Vyšetřovací metody při onemocnění štítné žlázy

Vyšetřovací metody při onemocnění štítné žlázy

  1. anamnéza: stále platí, že pohovor lékaře s nemocným člověkem je první a zároveň nejdůležitější vyšetřovací metodou. Lékař během něj zjistí všechny okolnosti současného onemocnění , choroby prodělané v minulosti i onemocnění v rodině .
  2. objektivní nález: provádí se vyšetření krku pohledem, pohmatem a poslechem. Někdy však může být tento nález negativní, a přesto může mít nemocný závažnou poruchu funkce štítné žlázy. Pohledem zpředu a z boku lze vidět symetrické či asymetrické vyklenutí od zvětšené štítné žlázy (strumy), pohybující se nahoru a dolů při polykání. Barevné změny na kůži (např. zčervenání) mohou být vidět např. u akutních zánětů. Pohmatem je třeba určit u zvětšené štítné žlázy její velikost, okraje, konzistenci, přítomnost uzlů ve žláze, její pohyblivost (při polknutí) nebo naopak připevnění k okolí. Můžeme zjistit průdušnici vychýlenou do strany, někdy zvětšené mízní uzliny, eventuálně bolestivost při pohmatu. Při poslechu fonendoskopem je nad žlázou, která je nadměrně překrvená,  slyšet vířivý, pískavý šelest.
  3. vyšetření funkce štítné žlázy:  se provádí laboratorními testy krve nemocných. Vysoce citlivé metody stanovení TSH hormonu podvěsku mozkového jsou v současnosti základní vyšetřovací metodou. Zvýšené hodnoty TSH ukazují na nemocného  se sníženou funkcí štítné žlázy, hodnoty snížené jsou u pacientů se zvýšenou i normální funkcí štítné žlázy. Měření hodnot tyroxinu a trijodtyroninu v krvi je přínosné jenom v některých případech a není tedy bezpodmínečně nutné. Současná dostupnost vyšetření hladin hormonů štítné žlázy v krvi odsunula do pozadí měření reakcí kosterního svalstva a srdečního svalu na změněné funkce štítné žlázy. Měření  se týká vyšetření reflexu Achillovy šlachy a některých intervalů měřitelných při stahu srdečním.
  4. zobrazovací metody: dávají lékaři informace o štítné žláze kvantitativního či kvalitativního rázu. Kvantitativní informace ukazují tvar, velikost, umístění žlázy a její vztah k okolním strukturám (Rtg, vyšetření ultrazvukem), kvalitativní pak biologickou aktivitu či funkci nemocné žlázy (scintigrafie). Žádná zobrazovací technika neurčuje  ani dnes diagnózu onemocnění se stoprocentní přesností. Jednotlivá zobrazovací vyšetření zahrnují: a) klasický rentgenový snímek plic nebo jen horní části hrudníku: na klasickém Rtg snímku plic může být obraz vzduchu v průdušnici vychýlen zvětšenou štítnou žlázou na některou stranu. Zvětšená žláza zasahující do hrudníku se projevuje zastíněním v jeho horní části. Mohou být viditelná ložiska zvápenatění ve žláze, b) vyšetření ultrazvukem (sonografie): je založeno na schopnosti ultrazvukových vln procházet tkáněmi a odrážet se zpět na jejich rozhraní. Vyhodnocením odražených vln získáme přesný anatomický obraz štítné žlázy, její objem, rozmístění jednotlivých chorobných ložisek, včetně rozlišení, zda je útvar vyplněný tekutinou, pevnou tkání nebo je zvápenatělý. Pooperační vyšetření prokáže zbylou tkáň štítné žlázy, pokračující onemocnění nebo jeho nové vzplanutí. Moderní přístroje jsou schopné posoudit krevní průtok orgánem, sestavit jeho trojrozměrný obraz a za pomoci ultrazvuku je možné cíleně odebrat část tkáně žlázy tzv. punkcí k mikroskopickému vyšetření. Ultrazvuk však nedovede odlišit zhoubný nádor od nezhoubného. Vyštření ultrazvukem je pro nemocného bezpečné, nebolestivé, snadno se dá opakovat a není finančně náročné. Provádí se v zatemnělé místnosti s uložením nemocného do polohy na zádech. Sonografie se dnes považuje za základní vyšetření u nemocných s chorobami štítné žlázy, c) počítačová tomografie (CT vyšetření): je rentgenové vyšetření, při kterém se zobrazují příslušné části těla ve vrstvách. U onemocnění štítné žlázy se toto vyšetření neprovádí vždy a jeho speciální přínos je v zobrazení vztahu štítné žlázy k okolním strukturám a orgánům. Prokáže např. abnormální uložení žlázy, její šíření do dutiny hrudní, prorůstání nádorů do okolních tkání a dceřiná ložiska nádorů, d) nukleární magnetická rezonance (NMR): patří mezi nejmodernější zobrazovací metody a ukazuje podobně jako CT anatomické řezy různými vrstvami tkání lidského těla. Při vyšetření se nepoužívá Rtg záření, ale obrazy vznikají na podkladě různého chování atomových jader v magnetickém poli. Kromě toho, že magnetická rezonance nevystavuje nemocného ionizujícímu záření, nepotřebuje také aplikaci kontrastních látek do cév a její obrazy vzájemného vztahu měkkých tkání jsou velice instruktivní. Vyšetření není všeobecně dostupné, je drahé a nemohou být vyšetřovaní nemocní, kteří mají v těle kovový materiál, jenž lze zmagnetizovat, e) scintigrafie štítné žlázy: je vyšetření pomocí radioaktivních izotopů prvků, které se v ní hromadí. Jejich rozpadem se vyzáří energie ve formě ionizujícího záření, jež se zachycuje gamakamerou. Výsledný obraz poskytuje nejen údaje o anatomii žlázy, ale též očinnosti žlázy jako celku či o jejích jednotlivých oblastech. Nemocniční oddělení, které se zabývá touto diagnostikou, se nazývá oddělení nukleární mediciny. V diagnostice onemocnění štítné žlázy se dnes nejčastěji používají izotopy technecia resp. jeho iontové formy technecistanu, dále radiojód 131I a 123I a thalium 201Tl. Při vyšetření technecistanem se proparát podá do žíly a za 20 minut se provede záznam na gamakameře. Radiojód se aplikuje do zažívacího traktu v tekuté formě a obraz se odečítá za 24 hodin. Scintigrafie má dnes proti minulosti velmi omezené využití. Provádí se při podezřenína autonomně (bez kontroly) fungující tkáň štítné žlázy, při podezření na její atypicky uloženou tkáň, k nalezení metastáz rakoviny štítné žlázy a pro posouzení úplnosti jejího operačného odstranění. Při podezření na šíření štítné žlázy do hrudníku má dnes přednost vyšetření CT nebo magnatickou rezonancí. f) angiografie: znázorňuje průběh velkých cév na krku a v hrudníku. Používá se vzácně u některých případů šíření nádorů štítné žlázy do mezihrudí (dnes se však dává přednost vyšetření magnetickou rezonancí).
  5. aspirační biopsie tenkou jehlou: je odběr tkáně štítné žlázy tenkou jehlou s následným mikroskopickým vyšetřením jejích buněk. Vyšetření, které se dělá ambulantně, provádí endokrinolog a hodnotí specialista na mikroskopické hodnocení struktury buněk – cytopatolog. Informace získané tímto vyšetřením pomáhají určit příčinu onemocnění (nádor, zánět, cysta…) a rozhodnout o dalším léčebném postupu, tj. pokračovat v konzervativním léčení nebo doporučit chirurgický zákrok. Punkce se doporučuje u všech nejasných uzlů ve žláze, zejména rychle rostoucích, u bolestivých zvětšení žlázy a u zánětů. I přes velký význam tohoto vyšetření nelze ve všech případech punkcí rozpoznat zhoubný nádor, nelze se spolehnout na nevýznamnost dutin ve žláze  vyplněných tekutinou (cyst) a vůbec již nelze připustit, že nehodnotitelný vorek tkáně je vzorek negativní. V takovém případě se musí vyšetření opakovat nebo zvolit jiné. Aspirační biopsie je metoda jednoduchá, rychlá, levná, proveditelná i bez místního znecitlivění, bolestivá je jako vpich jehlou. Před punkcí určíme pohmatem a ultrazvukem podezřelé místo. Punkce se provádí v poloze na zádech s podložením mezi lopatkami. Vpich jehlou se provede do útvaru ve žláze, který lékař přidržuje dvěma prsty nebo pro přesnější odběr tkáně se jehla zavádí pod ultrazvukovou kontrolou. Podtlakem ve stříkačce se pak odebere materiál z chorobného ložiska, vytlačí se na sklíčko, obarví a hodnotí mikroskopicky. Jedinou nepříjemnou komplikací může být krvácení ze žlázy, které se výjimečně vyžádá i chirurgické ošetření.
  6. vyštření ORL lékařem (krční vyšetření) má při onemocnění štítné žlázy význam pro určení pokročilosti choroby. Změna hlasu (chraplavý, zastřený hlas) může svědčit pro porušenou funkci vratného nervu, který je uložen v bezprostřední blízkosti štítné žlázy a který je důležitý pro normální funkci hlasivek, a tím tvorbu hlasu a dýchání. Porušená funkce vratného nervu bývá před operací způsobena jeho stištěním velkou zvětšenou štítnou žlázou proti páteři, dále prorůstáním nádoru kolem nervu nebo útlakem nádorově zvětšenými krčními mízními uzlinami. V prvním případě je možné provedenou operací štítné žlázy  obnovit funkci nervu, druhé dva případy naopak svědčí pro pokročilé nádorové onemocnění, často již radikálně neřešitelné. Krční vyšetření k ověření funkce hlasivek se také provádí po každé operaci štítné žlázy.

U většiny nemocných se provádí větší či menší množství laboratorních vyšetření. O nutnosti a rozsahu vyšetření může rozhodovat pouze lékař, který je dobře informován o stavu nemocného. Rozhodně nelze postupovat paušálně a vyšetření, které je nutné u jednoho nemocného, je zcela zbytečné u druhého, i když trpí stejnou chorobou. Při onemocnění štítné žlázy se neobejdeme bez běžných vyšetření, jako je sedimentace červených krvinek, krevní obraz, elektrokardiogram, rentgenová vyšetření plic a polykacího aktu atd.

https://www.mojemedicina.cz/pro-pacienty/vysetreni/vysetrovaci-metody/vysetreni-stitne-zlazy

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/vysetreni-stitne-zlazy.htm

zdroje:
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
kniha: Nemoci štítné žlázy, autor J.Němec,CSc. a spolupracovníci
kniha: Poruchy štítné žlázy u dětí, autor Helena Vávrová
kniha: „Štítná žláza a její nemoci“ autor Josef Dvořák

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *