Nejděsivější duševní poruchy

I když medicína postupuje mílovými kroky kupředu, lidské tělo si stále uchovává svá tajemství. Velkou neznámou jsou i pro největší odborníky psychické nemoci. U některých není doposud známo, jak a proč vznikají, ani jak by se měly léčit. Pojďme se nyní na tři nejzajímavější a zároveň nejděsivější duševní poruchy podívat.

1. Cotardův syndrom neboli nemoc oživlých mrtvol

Tato nemoc je naštěstí velice vzácná, ale o to víc děsivá. Člověk trpící touto nemocí je přesvědčen, že mu chybí jeden nebo více orgánů v těle, nebo že je dokonce již mrtvý. Jde o nemoc bludných syndromů, kterou poprvé popsal francouzský neurolog Jules Cotard (1840-1889) na případu 43 leté pacientky, která byla přesvědčena, že jí chybí všechny orgány. Proto, že údajně neměla trávicí soustavu, nepotřebovala jídlo a myslela si, že je nesmrtelná. Hlavními příznaky Catardova syndromu jsou kromě přesvědčení o vlastní smrti také pocit, že je tvář nemocného mrtvolně bledá. Postižení lidé také většinou zanedbávají osobní hygienu a nezajímají se o okolní svět. Velice často udávají, že neustále cítí zápach rozkládajícího se masa. Výjimkou u lidí, trpících Catardovým syndromem, není ani sklon k sebepoškozování. Tento syndrom se velice často neprojevuje sám, ale jako součást jiného psychického onemocnění, nejčastěji schizofrenie a deprese. Nezřídka také člověk začne o sobě přemýšlet jako o mrtvole po nějakém úrazu hlavy. Jediný podezřelý, který by mohl být za tuto podivnou nemoc zodpovědný, je zatím amygdala – oblast mozku, v níž se rodí emoce. Poslední výzkumy také ukazují na souvislost Catardova syndromu s užíváním acyklovirů, běžných léků užívaných na některé virové infekce.

2. Capgrasův syndrom neboli místo příbuzného či známého mám podvodníka

Nepravdivá přesvědčení, odborně označovaná za bludy, provázejí velké množství duševních poruch. Jinak tomu není ani u Capgrasova syndromu. Tato nemoc byla poprvé popsána v roce 1923 francouzským lékařem J.M.J.Capgrasem (1873-1950), který si všiml, že někteří jeho pacienti se domnívají, že jejich blízký příbuzný (rodič, manžel/ka, potomek aj.) byl nahrazen identickým dvojníkem. Právě to je hlavním příznakem tohoto syndromu. Postižený je přesvědčen, že místo  jeho partnera, přítele či rodiče někdo nastrčil cizí osobu. Tyto bludy mohou dojít až tak daleko, že se postižená osoba může tohoto „dvojníka“ pokusit odstranit (i definitivně). V některých případech je tak v důsledku této nemoci spácháno násilí zaměřené proti blízké osobě, tedy proti domnělému „dvojníkovi“. Příčina Capgrasova syndromu není zatím známá. Přesto se experti domnívají, že tuší, jakým způsobem tato nemoc vzniká. Podle nejnovějších výzkumů je jádro pudla ve špatném spojení mezi oblastí mozku, zpracovávající obličejové rysy, a částí, která je zodpovědná za city a pocity. Postižený člověk tedy vidí známou tvář, ale nenaskočí mu emoce s ní spojené. Automaticky pak dojde k dedukci, že člověk, na kterého se dívá, vypadá sice stejně jako přítel či partner, ale je to někdo jiný. I když jsou vědci zřejmě na dobré stopě k pochopení Capgrasova syndromu, přesný důvod, a tedy i léčba, nejsou dosud známé.

3. Münchhausenův syndrom  neboli když je pobyt v nemocnici zábava

Se simulováním zdravotních problémů, aby se člověk vyhnul něčemu nepříjemnému, má více méně zkušenosti každý. Do dokonalosti předstírání nemoci dotáhli lidé trpící Münchlhausenovým syndromem. Takto nemocní pacienti buď hrají, nebo si skutečně vyvolávají příznaky nemocí. Pro ně jsou pak léčeni na různá neexistující onemocnění. Důvod, proč mají někteří  jedinci tuto potřebu, je sporný. Někteří psychologové jsou přesvědčeni, že příčinou je potřeba získat si pozornost, a to nejen lékařskou, ale i svého okolí. Münchlhausenův syndrom je těžké odhalit. V dnešní době, kdy je přístup ke zdravotní péči i k lékům velice snadný, se takto psychicky nemocný člověk odhalí až po delší době. Je totiž nejprve posílán od jednoho specialisty ke druhému a duševní podstata nemoci zůstává skrytá. Ještě horší než předstírání vlastní nemoci je snaha přesvědčit okolí, že chorobou trpí někdo blízký. Tato varianta nemoci se nazývá Münchlhausenův syndrom v zastoupení. Nejčastěji se porucha týká matek, které předstírají nemoc vlastního dítěte. Často se neštítí u svého potomka vyvolat skutečné příznaky. Byly zaznamenány případy, kdy ženy přidávaly dětem do moči krev, vyvolávaly u nich zvracení a do jídla přidávaly malé dávky jedu. Cílem Münchlhausenova syndromu. v zastoupení je samozřejmě především touha po pozornosti okolí, které matku „nemocného dítěte“ lituje a obdivuje, jak hrdinsky nemoc dítěte nesou.

Zdrojem článku je časopis 21.století listopad 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *