Anatomie nosu

Anatomie nosu

Zevní nos (nasus externus) má tvar trojboké pyramidy vyčnívající z obličeje.  Nejvyšším místem na hranici nosu a čela je nosní kořen ( radix nasi). Ten dále pokračuje jako zaoblená přední hrana a nazývá se nosní hřbet (dorsum nasi). Nosní hřbet ukončuje nosní hrot (apex nasi). Postranním stěnám zevního nosu se říká nosní křídla (alae nasi). Ta  okružují dva okrouhlé otvory nozdry (nares) nebol-li nosní dírky. Nozdry jsou párové, oddělené sagitální ploténkou zvanou přepážka nosní (septum nasi). Skeletní oporou  zevního nosu je kostěný obvod. Ke skeletu vlastního zevního nosu patří: nosní kosti (ossa nasalia) a chrupavky nosní ( cartilagines nasi). Všechny nosní chrupavky jsou zbytkem embryonálního nosního pouzdra, které se neosifikovalo (nezměnilo v kosti). Kůže zevního nosu je tenká zejména na kořenu a nosním hřbetu a tam je také posunlivá proti spodině. Silnější kůže je na nosním hrotu a na nosních křídlech. Právě zde je bohatě zásobená bohatou cévní sítí, takže nos je v těchto místech červenější. Na kůži jsou drobné chloupky a nápadná široká ústí mazových žláz. Podkožní vazivo zevního nosu obsahuje svaly, které patří do mimického svalstva. Tvar a relativní velikost zevního nosu jsou proměnlivé podle lidských rasových typů i individuálně, v proporcích, tvarech a výraznosti jednotlivých částí zevního nosu. Řada individuálních znaků zevního nosu se dědí. V zevním nose prochází tepny, žíly, mízní cévy a nervy.

Dutina nosní (cavitas nasi) je spojená dutina zevního nosu  a kostěné dutiny nosní a je úplně rozdělená nosní přepážkou na pravou a levou část. V dutině nosní rozlišujeme předsíň dutiny nosní (vestibulum nasi) a vlastní dutinu nosní (cavitas nasi propria). Obě tyto části se liší jak úpravou sliznice, tak epitelem.

  • předsíň dutiny nosní sahá od nozder po horní okraj cartilago alaris major. Je zde mnohovrstvený  dlaždicový epitel. Po jeho obvodu vyrůstají v dospělosti tuhé chlupy (vibrissae), které se uprostřed vestibula kříží a zabraňují vnikání větších částic prachu do nosní dutiny.
  • vlastní dutina nosní je často nesymetrickou přepážkou rozdělena na pravou a levou část. Přepážka nosní (septum nasi) má několik částí podle typu tkáně. Jednak je to kostěná část (pars ossea septi nasi), potom chrupavčitá část (pars cartilaginea septi nasi), která navazuje na kostěnou vpředu. Dále je to vazivový úsek (pars membranacea septi nasi) a přepážka končí zvenčí patrnou a kůží pokrytou částí mezi nosními dírkami. Každou polovinu nosní dutiny ohraničuje nosní přepážka a dále stěny: horní (strop), spodní a laterální. Od laterální stěny dutiny nosní  se proti dutině klenou nad sebou tři nosní skořepy (conchae nasales): horní skořepa nosní (concha nasalis superior), která je nejmenší. Pod ní je uložená střední skořepa nosní (concha nasalis media), která je součástí kosti čichové  a od níž se odvíjí čichový labyrint a dolní skořepa nosní ( concha nasalis inferior), která tvoří samostatnou kost a s okolními kostmi je spojena kostními švy. Dalšími útvary jsou zbytky po zaniklých dalších nosních skořepách, které byly vyvinuty u nižších savců s vysoce vyvinutým čichem.

Nozdry (nares) nebo-li nosní dírky jsou vstupem do předsíně dutiny nosní. Vnitřní nozdry (choanae)  nebo-li choany jsou otvory na zadním konci nosní dutiny, která je jimi spojena s nosohltanem. Pravou a levou choanu odděluje vomer ( součást septum nasi) a choany dále ohraničuje. Polohou nosních skořep vznikají mezi nimi a pod nimi nosní průduchy: horní nosní průduch (meatus nasi superior) uložen nad střední skořepou (mezi ní a stropem nosní dutiny), střední průduch nosní (meatus nasi medius) je mezi střední a dolní skořepou a dolní průduch nosní (meatus nasi inferior) je pod dolní skořepou (mezi ní a spodinou nosní dutiny). Za skořepami v blízkosti choan je prostor meatus nasopharyngeus, kam ústí všechny tři nosní průduchy. Horní průchod nosní je je v přední části vyšší než v části zadní, kam je shora za čichovou kostí vloženo tělo kosti klínové.

Nosní dutina (pohled ze strany)

Všechny stěny dutiny nosní pokrývá sliznice. Odhaduje se, že v čichové oblasti sliznice nosní obou stran, která dohromady zaujímá asi 5 cm² je asi 10-20 miliónů čichových receptorů. Soubor vláken z čichových buněk se nazývá fila olfactoria představuje párový I. hlavový mozkový nerv (nervus olfactorius). Sliznice  jsou bohatě propleteny sítí žilek, které jsou nejnápadnější na dolní skořepě nosní. Na povrchu sliznice je víceřadový řasinkový epitel typický pro dýchací cesty. V epitelu jsou roztroušené pohárové buňky, které produkují na jeho povrch hlen. Tento hlen zachycuje prachové částice ze vdechovaného vzduchu a ty jsou s hlenem pohybem řasinek epitelu transportovány z přední poloviny nosní dutiny do zevního nosu a ze zadní poloviny do nosohltanu. Serózní složka sekretu žláz  obohacuje vdechovaný vzduch vodní párou, na bohatě prokrvené sliznici skořep se vdechovaný vzduch předehřívá. Dobře prokvená nosní sliznice snadno krvácí, zejména je-li zduřelá při zánětu. Obzvlášť snadno krvácí  drobná ploška sliznice chrupavčité části septa ve výši předního okraje dolní skořepy, která bývá pro své bohaté prokrvení makroskopicky viditelná  a označovaná jako Locus Kiesselbachi. Z nosní dutiny přejdeme  do vedlejších dutin nosních.

U některých živočichů se zachoval Jacobsonův orgán, což je další útvar smyslového epitelu ve sliznici nosní. Je to zakrnělý orgán (vyvinutý v době fetální, pak ale u lidí zakrňuje), který je vytvořen jako slepý, dopředu otevřený, úzký kanálek ve sliznici nosního septa. U lidí nemá tento orgán žádnou funkci, ale u některých živočichů je dobře vyvinut a patrně slouží k vnímání vůně potravy přijímané ústy a tím k  její kontrole.

Vedlejší dutiny nosní (sinus paranasales) vznikají za vývoje z laterální stěny nosní jako výchlipky sliznice, která proniká do okolních kostí. Jsou to vlastně otvory, které se nacházejí většinou na laterální stěně nosní dutiny . Tyto vedlejší dutiny vystýlá zcela sliznice, která má nižší víceřadý cylindrický epitel s menším množstvím pohárových buněk. Je zde také již méně žláz. Jejich sekret přechází do nosní dutiny činností řasinek epitelu, jichž je nejvíce v místech otvorů do nosní dutiny. Funkce těchto dutin není zcela zřejmá. Pravděpodobně působí jako rezonanční prostory při tvorbě hlasu a dodávají hlasu osobitou barvu. Jejich význam pro zvlhčování vzduchu  nebo pro architekturu lebky je sporný. K vedlejším dutinám nosním patří:

  • dutina horní čelisti ( sinus maxillaris): kapacita této dutiny je cca 25 cm³
  • dutina kosti čelní (sinus frontalis) : kapacita této dutiny je cca 15 cm ³
  • dutina kosti čichové (sinus ethmoidales) je tvořena větším množstvím malých dutinek (3-18)
  • dutina kosti klínové (sinus sphenoidalis): kapacita této dutiny je do 6  cm³
  • ústí jednotlivých útvarů do průchodů nosních

 

Čichová sliznice je malá nažloutlá, asi 5 cm² velká ploška v klenbě nosní dutiny. Celá dutina je ohraničená tespoda patrem a shora spodinou lebeční, je vystlaná místy až 4 mm silnou, bohatě prokrvenou sliznicí. Do ní ústí mnoho hlenových žlázek vylučujících souvislý povlak hlenu, což je vazká kapalina udržující sliznici vlhkou. Z epitelových buněk sliznice vyrůstají jemné řasinky, které kmitají směrem k nosohltanu. Dopravují hlen do hrdla, kde je zčásti polykán a zčásti vykašlán. Při dýchání prochází vzduch nejprve filtrem nosních chloupků. V úzkých prostorách mezi nosními skořepinami se ohřívá a na povrchu hlenu se zachycují další nečistoty. Při klidném dýchání proudí vzduch převážně středním a dolním nosním průduchem do nosohltanu. Při krátkém přerušovaném dýchání, které zužuje nozdry, je proud vzduchu usměrňován spíše směrem vzhůru a jde přes políčka čichové sliznice, kde je mezi podpůrnými buňkami roztroušeno na 10-20 miliónů receptorových  buněk. Čichová sliznice zvířat je větší. Každý čichový receptor je v podstatě vřetenový neuron s krátkými, na konci rozšířenými dendrity (čichovými tyčinkami), které mají jemné výběžky, tzv. čichové řasinky. Opačný konec každé čichové buňky se prodlužuje v nervové vlákno. Tato vlákna se sdružují ve snopečky (je jich něco kolem 2 000), procházejí přímo do dutiny lebeční a vstupují do kyjovitě rozšířeného čichového bulbu. Dendrity čichových buněk se dále napojují na vlákna čichového nervu a ty vedou vzruchy do vývojově starých částí mozku, do korové oblasti čichového analyzátoru. Podobně jako zrakové a sluchové, i čichové vzruchy se částečně kříží v čichových drahách. Silné pachy, jako např. amoniak (čpavek) dráždí i volná nervová zakončení vnímající bolest. Jiné pachy, jako třeba voňavky a pižma, hodnotíme jako velmi příjemné a vnímáme je i ve slabé koncentraci. Čich se velmi rychle adaptuje, a proto za nějaký čas bez problémů snášíme i velmi nepříjemné pachy. Dva pachy vnímáme postupně, nejprve jeden, potom druhý. Čichová paměť člověka je docela dobrá. Rozlišeje až 4000 různých pachů. Ženy jsou (hlavně v době ovulace) na pachy citlivější než muži.

ČICH:

Z vnějšího prostředí přijímáme mimo jiné i vjemy pachové a chuťové. Člověk patří mezi tzv. mikrosmaty, což jsou živočichové se slabě vyvinutým čichem. Receptory čichu jsou svou podstatou receptory dálkové. Jsou soustředěny na dvou malých okrscích sliznice nosní dutiny, v tzv. čichové sliznici. Molekuly látek jsou k nim přinášeny vdechovaným vzduchem a rozpouštějí se v hlenu vylučovaném žlázkami nosní sliznice. Čichové receptory jsou shluky malých neuronů, zanořené mezi hlenotvorné buňky čichové části nosní sliznice na dvou ploškách velkých asi 5 cm². Pro srovnání, čichová pole nosní sliznice mladých kanálků mají plochu tak velkou, jako je povrch celého těla králíka. Z těla neuronu s jádrem vybíhá tyčinkový dendrit, z jehož rozšířeného konce vyčnívají do hlenu řasinky. Jsou to nemyelinisované výběžky 2 µm dlouhé a 0,1 µm v průměru. Molekuly pachových látek, např. z teplého jídla, se rozpouštějí v hlenu a vyvolávají změnu elektrického náboje řasinek tzv. receptorový potenciál. Vzniká série vzruchů vedená vlákny čichového nervu přes kanálky v lebeční kosti do dvou kyjovitých ztluštěnin (čichových bulbů) a odtud dále do mozku. Přesto, že čich není vůdčím smyslem člověka, schopnost vnímat různé pachy a reagovat na ně nejsou zanedbatelné. Vědci stále studují vliv tzv. feromonů, pachových látek vylučovaných všemi živočichy včetně člověka, které ovlivňují fyziologické  i sexuální funkce a sociální chování. Člověk rozeznává 4 základní druhy vůní: sladkou, kyselou, spálenou a pižmovou (štiplavě živočišnou). Vše, co cítíte, je kombinace těchto čtyř druhů. Sílu každého pachu můžeme označit stupněm 0-8. Např. ocet má čichový kód 4813, což značí, že je z poloviny sladce voňavý (4), velmi kyselý (8), voní lehce připáleně (1) a mírně pižmově (3).  Schopnost rozeznávat jemné odstíny pachů je u každého člověka jiná, ale ve velké míře ji lze tréninkem zvýšit. Člověk rozezná čichem asi 4000 různých látek. S přibývajícím věkem čichové receptory odumírají. Ostatně jejich počet se začíná zmenšovat již hned od narození. Ve 20. letech máme cca 82 % čichových receptorů, v 60. letech jich máme již jen okolo 38% a v 80. letech pouhých 28%.

Kdo má lepší čich, ženy nebo muži? Více na tomto videu:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/214411010100326/obsah/316425-kdo-ma-lepsi-cich

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095889602-barvy-zivota/210562221200005/obsah/106041-cich

zdroje:
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo  (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988

2 comments on “Anatomie nosu

  1. dobrý den chci se optat. už delší dobu cítím kdyš se nadechnu nosem tak citím ten vzduch na jazyku v nosní dirce semi děla nepřijemný tvrdý hlen.děkuji za odpověd

    1. Dobrý den. Děkuji Vám za Váš dotaz, ale bohužel Vám na něj nemohu dát uspokojivou odpověď. Příčin, které mohou způsobovat Vaše zdravotní problémy může být mnoho, ale bez pečlivého vyšetření je nelze s jistotou definovat. Proto Vám mohu pouze poradit navštívit lékaře na ORL ambulanci, který Vám určitě rád pomůže. Přeji hezký den.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *