Nádory štítné žlázy

Nádory štítné žlázy

 

 

Jako v každé jiné tkáni objevují se i ve štítné žláze nádory, a to v naprosté většině případů zcela nezhoubné. Již každý uzel, který se vytváří ve žláze, je vlastně nezhoubným nádorem. Dá se říct, že tyto nezhoubné nádory ve štítné žláze jsou jedním z nejčastějších typů nezhoubných nádorů u osob žijících v endemické oblasti. Podle statistických dat LARC (mezinárodní organizace shromažďující statistická data o novotvarech) bylo v roce 2008 diagnostikováno 213 179 nových případů rakoviny štítné žlázy a toto číslo se bohužel každý rok zvyšuje. Jenom v České republice je to každý rok okolo 1000 nových případů. Na tuto diagnózu pak celosvětově zemře každý rok asi 35 300 lidí, v České republice je to okolo 80 nemocných.

Jaké jsou rizikové faktory tohoto onemocnění? Asi u 4-15% nemocných s karcinomem štítné žlázy je to podstoupení zevního ozáření v minulosti.Tyto tzv. radiogenní karcinomy se mohou objevit i po několika letech od ozáření . Nejčastěji se projevují jako nezhoubná onemocnění (např. hyperplazie brzlíku, akné či hemangiom) či jako maligní choroby (např. Hodgkinův lymfom). Dalším rizikem je pozitivní rodinná anamnéza. Ta hraje velmi významnou roli v etiopatogenezi tyreoidálních nádorů. Některé familiární syndromy jsou sdruženy  s častějším výskytem uzlů a karcinomů ve štítné žláze. Jde většinou o vzácná onemocnění, na která je nutné při anamnéze myslet, např. pacienti s Gardnerovým syndromem či familiární adenomatózní polypózou střev mají výrazně vyšší riziko vzniku papilárního karcinomu, než je u běžné populace. Polypóza tlustého střeva a nádory prsu bývají častěji spjaty s tyreoidální malignitou.  Třetím rizikovým faktorem je předchozí strumektomie bez adekvátní substituční léčby. U těchto pacientů je rovněž vyšší záchyt karcinomů štítné žlázy. Až 7% recidiv eufunkčních strum (po operacích před více než 5 lety) je maligních. Tyto nádory jsou typické vysokou biologickou agresivitou. Proto se doporučuje pacienty po primárním zákroku ŠŽ pravidelně sledovat a i při benigním nálezu včas zjistit potřebnou substituci. Dalším rizikovým faktorem je jodový deficit. V oblastech s nízkým přístupem jódu v potravě, kam bohužel patřila donedávna i Česká republika, byl prokázán vyšší výskyt především folikulárních forem karcinomu štítné žlázy. Zavedení jodové profylaxe v těchto oblastech postupně vedlo ke změně poměru mezi původně vysokým výskytem folikulárních a histologicky méně diferencovaných forem rakoviny štítné žlázy ve prospěch papilárních forem, které se dají lépe léčebně ovlivnit. Hormonální a reprodukční faktory hrají významnou roli, zejména pak u žen. Struma (tedy zbytnění štítné žlázy = vole) či tyreoidální uzlíky jsou často zjištěny u žen až v průběhu gravidity. Je popisováno  větší riziko vzniku rakoviny štítné žlázy  s pozdním nástupem menarché. U mladších žen do 35 let stoupá riziko rakoviny štítné žlázy s počtem gravidit. Byl prokázán vztah mezi karcinomy  štítné žlázy a nádory prsu, kde je zdůrazňována role ženských pohlavních hormonů v maligní transformaci tyreoidální tkáně. Estrogenní a progesteronové receptory jsou přítomny u papilárního karcinomu, estrogenní receptor je přítomný i u normální tyreoidální tkáně. S rakovinou štítné žlázy se proto setkáváme 4-6 x častěji u žen než u mužů.

Jaké jsou příznaky onemocnění rakovinou štítnou žlázou?

1/ příznaky z růstu nádorového ložiska ve žláze:

  • žádné: příznaky při pohledu a pohmatu krku nemusí být přítomny. Nádorové ložisko ve žláze je nalezeno některým ze zobrazovacích vyšetření (ultrazvuk, CT)
  • uzel ve žláze: nemocný sám nebo lékař při vyšetření krku zjistí tuhé, oblé vyklenutí v místě některého laloku štítné žlázy
  • uzel je nebolestivý nebo lehce citlivý
  • růst uzle bývá pomalý u papilárního a folikulárního nádoru. Nádor anaplastický se rychle a viditelně zvětšuje po dnech
  • zpočátku je nádorový uzel volně pohyblivý proti kůži i svému okolí, pohybuje se při polykání nahoru a dolů
  • později je nádor pevně přirostlý ke svému okolí, nepohyblivý

2/ příznaky z útlaku zvětšujícího se nádoru nebo jeho prorůstání do okolních struktur:

  • namáhavé dýchání s pocitem nedostatku vzduchu způsobuje zužování průdušnice. Později při jejím výrazném zúžení je obtížný nádech doprovázen hvízdotem. Zanedbaná pokročilá stádia končí udušením.
  • vykašlávání krve při prorůstání nádoru přes stěnu průdušnice do jejího nitra
  • obtížné polykání s pocitem trvalého cizího tělesa v krku
  • změna charakteru hlasu a chrapot se objeví při postižení nervů k hlasivkám
  • při postižení dalších krčních nervů se objevuje bolest vystřelující z místa štítné žlázy směrem k uchu
  • otok v obličeji a v oblasti horních končetin spolu s viditelným rozšířením kožních žil na krku a horní části hrudníku svědčí pro prorůstání nádoru do prostoru za hrudní kostí. Zde dochází k útlaku nebo trombóze hlavních žil vedoucích krev z hlavy a horních končetin k srdci
  • viditelné prorůstání nádorových hmot přes kůži

3/ příznaky způsobené dceřinými ložisky (metastázami) rakoviny štítné žlázy:

  • výrazné zvětšení jedné či více mízních uzlin na krku při postižení nádorem může způsobit stejné útlakové potíže jako velký nádor vyrůstající ze žlázy. Přitom rozsáhlé postižení uzlin může být i při malém (několik ,ilimetrů velkém) primárním nádoru ve štítné žláze
  • dýchací potíže mohou provázet metastázy v plicích
  • časté usídlení metastáz v kostech, s oslabením nebo zničením jejich struktur, provází bolesti v kostech a zlomeniny v těchto oslabených místech
  • vzácně se vyskytují dceřiná nádorová ložiska v jiných orgánech těla a vyvolávají příznaky poruch jejich funkcí

4/ příznaky z poruch činnosti štítné žlázy:

  • známky tyreotoxikózy
  • známky hypotyreózy
  • známky zvýšené tvorby hormonu kalcitoninu, který produkuje medulární typ rakoviny žlázy (snížené uvolňování vápníku z kostí a zvýšené vylučování vápníku ledvinami snižuje hladinu vápníku v krvi)

Jaká je prognóza onemocnění rakovinou štítné žlázy? Současné diagnostické a léčebné postupy jsou v oblasti tyreoonkologie velmi dobře propracovány a při dodržování dávají záruku dosažení částečného či trvalého uzdravení. Ve většině případů je biologické chování u nás se vyskytujících forem rakoviny štítné žlázy velmi příznivé a k úplnému uzdravení dospěje až 85% nemocných. Je však potřeba si uvědomit, že biologické chování jednotlivých forem karcinomu štítné žlázy se od sebe značně liší, a to v závislosti na řadě faktorů, které mohou ovlivnit léčebný proces. Jde především o vliv věku, ve kterém došlo k manifestaci nádoru, pohlaví, rozsahu a úspěšnosti operačního výkonu, záleží na histologickém nálezu (zda byl nádor omezen pouze na štítnou žlázu, či již došlo k jeho šíření mimo ni), na možnosti léčebné aplikace radiojodu a řadě dalších faktorů. Všechny tyto nálezy je potřeba správně zhodnotit a připravit pro každého pacienta individuální léčebný plán.

Histologická klasifikace nádorů štítné žlázy: V onkologii štítné žlázy se setkáváme jak s nádory nezhoubnými (benigními), tak i zhoubnými (maligními), které svou biologickou povahou a agresivitou mohou vést k tvorbě lokálních či vzdálených metastáz. Benigní nádory tvoří většinu všech uzlů nalezených ve štítné žláze, karcinomů je podstatně méně (5% všech uzlů ve štítné žláze).

 

  • Papilární karcinom (PTC) , diferencovaný karcinom – varianta papilární: je jednoznačně nejčastějším typem rakoviny štítné žlázy, tvoří 60-70% těchto nádorů. Zpravidla se vyskytuje ve 3.-6. dekádě věku nemocných, výjimkou však nejsou ani děti či dospívající. Vyskytuje se přibližně třikrát častěji u žen než u mužů. Tento typ karcinomu často zakládá mikrometastázy i ve druhém laloku, kde nebyl primárně diagnostikován nádorový uzel. Časté bývají i recidivy onemocnění. U pokročilejších forem papilárního karcinomu lze prokázat šíření nádoru přes pouzdro štítné žlázy do okolních struktur krku. V době diagnózy se tato extratyreidální invaze vyskytuje až u třetiny nemocných. Většinou je onemocnění omezeno pouze na tkáň štítné žlázy a projevuje se jako tuhý, nebolestivý uzel na přední straně krku. Druhým nejčastějším projevem rakoviny štítné žlázy je nález zvětšených lymfatických uzlin na jedné straně krku nebo oboustranně. Tento primární nález svědčící pro možnost rakoviny štítné žlázy je velmi častý zejména u dětí, přitom původní nádorek ve štítné žláze může být jen zcela drobný. Často se vyskytuje u dětí s tzv. minimálním karcinomem štítné žlázy (mikrokarcinomem o velikosti pod 1 cm). Víceložiskové postižení je pro papilární karcinom dosti typické a jeho výskyt je udáván v rozmezí 20-65%. Čím větší je nádor, tím je samozřejmě i větší pravděpodobnost lokální invazivity, častějších recidiv a vyšší úmrtnosti. Obecně se dá říci, že agresivita papilárního karcinomu štítné žlázy je poměrně nízká, léčba radiojodem vede ve většině případů k úplné eliminaci rakoviny a výskyt pozdních recidiv (po více než 10 letech od léčby) je poměrně vzácný. Vzdálená dceřiná ložiska nádoru bývají u 10-15% nemocných a vyskytují se nejčastěji v plicích a kostech. Příznak, který u papilárního typu rakoviny výrazně zhoršuje osud nemocných (zejména starších), je jeho rozšíření do okolních struktur. Bývá to u 10-15% pacientů. Obecně platí, že s přibývajícím věkem agresivita nádoru výrazně stoupá. , což se odráží až v 30krát větším počtu úmrtí u starších pacientů. Celkem 30 let přežije 85% nemocných. Mladí pacienti se vyléčí až v 95-97% případů. Zároveň je nádor mnohemagresivnější u mužů než u žen.
  • Folikulární karcinom (FTC), diferencovaný karcinom – varianta folikulární štítné žlázy : představuje maligní epitelový nádor s folikulární buněčnou diferenciací bez diagnostických struktur typických pro papilární karcinom. Folikulární karcinom je druhým nejčastějším maligním nádorem štítné žlázy. V současné době představuje kolem 10% všech rakovin štítné žlázy. V oblastech deficitu jodu je jeho výskyt podstatně vyšší (až 40%). Touto formou rakoviny jsou postiženy rovněž převážně ženy (ař 3krát častěji než muži), typicky ve středním a vyšším věku (50-60 let). Nádor nejčastěji vzniká přechodem z nezhoubného nádoru žlázy nebo přeměnou některého uzlu mnohouzlové strumy ve zhoubný nádor. Folikulární karcinom často vytváří metastázy do spádových lymfatických uzlin, má však sklon k tvorbě vzdálených metastáz do plic a do kostí, které se dále šíří krevní cestou. Metastázy tohoto nádoru ve většině případů dobře akumulují radiojod. Na folikulární karcinom umírá po 15 letech 30% nemocných a po 30 letech více než 50%.
  • Hürthleho karcinom (onkocytární karcinom) je nádor považovaný za jednu z variant folikulárního karcinomu, někteří odborníci ho však uvádějí jako samostatný typ nádoru štítné žlázy. Obsahuje cytoplazmu s množstvím jader a velkým počtem mitochondrií  s vysokou hladinou oxidačních enzymů. Je charakteristický nepředvídatelným klinickým průběhem. Může se chovat agresivně  s rozsáhlou tvorbou metastáz do kostí a do plic. Léčebně je hůře ovlivnitelný vzhledem k malé schopnosti nádorových buněk vychytávat radiojod, a proto při léčbě tohoto typu nádoru je doporučováno volit radikálnější léčebné metody.
  • Anaplastický karcinom (ATC) je nediferencovaný, velmi agresivní nádor s tvorbou bizarních buněk s několika jádry. Jeho výskyt je kolem 3-10%, postihuje převážně pacienty staršího věku (70 let a více). Patří k nejagresivnějším lidským nádorům, protože je dlouhou dobu nerozpoznaný a při jeho vzplanutí dochází k rychlému, špatně ovlivnitelnému růstu. Vyskytuje se u nemocných s dlouholetou anamnézou zvětšené štítné žlázy, která se začne zvětšovat náhle a rychle (v řádu několika málo týdnů). Rychle devastuje tkáň štítné žlázy a jako kamenně tuhý uzel vede k útlaku i blízkých struktur krku. Záhy zakládá metastázy do spádových lymfatických uzlin i do vzdálených orgánů. Jeho vznik bývá spjat s teorií nádorové transformace z nepoznaného nebo neadekvátně léčeného diferencovaného (radiojodem ovlivnitelného) karcinomu, ale připouští se i možnost jeho primárního vzniku v terénu dosud normální tyreoidální tkáně. V léčbě anaplastického karcinomu je metodou volby zevní aktinoterapie a systémová chemoteraie, jejichž kombinace zlepšila přežívání. Chirurgický výkon je indikován, může-li  být zcela radikální, což obvykle bývá výjimkou, nebo se omezuje pouze na zajištění zprůchodnění dýchacích cest a zajištění volného polykání. V době, kdy se nádor zjistí, jej lze radikálně odstranit jen přibližně v 5%. Umírá na něj stále vysoké procento nemocných do dvou let od stanovení diagnózy.
  • Modulární karcinom štítné žlázy (MTC) vychází z parafolikulárních neboli C-buněk, které pocházejí ze zcela jiného embryonálního základu než výše uvedené formy karcinomů štítné žlázy. Základ mají v neurální liště, která nemá schopnost vychytávat radiojod, což je klíčové pro další vedení našich léčebných  úvah.Nádor tvoří vřetenovité či polygonální s nepravidelnou trámčinou, cytoplazma je světlá, s granuly pozitivními na kalcitonin, ve stromatu bývá přítomen amyloid (u 25% MTC však chybí), pozitivní při barvení Kongo červení. Modulární karcinom tvoří 3-10% všech rakovin štítné žlázy. Zvláštností tohoto nádoru je jeho častější výskyt v rodinách či v rámci syndromu mnohočetné endokrinní neoplazie, kde kromě rakoviny štítné žlázy jsou postiženy i některé další endokrinní žlázy. Pro tyto familiární formy je typický autosomálně dominantní typ dědičnosti. Modulární karcinom poměrně často metastazuje do jater (až ve 25% případů). Léčba tohoto typu karcinomu vyžaduje úplné odstranění štítné žlázy, včetně primární lymfatické drenáže z centrálního oddílu krku i laterálních krčních uzlin, které bývají až v 50% pozitivní. V případě recidivy modulárního karcinomu je vždy plně indikována reoperace. Ponechání zbytků štítné žlázy při operaci může znamenat, že v těle zůstanou další ložiska nádoru. Preventivní operace bývá někdy indikována u pokrevních příbuzných nemocného s modulárním karcinomem, u kterých byly na základě laboratorního a genetického screeningu zachyceny známky svědčící pro rakovinu štítné žlázy. Nádor se považuje za středně agresivní a po léčbě přežívá deset let 60-80% nemocných.

Diagnostika nádorů štítné žlázy  se opírá jak o klinické vyšetření štítné žlázy pohmatem a pohledem, tak o využití v posledních 20 letech běžně dostupného sonografického vyšetření měkkých tkání krku a štítné žlázy a o laboratorní a cytologické vyšetření.

  • Předoperační vyšetření: U téměř 50% pacientů metastazuje papilární karcinom štítné žlázy do krčních lymfatických uzlin, frekvence vytvořených metastáz roste s velikostí a propagací primárního nádoru vně štítné žlázy. Z tohoto důvodu musí operaci předcházet sonografické posouzení spádových mízních uzlin. Případnou metastatickou infiltraci uzlin pak lze ověřit cílenou aspirační biopsií tenkou jehlou s následným cytologickým vyšetřením.
  • Sonografie štítné žlázy je neinvazivní zobrazovací metoda, která se může provádět bez předchozí přípravy pacienta a která jej prakticky vůbec nijak nezatěžuje. Zdroj ultrazvuku (UZ) vysílá vlny, které směřují proti vyšetřované oblasti, v níž se šíří tkáněmi a na anatomických rozhraních  vznikají s různou intenzitou odrazy. Tyto ozvěny (echa) se registrují a dále zpracovávají. Ultrazvuk se nejlépe šíří v kapalinách, protože molekuly  jsou jen lehce vázané a útlum energie je velmi pomalý. V pevném prostředí se pro přítomnost velkého počtu molekul  velmi rychle tlumí. Přístroj pak z těchto přijatých informací vytvoří na obrazovce obraz vyšetřované oblasti. Ultrazvukové vlnění nemá na rozdíl od rentgenového záření  žádné prokazatelně škodlivé účinky na lidský organismus.  Při vyšetření se pacientovi  po kůži nad vyšetřovanou oblastí přejíždí sondou přístroje, která se předtím namočí do speciálního gelu. V diagnostice onemocnění štítné žlázy se používají sondy (nejčastěji lineární) s frekvencí 7,5-10 MHz s dosahem hloubky 4-5 cm. Sondy s nižší frekvencí nejsou vhodné pro výrazně horší rozlišovací schopnost, především při posuzování strukturálních změn v parenchymu štítné žlázy. Indikační schopnost sonografie je poměrně široká. Umí najít např. nepravidelný tvar uzlu, infiltraci regionálních lymfatických uzlin, invazi skrze pouzdro štítné žlázy aj. Pomocí ultrazvuku lze určit s velkou přesností i vybočení průdušnice do strany.
  • Cytologické vyšetření štítné žlázy  má výsadní postavení aspirační biopsie tenkou jehlou (FNAB), která je zejména v případě papilárního karcinomu vysoce senzitivní a specifická. Je nezbytné, aby vyhodnocení nálezu provedl zkušený cytolog, znalý tyreoidální patologie. Jedná se o vyšetření technicky jednoduché, bezpečné a snadno opakovatelné, nevyžadující anestezii a je prováděno ambulantně. Kromě krvácivých stavů nemá žádné kontraindikace. Výsledky FNAB z rukou zkušeného cytologa dosahují 90-95%  přesnosti. Nejlepších výsledků lze dosáhnout, pokud je odběr materiálu proveden za sonografické kontroly. Negativní nález FNABvšak  samozřejmě zcela úplně nevylučuje přítomnost karcinomu.
  • Další zobrazovací techniky jsou především CT (výpočetní tomografie), MRI (magnetická rezonance) či pozitronová emisní tomografie (PET). Tyto metody sice nepřinášejí v zásadě více informací, mohou však být přínosné u pacientů s klinickými známkami místního šíření nebo při podezření ze vzdálených metastáz. Byla-li použita rentgenová zobrazovací metoda s využitím jodové kontrastní látky, každou následnou scintigrafii nebo léčbu radiojodem je nutné odložit o 2-3 měsíce

Léčba rakovin štítné žlázy bývá velice často kombinovaná. Používáme metody chirurgické,hormonální a izotopové. Teprve kombinace těchto postupů a popřípadě ještě zevní ozáření zaručí, že nemocný bude skutečně vyléčen.Výsledky léčby jsou mimořádně povzbuzující. Zvláště to platí pro děti, u nichž je léčba tak úspěšná, že více než 95% dětí má naději dožít se normálního věku a žít přitom zcela normálním životem. Ale i převážná většina dospělých nemocnách s nádory štítné žlázy se vrací do normálního života a plně pracuje. Léčba se provádí na specializačních pracovištích a závisí vždy na typu a velikosti nálezu.

  • chirurgická : operační odstranění ložiska může být více či méně radikální (vždy záleží na velikosti a typu nádoru). Velice standardním výkonem je totální tyreoidektomie (TTe). Jde o odstranění obou laloků štítné žlázy včetně istmu, které snižuje riziko lokální recidivy. Navíc tento výkon usnadňuje pooperační radioablaci pooperačních zbytků žlázy radiojodem a možnost dalšího sledování pomocí hladiny tyreoglobulinu. S operací je bohužel spojen vznik komplikací. Nejčastější komplikací je paréza laryngeálního nervu (dočasná či trvalá obrna hlasového nervu= nemožnost vytvořit hlas). Tato komplikace vniká i při výkonu vedeném zkušeným chirurgem, není však naštěstí častá (asi 2% operací). Druhou komplikací může být pooperační hypoparatyreóza, což je  onemocnění způsobené nedostatkem parathormonu v krvi nebo necitlivostí tkání na parathormon, který je tvořen v příštítných tělískách.
  • Pooperační podávání radiojodu snižuje míru recidiv a mortalitu, používá se již poměrně dlouho a má skvělé výsledky. Radiojod se podává ve formě roztoku či v kapslích, které pacient spolkne, vstřebávání v žaludku není prakticky žádné, dochází však k jeho vstřebávání v horních partiích tenkého střeva. Jodid se dostává do plazmy a následně dochází k jeho zachytávání tkání štítné žlázy. Nejzávažnější komplikací této léčby jsou časté  hematologické změny (lymfopenie), při vyšších dávkách radiojodu může dojít k neutrofilní leukocytóze. Vysloveně dřeňový útlum postihující všechny krevní elementy je však zcela vzácný. Úplně nejčastější komplikací je radiační tyreoiditida s pocitem tlaku na krku, bolestí při polykání, s obrazem připomínajícím angínu. Typická je také palpační citlivost v krajině lůžka žlázy. Ojediněle může vznikat akutní edém (otok). 3-4 týdny před podáváním radiojodu  bývá doporučená strava s nízkým obsahem jodu (neslaná, omezení mořských ryb a plodů). U nemocných s prokazatelnými metastázami karcinomu štítné žlázy se léčba radiojódem opakuje v intervalech 6-12 měsíců, dokud nádorová tkán zcela nezmizí. U metastách v plicích, zejména v dětském věku, může dojít k úplnému vyléčení, zatímco v dospělém věku nebo v případech metastáz kostních, jde většinou o pozastavení nebo zpomalení průběhu nemoci. L0čba radoijódem se v naší republice provádí při hospitalizaci, která trvá 2-3 týdny. Radiojód se podává jako tekutina ústy. Užití větších dávek radiojódu však není bez nebezpečí. Pro možné genetické poruchy s výskytem vrozených vad dětí se ženám nedoporučuje otěhotnět 3 roky po podání radiojódu. Dále se může u nemocných vyskytovat pocit celkové nevolnosti, záněty slinných žláz, pocit vysychání v ústech a někdy dochází k vypadávání zubů. U žen bývá utlumena funkce vaječníků, muži mívají redukovaný počet spermií. Po větších dávkách záření se častěji vyskytují poruchy krvetvorby, leukémie a při metastázách v plicích se poškozují plicní buňky.
  • Stimulace TSH (tyreostimulační hormon) zvyšuje tvorbu Tg buňkami štítné žlázy a tím zabraňuje recidivám onemocnění. Provádí se dvěma způsoby: a) endogenní stimulace TSH (tzv. jodový program)= jde o vysazení hormonů štítné žlázy s následnou hypotyreózou. Léčba levothyroxinem se vysazuje na 3-4 týdny, b) exogenní stimulace TSH spočívá v podávání rhTSH (tzv. thyrogenový program). Pacient po operaci nevysazuje hormony na dobu 4 týdnů, normálně pokračuje v léčbě levothyroxinem, takže se vyhne dlouhodobé protrahované hypotyreóze. Injekce rhTSH (0,9mg) se podává nitrosvalově ve 2 po sobě jdoucích dnech. Obecně podání hormonů štítné žlázy způsobuje supresi, neboli utlumení sekrece hormonu podvěsku mozkového -TSH. Následkem je zpomalení nebo úplné zastavení růstu diferencovaných nádorů štítné žlázy. Přes tento předpoklad nejsou však současné názory na význam užití hormonů štítné žlázy zcela jednotné.
  • zevní radioterapie (ozařování): kromě destrukce tkáně  štítné žlázy zářením, které se uvolňuje z radiojódu uvnitř buněk štítné žlázy, se vzácně používá k jejímu ozáření a zničení zevních zářičů. U diferencovaných karcinomů se používá zevní ozáření krku u případů neúplně odstraněného nádoru nebo nádoru prorůstajícího do okolí, kde nedochází k nahromadění radiojódu v nádorové tkáni. Zevní ozáření může někdy zpomalit průběh a zmírnit příznaky metastatického postižení plic a kostí.
  • cytotoxická chemoterapie je léčba nádorů chemickými látkami, které zastavují růst buněk nebo je přímo ničí. V léčbě diferencovaných karcinomů štítné žlázy se tyto léky podávají až po využití všech možností – léčby chirurgické, léčby radiojódem a hormony štítné žlázy. Chemoterapie je vhodná  u nemocných s velmi pokročilou rakovinou žlázy ke zmírnění příznaků způsobených nádorem, uchování životně důležitých funkcí (např. při uzavírání dýchacích cest, útlaku míchy) nebo při rychlém růstu nádoru. Bohužel, škodlivost těchto léků často převyšuje prospěch z jejich podávání.
  • experimentální léčba
  • dlouhodobé sledování

Kam nejčastěji karcinom štítné žlázy metastazuje? Jsou to především plicní, kostní, mozkové a jaterní metastázy, které pacienta ohrožují na zdraví a na životě.

 

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/lecba-radiojodem.htm

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/jak-vznikaji-nadory-stitne-zlazy.htm

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/jak-se-nejcasteji-prijde-na-nador-stitne-zlazy.htm

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/operace.htm

https://www.youtube.com/watch?v=DLOsKtQ9BBQ

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/sledovani-po-lecbe-karcinomu-stitne-zlazy.htm

zdroje:
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
kniha: Nemoci štítné žlázy, autor J.Němec,CSc. a spolupracovníci
kniha: Poruchy štítné žlázy u dětí, autor Helena Vávrová
kniha : Rakovina štítné žlázy, autor Petr Vlček
kniha: Štítná žláza a její nemoci, autor Josef Dvořák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *