Rozbor pitné vody

PROČ DĚLAT ROZBOR PITNÉ VODY

Voda   je výborné rozpouštědlo a s čímkoli přijde do styku,to ráda rozpouští a do sebe přijímá. Tuto její vlastnost oceníme při praní nebo mytí, ale v případě pitné vody,kterou bychom rádi uchovali bez jakéhokoli znečištění, to může představovat problém. Zvláště když k tomu přistoupí naprostá otevřenost vodního systému. Koloběh vody na Zemi nemá žádné hranice. Vždyť například stopy pesticidu DDT byly objeveny v grónském ledu, tedy v oblastech, kde nebyl nikdy použit. Pitná voda může být znečištěna doslova od zdroje až po kohoutek, tedy v průběhu celé své cesty z přírody ke spotřebiteli. Znečištěním v tomto případě rozumíme obohacení vody o látky nebezpečné pro zdraví člověka. Původci nemocí z pitné vody mohou být povahy chemické, biologické nebo radiologické. Některé způsobují akutní problémy, které spotřebitele informují o problémech s pitnou vodou ihned, ale je také mnoho těch, které nepůsobí několik let žádné potíže a jejich chronický účinek se projeví až po několika letech pití nekvalitní vody, nejčastěji při náhlém oslabení imunitního systému.

Co by jste měli vědět o pitné vodě :

Barva: obsah rozpuštěných látek ve vodách ovlivňuje optický parametr vodního biotopu =barvu. Barva vody je skutečná či druhotně překrytá působením různých faktorů. Už samotný obraz oblohy, přítomnost okolní vegetace či zbarvení dna se podílí na výsledné barvě vody. K tomu navíc přistupuje vliv přítomnosti suspendovaných partikulí, zejméma fytoplanktonu  a huminových látek. Bílé zbarvení vody má na svědomí vzduch rozpuštěný ve vodě. Bílé zbarvení vody způsobené uvolněným vzduchem nemá absolutně žádný vliv na chuťovou kvalitu vody ani na lidské zdraví. Vzduch z vody postupně vyprchá, takže stačí, když vodu necháte několik minut odstát. Poté by měla voda být opět průzračná. Pokud však někomu bílé zbarvení vody není příjemné, může si nechat nainstalovat na kohoutek vody perlátor (je však potřeba  ho často čistit, rád se zanáší a pak způsobuje nemalé zdravotní problémy). Rezavohnědé zbarvení způsobují částice oxidu železa, které vznikají korozí vnitřních stěn ocelového nebo litinového potrubí. Tyto částice se za normálních okolností usazují na stěnách potrubí. Při zvýšeném průtoku vody, při manipulaci s uzávěry, při opravách nebo údržbě rozvodové sítě atd. se částice oxidu železa mohou uvolnit do distribuované vody a způsobit tak její zabarvení. Oxidy železa nejsou zdraví škodlivé, větší množství jejich uvolněných částic však  negativně působí na vzhled a chuť pitné vody. Podobný problém může způsobit i vyšší obsah manganu, který navíc způsobuje ve velkém množství negativní zápach vody. Ani vyšší obsah manganu není zdraví škodlivý, nicméně pít „manganovou“ vodu není vzhledem k barvě a zápachu příjemné. Další zabarvení (např. zelené, hnědé,modré i červené) vody způsobují různé druhy vegetace. Záleží na převaze výskytu planktonního druhu. Zelené zabarvení způsobují např. různé druhy řas, krásnoočko způsobuje červené zabarvení, některé druhy sinic způsobují žluté nebo šedozelené zabarvení, jiné typy sinic umí zbarvit vodu do modra. Jakou máte barvu vody si můžete nechat změřit v laboratořích, kde se provádí rozbory vody. Zbarvení se udává ve stupnicích v mg/l Pt. Přípustná norma je do 20 mg/l Pt. Pokud je tato hodnota vyšší, další rozbor by měl ukázat příčinu změny zabarvení vody.

Pach a chuť: by měla být neutrální, tedy žádná. To je ale v praxi jen málo běžné. Pach vody buď je a nebo není přítomen. Pokud je pach nepřítomen, označuje se na stupnici jako 0. Pokud je přítomen, určuje se ve stupnicích 1-3 jeho intenzita. 1= znamená velmi slabý pach a spotřebitel ho většinou běžně nezjistí. Zkušený laborant ho umí zaznamenat (je na to školený), ale není schopen určit, o jaký typ zápachu se jedná. 2 = slabý pach již spotřebitel sám pozná, ale většinou náhodně nebo pokud je na něj upozorněn. Laborant již většinou dokáže analyzovat, o jaký zdroj zápachu jde. 3= pach je již velice zřetelný i pro spotřebitele a může být příčinou k nechuti pít takto zapáchající vodu. Od stupně tři je již taková voda označena za nepitnou. Voda může zapáchat z nejrůznějších důvodů. Např. pokud je voda ve studeném stavu bez zápachu, ale po zahřátí již zapáchá (někdy i velmi silně), může to ukazovat na velké množství manganu ve vodě. Často voda zapáchá silnou dezinfikací (např. velké množství chlóru). Nepříjemný zápach způsobuje hniloba vody, řasy, sinice a další huminové látky, mrtvá rozkládající se zvířata, benzín či ropné látky,barvy a ředidla atd.Chuť vody se hodnotí podobně. Chuť vody se hodnotí jako přítomná nebo nepřítomná. Pokud je přítomná, určuje se její příchuť (sladká, slaná, kyselá, hořká) a její intenzita. Pokud však voda vykazuje jakýkoliv stupeň zápachu či si není laborant jistý kvalitou a zdrojem vody, nebo voda vykazuje jakékoliv závady, chuť laborant z důvodů ochrany vlastního zdraví nestanovuje.

Zákal: jednou z optických vlastností vody je vertikální viditelnost nebi-li průhlednost. Průhlednost vody bývá snížena zákalem (turbiditou), který je dán přítomností suspendovaných látek ve vodě. Zdroje těchto látek mohou být různé, jedná se zejména o rozptýlené organické látky, naplaveniny usaditelné i neusaditelné. Na zvýšení hodnoty zákalu přispívá období cirkulací, jarní tání sněhu a ledu, větrné a suché podnebí či nárůst fytoplanktonu v jarním období. Zákal způsobený zvýšeným výskytem organismů se nazývá vegetační zákal či vegetační zbarvení vody a má zcela odlišný charakter než zákal způsobený anorganickými částicemi. Zákal se stanovuje na přístroji zvaném turbidimetr. Hodnoty zákalu jsou uvedeny v ZF. Přípustná norma pro pitnou vodu je 5 ZF (t), hodnoty nad tento limit ukazují na závadnost pitné vody.

Dusitany: jsou chemické soli kyseliny dusité. V potravinářství se používají např. jako konzervační látky do uzenin a masných výrobků. Přesto patří mezi ostře sledované látky, co se týče nežádoucích účinků na lidské zdraví. Velké množství dusitanů může vést ke vzniku silně karcinogenních, metagenních a reratogenních nitrososloučenin, nebezpečných hlavně pro těhotné a kojící ženy, pro malé děti a osoby se zhoršenou imunitou. Dusitany  jsou spolu s dusičnany indikátorem fekálního znečištění vody. Rozkladem bílkovin a jiných dusíkatých látek se uvolňuje amoniak, ten je nitrifikačními bakteriemi oxidován na dusitany a ty se dále oxidují na dusičnany. Denitrifikační bakterie z dusičnanů uvolňují dusík,který se vrací do atmosféry. Do potravin rostlinného původu se dusitany a dusičnany dostávají z půdy (hnojení), zatímco do potravin živočišného původu z krmiv a také jako aditiva (solení masa nebo duření sýrů během zrání). Normální hodnota dusitanů by neměla překročit 0,5 mg/l.

Dusičnany: v množství jednotek mg/l jsou přirozenou součástí vod, ale jejich obsah bývá často bohužel zvýšen. Za mnoho minulých let nahromaděná umělá hnojiva prosákla hluboko do půdy a zkontaminovala tak mnohé zdroje pitné vody a to jak mělkých studen, tak často i hlubokých vrtů.Dusičnany nejsou v běžných koncentracích pro dospělé osoby nebezpečné, protože se poměrně rychle vylučují močí. Za nejvyšší přípustnou denní dávku se považuje 3,5 mg/kg tělesné hmotnosti (tzn. 245 mg). V 1 litru pitné vody smí být nejvýše 50 mg dusičnanů, resp. 0,50 mg dusitanů, ale kojenecká voda může obsahovat pouze 10 mg/l dusičnanů a 0,02 mg/l dusitanů, u dětí do tří let je to potom 15 mg/l dusičnanů. Zdravotní riziko zvýšeného množství dusičnanů spočívá v tom, že v žaludku reagují se sekundárními aminy a vytvářejí tak N-nitrososloučeniny, které mohou být karcinogenní. Potencionální nebezpečí plyne z dusitanů, resp. z dusičnanů po jejich přeměně na dusitany. V případě, že se dusitany vstřebají do krve, mohou způsobit problémem s abnormální tvorbou hemoglobinu, který se nachází v červených krvinkách a který napomáhá roznášet kyslík po těle.  Při zvýšeném množství dusičnanů se tato schopnost ztrácí, což se začne projevovat zmodráním kůže, hnědnutím krve, zrychlenou srdeční činností (tachykardií), dušností a nervozitou. Při dlouhodobých vysokých koncentracích se dostavuje nedostatečné zásobení tkání kyslíkem a při zasažení 60% zreagovaného hemoglobinu může nastat kóma až smrt. Ke snížení hladiny dusitanů a dusičnanů je nutné použít filtry se speciální iontoměničovou náplní.

Amonné ionty: amoniak neboli azan (triviální název čpavek) je bezbarvý velmi štiplavý plyn. Je to toxická, nebezpečná látka zásadité povahy. Při vdechování poškozuje sliznici. Je lehčí než vzduch. Je velmi dobře rozpustný ve vodě. Amoniak vzniká mikrobiálním rozkladem organických zbytků, exkrementů a moči živočichů, přičemž  se většinou váže ve formě amonných solí. Přibližně 83% amoniaku se používá pro hnojiva, ať už ve fomě solí nebo roztoků. Také se často používá jako složka čistících prostředků (pro čištění skla, porcelánu a nerez oceli). Amonné látka ve vodě jsou však další nechtěnou látkou, kterou můžeme rozborem vody odhalit. Jsou jedním z několika indikátorů fekálního znečištění, pochází tedy často z odpadních vod či z živočišné výroby, protože jsou produktem rozkladu dusíkatých látek. Ale dalším zdrojem může být také např. nová cementová výstelka potrubí. Vysoké množství amonných iontů může výrazně snížit kvalitu vody tím,že „vyruší“ účinnost dezinfekce. Často jsou příčinou pachových a chuťových změn ve vodě. Mohou též stát za selháváním protimanganových filtrů. Nejvyšší mezní hodnota amonných iontů v pitné vodě je 50mg/l. Odstranění amonných látek může být složité. Vždy je nutné určit zdroj jejich zvýšeného množství a ten následně odstranit. Potom lze použít ke zjednání nápravy speciální filtry.

Železo: je nejčastěji se vyskytující kov. Nachází se v zemi i ve vesmíru a je součástí lidského organismu. Jeho obsah v pitné vodě se může zvyšovat korozí potrubí, kotlů, van, dřezů či bojlerů. Může však být také součástí podloží. Železo je samo o sobě pro člověka neškodné, ale i tak se musí ionty železa z pitné vody odstraňovat, jelikož při koncentraci nad 0,2 mg/l působí negativně na naše smysly. Ovlivňuje chuť (hořká, svíravá), vůni a barvu (žlutá až červená se  segmenty). Vyšší koncentrace železa též způsobuje zvýšený počet kolonií bakterií, které způsobují nepříjemný zápach vody a mohou být zdravotně škodlivé. Při koncentraci nad 1 mg/l pak může železo vyvolávat ve tkáních oxidační stres. Železo způsobuje problém svým špiněním (špiní prádlo, nádobí, barví jídlo atd.).

Mangan : tam, kde je železo, často se vyskytuje i mangan. Je to světle šedý, tvrdý kov. Do vody se dostává podobně jako železo, tedy z hornin, které jsou obsaženy v půdě, kterou voda protéká. Typický projev manganu ve vodě jsou mastné skvrny na povrchu, tmavě hnědá až černá barva vody a černé usazeniny. I mangan mění barvu, chuť a zápach vody. Obzvláště po zahřátí může velká koncentrace manganu silně zapáchat. Normální hodnota manganu v pitné vodě by neměla přesáhnout 0,05 mg/l. Vyšší koncentrace nepředstavuje žádné zdravotní riziko, ale při dlouhodobém používání vody s vysokým obsahem manganu nad 1 mg/l může vyvolávat degenerativní změny na nervové soustavě a působí potíže podobné projevům Parkinsonovy nemoci. V malé míře je ale mangan pro organismus zcela nezbytný. Dlouhodobý nedostatek manganu v potravě vede k problémům cévního systému, protože dochází k nežádoucím změnám v metabolismu cholesterolu a jeho zvýšenému ukládání na cévní stěnu. Doporučená denní dávka by měla být 20-30 mg Mn denně. Odstranění železa a manganu z pitné vody se provádí průtokem vody přes filtr se speciální náplní.

pH : některé látky ovlivňují vazbu molekul ve vodě, což se projeví jednak na barvě a zápachu vody, ale také na její kyselosti. Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přižemž hodnotě 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický. Vody kyselé jsou obvykle bez života, protože se v nich nevytváří plankton ani bakterie. Můžete se s nimi setkat u lesních studánek, na loukách, v „čisté přírodě)“.  Ve městech většinou kyselost vody klesá. Kyselost pitné vody nemá přímý vliv na zdraví člověka, je však velmi důležitým parametrem, který ovlivňuje funkci mnoha chemických a biologických procesů. Má vliv například na účinnost dezinfekce. Hodnota pH v pitné vodě by měla být 6,5 až 9,5 , ale optimální je okolo 7 pH, které je neutrální. Hodnoty pod 7 pH označují vodu jako kyselou, hodnoty vyšší nad 7 pH jako zásaditou čili alkalickou. Pokud není pH vaší vody optimální, lze instalovat na vodovodní potrubí ionizátor.

Konduktivita: neboli vodivost je přibližná míra koncentrace minerálních látek a solí, které se ve vodě nacházejí. Chemicky čistá voda (destilované nebo deionizovaná) je elektricky nevodivá, ale i malé množství rozpuštěných příměsí způsobuje její vodivost. Čím více do vody přidáváte minerálních solí (stačí přisypávat malé množství kuchyňské soli), stoupá konduktivita. Konduktivita ukazuje schopnost iontů přítomných ve vodě vést elektrický proud a závisí na koncentraci iontů, teplotě vody, viskozitě roztoků, druhů roztoků atd. Limit pro pitnou vodu je 125 mS/m, což odpovídá asi 1000 mg/l rozpuštěných látek. Optimálně by však měla obsahovat asi 200-400 mg/l rozpuštěných látek, tedy konduktivitu 25-50 mS/m. Voda s mineralizací nad 1000 mg/l se považuje za minerální a není vhodná pro stálé pití. Může mít nepříjemnou chuť a způsobovat průjmové onemocnění. Také snižuje životnost potrubí a ohřívačů teplé vody. Snížení konduktivity se provádí systémy s polopropustnou membránou.

Sírany: se vyskytují ve všech typech vod. V přírodních vodách je jejich hlavním zdrojem geologické podloží. Sírany jsou  soli (sulfáty) odvozené od kyseliny sírové, které vznikly náhradou obou jejích kyselých vodíků. Za normálních okolností to jsou bílé až bezbarvé, velice dobře rozpustné látky.Používají se jako hnojiva. Vyšší koncentrace síranů nad 400mg/l mohou ovlivnit chuť vody a v přítomnosti hořčíku způsobit průjmy zvláště u přechodných spotřebitelů, kteří nejsou na daný zdroj vody adaptováni.

Fosforečnany : jsou soli kyseliny fosforečné. Dostávají se do vody z odpadních vod domácností (jsou obsaženy zejména v pracích prášcích a mycích prostředcích na nádobí) a z hnojených zemědělských ploch. V nízkých koncentracích chrání vodovodní potrubí před korozí. Ale při vyšších koncentracích jsou podpůrným faktorem pro růst legionel, vůči kterým nebývá v teplé vodě dostatečný obsah dezinfekčních prostředků. Legionely mohou u oslabených jedinců (např. pacienti po operaci, transplantaci, s chronickým onemocněním) způsobit infekce, které mohou být lehké podobné chřipkovému onemocnění s bolestmi hlavy a svalů bez postižení plic nebo akutní horečnaté onemocnění, které postihuje především dýchací cesty. Odstranění fosforečnanů z pitné vody se provádí stejným způsobem,jako u amonných látek.

CHSK Mn: je ukazatelem kvality vody. Udává spotřebu kyslíku potřebnou k oxidaci všech látek, tedy nejen těch, které mohou být odbourávány biologickou cestou. CHSK Mn je definovná jako množství kyslíku, které za přesně vymezených podmínek spotřebuje na oxidaci organických látek ve vodě se silným oxidačním činidlem. Je tedy mírou celkového obsahu organických látek ve vodě. Určuje tak míru organického znečištění vody. Je to laicky řečeno „ukazatel špinavosti vody“. Hodnota CHSK Mn by neměla překročit 3 mg/l. Pokud je hodnota překročena, voda je „špinavá“ a rozhodně nepitná. Většinou je v takové vodě i velké množství nebezpečných bakterií. Doporučuji, pokud máte problém s vytopenou nebo nějak znečištěnou studnou či vrtem, nejdříve si nechat stanovit CHSK Mn (cena cca. 100 Kč) a teprve pokud je CHSK Mn vpořádku, dodělat si alespoň krácený rozbor vody. Pokud je CHSK Mn vysoká, pak je zbytečné dělat větší rozbor, zcela 100% vám vyjde voda závadná a  Vás to bude stát o dost víc peněz.

Chlór: zabraňuje množení zárodků bakterií ve vodě a je běžně dostupný. Působí jako potravní konzervační prostředek a zaručuje uchování kvality vody dodávané spotřebitelům z hlediska zdravotní nezávadnosti. V laboratořích se stanovuje chlór volná a chlór vázaný. Chlór vázaný je chlór, který se váže na jiné prvky nebo organické sloučeniny a který se používá jako účinná dezinfekce, protože potlačuje růst bakterií (příkladem Chloramin). Chlór volný je mnohem účinější (bakterie pouze neoslabuje, ale přímo je zabíjí), než chlór vázaný, protože obsahuje pouze molekuly chlóru (ty se postupem času však začnou vázat na jiné molekuly a z chlóru volného se postupem času stane chlór vázaný). Příkladem volného chlóru je Savo nebo Chlorňan. V ČR je povoleno 0,3 mg/l volného chloru. Vyšší koncentrace může nepříznivě ovlivnit chuť a pach vody, u citlivých osob může dráždit pokožku. Bakterie a další mikroorganismy jsou běžnou součástí životního prostředí. Vyskytují se ve vzduchu i v půdě a mohlo by se stát, že např. během oprav vodovodního potrubí se dostanou i do vodovodní sítě. Rovněž usazeniny organického charakteru na vnitřní stěně potrubí jsou ideálním prostředím pro množení bakterií. Aby tato kvalita byla zachována až k Vašemu vodovodnímu kohoutku a aby bylo zabráněno jakémukoliv nebezpečí náhodné kontaminace, je nezbytné do upravené vody přidat chlór. Ten se přidává po malých dávkách na vstupu z úpravny vody a poté v různých částech distribuční sítě. Chlór se přidává dodatečně z toho důvodu, že dochází k jeho spotřebování v průběhu distribuce vody a to tím, že reaguje se stěnami potrubí a dalšími složkami obsaženými ve vodě včetně nežádoucích mikroorganismů. Reakcí chlóru s některými látkami  přirozeně ve vodě mohou vznikat různé nežádoucí látky, které  obecně nazýváme „vedlejší produkty chlorace“. Tyto látky se v upravené vodě vyskytují pouze ve stopovém (nepatrném) množství, méně rozpustné deriváty chlóru však mohou mít vliv na její chuť. V malých dávkách je chlór zdravotně nezávadný. Pro zachování  bakteriologické nezávadnosti vody  je potřeba přidat  průměrně 5-10 ml Sava či Chlorňanu na 1000 l vody. Clór pro některé lidi nepříjemně zapáchá, je však potřeba zvážit protipóly: nechlorovaná voda = závadná voda nebo chlorovaná voda= zápach chlóru. Jak odstranit zápach chlóru ve vodě? Chlór je těkavá látka, proto stačí někdy nechat vodu několin minut „odstát“. Před konzumací přidejte do vody pár kostek ledu nebo několik kapek citrónu. Vodu lze před konzumací převařit, tím zápach vyprchá. Převařenou vodu lze nechat 24 hodin v lednici v uzavřené skleněné nádobě. Lidé, kteří řeší dezinfikaci vody ve svých studních mohou místo pravidelného dávkování chlóru (alespoň 1x týdně) zavést na přívod do domu ÚV lampu, která vodu sterilizuje bez použití chemie.

Vápník a Hořčík: Vápník je velmi lehký reaktivní kov. Je měkký a patří k velice dobrým vodičům elektrického proudu a tepla. Hořčík je středně tvrdý, lehký kov, těžší než voda. Vede hůř elektrický proud a teplo. Oba, vápník a hořčík, jsou hlavní součástí tzv.tvrdosti vody, čili čím je jejich obsah vyšší, tím je voda tvrdší. Měkká voda je rizikovým faktorem vůči kardiovaskulárním nemocem. Nízký obsah vápníku byl spojen s vyšším výskytem některých neurologických poruch ve stáří, s vysokým krevním tlakem a zlomeninami kostí především u dětí. Nízký obsah hořčíku v pitné vodě může znamenat riziko těhotenských komplikací, poruch motorických nervů a rovněž vysokého krevního tlaku. Vysoká tvrdost vody vytváří tzv. vodní kámen, který není zdraví škodlivý, ale úspěšně ničí spotřebiče v domácnosti a zanechává nepříjemné usazeniny např. na vodovodním kohoutku atd. Optimální tvrdost pitné vody je 2-3,5 mmol/l. Optimálně by měl jeden litr vody obsahovat 40-80 mg vápníku a cca 20-30 mg hořčíku.Vzájemný poměr  by měl být 2:1 (vápník ku hořčíku). Pro tělo je lepší tvrdá voda (pro spotřebiče ne), měkká voda zatěžuje tepny a srdce. Pokud je však voda měkká, lze nedostatek vápníku a hořčíku dodávat tělu jinou formou (potraviny, léky atd.)

Chloridy : jsou soli, z nichž je jistě ta nejznámější NaCl, tedy sůl kuchyňská. V pitné vodě se chloridy vyskytují zcela běžně, mohou být přírodního původu z horninového podloží, nebo jsou jejich zdrojem odpadní vody a splachy ze zimních posypů vozovek. Zvýšený obsah chloridů v pitné vodě je indikátorem znečištění. Mezní hodnota 100 mg/l může být překročena ve výjimečných případech na maximálně 250 mg/l, ale ani pak nepředstavuje zdravotní riziko. Může však docházet k nepříjemnému ovlivnění chuťových vlastností vody. Vysoká hladina také zvyšuje korozi materiálu potrubí a může vést k vyššímu obsahu toxických kovů ve vodě.

KNK 4,5 (alkalita): neboli kyselinová neutralizační kapacita je kvantitativně vyjádřená schopnost vody reagovat s vodíkatými ionty. Je způsobena především hydrogenuhličitany, uhličitany a hydroxidovými ionty. Je to vlastně míra stability pH. KNK napovídá, že čím je větší tento parametr, tím větší má voda (a látky v ní rozpuštěné) schopnost neutralizovat kyselinu, kterou do vody přidáme. Jednoduše řečeno, ve vodě bez této neutralizační schopnosti by každý uvolněný kationt H+ způsobil patřičný pokles pH. Příliš vysoká alkalita je tedy na překážku tam, kde se snažíme upravit pH směrem dolů. I když se pH sníží, když přidáme kyselinu (nebo komerčně vyráběný produkt), během několika hodin, max. dnů proběhnou ve vodě neutralizační reakce a pH se zase vrátí zpět. Jedinou možnou cestou je snížit nejprve alkalitu a teprve pak upravovat pH.Vysoká alkalita bývá spojena s vysokým pH. Alkalická voda může být i velice měkká, ale pak nemůže být kyselá. Naopak velice tvrdá voda může mít jen velice minimální alkalitu, a tedy velice nestabilní pH. Zpravidla tedy platí, že tvrdost vody způsobují uhličitany (a naopak, že hydrogenuhličitany přítomné ve vodě pocházejí z CaCO3 a Mg CO3), proto existuje přímá závislost mezi tvrdostí a alkalitou. (KNK je též nazývána „přechodná tvrdost“).

Bakterie:  Escherichia Coli, Koliformní bakterie a Enterokoky jsou skupiny bakterií nacházející se hojně v trávicím traktu lidí a zvířat. Vyskytují se tedy ve výkalech. V pitné vodě se v žádném případě nesmějí vyskytovat. Jejich nález indikuje možné fekální znečištění. Některé kmeny těchto bakterií způsobují průjmová střevní onemocnění a onemocnění močových cest (obzvláště u dětí a oslabených jedinců mohou vyvolávat velmi těžké a nebezpečné zdravotní stavy). Do vody se dostávají z živočišného hnojení polí nebo průsakem hnojnišť do pramene vody nebo průsakem septiků. Jejich tolerance je v pitné vodě nulová. Kultivovatelné bakterie při 22°C a 36°C tvoří velice širokou skupinu bakterií, které se při dostatku živin rády množí v pitné vodě. Mezní hodnota jejich výskytu v pitné vodě činí 500 bakterií v 1ml vody z domovních studní. Překročení mezní hodnoty neznamená přímé zdravotní riziko, avšak indikuje znečištění vody organickými látkami a neúčinnost dezinfekce. Pokud se ve vodě bakterie vyskytnou (nemusí to být samozřejmě pouze tyto, bakterií je obrovské množství a nelze je tedy běžně stanovovat všechny, protože jsou však zmíněné skupiny nejběžnější, většina laboratoří nabízí právě stanovení těchto skupin), je potřeba do vyřešení problémů NEPÍT ! a začít s dezinfikací vody chlórem nebo ÚV lampou.

Uvedla jsem zde pouze ty nejběžnější ukazatele pitné vody. Rozbor všech těchto ukazatelů stojí okolo 1800-2200 Kč. Existuje však ještě mnohem podrobnější rozbor vody, který stojí okolo 8-9 000 Kč (říká se mu úplný rozbor), udává např. množství ropných látek, těžkých kovů, arsenu, uranu, radonu atd…, ale ten si většina  uživatelů běžně nenechává dělat.

ROZBORY vody provádí mnoho společností (OHES, vodárenské spol., soukromé laboratoře atd.). Cena a rozsah rozborů se liší. Při výběru firmy, u které si necháte dělat rozbor je velice důležité, jaké technologie dělají, jaké mají měřící přístroje a jak je vyškolený personál. Je dobré, aby laboratoře měly atesty, které dávají záruku správných výsledků rozboru. Zkontrolovat soukromý zdroj vody je dobré alespoň 1x za dva roky, jsou-li v rodině malé děti, doporučuje se udělat rozbor 1x ročně. Bohužel stát na soukromý rozbor vody nic nepřispívá, ani pokud jde o vodu pro novorozence (dříve za vlády komunistů stát přispíval, ale kde jsou ty časy!). Není nutné samozřejmě dělat rozbor všech těchto ukazatelů (ten stačí udělat 1x za pět let). Každoročně je však potřeba zkontrolovat přítomnost bakterií (tzv.bakteriologický rozbor) a množství látek ukazujících fekální znečištění, tedy dusitany, dusičnany a amoniak (cena takového rozboru je cca 500-900 Kč podle laboratoře).

Na závěr bych Vám ráda ještě doporučila návštěvu následujících  webových stránek:

http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=318

http://nemoc-pomoc.cz/?p=2200

http://nemoc-pomoc.cz/?p=1882

http://nemoc-pomoc.cz/?p=1849

 

 

One thought on “Rozbor pitné vody

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *