Sny

Co opravdu skrývají naše sny? Naši předkové považovali sny za sdělení od bohů a nezřídka v nich hledali předpověď budoucnosti. Bedlivějšímu vědeckému zkoumání jsou sny podrobovány teprve zhruba posledních 100 let. Velkou zásluhu na tom má především Sigmund Freud. Ti, kteří mají zdravý spánek, stráví sněním každou noc zhruba hodinu a půl. Snít lze v kterékoliv fázi spánku. Četné studie však prokázaly, že nejvíce snů se zdá v tzv. REM fázi, pro kterou jsou typické rychlé oční pohyby (rapid eye movement). Tato fáze je prostoupena sny mnohem pestřejšími. Naopak  v non-REM fázi bývají sny mnohem delší, živější a emotivnější. Popsat sen je nesplnitelný úkol, protože snů se během noci může zdát několik, nenavazují na sebe a v snovém příběhu narazíme často na mnoho mezer. Tak nastupuje fantazie, kdy se vypravěč snaží vhodně sen doplnit a zkrášlit. Ve snech se mohou vyskytnout události běžného všedního dne, většinou však sny nedávají příliš velký smysl. Velké procento snů má navíc negativní vyznění. Sny jsou vnitřním hlasem lidského nevědomí, hledající kompromis mezi realitou a způsobem, jak ji vnímáme. Ve snech vychází na světlo, co přes den zůstává „pod pokličkou“. Na otázku, zda lze i ze zcela nesmyslných snů vyčíst něco důležitého, hledají odpověď vědci z celého světa. Některé odpovědi přinesl švýcarský psycholog Carl Jung (875-1961). Podle něj jsou absurdní sny kompenzací toho, co se dotyčnému děje v bdělém stavu. Dlouhodobě nešťastní, strádající  lidé často prožívají ve snech pocity blaženosti. Nemocným lidem se zdává o stavech plného zdraví (cestují, sportují…), lidé kteří se starají o dlouhodobě nevyléčitelné členy svých rodin, se vidí v kruhu šťastně se usmívající rodiny např. u vánočního stromečku atd. Naopak úspěšní a šťastní lidé zažívají ve svých snech nezřídka krutou porážku či stres. Proč se lidé často chovají ve svých snech jinak než ve skutečnosti? Podle Junga za to může skutečnost, že ve snech se odrážejí nevyvinuté části osobnosti. Podle dalšího badatele, Sigmunda Freuda, mají sny dvě základní funkce. Plní většinou nesplnitelná přání snícího a za druhé ochraňují nerušený spánek. To následně pomáhá k řešení emočních problémů. Poskytuje to totiž prostor pro potlačované a nevyřčené emoce. Většina dnešních odborníků na spaní a sny je přesvědčena, že sny pomáhají k celkové regeneraci organismu a k dokonalejšímu odpočinku a to jak na fyzické, tak především na psychické úrovni. Britský molekulární  biolog James Crick (1916-2004), jeden z objevitelů struktury DNA,  popsal sny jako metaforu ze světa počítačů. Podle něj lze snění chápat jako uspořádání disku našich počítačů. V době spánku pracuje mozek (počítač) s informacemi jiným způsobem. Dochází k přeorganizování informací nabytých v bdělém stavu a také k „zapomínání “ těch nedůležitých. Smyslem toho je odhalovat podstatu problémů. Lze nějakým ověřitelným způsobem vykládat sny? O výklad snů se pokoušeli lidé již mnoho set let zpátky. Nejstarší dochovaný snář sepsal již řecký spisovatel Artemidoros z Efesu, který žil v 2. polovině 2. století. Jeho dílo se stalo základem mnoha pozdějších spisů o výkladu snů. Nyní se k výkladu užívá obecně dvou metod. První možností je hledání symbolů. Ke každému symbolu je přiřazen klíč – smysl. K tomuto typu výkladu snů slouží tzv. snáře. Najdeme jich ke koupi celou řadu. Druhou metodou je tzv. šifrování. To zachází se snem jako s tajným písmem. Každý znak (detail snu) je rozebrán a převáděn do současných pocitů a událostí. Jinými slovy, v první metodě jsou sny vysvětlovány někým cizím na základě předem daných významů (snáře) a ve druhé metodě si hledáme smysl snů sami v sobě (popř. s pomocí odborníka)  na základě našeho vlastního uvažování. Laboratorní výzkumy prokázaly, že sny se zdají téměř každému. Většina lidí si to však nepamatuje a tvrdí, že žádné sny nemá. Proč se tak děje? Proč sny zapomínáme? O to se obsáhle zajímal  profesor neurologie Adolf Strumpell (1853-1925) z Lipska. Zjistil, že příčin může být mnoho. Hlavní a nejčastější příčinou je to, že některé sny jsou „málo intenzivní“ a duševní vzrušení tak dosáhlo jen nízkého stupně. Dalším důvodem bývá to, že jednotlivé části snu zůstávají osamoceny. Netvoří shluky, které by vytvořily ucelený obraz (děj) snu. Je to podobné  jako skupiny písmen, které však netvoří slova. Dalším důvodem může být nudný a zcela nezajímavý obsah snu. Většinou si totiž zapamatujeme sny, které se buď stále opakují a nebo jsou mnohem podivnější než ostatní. To je typické především pro noční můry a děsy, které v nás ještě dlouho po probuzení vyvolávají nepříjemné a trýznivé pocity. Na závěr tohoto příjemného tématu použiji slova Carla Gustava Junga
„Sen, nad kterým se nezamyslíme, je jako dopis, který neotevřeme.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *