézii. U léčených epileptiků nemusí být amnézie úplná, nemocný si může útržkovitě pamatovat, co se dělo. Někdy proběhne záchvat jen pod obrazem aury, kdy nemocný je plně při vědomí a může své pocity popsat. Hlavním diferenciálně diagnostickým kritériem mezi parciálním záchvatem simplexním a komplexním je porucha vědomí. Někdy může mít temporální záchvat protrahovaný charakter, dochází k mrákotným stavům. Nemocný jedná zcela automaticky, neúčelně, ale přesto nemusí být svému okolí nijak nápadný. Může se tak např. po několika hodinách probrat na místě, kam se vůbec nechtěl dostat, a také si nevzpomíná, jak se tam dostal, může dokonce v mrákotném stavu i cestovat vlakem nebo dokonce po určitou dobu řídit automobil.
  • parciální záchvaty sekundárně generalizované: označují  se tak výše uvedené záchvaty parciální, které přejdou do generalizovaného křečového záchvatu grand mal, ale mají fokální nález na EEG a vlastní záchvat začíná epileptickými výboji v tomto ložisku. Bezprostředně před ztrátou vědomí je aura. Vlastní záchvat je asymetrický, postihuje více jednu polovinu těla. Dále jsou pozáchvatové výpadové projevy, především pozáchvatová hemiparéza nebo afázie, trvající obvykle několik minut či hodin až dnů po záchvatu.

Popsané typy záchvatů se mohou vyskytovat izolovaně, opakovaně s řídkou i hustou frekvencí, nakupeně v sériích nebo může vzniknout i STATUS EPILEPTICUS. Status epileptikus je definován jako epileptický záchvat, který trvá více jak 30 minut nebo opakované záchvaty během 30 minut, kdy se pacient neprobírá k plnému vědomí. Nejnebezpečnější je konvulzivní epileptický status, kdy jeden záchvat plynule přechází v další, aniž se mezi jednotlivými záchvaty nemocný probere k vědomí. Jde o velmi vážný, život ohrožující stav, který je doprovázen horečkou, leukocytózou, acidózou, hrozí energetické vyčerpání, mozková hypoxie z respirační hypoventilace a mozkový edém (otok).

Diagnostika epilepsie spočívá jednak v diagnostice vlastního epileptického záchvatu a jednak ve zjištění příčiny záchvatů. Nejdůležitější je vždy podrobná anamnéza, dále EEG, CT a MR.

Výsledek obrázku pro epilepsia  Výsledek obrázku pro epilepsia

Nejčastější příčiny epilepsie v různých věkových obdobích:

  1. perinatálně: porodní trauma, hypoxie mozku (nedostatečné okysličení), intrakraniální hemoragie, metabolické poruchy (hypoglykémie, hypokalcémie), infekce a malformace
  2. kojenci a děti: febrilní křeče, infekce, traumata (úrazy), malformace, geneticky podmíněná a idiopatická epilepsie
  3. dospívání: traumata, idiopatické
  4. mladší dospělost: traumata, metabolické poruchy, tumory
  5. starší věk: tumory, traumata, alkohol, cerebrovaskulární choroby
  6. starší věk: vaskulární afekce, tumory, traumata

Chronický abusus alkoholu může být doprovázen epileptickými záchvaty především při abstinenci (syndrom z odnětí). Většina záchvatů se vyskytuje mezi 7-48 hodinami po posledním pití. Jde většinou o generalizované tonicko-klonické záchvaty.

Terapie: neléčíme izolovaný epileptický záchvat, zejména pokud byl symptomatický, vždy je třeba nejprve provést kompletní neurologické vyšetření a pak určit léčbu na základě přesné diagnózy. Jako první pomoc při záchvatu se aplikuje Diazepam 10 mg pomalu intravenózně nebo ve formě čípku per rectum. Pak jsou používaní antiepileptika dle diagnózy. pro generalizované záchvaty je lékem první volby kyselina valproová a její deriváty (Convulex, Orfirin, Everiden, Depakine Chrono atd.). Parciální záchvaty léčíme karbamazepinem (Biston, Neurotop, Timonil, Tegretol atd.).  Klasickými léky druhé volby jsou barbituráty a hydantoiny. U dlouhotrvajících lokalizovaných epileptických syndromů se zhruba v posledních padesáti letech hledají možnosti léčby chirurgickými metodami.

Důležitá je problematika pracovního zařazení epileptiků. Nesmí pracovat v rizikových provozech a na směny (obzvláště není vhodný noční provoz). Déle nesmějí epileptici pracovat ve výškách, pod vodou, v dolech, v kolejišti, u otevřených rotujících strojů, nemí řídit motorová vozidla (ani tramvaje, trolejbusy atd.), nesmějí sloužit se zbraní.

Prognóza správně léčené epilepsie je celkem příznivá, záchvaty se většinou daří léčbou kompenzovat a zejména u dětí lze docílit i úplného vyléčení. Méně příznivou prognózu mají nemocní s prokázaným organickým poškozením mozku (podle neurologického nálezu, CT, MR a EEG) a s psychickými změnami. U chronických epileptiků zejména se známkami organického mozkového poškození se mohou vyvinout i epileptické povahové a psychické změny, které se projevují především psychickým zpomalením, vznětlivostí, egocentrismem i různými psychopatickými projevy.

Kromě lékové terapie je velice důležité dodržovat zásady zdravé výživy a zdravého životního stylu. Je důležitá úprava jídelníčku (pacient nesmí kakao, čokoládu a koření). Je absolutní zákaz alkoholických nápojů a cigaret !!! Je potřeba se vyhýbat prostředí, které může záchvaty evokovat (např. diskotéky, herny, televize atd.). Je potřeba zdůraznit nutnost jednofázového spánku a jeho pravidelnost. Nevhodná je velký fyzická zátěž.

Výsledek obrázku pro epilepsie první pomoc

Organismus se jakémukoliv narušení svojí vnitřní rovnováhy brání. Epileptické ohnisko představuje takovou poruchu vnitřní rovnováhy. Ve složité funkční soustavě mozku je v podstatě cizím tělesem. Mozek se ho proto snaží oddělit, ohraničit od zdravých částí a postupně likvidovat. Z průběhu nemoci můžeme usuzovat na to, jak se mu to daří nebo nedaří. Ve většině případů je naštěstí obrana účinná. Při řádném léčení záchvatů ubývá a nakonec někdy zcela mizí. Smyslem každé léčby epilepsie je v podstatě podepřít mozek v tomto obranném boji. Léčba je tím účinnější, čím lépe nalezneme a pochopíme její hlavní příčinu a mechanismus průběhu epileptického procesu.

Výsledek obrázku pro epilepsie první pomoc

 

mohlo by vás ještě zajímat:  http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=2000

zdroje:
kniha:“Neurologie pro sestry“, autor Ivana Tyrlíková a kolektiv
kniha: “ Neurologie pro praktické lékaře“, autor Svatopluk Káš a kolektiv
kniha: „Nervové záchvaty a epilepsie“ , autor akademik Zdeněk Servít
kniha „Neurologie pro studenty lékařské fakulty“ ,autor Zdeněk Ambler

 

4 comments on “epilepsie

  1. Dobrý den,

    chtěla bych Vás požádat o jméno autora a rok publikace. Ráda bych některé informace parafrázovala do své bakalářské práce.

    Předem děkuji za odpověď.

    1. Všechny knižní zdroje, ze kterých bylo čerpáno, jsou uvedeny na konci článku, některé informace však byly čerpány také z odborných přednášek.

  2. Prosím o sdělení, které lázně lečí epilepsii a zda lze získat doporučení od lékaře?
    Děkuji

    1. Zdravím. Všechny lázně, které se zabývají léčbou nervové soustavy by Vás měly přijmout např.: Velké Losiny, Lednice, Jáchymov, Teplice, Dubí, Bílina, Kundratice, Vráž a lázně Darkov – Karviná. Ale přijetí bývá podmíněné doložením posudkem specialisty, od něj byste mohl získat i doporučení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *