Jod a štítná žláza

Jod a štítná žláza

Jod je halogen o atomové váze 126, Da. V přírodě se vyskytuje ve formě jodidu nebo jodičnanu v horninách v půdě. Odtud je uvolňován především  vyplavováním při vodních srážkách a koncentruje se v mořích a oceánech. V geologickém prostředí obsah jodu postupně klesá.

Samotný jod  pravděpodobně v regulaci metabolismu nehraje zásadní roli, i když je vychytáván v řadě tkání, například v žaludeční sliznici, mléčné žláze, placentě a pravděpodobně i v plexus chorioideus v mozku. Účinný je po navázání  na aminokyselinu thyronin ve štítné žláze (ŠŽ). Thyroidální hormony (T4 = tetrajodthyronin/thyroxin a T3 = trijodthyronin) ovlivňují buňky organismu komplexním. Váží se jednak na specifické receptory v buněčných jádrech, jednak v mitochondriích. Jsou nezbytné pro vývoj organismu od fáze nitroděložní až po ukončení puberty. Během celého života výrazně ovlivňují energetický metabolismus včetně oxidativních procesů, termogeneze a intermediálního metabolismu živin. Receptory pro hormony ŠŽ jsou dva: TR a TRβ. Vrozená porucha těchto receptorů (převážně TRβ) vede k závažným poruchám metabolismu s výraznými patologickými důsledky.

Metabolismus jodu v organismu:

  • absorpce jodu: jod je ve střevě redukován na jodid a prakticky kompletně vstřebán  (asi z 90%) již v tenkém střevě. Absorpce může být ovlivněna řadou látek: thiokyanáty, nitráty, fluoridem, kalciem, magneziem, železem atd.
  • transport jodu v krvi: v krvi cirkuluje jak organický, tak anorganický jod. Celková koncentrace jodu kolísá mezi 40 a 80 µg/l., zvýšená je u hypertyreózy  a po požití velkého kvanta jodu. Organický jod je tvořen převážně jodovými aminokyselinami, včetně tyreoidálních hormonů. Koncentrace anorganického jodu (převážně jodidu) kolísá při jeho přívodu potravou mezi 2 a 6 µg/l.
  • další distribuce jodu ve tkáních: Běžné tkáně nejsou vybaveny specifickým transportním systémem pro jod, takže jej nekoncentrují. ŠŽ a některé tkáně jod koncentrují pomocí natriumjodidového symportéru (NIS). Pouze ŠŽ je schopna jod organicky vázat a tvořit z něj  tyreodální hormony.
  • obsah jodu v organismu: Za normálních podmínek obsahuje dospělý organismus asi 10-20 mg jodu, z toho v ŠŽ 8-15 mg. Toto množství závisí na příjmu jodu, klesá při jeho snížení.
  • metabolismus jodu: Hormony ŠŽ podléhají degradačním procesům. Především dekoraci. Ta je realizována pomocí systému dejodáz, které obsahují selen. Dekorace může být ovlivněna některými látkami, například tyreostatiky, propanolem a glukokortikoidy.
  • Vylučování jodu z organismu: Při vyrovnaném příjmu je sai 90% jodu z potravy vulučováno močí. Menší množství jodu (cca 10-30µg/den) je vylučováno stolicí, významnější mohou být ale ztráty pocením (až 150µg/den).Jak už bylo několikrát řečeno, ŠŽ je ve své funkci závislá na přívodu jodu z vnějšího prostředí. Oba hormony, které štítná žláza produkuje, Thyroxin (T4) a Trijodthyronin (T3), obsahují jod a bez jeho přítomnosti jsou neúčinné. Proces tvorby hormonů ŠŽ je poměrně složitý, ale prvním předpokladem je dostatečný přísun jodu do buněk ŠŽ. Jod je normálně obsažen v krevní plazmě ve velice nízkých koncentracích. Buňky ŠŽ vychytávají jod z oběhu a koncentrují jej zhruba 20-100x pomocí specifického enzymu (označuje se jako natriumjodidový symporér, NIS). Dalším krokem je redukce jodidu (v této formě jod v krvi cirkuluje) na elektricky neutrální atom jodu. Ten je potom navazován na aminokyseliny, které jsou v buňkách ŠŽ přítomny. Tyto jodované aminokyseliny jsou v ŠŽ uskladněny ve formě tzv. koloidu, který tvoří zásobárnu, z níž jsou hormony ŠŽ podle potřeby organismu uvolňovány do krevního oběhu. (podrobněji jsem tyto mechanismy popsala v anatomii ŠŽ).Vyšetření, které určuje množství jodu v těle se jmenuje jodurie (určuje množství jodu v moči). Protože hladinu jodu během dne v těle kolísá, je k vyšetření nutné vyšetřit moč až po jejím sběru 24 hodin (tedy celý den). Za ambulantních podmínek je nepřerušovaný sběr moči 24 hodin obtížný (nemožný), proto se často nejdříve vyšetřuje orientačně ranní moč a teprve v případě nežádoucích výsledků se přistupuje ke zmíněnému sběru moči. Pro přesné určení hladiny jodu v těle je nutné vyšetření několikrát opakovat.Výsledky se pak hodnotí podle následující tabulky:
kategorie Hodnota jodurie rizika
Těžká jodopenie < 19 µg/l Endemický kretenismus, těžká hypotyreóza, struma
Závažná jodopenie 20-49 µg/l Struma, hypotyreóza, poruchy vývoje
Lehká jodopenie 50-99 µg/l Struma , lehké poruchy vývoje
Optimální saturace 100-199 µg/l Bez odchylek
Zvýšená saturace 200-299 µg/l Sporné riziko autoimunity
Nadměrná saturace 300-499 µg/l Aktivace autoimunity, hypertyreóza, tyreoitida
Excesivní saturace >500 µg/l Aktivace autoimunity, hypertyreóza,struma,tyreotoxikóza

Objem ŠŽ je výrazně závislý na přívodu jodu, takže její zvětšení (struma) je indikátorem stavu zásobení jodem v dané populaci.

Obsah jodu v zevním prostředí: jak již bylo řečeno, obsah jodu v přirozeném prostředí se na zemském povrchu značně liší. Hlavním rezervoárem je v současnosti mořská voda. Na pevnině je obecně jodu podstatně méně. Výjimkou jsou některé minerální vody, které obsahují několik set mikrogramů v litru. Typickým příkladem je v Česku Vincentka. V celopopulačním významu je však tento zdroj jodu prakticky zanedbatelný. Obsah jodu v zevním prostředí na pevnině postupně klesá, protože je vymýván vodními srážkami do povrchových vod a transportován do moří. Zdravotní důsledky nedostatku jodu pochopitelně závisejí na stupni snížení jeho přívodu. Kromě toho jsou projevy jodopenie závislé na věku a v menší míře i na pohlaví (častější výskyt strumy je u žen). Nejzávažnější jsou poruchy vzniklé při nedostatku jodu v graviditě.

Choroby z nedostatku jodu podle věku:

Těhotenství a vývoj fetu ·        aborty, přenášení·        kongenitální anomálie·        zvýšená perinatální mortalita·        endemický kretenismus
Novorozenci ·        neonatální hypotyreóza·        endemická mentální retardace·        syndrom hyperaktivního dítěte (ADHD)
Děti a dospívající ·        struma·        syndrom hyperaktivního dítěte (ADHD)·        vzácně hypotyreóza
Dospělí ·        struma·        poruchy fertility·        hypotyreóza
Senioři ·        struma·        jodová tyreotoxikóza·        hypotyreóza
Trvale vyšší riziko ozáření při nukleární katastrofě
 Kreténismus /z archivu Endokrinologického ústavu/ kretenismus

V minulosti byla lehá až střední jodopenie v naší zemi (ale i dalších oblastech Evropy) zřejmě běžná, takže její důsledek = vznik strumy= nebyl hodnocen nijak negativně. Jodurie 20-49 µg/l je příčinou závažné poruchy vývoje, takže vzniká trvale těžce postižený jedinec. Tento stav se označuje jako endemický kretenismus. Jedinec je na první pohled nápadný poruchami vývoje skeletu s následnými deformitami postavy a obličeje. Zásadní je těžký defekt intelektu, který nemocnému znemožňuje samostatnou existenci. Součástí klinického obrazu je i hypogonadismus a sterilita. U nás se kretenismus zcela běžně vyskytoval až do 20. století, poslední endemický kreten se zde údajně narodil v roce 1924. Celosvětově se však podle odhadu ICCIDD dosud rodí asi 100 tisíc endemických kretenů za rok. Z tohoto důvodu patří problematika chorob z nedostatku jodu k celosvětově nejzávažnějším pandemiím. V dobách komunistického režimu se v našem státě přidával do pitné vody KIO3 ( jodičnan draselný), který v dostatečné míře zásoboval obyvatelstvo tolik potřebným jodem. Někdy se obohacovaly jodem také pekárenské výrobky. To umožňovalo pandemii z nedostatku jodu u nás úplně odstranit. Saturace jodem je v současné době v České republice podle kritérií WHO a ICCIDD v pásmu normálu. Platí to ovšem nesporně pouze pro běžnou populaci,rizikové skupiny hodnoceny nebyly. K rizikovým skupinám patří především lidé, kteří z nějakého závažného důvodu musí výrazně omezit solení, dále jsou to skupiny veganů a vegetariánů. Do rizikových skupin patří také těhotné a kojící ženy a kojenci, kteří nejsou přirozeně kojeni (plně kojený novorozenec má jako jediný zdroj jodu mateřské mléko). I když jsou u nás celopopulační výsledky uspokojivé, nelze se spolehnout na to, že je tento stav neměnný. Ve skutečnosti některé nálezy především u rizikových skupin ukazují, že jodurie u nás v posledních letech dost rapidně klesá. Je to především v důsledku změn životosprávy, zejména s doporučovaným omezením solení. Denní množství soli se v současné době pohybuje kolem 15 gramů soli denně, v rámci prevence kardiovaskulárních chorob by ale mělo klesnout na 5 gramů denně. Je jasné, že při poklesu příjmu soli na třetinu je třeba adekvátně zvýšit množství jodu v soli. To se ale často neděje. Navíc jen málokterý spotřebitel sleduje při zakoupení soli v obchodě její složení (resp. kolik sůl v daném balíčku obsahuje jodu). Druhým, opačným problémem je, že mnoho rodin dnes místo soli používá při vaření různé potravinové doplňky (např. Vegeta a jiné solné směsi), což může samozřejmě vést k nadměrné saturaci jodem, protože většina těchto preparátů obsahuje jod v dávce 75-150 µg v jedné dávce. Proto bylo už u některých dětí zaznamenána jodurie přes 600 µg/den, tj. již v toxickém pásmu. Pro správný vývoj lidské populace je tedy nejlepším řešením používat místo náhražek obyčejnou kuchyňskou sůl v přijatelném množství a častá konzumace mořských ryb a živočichů.

Na závěr je důležité zdůraznit, že prevence následků nedostatku jodu je a bude trvalým úkolem celé společnosti, protože její snížená (nebo naopak zvýšená) hladina vede k velikým zdravotním celopopulačním problémům.

http://www.stitnazlaza.info/cps/rde/xchg/stitnazlaza/xsl/jod-potrebne-mnozstvi-a-zdroje.htm

zdroje:
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
kniha: Nemoci štítné žlázy, autor J.Němec,CSc. a spolupracovníci
kniha: Poruchy štítné žlázy u dětí, autor Helena Vávrová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *